Můj famrpálový hrdina

1. září 2007 v 15:50 | Fionka |  Jednorázovky
Tuto jednorázovku jsem napsala ku příležitosti skládání zkoušek z famfrpálu na www.hradbradavice.com. Doufám, že se alespoň trochu zasmějete a že vám to alespoň trochu nahradí to, že tak dlouho nepřibyla kapitolka k něčemu jinému- ale už se na nich pracuje.

No, jelikož mám těch famfrpálových hrdinů docela dost, tak jsem se rozhodla pro jednoho, kterého známe všichni.
Je pravda, že se mu ani hrdina říkat nedá, protože vlastně nikdy neměl ve famfrpálu žádný úspěch, přesto je však známý. Onen tajemný nehrdina se jmenuje Draco Malfoy. A já budu vyprávět jeho příběh=))))).

Konečně! Konečně o sobě můžu říci, že hraji famfrpál za svou kolej.
Pamatuji si na první ročník, kdy jsem zamračeně seděl na tribuně a sledoval své spolukolejníky, jak si užívají na košťatech v zápalu hry.
Sice prohrávali, ale to vůbec nevadí. Hráli za svou kolej. A mohli o tom později vyprávět svým vnoučatům. Tedy alespoň v tom případě, když přežijí všechny zbývající zápasy ve zdraví. Co to povídám, důležité je jenom přežít a zůstat po tom i schopný vyprodukovat nějaké to potomstvo. I když v mém případě ještě nezničit si účes. (Prohrábne si rukou to, čemu naivně říká vlasy.)
Ale tomu je teď konec- teda aspoň tomu vysedávání na tribuně. (Ušklíbne se.) Teď jsem konečně v týmu. Všem ukážu, kdo že je to vlastně Malfoy. (Na důkaz svých slov rozhodně přikývne. Přitom přehlédne, jak se k němu zprava blíží zákeřný, ale ne moc rychle letící potlouk, který míří přímo do rozkroku.
Všimne si ho, až když je už příliš pozdě.)
Auuu. Tak tohle bolelo. (Zanadává v kleče s rukama na ***** a rozhlédne se.) Kdo to sakra byl? No jo, jeden z těch dvojčat Weasleyů. Však já jim to ukážu. (Pokouší se vstát…… Vstane. Za Jedním z těch dvojčat Weasleyů se však objeví ten druhý, a následně i celý tým.)
No tak někdy jindy. (Odplouží se k vlastnímu družstvu, které se na něj šklebí s Nimbusy 2001 v ruce.)
Stejně jsem rád, že jsem se do družstva dostal jen díky svým schopnostem. (Povýšeně se usměje na své koště.) I když to byly jen vyjednávací schopnosti.
Osudu se někdy musí pomoci. A já jsem si jistý, že to je můj osud. Příští rok by otec mohl družstvo obdarovat novou výstrojí, tahle je už nějak opotřebovaná. (Snaží se vyčistit zrnko písku, které nabral, když padal k zemi, z vyleštěného chrániče předloktí.)
Tak jdeme na to. (Nasedne na koště a odrazí se od země.)
O rok později (ve famfrpálové šatně před zápasem s Mrzimorem)
Tak a znovu. Jak jsem rád, že jsem v tomto družstvu. Hlavně holky na to letí, i když se o ně moc nezajímám. Ale kdo ví, co mi to jednou přinese. Nanejvýš smích vnoučat. Teda, jestli nějaká budou. Minulý rok při zápase s Nebelvírem jsem padal zrovna na to místo, které jsem chtěl nejvíce chránit. Zatracený Potter. Jak to že on nespadl? Stejně vím, že podváděl. Jasně vím, že jsem ve famfrpálu mnohem lepší, jen jsem měl smůlu. A ten zatracenej Potter podváděl. Viděl jsem to.
Tento rok otec koupil týmu nové chrániče. Však už jsem říkal, že už to je potřeba. Díky tomu jsem taky získal v družstvu postavení chráněnce. Heč. Jsem zvědavý, co to bude příští rok. Kvůli těm hnusným slizkým mozkomorům máme omezené trénování, ale jsem si jist, že tento rok už konečně chytím zlatonku. Jednou se to přece musí stát.
Na tréninku se mi to sice ještě taky nepodařilo, ale jsem si jist, že dnešek je ten den. Cítím to v kostech, nějak mi vržou. Nebo, že by byla bouřka? (Vykoukne ze šaten na odpolední černou oblohu.)
Ne, bouřka to teda nebude.
Tak je to jasné, dnes se to stane.
Dnes chytím svou zlatonku.
Za 6 hodin 23 minut a 44 vteřin
Tak to zase nevyšlo. Zlatonka mi byla zase sprostě ukradena přímo před nosem. A já už jí skoro měl. Viděl jsem naprosto jasně její zelená křídla, když mi jí zase ukradli. Musím to někomu říct, takhle už to přece dál nejde. (Vrazí pěst do zdi a skoro se rozpláče- bolestí i studem.)
Ne, nebudu brečet. Malfoyové nebrečí. (Naplno se rozbrečí.) Ještě, že mě nikdo nevidí.
Ale já to všem ukážu. Příště. Příště jí chytím.
Cítím to v rozkroku.
Cítím to ve vlasech. (Pohladí si mokré smrduté hnízdo, které mu na hlavě přistálo během hry.)
Cítím to v kostech.
A to už něco musí znamenat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 @netk@ @netk@ | Web | 1. září 2007 v 15:51 | Reagovat

Bleksajda! Zapoj se i ty :-) A sr za reklamu :-)

2 ellion ellion | Web | 3. září 2007 v 18:33 | Reagovat

jéé ty taky chodíš  na hradbradavice.com? =o)) já taky už asi rok =o))...

3 ok.line ok.line | 3. září 2007 v 18:34 | Reagovat

super a dedic ?

4 bazilda bazilda | 10. září 2007 v 18:55 | Reagovat

sssssssssuper legrace:-)

5 of of | 14. září 2007 v 9:06 | Reagovat

supr fakt dobrý a co dědictví moci

6 Leonyda Leonyda | Web | 18. září 2007 v 14:04 | Reagovat

Tohle bylo skvělý, parádní a humorný. Mimochodem já psala Kruma :-) No, ale jak jsi to pojala ty, to je suprový :-D

7 Narnijská vlčice Narnijská vlčice | 9. srpna 2010 v 13:06 | Reagovat

"Cítím to v rozkroku??"
Cože?? XD XD
Tak to byla poslední kapka!
HAHAHA!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama