7. Kapitola 2/4

6. srpna 2007 v 16:04 | Fionka
Tohle bude jeho první hodina se skutečným Pošukem Moodym. Ostatní nebelvírští studenti pátého ročníku z nějakého důvodu stále ještě stáli na chodbě. Zdálo se, že se bojí vstoupit. Přece jen, během celého minulého roku, je učil zlý kouzelník v přestrojení a nikdo to nepoznal. Brumbál neměl podezření do té doby, dokud muž, o kterém si všichni mysleli, že je Moody, nevzal Harryho do své kanceláře po jeho návratu do Bradavic s tělem Cedrika Diggoryho. Předtím byl Harry svědkem Voldemortova návratu, toho jak získal své tělo zpátky poté, co ho Červíček vzkřísil a svolal k sobě Smrtijedy...

Harry nakoukl do dveří třídy. Moody k nim byl zády, seděl za učitelským stolem se složenýma rukama, zdánlivě hledící do prostoru.
Pak zavrčel, "Vejdete už všichni dovnitř nebo mám přednášet prázdné třídě?"
Harry si uvědomil, že je zřejmě vidí díky svému děsivému magickému oku a pak si vzpomněl, že oko vidí nejen přes mnoho neprůhledných překážek, ale dokáže prohlédnout také neviditelný plášť. Vešli dovnitř a sedli si na svá místa, nachystali si učebnice, které používali na černou magii, pergameny, brky a lahvičky s inkoustem.
Zdálo se, že Moody zkoumá prázdný stůl před ním a na ně se nedívá... přinejmenším svým normálním okem. Začal bez jakéhokoliv úvodu.
"Mnozí z Vás," zavrčel... vždycky vypadal, že vrčí... " mohou mít dojem, že mě znají, protože si myslíte, že jsem Vás učil minulý rok. CHYBA! "Víte nebo nevíte, že to byl podvodník, pravým jménem Barty Skrk, Junior. Většina lidí si myslela, že zemřel již před třinácti lety, ale jeho otec a domácí skřítka se postarali, aby tomu tak nebylo. Jeho otec... který byl zabit svým vlastním synem... si myslel, že na něj může dohlédnout na svobodě lépe než Mozkomorové v Azkabanu, držel jej pod kletbou Imperius, skrytého pod neviditelným pláštěm. Ale nefungovalo to, že?"
Všichni ve třídě na svých židlích nadskočili. Moody konečně vzhlédl od prázdného stolu. Harrymu došlo, že zřejmě četl poznámky k přednášce uložené v horní zásuvce, kterou dokázal prohlédnout pomocí svého magického oka. Svým normálním okem postupně zkoumal každého studenta.
"Může mi někdo z Vás říct, proč to nefungovalo?" Hermiona, Harry a Ron zvedli ruce, následováni bojácným Nevillem.
"Longbottom!" vykřikl Moody.
Neville polkl. "Protože se můžete naučit, jak kletbě Imperius vzdorovat."
"PŘESNĚ TAK!" vykřikl nyní Moody příjemnějším hlasem. Harry, Ron a Hermiona se přestali hlásit. Levandule a Parvati posunuly své židle několik palců od stolu.
Třebaže všichni měli svoje brky a svitky připraveny ke psaní poznámek, nikdo ještě nenapsal ani slovo.
"Takže... pokud se můžete naučit překonat kletbu Imperius, proč se používá, proč někoho kontrolovat? Proč?"
Dělá si legraci? Přemýšlel Harry. Ptá se jich PROČ někdo používá jednu ze tří kleteb, které se nepromíjejí a zaručují odsouzení na doživotí v Azkabanu? V místnosti panovalo ticho.
"No tak!" zahřměl Moody. "Proč? Proč někoho ovládat, působit mu bolest a zabíjet mudly, proč? Proč to zlí kouzelníci dělají? PROČ?"
Všichni na něj zírali a pokukovali jeden po druhém. Nakonec svou ruku opět zvedl Neville.
"Longbottom!" Neville vypadal, jakoby k odpovědi musel sebrat veškerou odvahu co měl.
"Protože mohou."
"PROTOŽE MOHOU!" vykřikl Moody s úsměvem. Úsměv u něj vypadal hrozně nepřirozeně. Zmizel milosrdně rychle.
"Protože mohou!" zopakoval tišeji. "Deset bodů pro Nebelvír!"
Neville se pokoušel nevypadat potěšeně, ale nepodařilo se mu to. Podíval se postraním pohledem na Hermionu, která se na něj usmála. Rychle zase oči odvrátil a znovu vypadal poplašeně.
"Je to dobrý důvod?" dožadoval se Moody. Nikdo neodpověděl. Čekal a po odmlce, která se mu zdála přijatelná řekl: "NE! Tohle NENÍ dobrý důvod! Protože můžete! Kdokoliv z Vás může letět na svém koštěti okolo Buckinghamského paláce a za denního světla vylekat královnu k smrti, ale znamená to, že by měl? NE! Mohl bych každého z Vás změnit v mloka, ale znamená to, že bych měl?"
Tentokrát si na svou otázku neodpověděl. Ticho. Znovu se usmál.
"Záleží na tom, jak budete plnit úkoly." Pořád se usmíval a všichni studenti se po sobě poplašeně podívali.
"VTIP!" vykřikl nakonec a krátce se zachichtal. Harry se začal smát pak se ovládl. Ron vypadal, jakoby ho bolely tváře potlačovaným smíchem. Hermiona se na ně zamračila. Moody se nad Harrym a Ronem rozkročil.
"Pokračujte! Smějte se! To je v pořádku, Pottere a Weasley. Vy také, Grangerová. Už jsem o Vás třech slyšel, viděli jste zlo víc než zblízka. To není jako když Bubák nemůže vystát smích! Občas musíte být schopni pohlédnout zlu do tváře a smát se!"
Náhle byl neočekávaně realistický.
"Ale některé věci směšné NEJSOU. Vezměme si mudly, kdo si myslíte že je mocnější, kouzelníci nebo mudlové?" Seamus Finnegan zvedl ruku a Moody na něj kývl.
"Kouzelníci," řekl sebejistě. Moody přešel k jeho stolu, mnul si bradu, pak se otočil k Seamusovi a zahřměl,
"ŠPATNĚ, Finnegane! Vy pocházíte z kouzelnické rodiny, že ano?" Seamus přikývl. "Thomasi! Grangerová! Pottere! Vy jste vyrostli v mudlovském světě, je to tak?"
Všichni tři souhlasili. "Vyjmenujte mi několik věcí, které mudlové během století stvořili k mučení a zabíjení druhých!"
Harry věděl, že rodina Deana Thomase přišla do Anglie z Jamajky asi před třiceti lety, pravděpodobně, nějaký čas předtím... tak před sto lety... přišli z Afriky.
"Otroctví," řekl Dean vyrovnaně.
"Útlak žen," ozvala se Hermiona, ne bez jisté dávky rozhořčení.
"Válka," zkusil Harry.
"Nukleární válka," dodala Hermiona.
"Drogy."
"Automatické zbraně."
"Chemické zbraně."
"Koncentrační tábory."
"Gheta."
"Rasová diskriminace."
"Etnické čistky."
"Studená válka."
"Genocida."
"Ano," řekl Moody. "Genocida. Vyhlazování celých ras. Nebo co se děje rasám na této planetě. V pravdě, tady je jen jeden druh: lidská rasa. Genetická odchylka mezi lidmi rozdílných etnických skupin v celém světě je zanedbatelná. Ani ti z nás, co se narodili s nějakými magickými schopnostmi nejsou znatelně odlišní od těch co je nemají. Je to jen další charakteristický rys jako barva vlasů nebo očí, praváci či leváci. "
Ale bez ohledu na to jaká zvěrstva způsobili zlí čarodějové na tomto světě, jsem zde proto abych Vám řekl, že žádný z nich... ŽÁDNÝ... nikdy nedosáhl takového počtu obětí, kterého dosáhli ti, co byli u Agincourtu... mluvím o Francouzech, kteří utrpěli skutečné ztráty. A to bylo před stovkami let. Nikdy jsme neměli kouzelnickou obdobu Waterloo, Občanské války v Americe, Búrské války, obou Světových válek, Vietnamu nebo konfliktů na Středním Východě, či v Severním Irsku.
Ani když spojíte všechna povstání skřetů tak se nevyrovnají masakru u Gallipoli. Horší než ničení. Ztráta jen deseti procent mužů byla obrovský pokrok. Víte kolik lidí v těchto konfliktech zahynulo?"
Žádná odpověď. Moody několik minut chodil tam a zpátky, dívaje se na podlahu. Pak je opět začal bombardovat otázkami. "Jen proto, že mudlové mohou celou planetu vyhodit do vzduchu, znamená to, že by měli? Jen proto, že mají antibiotika pro boj s chorobami, znamená to, že by je měli používat proti všem? Ukazuje se, že ne... kmeny nemocí, které jsou vůči antibiotikům odolné, zmutovaly a prudce se rozmnožily po celém světě. "JEN PROTO, ŽE MŮŽEŠ, NEZNAMENÁ ŽE BYS MĚL."
Všichni na svých židlích nadskočili. Moody těžce kráčel uličkou mezi lavicemi, jeho dřevěná noha dělala rámus a on se díval na každého z nich, jako by ho překvapilo, kdyby všichni u zkoušky nepropadli.
"Co," konečně pokračoval, "jste se učili v posledních čtyřech letech v Obraně proti černé magii?"
"Ďasovce."
"Bubáky."
"Bludníčky."
"NE!" vyštěkl. "Nenaučili jste se NIC! To, co se teď musíte naučit... předtím než se posadíte k N.K.Ú.... je, že boj s černou magií neznamená bojovat s temnotou kolem Vás, znamená to bojovat s temnem, které má každý UVNITŘ!"
Přešel zpátky ke svému stolu a postavil se vedle něj, prohlížeje si je všechny svým magickým okem.
"Co je účelem kletby Cruciatus?" řekl tiše. Hermiona se okamžitě přihlásila. "Někomu ublížit, samozřejmě."
"ŠPATNĚ!" Opět zvýšil hlas. Ron a Harry se na ni polekaně podívali. Hermiona u učitelů nebyla zvyklá na tento druh reakce. Poněkud zděšeně klesla zpátky do své židle a Harryho by vůbec nepřekvapilo, kdyby už v hodinách Obrany proti černé magii neřekla celý rok ani slovo.
Neville ostýchavě zvedl ruku a Moody na něj kývl.
"Zlomit někoho a přinutit ho tím udělat co si přejete."
"Někoho ovládnout," řekl Moody svým normálním (normálním pro něj) konverzačním hlasem, jakoby právě na Hermionu nezařval dost hlasitě na to, aby probudil i mrtvého.
"Do jisté míry, není tak zaručená jako kletba Imperius, ale v některých ohledech je lepší. Osoba, která je opravdu soustředěná, která má nesmírně silnou osobnost, může kletbě Imperius odolat. Ale ta samá osoba se může ve vteřině zhroutit pod kletbou Cruciatus. Většina lidí by obrátila a v momentě použila stejnou kletbu na jinou osobu, pokud by jim bylo přislíbeno, že už neucítí žádnou bolest. TO JE TA TEMNOTA UVNITŘ."
Hermiona se otočila, podívala se na Nevilla a usmála se na něj, aby mu ukázala že to na ni zapůsobilo. Neville temně zčervenal a sklopil oči ke svému prázdnému pergamenu.
"Vsadím se," pokračoval Moody, " že nikdo z Vás s kletbou Cruciatus nemá zkušenosti. Nejdřív ucítíte... "
Ale v tom Harry pomalu zvedl ruku. Moody přestal mluvit a zíral na něj.
"Skutečně, Pottere? Byla ta osoba chycena?"
"Ne, pane."
"Ví o tom Ministerstvo?"
"Ano, pane."
"Nuže? Kdo to byl ?."
"Voldemort." Pár studentů zalapalo po dechu, ale zbytek třídy byl potichu, když Harry vyslovil TO jméno. Moody kývl na Harryho.
"Dobře. Řekl jste to. Řekněte to znovu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 27. září 2007 v 10:27 | Reagovat

Teda nemyslela jsem si, že by byl Moody až takhle drsnej :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama