8. kapitola 4/4

7. srpna 2007 v 15:54 | Fionka
Parvati Hermionu přivedla ke stolu, kde pro ni měla svůj narozeninový dárek: čtení z tarokových karet.

"Ve skutečnosti, Parvati," říkala jí Hermiona, "v mých hodinách Numerologie, jsem zjistila, že čísla spojená s mým narozením jsou opravdu zajímavá. Koukej, narodila jsem se přesně v devět hodin ráno. Devátý měsíc, devátý den, devátá hodina. To dohromady dává dvacet sedm, což je třetí mocnina. Číslo zvyšující svou vlastní sílu. Je to velmi silná sada čísel... "
"Ale, Hermiono, na své narozeniny by sis měla nechat vyložit karty, abys byla připravená na změny v dalším roce."
Harry si taroků předtím užil až až, takže se vzdálil, aby si vzal něco k jídlu a pití, přičemž pozoroval Freda s Georgem, jak tančí způsobem připomínajícím spíše nějaký druh tance plodnosti a s ostatními se tomu s chutí zasmál. Harry po nějaké době zahnal chlapce z prvního a druhého ročníku nahoru, protože vypadali docela ospale a Alice zase uložila dívky.
Když se vrátil do společenské místnosti, zjistil, že většina třeťáků se taky odebrala na kutě, takže tu už zůstalo jenom pár lidí. Angelina a George spolu tancovali tělo na tělo na nějakou pomalou baladu, stejně jako Fred s Katie, v rohu bylo několik šesťáků, kteří hráli Řachavého Petra a Colin fotografoval pro svého přítele Ginny a některé její spolužačky.
Jakmile Harry vstoupil do místnosti, Hermiona ho najednou chytila za ruku a řekla, "Nevyhneš se tomu, teď se mnou budete tancovat, pane Pottere. Privilegium oslavenkyně." Vůbec to nebylo jako na vánočním večírku, usoudil Harry okamžitě, položila mu ruce kolem krku a opřela si hlavu o jeho rameno. Dal jí ruce kolem pasu a tvář položil do jejích vlasů, rozrušený, jak je to zvláštní. Znovu si vzpomněl na jejich objetí před ošetřovnou, když oba brečeli - bylo to tak osobní… znepokojilo ho, když se teď k němu tiskla v místnosti plné jiných lidí. Nohama pohybovali jenom nepatrně, matně si uvědomoval hudbu, rytmus nebo slova, která mu burácela v uších, zatímco cítil na prsou tlukot jejího srdce a vydechl.
"Hermiono," zašeptal. Vzhlédla. " Mám pro tebe ještě jeden dárek." Oči se jí rozšířily, vypadala polekaně a zároveň plná naděje. "Rozhodl jsem se, že se Smrtijedem nestanu."
Usmála se, její znepokojení se vypařilo. "Nikdy jsem si skutečně nemyslela, že by ses jím stal," zašeptala mu zpátky a opět mu položila hlavu na rameno. Jak písnička skončila, cítil, že se chvěje a nechtělo se mu nechat ji jít, ale náhle si všiml nedaleko stojícího Rona s Ginny, kteří na ně okatě zírali, i když se pokoušeli tvářit, že tomu tak není. Začala další pomalá píseň. Harry věděl co dělat. Vzal ji za ruku a postavil ji před Rona, se slovy, "Dárek byl od nás obou, takže s tebou nemůžu tancovat jenom já."
Vložil jí ruku do Ronovy, přičemž oba vypadali poněkud rozpačitě, než se Hermiona rezignovaně usmála a dotáhla ho doprostřed místnosti. Ronova noha byla skoro zahojená, jenom ještě trošku kulhal. Pak Harry s úsměvem podal svou ruku Ginny. "A *ty*," řekl, "jsi naplánovala skvělý večírek." Taky ji dotlačil na taneční parket a přitáhl si ji do náruče. Nejdřív tančila jako na vánočním večírku - v klasickém postavení, jakoby se chystala na valčík. Ale během minuty jí dal obě ruce kolem pasu a naznačil jí, aby mu svoje položila na ramena. Byla asi o palec vyšší než on, takže si během tance hleděli do očí a Harry si znovu uvědomil, že od ní nemůže odtrhnout pohled. Nakonec jako první uhnula ona a podívala se dolů, kde uviděla baziliščí amulet vykukující z jeho trička.
"Rozhodl jsi se jakým chceš být zvířetem?" zašeptala mu. S McGonagallovou trénoval kontrolu nehtů každý večer hned po večeři až do večírku (tuhle noc mu dala volno) a on jí sdělil své rozhodnutí.
"Ano," řekl tiše. Když ucítila vánek jeho dechu tak blízko svého ucha, otřásla se. "Lev."
Přikývla.
"Učíš se jak se stát Zvěromágem, že?" zašeptala.
Překvapeně se na ni podíval. Prohnaně se usmála. "Každý večer po večeři zmizíš s McGonagallovou. Ona je Zvěromág, vyučuje Přeměňování a ty jsi se mě ptal na zvířata... nebylo těžké si to dát dohromady."
"Pst!" tiše jí sykl do ucha, znovu se zatřásla, ale nezdálo se, že by si to uvědomila. "Nikomu to neříkej. Je to překvapení."
Najednou si Harry uvědomil, že hudba skončila a všichni je pozorují. Hermiona s Ronem už netančili. Hermiona na ně upřeně zírala.
"Co jste si to šeptali?" zeptala se, pokoušeje se o normální tón. Harry Ginny neochotně pustil.
"Nic," řekl s prázdným pohledem ve tváři, zatímco se pokoušel vzpamatovat. Podíval se na Rona, který vypadal, že by se nejraději dostal z Hermionina dosahu, když je Harry zahlédl během tance, bylo mezi nimi hodně volného prostoru, víc než mezi ostatními tančícími páry, které během noci viděl.
Vzpomněl si, že Hermiona Rona nazvala nedospělým mizerou. Harry věděl... nebo si myslel že ví... co Ron k Hermioně cítí. Čeho se bojí? Zajímalo ho. Ale teď, zatímco s ním tančila, vypadala, jako by si nejvíc na světě přála se ho zbavit. Možná jsem vedle, uvažoval Harry. Možná k ní cítí něco jiného a já nemám důvod k znepokojení. Stejně ho ale něco zaráželo, Ron by jí nešel tak na nervy kdyby k němu něco necítila. Taky ji dost trápil. Harrymu se chtělo ho pěkně nakopnout, stejně jako když komentoval Othella.
Naklonil se k Hermioně a rychle ji políbil na tvář. "Takže ještě jednou všechno nejlepší k narozeninám. Bude lepší když nasednu na fazolový stonek a svezu se do ložnice abych se trochu vyspal, jinak se ráno probudím a ty kolem mě budeš obíhat kolečka," řekl a otočil se ke schodům. Náhle vykřikla, "Ach! Málem jsem zapomněla!" Harry se obrátil, zvědavý co se děje. Kývla na Harryho, Rona a Ginny, aby ji následovali ke křeslům u krbu. V blízkosti nikdo nebyl a hudba stále ještě hlasitě hrála, i když už nikdo netancoval. "Našla jsem tu pravou pohádku!" vzrušeně zašeptala.
"Když jsem byla s Nevillem v knihovně a Vy, zločinné typy, jste plánovali tuhle párty." Usmála se na Ginny, která vypadala zmateně.
"Jakou pohádku?" zeptala se Hermiony.
"Vy se v Hagridově třídě nestaráte o husy?"
"Ne, my máme malé jednorožce. On se obával, že starší dívky by se už nemohli... k nim přiblížit," řekla a zrudla. Harry si vzpomněl, že k jednorožcům se mohou přiblížit jenom dívky, které jsou stále nevinné. "Řekl, že husy jsou pro pátý ročník. Takže co s nimi je? Jací to jsou kouzelní tvorové?"
"Jedna z nich je husa, která snáší zlatá vejce." Harry se pomalu ztrácel a taky byl pěkně unavený.
"No? Která je to pohádka?" Hermiona se zatvářila vítězně.
"Jack a Fazolka!" Ti tři se dívali jeden na druhého a pak zpátky na ni.
"No a?" řekli zaráz.
"No a? Říkala jsem Vám, že pohádky byly napsány na základě skutečnosti, Jack a Fazolka je v podstatě návod jak se dostat přes obra. Bylo tam několik kouzelných věcí, které Jack ukradl z obřího domu a jedna z nich byla husa snášející zlatá vejce! Myslím si, že Hagrid musel obry navštívit a oni mu tu husu dali jako gesto dobré vůle... "
"Jako dar vyslanci?" troufla si Ginny.
"Přesně tak! To by mohlo znamenat, že obři jsou na naší straně, že nepůjdou s Ty-víš-kým! Hagrid to asi dokázal!" Všichni byli zticha.
Potom Ron řekl, "Co když ji ukradl?" Hermiona do něj zabodla pohled.
"Cože?"
"Co když udělal to,co Jack a prostě ji ukradl? Co když to nic neznamená?" Zase bylo ticho.
"Uděláme to co děláme vždycky," rozhodla Hermiona.
"Konfrontujeme ho s tím. Tak nám prozradil jak projít kolem Chloupka... " Ron mohutně zívl.
"Fajn, jsem pro to, abychom to udělali po dlouhém spánku v neděli dopoledne. Och, málem bych zapomněl, Vy dva jste šílenci," řekl, zatímco ukazoval na Harryho a Hermionu. Všichni se rozesmáli.
"Vlastně, zítra bych mohla lenošit," řekla Hermiona otráveně.
"Kolik je, dvě hodiny?" Harry přikývl, zatímco překontroloval čas na hodinkách. Když vzhlédli, překvapilo je, že v místnosti už nikdo není. Přešli k příslušným schodištím a uložili se do postelí, zatímco doufali, že se Hermiona s Hagridem a obry nespletla... ale moc tomu nevěřili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 30. září 2007 v 19:53 | Reagovat

Paráda, čím dál lepší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama