8. kapitola 1/4

7. srpna 2007 v 15:51 | Fionka
Příštího rána po snídani, si to studenti pátého ročníku namířili dolů k Hagridovu srubu na jejich první hodinu Péče o kouzelné tvory.

Ukázalo se, že tentokrát to je něco krotšího než očekávali na základě svých dřívějších zkušeností. Hagrid postavil cosi vypadající jako výběh pro kuřata, která v něm čile zobala, ale při bližším pohledu zjistili, že to je hejno hus. Hermiona se ho zeptala k čemu tu jsou.
"No," řekl Hagrid. "Každej z Vás si vybere jednu husu o kterou se bude starat a vopečovávat ji a uvidíme, kdo dostane tu, co snáší zlatý vajíčka."
Harry uznal, že to vypadá rozhodně bezpečněji než Třaskaví skvořejši, ale taky trochu nudně.
Potom Draco Malfoy ukázal na oplocený výběh hned vedle jezera. "A k čemu je tohle?" chtěl vědět. Ve výběhu bylo asi deset překrásných zlatých býků - největších, jaké kdy viděli. Jejich rohy vypadaly jako by byly také ze zlata, kopyty hrabali v trávě a když se zrovna nepásli tak mohutně odfrkávali. Hagrid se usmál.
"Sluneční býci. Je mi jasný, že chcete protestovat, ale tihle sou pro sedmej ročník. Některý z nich sou na O.V.C.E. Kdybych je k Vám pustil, byl bych v pěkným maléru."
"Sluneční býci?" řekla Hermiona. "Co s nimi budou dělat?"
"Musí je okšírovat a zorat s nima pole. Ale nesmějí jim ublížit."
"Ale jak?" chtěl vědět Ron, Harry si domyslel, že asi uvažuje, jestli se Fred s Georgem neocitnou v nebezpečí. Pohár tří kouzelníků se zdál bezpečnější.
"Tak honem, každej kluk si vybere do dvojice nějakou holku. Radši se držte pohromadě. Žádnej strach, většina z Vás má plný ruce práce s N.K.Ú. takže Vám nechci moc komplikovat život."
Zbytek hodiny strávili výběrem a péčí o svou husu. Levandule Brownová a Crabbe byli oba svou husou poštípáni, Malfoy se jim vysmíval do té doby, než se ta jeho na něj rozeběhla s mávajícími křídly, zatímco vydávala podivné zvuky a on byl nucen se vydrápat na plot do bezpečí. Zbytek třídy se tomu s chutí zasmál, dokonce i zmijozelští a Malfoy odešel vzteky bez sebe.
Hagrid ho nezastavil.
Pak Harry slyšel, jak Pansy Parkinsonová říká Goylovi, "Dobře mu tak…. velkému prefektovi... mám ho až po krk... "
Zdá se, že Malfoye v poslední době nesnáší ani ve Zmijozelu, pomyslel si Harry. To vysvětluje, proč už není tak často vidět s Crabbem a Goylem.
Vypadalo to, jakoby Malfoy navázal na odkaz Percy Weasleyho: Jak se stát nejprotivnějším prefektem. Po Péči o kouzelné tvory zamířili ke skleníkům, kde měli hodinu bylinkářství s Mrzimorem. Profesorka Prýtová na ně čekala venku před jedním z nich s lopatkami a režnými pytli, přičemž jim nakázala obléct si rukavice z dračí kůže a vyplít zeleninové záhony.
Nerozhodně hleděli jeden na druhého.
Někteří profesoři se očividně rozhodli páťáky zavalit prací, jiní se jim to snažili ulehčit.
Možná, aby se to vyvážilo, napadlo Harryho.
Všichni studenti si sundali hábity a vyhrnuli rukávy... tedy ti, kteří měli co vyhrnovat, což Harry neměl. Pár dívek z Mrzimoru, které se ještě se Sandy nesetkaly, vykřiklo, když ji zahlédly omotanou kolem Harryho nahé paže, ale on je pobídl, aby přišly blíž a pohladily si ji. Jakmile to udělaly, zasypaly ho otázkami na které nebyl připravený (nehledě k tomu, že některé rukou zabloudily na jeho paži, zatímco si myslely, že hladí hada).
Profesorka Prýtová je zahnala zpátky do práce, Harry si klekl na zem, vytrhával plevel a cítil se skoro jako doma během léta - i když měl mnohem větší pocit uspokojení než doma (přestože většina tohoto plevele byla mnohem horší než pampelišky... proto ty dračí rukavice).
Během cesty na oběd měla Hermiona ve tváři nepřítomný pohled a Ron se jí zeptal nad čím přemýšlí.
Vypadala poplašeně, ale potom řekla, "Ale, právě jsem přemýšlela nad tou husou, co snáší zlatá vejce. Zkouším si vzpomenout odkud to znám, z nějaké pohádky nebo... "
"To není pohádka, ale skutečnost. Viděla jsi je." řekl Ron.
"Víš co myslím. Všechny tyhle pohádky napsali mudlové, kteří byli v kontaktu s kouzelnickým světem předtím, než se kvůli ochraně izoloval. Když jsem byla malá a rodiče mi četli o strašidlech, obrech, skřítcích, vílách, čarodějnicích a čarodějích, tak mě vždycky ujišťovali, že jsou vymyšlení. Ale nebyli, ze mě se vyklubala čarodějka a už jsem většinu těchto tvorů viděla. Vím, že husa, co snáší zlatá vejce je skutečná a myslím si, že by bylo užitečné zjistit, ve které z pohádek se objevila. Po jídle... "
"…půjdu do knihovny," dopověděli Harry s Ronem současně a pak se rozesmáli. Hermiona se nejdřív ušklíbla, ale pak se smála s nimi. Spojila pravou ruku s Ronovou levou a levou s Harryho pravou.
"Vy dva mě tak dobře znáte," usmívala se a ruku v ruce se ve výborné náladě odebrali k obědu. Bylo to krásné ráno. Když se dostali do vstupní haly, Colin Creevey je vyfotil v okamžiku, kdy se chystali vejít do Velké síně. Tahle fotka bude pěkná, napadlo Harryho. Musím ho o jednu požádat…
Po obědě už to šlo z kopce, měli Dějiny čar a kouzel s profesorem Binnsem, jediným duchem mezi učiteli. Hermiona, obvykle v této hodině pozorná (byla to jediná studentka co Harry znal, která se naučila zpaměti Bradavické dějiny) Harryho úplně šokovala, když zjistil, že se posadila do zadní lavice, takže si mohla prolistovat knihu pohádek, kterou si půjčila z knihovny. Do rohu pergamenu naškrábal vzkaz. *Našla jsi něco*? stálo tam. Zavrtěla hlavou a ústy naznačila *ještě ne*.
Do knížky se zavrtala na celý zbytek hodiny. Ke konci už byl každý prakticky v kómatu.
Harry tupě zíral z okna, Seamus si položil hlavu na lavici a slyšitelně chrápal, Ron četl Othella a něco si zapisoval. Dean, Levandule a Parvati vypadali apaticky a ochable. Neville si ještě pořád dělal poznámky, ale čím dál tím pomaleji, jakoby byl hodinami co potřebují natáhnout.
Později se vyvlekli ze třídy a zamířili na hodinu Věštění - kromě Hermiony, ta měla místo toho Numerologii. Harry a Ron se s námahou ploužili do věže k profesorce Trelawneyové, pak vyšplhali po stříbrném žebříku do horké, tmavé, nevětrané místnosti kruhového tvaru, kde Harrymu s oblibou předpovídala rozmanité druhy smrtí. Dnes je rozdělila do dvojic k vykládání taroků.
Harry měl na krku Parvati, Ron byl s Nevillem. Profesorka Trelawneyová si vybrala Levanduli, zatímco Dean a Seamus zůstali spolu. Harry se rozhodl, že bude Parvati vykládat jako první.
"Takže," řekla panovačným hlasem, "narodila jsem se ve znamení ryb se stoupající Venuší, rozumíš? Teď začni."
Harry postupně rozložil karty a Parvati opravovala rozmístění nebo jeho interpretaci. "Ne, ne, tohle není karta Smrti," protestovala, když obrátil Knížete s pohárem a řekl, že někdo jí blízký zemře. Tohle je těžší než hvězdné mapy, pomyslel si. A Sandy vůbec nepomáhá. Náhle uslyšel její syčení, "Ryba bude hořet."
"Ryba bude hořet?" opakoval Harry normální řečí. Parvati se na něj upřeně zadívala. "Proč jsi to řekl? Kde to tu máš?"
Povstala a dívala se dolů na seskupení karet na stole. Uběhla víc než minuta, během níž si ani Harry ani Parvati nevšimli, že přistrčila rukáv ke svíčce a její hábit začal doutnat, pak vyšlehl plamen a olizoval zbytek hábitu.
"Já hořím!" vykřikla. Harry vytáhl svou hůlku, dotkl se jí a vykřikl, "*Pluvius*!" Ale jakmile to vyslovil, došlo mu, že to mělo být F, jako *Fluvius*, přičemž voda měla tryskat z jeho hůlky, ne *Pluvius*, vyvolávající déšť - ze stropu třídy teď na každého padaly proudy vody. Všichni byli ve vteřině úplně mokří a promáčené karty byly sfouknuty ze stolů neviditelným větrem. Společně s vodou uhasil všechny svíčky, takže se octli ve tmě. Voda byla ledově studená.
"*Dessicatio*!" zakřičel Neville, dotýkaje se hůlkou stropu. Déšť ustal a všechna voda v místnosti okamžitě vyschla.
Profesorka Trelawneyová si kartáčovala hábit, pohledem se zabodávala do Harryho a řekla, "Děkuji, pane Longbottome," aniž by se na Nevilla podívala. Harry si ho prohlížel s respektem, tenhle rok měl dobrý start, pomyslel si. Moody a Trelawneyová ho mají rádi a profesorka Prýtová mu pokaždé dává nejlepší známky. Dokonce i Snape se k němu v Lektvarech předešlého dne choval lépe. Docela vyrostl, nebyl tak kulatý jako předtím a jeho hlas se rovněž prohloubil. Harry uvažoval, jestli si už nechává narůst světlý knírek... ale zatím to nebylo vidět.
"Takže!" řekla profesorka Trelawneyová. "Pokud už pan Potter skončil s naším hašením... " "Ale paní profesorko!" vykřikla Parvati vzrušeně. "On to předpověděl. Dívala jsme se... v kartách to nebylo. On to prostě... řekl. Jako otázku."
"Opravdu?" profesorka Trelawneyová vypadala zaujatě. "Co řekl?" *On*, pomyslel si Harry.
Už ho unavovalo, když se o něm bavili jakoby v místnosti nebyl.
"On řekl, 'ryba bude hořet?' Jako kdyby nevěděl co to znamená. A já jsem ryba se stoupající Venuší a... "
"Vidění." Trelawneyová přistoupila blíž a zírala na Harryho. "No, nevím... nějak mě napadlo to říct," odporoval chabě Harry. Ostatní studenti vzhlédli.
Pak uslyšel, jak Sandy říká, "Nezapalujte černou svíčku." Harry hrábl po nějakém pergamenu a brkem to na něj napsal. Pak ho dvakrát přeložil. Profesorka Trelawneyová vypadala vzrušeně.
"Co to děláte?" chtěla vědět. Harry zavrtěl hlavou a pergamen jí předal. "Pár minut se na to nedívejte," řekl jí. Zdála se zmatená.
"Tak dobrá. Pane Finnegane, mohl byste prosím rozsvítit světlo?" Seamus se postupně dotýkal hůlkou červených svíček, se kterými pracovali a plameny se znovu rozhořely. Pak se dotkl černé svíčky na polici a rozsvítil ji dříve než si toho profesorka Trelawneyová všimla.
Zrovna mávala hůlkou nad rozsypanými kartami a umisťovala je zpátky na stoly. Nicméně jakmile se rozsvítila černá svíčka, místností zasvištěl studený vítr, který karty znovu rozptýlil a všichni se otřásli jako by se napili studené vody. Trelawneyová se s drkotajícími zuby otočila a uviděla prskající plamen na černé svíčce. Dotykem své hůlky jej zhasla.
"Nevíte," řekla Seamusovi lehce podrážděně, "že *nikdy* nezapalujeme černou svíčku bez toho, že nejdříve rozsvítíme bílou, aby nastala rovnováha?"
Za pomoci hůlky rozsvítila bílou svíčku, která se okamžitě rozhořela a vysála z místnosti mrazivý vzduch. Harry měl pocit, jako by odtud odešel Mozkomor a skoro se začal cítit, jako po použití povzbuzovacího kouzla. Profesorka Trelawneyová bílou svíčku za chvíli zase zhasla.
"To by mělo stačit," řekla. "Ještě víc euforie a nebudete se schopni soustředit. Zpátky do práce!"
Rozložila pergamen, který ji Harry předtím podal a během čtení bezhlesně pohybovala rty. Najednou se posadila do křesla, patřícího předtím Parvati a řekla jí příkře: "Budu partner pana Pottera. Vy běžte k slečně Brownové." Ron se na Harryho podíval tázavě - Parvati dotčeně.
Profesorka Trelawneyová zasvištěním hůlky vrátila karty na stůl a nechala Harryho sejmout z balíčku.
"Vaše narozeniny?" zeptala se. Harry nemohl uvěřit, že to pořád zapomíná. Jednou trvala na tom, že se narodil v zimě. Ostatní vykládali svoje karty a přestali se o Harryho a profesorku zajímat. "31. července," odpověděl. Začala karty umisťovat na stůl před sebe, přičemž přikyvovala a vzdychala, když v jejich rozložení viděla rozmanitá poselství."Máte smrtícího nepřítele," řekla mu jako už tolikrát předtím. Harry sám pro sebe zasténal... tohle věděl každý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 30. září 2007 v 13:32 | Reagovat

Jej, z toho budou ještě trable... až z Harryho udělají věštce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama