8. kapitola 3/4

7. srpna 2007 v 15:53 | Fionka
Hermiona odtáhla ruku a šla se postavit na opačnou stranu postele. "Je horko, byli jsme celí zpocení... " začala, pak se zastavila.

TO moc dobře neznělo, uvědomil si Harry.
"V každém případě." pokoušel se Harry o rázný tón. "Omlouvám se za to všechno." "Všechno co? Byl jsem pitomec, spadl jsem a zlomil si nohu. Za co se omlouváš?"
"No, já, tedy... "
"Řekni mu to, Harry," nabádala ho přísně Hermiona.
Harry se na ni podíval. "Říct mu co?"
"Dobře, tak to udělám já. Harry věděl, že spadneš, Rone."
"Hermiono... "
"Cože?" řekl Ron nevěřícně. "Tys to věděl a neřekl jsi mi to? Počkat... jak jsi to mohl vědět? Aha, pane bože, to je to proč jsi ječel *Já nemám Vidění* když jsi odcházel?"
"Ne, řekl jsem to, protože *Já nemám Vidění*!" opakoval Harry podrážděně. "Hermiono, přestaň s tím... "
"Tys to věděl," trvala na svém. "Jsem si tím jistá. Nevím jak, ale věděl jsi to..."
"Měla jsi ho slyšet předtím, než ho Trelawneyová nechala odejít," sdělil jí Ron. "Ječel na ni, *Nemám žádné bratry. Jak můžu mít pravou lásku a ženu, která je mou největší touhou! A jak bych mohl zničit svět jak ho známe?* Nebo něco takového..."
"Co jste dělali?"
"Vykládali taroky. Později Vám řeknu něco o těch mých, Neville byl tak legrační... "
Znovu se podívala na Harryho. "Co ti Trelawneyová řekla?"
Harry se zašklebil. "Ale no tak, Hermiono, vždyť ji znáš. Je to všechno hovadina. To je důvod, proč jsem z Věštění odešel..."
"CO říkala? "
Povzdychl si. "Řekla mi, že mám smrtícího nepřítele, který už jím být nechce."
Vypadala nejistě. "No, to je dobře, ne?"
"Jasně, je to skvělé. Vlastně už nechce být mým nepřítelem, protože se rozhodl, že jsem docela mocný čaroděj a chce mě místo toho naverbovat."
Ron a Hermiona na něj beze slova zírali.
"Cože?" řekli oba konečně."Jak jsem řekl - takže jsem usoudil, že tetování Smrtijeda bude krásně ladit s mými novými hábity a taky bych si mohl pořídit náušnici, možná i pončo jako Bill... "
"Harry, přestaň! To nikdy neuděláš!" řekla podrážděně Hermiona.
"Proč ne? Protože chci, aby mučili a zabili každého, koho mám rád, dokud nezměním názor?" Pevně se na ně zadíval.
"Říkala, že byl mnou zastaven a posílá svého pomocníka. Vzpomínáš si co Moody říkal o Smrtijedech, nebo ne? O tom jak se obávají kletby Cruciatus a proto jsou ještě nemilosrdnější než sám Voldemort? Myslíš, že chci, aby Vás mučili?"
"Ale Harry, pokud by ses... hypoteticky... stal Smrtijedem, co když ti nařídí ubližovat lidem? Pokud to neuděláš, budeš to ty, koho budou mučit... "
"Na tom nezáleží. To je moje vlastní bolest, už jsem se s tím jednou vypořádal. Můžu to udělat znovu."
"Tak vidíš, Harry," řekla naléhavě, zatímco jí slzy stékaly po tvářích, "To je důvod proč nemůžeš být Smrtijed. Protože raději budeš trpět sám, než aby trpěl někdo jiný. Nejsi pro to stvořený."
"Řekla, že se musím rozhodnout," pokračoval tiše, dívaje se na své ruce. "Musím se rozhodnout uvážlivě, nebo svět jako ho známe skončí... "
Obešla postel a vzala ho za ruku.
"Ty se rozhodneš správně, Harry, určitě. Ale nesmíš se stát Smrtijedem, abys nás chránil. Radši bych umřela než tohle."
Ron se na něj naléhavě díval. "Já taky."
Harry přeskakoval pohledem z jednoho na druhého. "Tak to máme problém. Raději budu Smrtijedem, pokud by to znamenalo, že Vy dva neumřete nebo Vám nebudou ubližovat. V tomhle se neshodneme. "
Bezvýrazně na něj hleděli. Otočil se a kráčel ke dveřím ošetřovny, ale jakmile otevřel dveře, uslyšel za sebou Hermioniny kroky.
Neohlížel se.
Když je zkusil zavřít, byla tam a proklouzla ven. Pak je zavřela sama, otočila se a objala ho kolem pasu, tentokrát nezaváhal a přitáhl si ji k sobě, opřel si bradu o temeno její hlavy, slzy mu stékaly do jejích vlasů. Cítil, že Hermioniny mu zamokřují tričko. Zdálo se, jakoby tak stáli nekonečně dlouhou dobu, pak se od něj odtáhla, stoupla si na špičky, aby ho políbila na tvář a utíkala pryč, zatímco si dlaněmi osušovala tváře.
"Fajn, Fred a George přinesou z kuchyně nějaké jídlo, Parvati a Levandule požádají Hannah, jestli bychom si mohli vypůjčit její kouzelnické rádio, kvůli hudbě a... co takhle nějaké balónky? Nebo stuhy?"
Když Harry vstoupil do společenské místnosti, Ginny zrovna zaškrtávala seznam.
Hermionu nebylo nikde vidět.
"Kde je Hermiona?" zeptal se jí.
"A byla jsi už navštívit svého bratra, který leží na ošetřovně se zlomenou nohou?" Zamračila se na něj.
"Co si to o mě myslíš? Samozřejmě, že ano. A Fred s Georgem tam s ním jsou teď. Chceš pomoci s výzdobou?"
"Výzdoba? Na co? A ptal jsem se tě, kde je Hermiona."
"Neville ji poprosil, aby mu pomohla s domácím úkolem z Přeměňování. Šli do knihovny. On je zástěrka. Myslíš si, že bych zvládla naplánovat Hermionin večírek s překvapením, zatímco by tady seděla? Měla těžké léto a já jsem si myslela... "
"Večírek s překvapením?"
"Harry, v sobotu má narozeniny. Ty jsi na to zapomněl?" Upřímně - zapomněl, devátého září jsou přece její narozeniny. "Takže, mohl by jsi pomoci s tou výzdobou?"
"Samozřejmě, jistě," řekl ustaraně, zatímco šel ke schodům vedoucím k chlapeckým ložnicím.
"Harry!"
"Co je?" ozval se nepřítomně a otočil se. "Myslela jsem, že hledáš Hermionu."
"No, ano... znělo to, že je zaneprázdněná Nevillem. Můžu počkat." Starostlivě si ho prohlížela.
"Jsi v pořádku, Harry?"
Ne, nejsem v pořádku, pomyslel si. Právě jsem zjistil, že se mám stát Smrtijedem a ty můžeš být dalším cílem, stejně jako Hermiona, Ron, tví ostatní bratři, rodiče a všichni mí učitelé...
"Jsem v pohodě," zachraptěl, najednou mu vyschlo v krku. Bylo nějak bolestivé se na ni dívat, tak vyšel schody do své ložnice, lehl si na postel a navzdory horku zatáhl záclonu. Nutně s ní potřeboval mluvit, nebo s Hermionou, s kýmkoliv, ale všichni byli příliš zaneprázdnění, než aby se znepokojovali, jestli Voldemort bude mít dalšího Smrtijeda nebo ne. Vzal Sandy z postele a zasyčel na ni, "Co bych měl udělat, Sandy?"
"Udělat, Harry Pottere?"
"Nechci být zlý čaroděj. Ale nechci přivést své přátele do nebezpečí."
"Tak na to nemysli. Přijde to samo."
"Toho se bojím. Pokud by se to vyřešilo tím, že bych se stal Smrtijedem, pak by Voldemort nepotřeboval další služebníky, jednal by se mnou přímo... "
"Tak to udělej."
"To není tak jednoduché!" Jakmile její sdělení označil za jednoduché, znovu se rozčílila, protože po ní chtěl rady bez toho, aby o tom věděla něco bližšího... Já se z toho vážně zblázním, pomyslel si. Kritizuji hada za to, že nechápe můj absurdně komplikovaný život. Vzpomněl si, jak držel Hermionu a všechno na co teď dokázal myslet bylo, že ji chce držet znovu a na celý zbytek světa zapomenout....
Harry čtení z tarokových karet vytěsnal z mysli.
V sobotu po večeři byli s Ronem pověřeni, aby donutili Hermionu jít oklikou přes knihovnu, takže Ginny a ostatní nebelvírští měli čas připravit společenskou místnost na večírek. Jakmile nadešel čas, oba shodně prohlásili, že už mají ke své úloze z Dějin čar a kouzel všechno co potřebují a zmatenou ji vlekli zpátky do společenské místnosti, protože přestali v polovině úkolu. Před týdnem se heslo do společenské místnosti změnilo.
"Yorkširský pudink," řekla Hermiona Buclaté dámě.
"Zní to skvěle!" přišla odpověď předtím, než se portrét odsunul a odkryl všechny z Nebelvíru včetně profesorky McGonagallové, kteří křičeli: "Překvapení!"
Hermiona vypadala, jakoby se chystala omdlít. Ron s Harrym jí pomohli projít dovnitř, zatímco střídavě objímala Ginny, Parvati, Levanduli a každého, dokud se zase nedostala zpátky k Ronovi a Harrymu a znovu se na ně nepověsila. Pak někdo zapnul hudbu a začal se podávat máslový ležák se spoustou koláčů. Zdálo se, že se všichni smějí a mluví zároveň.
Harry pozoroval její tvář, byla úplně vyvedená z míry, o ničem neměla ani ponětí. Přišel k Ginny, objal ji zezadu pažemi a zašeptal jí do ucha, "Dobrá práce, Gin."
Otočila se k němu a usmála se. Proč bylo v poslední době tak těžké od ní odtrhnout pohled? Naklonila se k němu blíž a zeptala se, "Co jsi jí dal?"
Skoro na to zapomněl.
"Ach! Musím jí to předat!" Uháněl nahoru po schodech a do minuty byl zpátky se zabaleným balíčkem.
Odtáhl Rona od punče a dostrkal ho k ohni, kde seděla Hermiona. Podal jí dárek, říkajíc, "všechno nejlepší k narozeninám, Hermiono. To je od nás obou."
Široce se usmála, rychle strhala papír a pak překvapením otevřela pusu.
"Och... to je báječné! Všichni se podívejte... " a otočila rámeček s obrázkem, takže se každý mohl podívat na fotografii jich tří, jak jdou do sebe zavěšení, svobodně se smějí, Hermiona se střídavě dívá na Harryho a Rona, vlasy jí čechrá lehký větřík, Harry s Ronem se na ni radostně usmívají, hábity za nimi vlají a v pozadí toho všeho bylo vidět les.
"To je ta tvoje fotka, že Coline? Je opravdu moc pěkná."
"A co my?" ozval se Ron pobouřeně.
"My jsme na ní." smála se a vypadala při tom ještě šťastněji než na fotografii, pomyslel si Harry. "Takže, teď mám jasný důkaz, že mí dva nejlepší kamarádi jsou nejhezčí kluci v Bradavicích," řekla oběma s úsměvem.
Ronovi zrudly uši, Harry si prsty prohrábl vlasy. "Vrátím zpátky svůj předcházející sestřih. Uděláš ze mě náfuku, Hermiono."
"Ach, nic takového, Harry Pottere!" ozvala se náhle Parvati. "Ty jsi moje mistrovské dílo. Opovaž se!" Všichni se rozesmáli.
"Očividně s tím nemůžeš nic dělat," řekla namáhavě Hermiona mezi výbuchy smíchu.
Večírek pokračoval až do noci, McGonagallová odešla, přičemž předtím použila protihlukové kouzlo, aby nikoho tím rámusem nerušili...
"Spoléhám na Vás, že se Vám to tu nevymkne z rukou... " řekla Alici před odchodem.
Jakmile se za McGonagallovou zasunul portrét, Alice okamžitě zakřičela, "Je pryč!" a Katie podstatně zvýšila hlasitost rádia. Harry si vzpomněl, jak v minulosti některé večírky ve společenské místnosti dokázaly být bláznivé, třeba když jeho jméno vyletělo z Ohnivého poháru a stal se druhým Bradavickým šampionem, párty pokračovala až do ranních hodin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 30. září 2007 v 18:52 | Reagovat

Wow, naprostá paráda :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama