8. kapitola 2/4

7. srpna 2007 v 15:52 | Fionka
Potom si uvědomil co říká. "Už nechce být dál Vašim nepřítelem," pokračovala, zatímco pokládala kartu s hadem. "Tohle jste Vy," vysvětila mu a obrátila kartu s okřídleným lvem. "Viděl Vaši sílu a... přeje si Vás naverbovat." Harry vzhlédl s očima doširoka otevřenýma.

"Ale byl Vámi zastaven... místo toho pošle svého pomocníka." Převrátila další kartu. "Muže, co zradil Vaši rodinu."
Červíček, napadlo ho.
Otočila ještě jednu. "Muž, jehož syn je také Váš nepřítel."
Malfoy? Crabbe? Goyle? Všechno bylo možné. "
Ale syn... " otočila kartu s drakem "... už nebude Vaším nepřítelem moc dlouho."
To je překvapení, pomyslel si Harry.
"A... " odmlčela se, než odkryla následující kartu. "... dědic Vašeho smrtícího nepřítele."
*DĚDIC*? Voldemort má *dědice*? Obrázek znázorňoval nějaký druh dravce - obrovského dravce. Obrátila víc karet.
"Ve Vašem životě jsou tři ženy." Harry myslel na všechny dívky, kvůli kterým se cítil jako zvíře v zoo. Jen tři?
"Jedna žena je starší, jenže je zde příliš mnoho viny... jednou jste po ní zatoužil, ale už se o ni nezajímáte."
No, to se týká Cho, napadlo ho.
"Ty dvě další: Ona... " Trelawneyová obrátila kartu s obrázkem okřídleného posla bohů. "... je rozpolcena mezi Vámi a... " poklepala kartu. "... Vaším bratrem."
Já nemám bratra, přemýšlel Harry podrážděně. To je taková snůška nesmyslů.
"... který na Vás zaútočí, protože mu ji vezmete. Ale ona... " Trelawneyová pozvedla kartu s milenci. "... ona je Vaše pravá láska, žena bojovnice, Váš nejbližší přítel... ačkoliv na ni musíte počkat.... nějakou dobu bude s jiným, ale zůstane nevinná, čeká na Vás. Jenom společně můžete porazit Vašeho smrtícího nepřítele."
To myslí Voldemorta? Mohl by být poražen? TOHLE byla dobrá zpráva. Harry hleděl na karty před sebou, zkoušeje si zapamatovat všechno co řekla.
"Je to všechno?" zeptal se úzkostlivě, zapomínaje, že před chvílí se mu to zdálo k smíchu. "jsou tu ještě další souvislosti. Podívejte se, žena po které toužíte... "
Harry sebou škubl, když její prst znovu dopadl na kartu s poslem.
"... je spojena s dědicem Vašeho nepřítele. Je jím vězněna."
Cože? přemýšlel Harry. Nevím o nikom kdo by byl držen v zajetí... a ta touha...
"A starší žena je ve spojení s nepřítelovým pomocníkem... " ukázala na kartu, která nepatřila Červíčkovi.
Byl to Malfoyův otec? lámal si hlavu. Co by s ním Cho mohla mít? Pak upozornila na kartu syna (s drakem), toho, co už dlouho nebude jeho nepřítelem - tato karta byla spojená s kartou milenců.
"Vaše pravá láska bude rozpolcena... ale když konečně přijde k Vám, on na Vás zaútočí... přesto ho budete potřebovat k poražení Vašeho nepřítele."
Přestala a Harry cítil jak se mu točí hlava. Příliš mnoho informací, příliš mnoho lidí k sledování...
"A teď poslední dvě karty." Vyložila další kartu o které se domníval, že je Červíčkova (teď si všiml, že je na ní znázorněna velká krysa).
"Další bratr," řekla.
Kolik bratrů bych měl mít? zajímalo Harryho.
"A pro něj z rukou zrádce... " otočila poslední kartu. Byl na ní přízrak smrti.
"Smrt?" zašeptal Harry, pak si připomněl, že bratra nemá, natožpak dva.
"Ne nezbytně. Tohle... " ukázala na kartu smrti, "... může znamenat změnu, přeměnu."
Vyvalila oči. "Ach... " řekla, "Váš smrtící nepřítel Vás bude lákat na nejhlubší touhu... je to čtvrtá žena... milujete jeden druhého... "
Ale není mou pravou láskou? divil se Harry. Jak potom může být mou nejhlubší touhou? A co ta po které toužím?
"Budete postaven před volbu. A pokud se nerozhodnete uvážlivě... " najednou se jí zadrhl hlas a zírala na karty "…svět jak ho známe skončí," řekla slabě.
Harry se podíval do jejích obrovských očí ukrytých za brýlemi.
"Cože?" slyšel se říkat, jakoby to byl někdo jiný. "Já mám udělat volbu, která může zničit svět jak ho známe?"
Vstal a rukama si prohrábl vlasy. Ukázal na karty. "To je směšné. Nemám žádné bratry. Řekla jste mi, že mám nejen pravou lásku, ale také jinou ženu, která je mou nejhlubší touhou….vzpamatujte se! A nic, co rozhodnu nemůže zničit svět jak ho známe. Nic!" Neočekávaně smetl paží karty ze stolu, pak se znovu postavil, funěl a drze se na ni díval. Byl prefekt, v žádném případě nesměl mluvit s učitelem tímto způsobem. No, sečteno a podtrženo, moc dlouho už prefektem nezůstane...
Celá třída se dívala. Trelawneyová zasvištěním hůlky karty zase nevzrušeně poskládala na stůl do úhledného balíčku.
"Můžete jít. Tohle pro Vás byla stresující hodina. Ale odpouštím Vám Váš výbuch, protože máte Vidění... " řekla mírně.
Harry se otočil k odchodu, sebral svůj batoh, ale než jeho hlava zmizela dole na žebříku řekl nahlas a pevně, "Nemám Vidění!" Pak uslyšel jak Sandy říká, "Muž s ohnivými vlasy spadne ze žebříku..."
Přemýšlel, jestli by se neměl vrátil zpátky a Rona varovat, ale protože právě popřel, že má Vidění, rozhodl se nechat to být. Sešel spoustu schodů dolů a pak pokračoval větrnými chodbami do Nebelvírské věže.
Vlezl do společenské místnosti, bez povšimnutí jí prošel a zamířil nahoru do ložnice. Dnes už nic neměl - díky bohu. Stále ještě bylo horko, otevřel okno, sundal si tričko, svalil se na postel a pozoroval strop. Pak cítil, že potřebuje slyšet něco jiného než zvuk hlasu profesorky Trelawneyové říkající: *Svět jak ho známe skončí*.
Z kufru vytáhl svůj přenosný přehrávač, nasadil si sluchátka, ujistil se, že páska je v pořádku a zmáčkl knoflík. Viděl, že se páska posunuje, slyšel nějaký syčivý zvuk (ne hadí jazyk), ale žádnou hudbu. Zmáčkl tlačítko stop. Ach, samozřejmě. Hermiona mu vždycky říkala, že kolem Bradavic je příliš mnoho kouzelného rušení na to, aby tyhle věci fungovaly. Magnetická páska, uvědomil si.
A baterie: další magnetismus.
Věděl, že magnety a kouzla se moc dobře nekombinují. Odstrčil přehrávač pryč a znovu si lehl s rukama za hlavou, potom se podíval dolů na svou nahou hruď a pozoroval baziliščí amulet jak klesá a zase stoupá. Proč já? přemýšlel. Proč jsem to vždycky já? Protože hluboko uvnitř opravdu věřil, že se může ocitnou v pozici, kdy by jeho volba mohla změnit svět.
Bylo tou volbou připojit se k Voldemortovi nebo s ním bojovat? V hlavě mu zazněla Moodyho slova: * Co lidi nutí přidat se na stranu temnoty? Proč se jiná osoba rozhodne to neudělat? Kdy nastává kritický moment? * Kdy vlastně? Ale, pomyslel si Harry, *on* by to nikdy neudělal. Voldemort ho chce naverbovat, nebo ne? Slyšel o Voldemortovi a ostatních Smrtijedech mučících členy rodin, aby je přinutili přidat se na jejich stranu.
Šli by potom po Ronovi a Hermioně? Aby mě donutili stát se Smrtijedem? Harry Potter, Smrtijed. Bylo to tak nesmyslné... Ledaže, přemýšlel dál, by tohle nebyla ta volba, která zničí svět jako ho známe… Zavřel oči a představoval si, že přehrávač funguje, pokoušeje se tím z hlavy vymazat vykládání taroků dřív než z toho zešílí.
Z toho pozdně letního horka musel na chvíli usnout. Když se probudil, Hermiona vedle něj seděla na posteli a třepala s ním. Měla na sobě svůj hábit, evidentně jí bylo taky horko, krátké kudrny rozčepýřené kolem obličeje vypadaly vlhké, na blůze měla v podpaží skvrny, z čela si utírala pot a mluvila na něj unaveným hlasem.
"Pojď, Harry. Musíme jít na ošetřovnu."
Vstala k odchodu a on si všiml, že má vlhkou skvrnu i na kříži.
"Nejdřív se musím převléknout. Proč ty hábity dělají tak teplé a těžké?" stěžovala si cestou ke dveřím vyčerpaně.
"Je Ron v pořádku?"
Otočila se. "Jasně. Zlomil si nohu, ale Seamus, Dean a Neville ho přenesli na ošetřovnu a madam Pomfreyová by ho měla uzdravit, zatímco jsme tady. Znáš to, už jsi předtím zlomeninu měl." Pak se zatvářila, jakoby se probudila.
"Co se stalo?" zeptal se jí.
"Jak... jak jsi to věděl?" Harry se pořád cítil jakoby ještě spal. Překulil se a spustil nohy z postele dolů, zatímco říkal,
"Spadl přece ze žebříku, když odcházel od Trelawneyové, ne?" Pořád na něj zírala.
"Ano," odpověděla pomalu. "Ale ty jsi tam nebyl."
Teď se Harry cítil úplně probuzený. "Och, no, ale během odchodu jsem měl s žebříkem problémy. Říkal jsem si, že se co nevidět stane nějaká nehoda... " Dívala se na něj zúženýma očima.
"Ale jak jsi věděl, že ten kdo spadl byl Ron?" Pokrčil rameny. "Nebyla by jsi tady, kdyby na ošetřovnu odnesli Seamuse, Deana nebo Nevilla, ani Levanduli nebo Parvati. No, možná kdyby to byl Neville. Ale pak by pro mě pravděpodobně přišel Ron."
Díval se na ni vyrovnaně, aby podpořil svou logiku. Vypadala, že ji jeho vysvětlení neuspokojilo, ale očividně se rozhodla, že bojuje prohranou bitvu.
"Vím, že je horko," řekla, "ale raději by sis měl obléknout tričko. Žádná studentka se nebude moct soustředit, když se tu budeš procházet jenom takhle... " Usmála se na něj, přičemž trochu vypadala jako v neděli v noci, kdy hladila jeho čelist, zatímco stáli před společenskou místností.
Otočila se a bez dalšího slova vyšla ven. Harry si oblékl čisté tričko a na něj si připnul prefektský odznak. Sandy nechal ležet stočenou na posteli... bylo pěkné horko, nepotřebovala se ohřívat na jeho ruce... a sešel dolů do společenské místnosti, kde na něj čekala Hermiona. Také si svůj odznak připnula na čistou halenku. Beze slova procházeli chodbami vedoucími k ošetřovně.
Jednou, jak pohupovali rukama, se jim srazily, způsobíc tak Harrymu šok a jeho napadlo, že by ji mohl vzít za ruku, ale pak si to rozmyslel. Místo toho zrychlil krok a Hermiona také přidala, aby mu stačila.
"Harry," stěžovala si, "na běh je moc horko." Několik vteřin poklusávala, aby ho dohonila, potom sáhla dolů, nahmatala jeho ruku a propletla jim prsty. Nechal ji, vzpomínal jak se drželi za ruce, zatímco mu vyprávěla o svém únosu. Zdálo se to jako v jiném životě, když byli u Dursleyových na zahradě, leželi na trávě a povídali si.
Zpomalil, teď šli vedle sebe, ruce spojené a tak taky vešli na ošetřovnu. Harry levou rukou otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Ron ležel na posteli, podložený několika přikrývkami, ale měl zavřené oči. Levou nohu měl zamotanou do obvazů chránících léčivý obklad, který uzdravoval zlomenou kost.
Harry si vzpomněl, že Dick si také zlomil nohu, když ignoroval varování Sandy, že kámen spadne. Harry si tenkrát přál, aby měl přístup ke kouzelnému léku a mohl Dickovi pomoci. Teď měl nohu zlomenou Ron, protože Harry Sandy zase neposlouchal. Ron otevřel oči a začal se usmívat, dokud neuviděl jejich spojené ruce.
"Našla jsem Harryho, jak si v ložnici dává dvacet," řekla mu Hermiona.
"Vám dvěma to ale trvalo," řekl nevýrazně. "A převlékli jste si oblečení."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 30. září 2007 v 17:52 | Reagovat

Paráda, to se dobře čte :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama