7. kapitola 4/4

6. srpna 2007 v 16:05 | Fionka
Harry se střídavě díval z jednoho na druhého.
"Teď hned?" McGonagallová přistoupila blíž. "Nejprve mi řekněte, Pottere, kouzlil jste někdy bez pomoci hůlky?"

"Bez hůlky? Samozřejmě, že ne."
"Přemýšlejte, Pottere. Jedno kouzlo děláte pokaždé, když hrajete Famfrpál... " "Myslíte létání na koštěti?"
"Myslíte, že mudla by mohl letět na Kulovém Blesku? Pokud daná osoba nemá kouzelnické nadání tak nereaguje."
"Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel... "
"Vzpomenete si na jiný okamžik, kdy jste kouzlil bez hůlky?"
"No... počítá se do toho mluvení s hady?" Zauvažovala nad tím. "To je spíše vrozená schopnost, kterou nemůžete kontrolovat. Přemýšlejte, když jste byl malý, předtím než jste zjistil, že jste kouzelník."
Při vzpomínce na hady, Harryho mysl okamžitě přeskočila ke vzpomínce, kdy v zoo neúmyslně pustil na svobodu hroznýše. Nějak tenkrát dokázal, aby sklo, které hada věznilo v kleci zmizelo. Řekl jim o tom.
"To už je blíž, Pottere, ale řekněte mi tohle: změnil jste někdy za pomoci kouzla svoje tělo, bez použití lektvarů, kouzelných bylin nebo hůlky? Jen svou vůlí?" Zatímco nad tím přemýšlel, Harry si prohrábl vlasy, pak to udělal znovu, najednou se napůl cesty zarazil, svěsil ruku a podíval se na ni..
"Ano," uvědomil si. "Nebudete tomu teď asi věřit," řekl, "ale když jsem byl mladší, nesnášel jsem stříhání vlasů. Pokaždé, když mě teta se strýcem ostříhali, byl jsem tak rozzlobený, že jsem trávil celou noc ve svém přístěnku pod schody vztekáním se... a když jsem ráno vstal, vypadal jsem jako vždycky předtím - jako bych nikdy nebyl ostříhaný."
Brumbál a McGonagallová se usmáli a přikývli. "Výborně!" řekla. "Tohle je přesně to co jsme hledali, naznačuje to, že byste mohl mít potřebné schopnosti. Chce to zvláštní druh koncentrace a sebeovládání, včetně uvědomování si svého těla, abyste dosáhl proměny ve zvíře."
"Potřebujete mě ještě k něčemu, Minervo?" zeptal se jí Brumbál.
"Ne, pane řediteli."
"V tom případě se pustím do psaní nějakých dopisů. Dobrou noc. Hodně štěstí, Harry!" "Děkuji, pane profesore," řekl trochu nervózně. Brumbál několika dlouhými kroky vyšel ven z místnosti. Harry se otočil zpátky k profesorce McGonagallové.
"Takže kvůli tomu, že jsem neměl rád stříhání vlasů, se můžu stát Zvěromágem?"
"Není to tak jednoduché jak to zní, Pottere," odpověděla, potom bez varování zmizela a na jejím místě byla důstojná, lhostejně vypadající kočka se skvrnami okolo očí, které se spíš podobaly brýlím, jaké nosila profesorka McGonagallová. Než Harry stačil zamrkat, znovu před ním stála ve své lidské podobě.
"Zvěromág se může proměnit tam a zpátky během vteřiny... méně než ve vteřině. Něco vyzkoušíme. Budete to stále opakovat, dokud nad sebou nezískáte naprostou kontrolu a pak začneme dělat zase něco jiného. Nejprve, zvedněte si před oči svoje ruce, dlaněmi ven, takto."
Harry ji napodobil.
"Dívejte se na své nehty," instruovala ho. "Dívejte se na ně, všimněte si, jak každý z nich vypadá, myslete na to jak Vám vrůstají do kůže. Dívejte se na ně tak dlouho, až je budete dokonale znát." Harry zíral na své nehty, zatímco uvažoval jak mu to pomůže stát se Zvěromágem. Nemluvil. Tak uběhlo deset minut.
"Nyní," řekla McGonagallová konečně, "zavřete oči. Dokážete si je představit?"
"Ano."
"Ponechejte oči zavřené. Myslete na velikost vašich nehtů. Teď si představte, jak by to vypadalo, kdyby byly delší a chtějte aby vyrostly, nechte je růst... "
Harry se soustředil na zvětšení nehtů, přičemž ho napadlo, že si je měl nejdřív změřit, takže by potom byl schopný zjistit rozdíl nebo změnu… najednou ucítil v prstech bolest a měl pocit, že se mu kosti v rukou změnily na kapalinu...
"Aaaach!" vykřikl leknutím. Podíval se na své ruce, poslední článek každého prstu se pomalu prodlužoval, takže jeho prsty teď byly nejméně o palec delší, o dva, o tři... zatímco nehty vypadaly stále stejně dlouhé.
"*Finite Incantatem*!" řekla honem McGonagallová a hůlkou poklepala na Harryho ruce. Ty mu přestaly růst a scvrkly se do normální velikosti.
"Koncentrace, Pottere, koncentrace. Musíte se na to víc soustředit. Měl byste trávit více času pozorováním svých nehtů."
Harry si vzpomněl, kolikrát už učitelé vyčítali svým studentům... jemu obvykle ne, pravda... aby se přestali zabývat svými nehty, ale tohle bylo poprvé kdy slyšel, že k tomu učitel studenta nabádá. Udělal to jak řekla, ztratil pojem o čase, zapomněl se mrknout na hodinky a pak byl nucen mrkat docela často - poté, co se mu zdálo, že drží ruce před sebou a nekonečně dlouho na ně zírá, se rozhodl zavřít oči a pomyslel si *PRODLUŽTE SE*.
Necítil nic. Potom otevřel oči a setkal se s usmívající se tváří profesorky McGonagallové, která se dívala na jeho nehty, měřící nyní nejméně osm palců. Skoro se taky začal smát, ale její tvář znovu zvážněla.
"Teď, Pottere," řekla, "je zase zmenšete na normální velikost." Podíval se na ni a najednou zpanikařil. Uch, och, přemýšlel. Vím, že v tom je háček. Ale zvedl ruce před obličej a znovu se soustředil na nehty. Než konečně zavřel oči, měl pocit, že z toho začal šilhat a myslel na to, aby se znovu zmenšily do normální velikosti. Jakmile zase otevřel oči... jeho ruce vypadaly přesně tak, jako když vstoupil do místnosti.
"Výborně, Pottere!" pochválila ho McGonagallová, což u ní bylo vzácné.
"Pro dnešek to myslím stačí. Budeme to tu cvičit každý večer po večeři, dokud nevylepšíme rychlost. Teď se vraťte zpět do Nebelvírské věže. Já mám schůzi. Dobrou noc!"
Najednou uslyšel, jak Sandy, schovaná pod hábitem syčí,
"Kočka se setká s broukem."
Harry se zastavil a otočil, "Paní profesorko," řekl, "mimochodem, když už mluvíme o Zvěromázích a tom všem... co teď přesně dělá Rita Holoubková?" McGonagallová sebou trhla, jako by jí v mysli přečetl co má právě v úmyslu. "Proč… nemůžu o tom s Vámi mluvit, Pottere. Čím méně lidí o tom ví, tím lépe."
Napadlo ho, že to přehnal. Tak dobrá... "Dobrou noc, paní profesorko."
"Dobrou noc. A Pottere? Přemýšlel jste už nad tím, jaké zvíře si vybrat? Zvíře, které si zvolíte musíte podrobit pečlivému výzkumu, naučit se o něm všechno co je možné."
"Hmm, ne. Začnu nad tím uvažovat. Dobrou noc."
Vrátil se do Velké síně a překontroloval čas na hodinkách... zdá se, že se na své nehty soustředil hodinu a půl... a vešel do nebelvírské společenské místnosti. Jakmile byl uvnitř, Colin Creevey mu vrazil před obličej fotoaparát a za pomoci oslepujícího blesku si udělal jeho obrázek. Harry si chtěl zakrýt rukou obličej, ale nestihl to.
Zasténal, "Coline... " skvělé, pomyslel si. Colin znovu oživil svůj Fanklub Harryho Pottera.
"Ustavičně fotí," vysvětlil mu Lee Jordan od jednoho stolu, psal zrovna řízný komentář k prvnímu famfrpálovému zápasu. "Mám kamaráda na kouzelnické škole v Americe, se kterým si dopisujeme a chci mu poslat obrázky mých přátel z koleje. Ale udělám kopie každému, kdo bude chtít. Mám jednu moc pěknou s Georgem a Angelinou, tu jim dám."
Ron, Seamus a Dean Colina ignorovali, když je vyfotil - seděli u stolu s otevřenými Soubory mudlovské literatury před sebou, ale ve skutečnosti hráli Řachavého Petra. U jiného stolu vyprávělo prvňáčkům několik studentů druhého ročníku hororové příběhy o hradních duších. Hermiona, Parvati a Levandule seděly u ohně a probíraly čarodějnice v MacBethovi, a Ginny seděla v koutě se zkříženýma nohama a četla si text lektvaru. V dalším koutě se George, sedící v křesle bavil s Fredem, který se rozvaloval na podlaze, zatímco Angelina seděla Georgovi na klíně a bezstarostně debatovala s oběma.
Vypadají spolu tak přirozeně a klidně, pomyslel si Harry. Vytvořili dobrý pár. Když Colin opět zmáčkl spoušť tak si ho ani nevšimli. Harry se posadil na zem vedle Ginny, pozoroval dění v místnosti a cítil se spokojený sám se sebou. Zauvažoval, jakým zvířetem by se měl stát. Jelenem jako jeho otec? Ne, nějak se mu to nezdálo správné. Mysli, mysli...
"Na co myslíš, Harry?" ozval se najednou Ginnin hlas. Prudce zvedl hlavu, úplně na ni zapomněl.
"Och, na něco do Přeměňování... " řekl nepřesvědčivě, ale pravdivě.
"Jaká zvířata máš ráda? Kdyby ses... chtěla jedním stát... jaké by sis vybrala?"
"Myslíš jako Zvěromág? No, já nevím... " náhle pozvedla tvář.
"Je jich tolik. Možná pták, třeba jestřáb nebo orel. Nebylo by báječné umět létat jako oni? Nebo možná kůň, běhat po čtyřech taky nevypadá špatně. Proč, co by sis vybral ty?"
Vzhlédl a první věc na kterou mu padl zrak, byl lev na krbovém oblouku. "Co takhle lev?" řekl a otočil se, aby na ni viděl. Bystře na něj pohlédla.
"Myslíš jako nebelvírský lev? S hřívou a vším? To by bylo opravdu nádherné... " zatímco se na něj dívala, její hlas se vytrácel. Jejich oči se do sebe zaklesly. Náhle Harry koutkem oka zaregistroval oslepující blesk a zjistil, že je Colin právě vyfotografoval. Odvrátil se od Ginny a postavil se.
"Takže," řekl úsečně. "Měl bych se jít učit. Měj se," řekl skoro u schodů.
Na cestě si všiml, že se na něj Hermiona zvláštně dívá. Když se dostal do ložnice páťáků, byl tam jen Neville.
"Ach," řekl rezervovaně, "ahoj Harry."
"Co čteš Neville?" "Krále Leara." Harry přikývl, nechtěl protahovat rozhovor na toto téma. Posadil se, vzal si svitek, brk a inkoust a dolů napsal, *jestřáb, orel, kůň, lev*. Podíval se na seznam.
Určitě by vymyslel mnohem víc možností než jen tohle. Představil si Ginnin obličej, když mluvila o létání... ale potom se vrátil zpátky ke lvovi... Lehl si na přikrývku, zkoušeje si představit svého otce jako jelena a sebe běžícího vedle něj v podobě lva... ale lev může jelena dopadnout a zabít... zavrtěl hlavou.
Ne, pokud věděl, pořád bude dost inteligentní, aby mohl potlačit své zvířecí instinkty a vyhnout se lovu jako skutečný lev, jestřáb nebo orel... Kůň byl na jeho seznamu jediným zvířetem, které je víc kořist než lovec, uvědomil si.
Tuto volbu si potřeboval pečlivě rozvážit. Nachystal se do postele a zatáhl záclonu, znovu si lehl, zkoušeje si představit své nehty...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darlen Darlen | 6. srpna 2007 v 20:22 | Reagovat

úúúžasnýýý

2 Armok Armok | 6. srpna 2007 v 23:22 | Reagovat

JJ znam :)) a cely to najdes i tady a kus dalsiho pokracovani http://www.harrypotter.fanfiction.cz/

3 Leonyda Leonyda | Web | 27. září 2007 v 12:24 | Reagovat

Paráda, jdu na další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama