Kapitola 4.

8. června 2008 v 18:35 | Fionka |  Tajemství černého úplňku
Ááááá, taky jste tak rádi, že jsem zase něco napsala? Já taky. Už jsem se pomalu začínala bát, že jsem zapomněla jak na to, ale doufám, že to zas tak hrozný nebude. Takže prosím jako vždy (to už je doba) o komenty...a navíc mužete rozpoutat ohnivou diskusi i na foru(ale asi se budete muset zaregistrovat, nevím...), co jsem vytvořila- je tam sekce pro moje povídky, pro Tajemství černého měsíce ho najdete Tady.

Slunce už pomalu vycházelo na zamračenou oblohu, když čtveřice oddychujících koní konečně zastavila vedle rozsáhlého Ryalonského hvozdu. Den sliboval nejspíše pěkný liják, a tak se čtveřice rozhodla, že zastaví a odpočinou si.
Lucas už navíc v sedle seděl jen díky Eridovi, který jej musel už pěkný kus cesty přidržovat, protože ztráta krve byla nyní už tak velká, že mladíkovi zmizela i veškerá barva z obličeje.
Po cestě panovalo ticho. Všichni byli rádi za temnou neprostupnou noc, protože nejen že znemožnila pronásledování přeživších nestvůr, ale také zakryla slzy na jejich obličejích.
Když jeli neznámým terénem, museli plně důvěřovat šestému smyslu čtyřnohých zvířat, kteří je nesli co nejrychleji od nebezpečí. Teď, když už sami viděli přírodu kolem zjistili, že se prostředí docela rapidně změnilo. Horské skalky a zakrslé stromky a keře vystřídaly vzrostlé mohutné duby, které tvořili převážnou část Ryalonského hvozdu. Vzduch zde nebyl tak čistý a ostrý jako je ten vysokohorský, ale spíše těžký a dusný. Lucas se za pomoci přátel svezl ze sedla, ale jak se jeho nohy dotkly pevné země, jednoduše se podlomily. Eridus a Korin ho pak museli doslova dotáhnout převislé jeskyňky, kterou tvořila jedna z mála skalek nacházející se v takové blízkosti lesa.
"To bude dobrý, Luco, ještě chvilinku," uklidňoval kamaráda Korin, když ho opatrně pokládal na hromadu navršeného jehličí.
"Hned se ti na to kouknu, určitě to nic nebude," konejšil ho s viditelně hraným úsměvem, ale v očích mu byly vidět velké starosti.
Lucasovi se točila hlava, a tak zavřel oči a naslouchal tomu tichu.
O té doby, co odjeli z vesnice nepromluvil jediné slovo, ale co více dělalo Korinovi starosti byla obrovská ztráta krve, kterou utrpěl. Celý obličej měl pokrytý krůpějemi studeného potu a těla se už před časem chopila silná zimnice.
Lucas se schoulil do klubíčka nechávaje okolní svět včerejškem. Jen pár chvil stačilo, než se mu mžitky před očima změnily v neprostupnou tmu.
Měl strach. Kolem něho se semkly temné stíny. Ze začátku viděl jen jejich obrysy, ale během pár chvil zaostřil tak, že stínům viděl do tváře. Měl strach. Bál se jich. Ne proto, že jich je více a že jdou viditelně po něm, ale hlavně proto, že ty tváře znal. Poznával tváře svých sousedů. Tam je řezník, který mu platil za maso, když měl Lucas štěstí a podařilo se mu ulovit vysokou. A tamhle, vždyť to je Liara, malá šestiletá holčička, kterou nedávno trápil tím, že jí sebral její oblíbenou hračku- panenku vyřezávanou ze dřeva. Nakonec ale neodolal jejímu dětskému úsměvu a hračku jí vrátil. Nyní na jejím obličeji však žádný úsměv nebyl, jen nenávistný pohled plný pohrdání a bezmocnosti. Postupně poznal všechny stíny, které se teď už kolem něj tísnily na tak krátkou vzdálenost, že stačilo natáhnou ruku, aby se některého z nich dotknul. Ale Lucas měl strach. Nechtěl se na ně dívat, věděl, že všechny zklamal. A stíny to věděly taky.
Přicházeli další a další a všichni společně šeptaly stále dokola dvě věty: "Zabil jsi nás! Ty za to můžeš!"
Lucas se snažil bránit, ale nikdo jej neposlouchal. Všichni pořád dokola opakovaly ty samé věty. Do popředí chvíli co chvíli vystoupil někdo, kdo byl jeho srdci bližší více než ostatní a zašeptal větu, která se mu zaryla hluboko do srdce. Lucas se jen bezmocně otáčel z jednoho na druhého, zakrýval si uši a křičel, že za nic nemůže, že všechny varoval. Obrovský nános smutku mu nakonec podlomil kolena, když před Lucasa vystoupil poslední stín. Lucas už neměl sílu podívat se mu do obličeje, aby poznal, kdo jej bude obviňovat tentokrát, ale když hlas promluvil dech se mu zadrhl v hrdle.
"Proč, Lucasi? Proč jsi mě opustil? Myslel jsem si, že jsem tě něčemu naučil, ale jak vidím, tak jsem z tebe vychoval akorát zbabělce."
Lucas opatrně zvedl hlavu a zadíval se přímo do obličeje osoby, kterou nade vše miloval, a která k němu nyní šeptala taková krutá slova.
"Tati, já nechtěl, ale ty jsi říkal, že musím," odvětil plačtivě, dívaje se do krutých až moc známých očí. Vždyť za oči vděčil právě svému milovanému otci a byl náležitě pyšný, že je po něm zdědil. Nikdy v nich ale nespatřil tolik nenávisti a pohrdání.
Slzy Lucasovi zmáčely celý obličej, ale také celé oblečení. Co chvíli zde zavanul studený poryv větru, ale Lucas si ani nevšiml, že se chvěje. Svalil se k nohou svého otce a chytil jeho nohu.
"Prosím, tatínku, já tě nechtěl opustit, já chtěl bojovat, prosím, věř mi," prosil zatímco se pevně držel otcových nohou.
"Zradil si mě! Zabil jsi mě! Už si nezasloužíš být mým synem. Jdi pryč!" s těmito slovy Lucasa od sebe odkopl a ustoupil zpět do kruhu.
Stíny vytrvale šeptali ty obviňovací věty. Lucas by byl raději, kdyby je zakřičeli, ale ony stále jen šeptali. Ten šepot se mu už navždy vryl do duše. Už se ani nesnažil bránit se jim, jenom stále dokola opakoval: "Ano, udělal jsem to, zabil jsem vás!"
Stíny se začali přibližovat ke klečícímu plačícímu chlapci. Když došli až k němu dotkly se ho všechny na obličeji. Jejich dotek pálil, jako by stínové ruce byli ze žhaveného železa, ale Lucas neuhnul. Cítil, že potřebuje nějaký trest za to, co provedl. Bolavé tváře se mu zdály příliš málo.
"Lucasi! Lucasi! Proč?… Lucasi! Lucasi! Proč jsi nám to udělal? … Lucasi! Lucasi! Tak se přece probuď!"
Lucas zmateně zamžikal. Tohle už nebyl monotónní šepot, ale hlasitý vyděšený křik. Někdo ho bolestivě mlátil po tváři, takže se mu nakonec podařilo úplně zapudit doznívající šepot v uších a pomalu otevřel oči.
Zamrkal, protože mu do očí vniklo denní světlo, které i přes to, že bylo tlumené šedými mraky, bylo pro něho velmi ostré. Stále před sebou viděl tmu a v ní temné obličeje stínů…
Nad ním se skláněl Korin, který jej konečně přestal fackovat, když si všiml, že je kamarád vzhůru.
"No konečně," oddychl si ulehčeně. "Už jsme mysleli, žes si budeš chtít dát šlofíka na další den."
Lucas , který stále namáhavě dýchal, se pokusil odpovědět, ale z jeho hrdla se ozvalo jen neidentifikovatelné zachroptění. Pokusil se posadit a podat si mech s vodou, který ležel jen kousek vedle něj, ale samou slabostí se mu zamotala hlava a udělaly mžitky před očima.
"Jen lež!" přitlačila ho Delphine, které si teprve teď všiml, zpět do improvizovaného lůžka, sama mu padala měch a pomohla mu napít se.
"Jakmile čerstvá voda zvlhčila Lucasovo hrdlo, podařilo se mu zašeptat: "Jak dlouho?"
Nejpohotověji odpověděl Eridus.
"Tady jsme už druhý den, ale jestli myslíš, jak dlouho už spíš, tak to ti neřeknu. Když jsme sem dorazili, byl jsi vzhůru, ale myslím, že už jsi byl docela mimo."
Lucas povzdechl jak mu jen jeho stav dovolil. Cítil se celkově velice slabý, obličej měl mokrý- nevěděl jestli od potu nebo od slz, nejspíš od obojího. Byl přikrytí hned třemi dekami, takže se pro něho musel někdo obětovat, a mrznout jen pod jednou- ale i přes to, že měl nejvíce dek, byla mu obrovská zima, až se chvěl.
"Ty bestie už nám musí být skoro v patách," zašeptal a nenáviděl se za to, že mluvil stejně tiše jako temné stíny v jeho noční můře. "Je ráno nebo večer," poptal se ještě přátel, jelikož si právě teď nebyl jist svými orientačními schopnostmi.
"Večer, co nevidět se bude stmívat. A podle mě se nejspíš v noci dočkáme další bouřky," dodal Eridus, který téměř se stoprocentní úspěšností uměl předvídat počasí.
Lucas unaveně svěsil hlavu. Nejen, že nechal vybít svou vesnici, ale teď dokonce ohrozil i své nejlepší přátele.
"Doufejme, že déšť těm bestiím stopování jen znepříjemnil a že smazal tu stopu krve co jsem za sebou zanechal. Vyrazíme hned zítra ráno, nerad bych tu na ně čekal."
"Dobře. A Luco?" zdržel se ještě Korin, když dvojčata šli pro koně, kteří se dosud pásli na paloučku. "Chtěl bych ti to říct hned. Víš, jsem léčitel, ale ne kouzelník,"sklopil hlavu.
Lucas ihned pochopil a zdvihl svou pravou ruku. Na místě kde normálně trůní malíček se tkvěl velký nános obvazu. Přesto obvazu nebylo tolik, aby přes něj neprotekla už nyní zaschlá krev a aby neviděl, že na velikosti nejmenšího prstu přece jen něco schází.
"To je dobrý, Kori. Asi se budu muset naučit bojovat i bez jednoho prstu," usmál se nepřesvědčivě. Sice ním ztráta otřásla, ale stále vše mohlo dopadnout mnohem hůř.
Korin s lítostí přikývl a ukázal na kožené proužky, které měl Lucas uvázané těsně nad zápěstím, loktem a ještě u ramena.
"To si nesundávej," upozornil ho, "Zpomaluje to běh krve v ruce. Pořád to dost krvácí, takže ti nemůžu ani vyměnit obvazy. Až přijedeme do nějakého města koupíme ti nějaké pořádné řemeny a ještě nějaký korzetek na ten prst, bude to lepší než nic."
Lucas si povzdechl. Když se probudil bolest v prstu moc nevnímal, ale nyní mu bolestivě cukalo v celé ruce. Navíc se mu opět dělalo mdlo a čím dál větší zima. Děkoval některému ze svých kamarádu za příspěvek v podobě deky, do kterých se nyní pořádně zabalil, i když to moc nepomáhalo.
Korin mu za tmy donesl teplý čaj a pomohl mu ho vypít až do dna. Bolest trochu ustoupila, ale zima ne. Nakonec přišli všichni kamarádi, sedli si do výklenku vedle něho, čímž ho zahřívali a dali se do králíka, jehož ulovil ve volné chvíli Eridus. Lucas toho moc nesnědl, ale bylo to první jídlo za poslední skoro tři dny, a tak jej jídlo plně zasytilo.
Nakonec všichni schoulení do jednou chumlu spokojeně usnuli, aby se mohli dalšího dne probudit do deštivého rána.

FORUM

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fion Fion | 8. června 2008 v 21:43 | Reagovat

Tak co líbí???? Napište alespoň něco, ať vím, jestli tohle někdo vůbec čte, jinak to vymažu....

2 Aurora Aurora | 9. června 2008 v 0:24 | Reagovat

jasné že sa mi to páči...už sa teším na pokračovanie :)

3 Mallow Mallow | 10. června 2008 v 2:34 | Reagovat

Krásně píšeš, nic nemazej !!! Jen piš a piš další kapitoly :)

4 Jirka Jirka | Web | 11. června 2008 v 17:24 | Reagovat

Máš moc krásný blog......ten design...úžasné....:)

PS:PLS mrtkni na můj blog.Mám ho o knížkách! :)

5 Jirka Jirka | Web | 12. června 2008 v 12:54 | Reagovat

Už si členem.....uvidíš se v seznamu tady -

http://svet-knih.blog.cz/0806/clenove

6 Jirka Jirka | Web | 15. června 2008 v 14:10 | Reagovat

Už jsem ti poslal ten email...aby jsi věděla :-) Příště ti to už říkat nebudu :)

7 Abigail Abigail | 19. června 2008 v 10:44 | Reagovat

Mě se to líbilo a to moc. Píšeš fakt dobře. jen ta rychlost :D  Je to první povídka, kterou jsem si na netu přečetla a není HP, ale říkalal jsem si, že když už to sem po takové době dalas, tak by byl hřích si to nepřečíst =)

8 T-senpai T-senpai | Web | 21. června 2008 v 20:18 | Reagovat

ahoj :) obnovuju něco jako spřátelené blogy. Asi sme ještě nebyli spřátelený, ale napíšeš mi jestli mužu přidat tvojí ikonku? :) nebo jinak... nespřátelíme?

9 Fion Fion | 22. června 2008 v 11:52 | Reagovat

To T-senpai: Jo, moc ráda....

10 Kris Kris | Web | 26. června 2008 v 11:37 | Reagovat

Ahojky, moc se mi to líbí. Konečně něco originálního (na netu). Jen tak dál.

Fakt super.

11 Alisha Trianel Fare Alisha Trianel Fare | Web | 30. srpna 2008 v 20:41 | Reagovat

kdy bude pokračování?

12 Deathwing Deathwing | E-mail | 25. ledna 2009 v 20:23 | Reagovat

To bylo good jen tak dál, už bych chtěl pokračování

13 gastris gastris | E-mail | 7. února 2009 v 19:14 | Reagovat

Fion, je to vážně poutavý příběh, ale ta tvoje rychlost je katastrofální...chtělo by to už pokračování.........ale jinak...fakt dobrý

14 Kateřina Kateřina | E-mail | 16. června 2009 v 20:39 | Reagovat

Souhlasím...je to vážně super...napiš pokračování...máš skoro roční interval...to je na můj vkus dost dlouho na rozmyělení

15 Imala Imala | 24. srpna 2009 v 16:00 | Reagovat

Naprosto super povídka ... :)

16 Terkys182 Terkys182 | E-mail | 22. listopadu 2009 v 11:28 | Reagovat

Bajky Barba Beedleho jsem přečetla 3krát.Nejlepší byla Fontána příznivé sudby, jak díky tomu představení zakázali veškerá představení:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama