7. Kapitola 1/4

6. srpna 2007 v 16:03 | Fionka
Když Harry příštího rána potkal Hermionu ve společenské místnosti, chovala se, jakoby se mezi nimi minulou noc nic nestalo.

Ty vůbec nemáš ponětí, jak jsi přitažlivý, že? Ozývalo se mu v hlavě jako ozvěna. Hermiona se před během bezstarostně protáhla a napila vody, i když se Harrymu zdálo, že se mu vyhýbá pohledem. Možná si to jenom představoval.
Po ranním běhu měl konečně pocit, že se jeho život vrací do normálu. Osprchoval se v prefektské koupelně (tentokrát Malfoye ve vaně ignoroval a pro jednou Malfoy ignoroval jeho), potom se oblékl a šel na snídani.
Zatímco jedl, nenápadně se rozhlížel po Velké síni, ale vypadalo to, že si na jeho nový sestřih už všichni zvykli a konečně se mohl v relativním klidu nerušeně najíst.
Naproti němu sedící Ron řekl s plnou pusou ovesné kaše, "jsi připravený, Harry?"
Harry se zamračil. Na co? "Připravený?"
"Na Snapea. Slyšel jsem, že k páťákům je obzvlášť hnusný. Příprava na N.K.Ú. a všechno kolem…. vyfasovali jsme ho první hodinu v pondělí, ve středu a v pátek."
Harry zasténal. Zapomněl, že Lektvary mají hned po snídani. "A myslím si, že bylo pěkně kruté dát nám lektvarovou dvouhodinovku ještě na pátek odpoledne, před tím než se člověk připraví na víkend... "
"Jo, vždycky se mi zdá, že to nikdy neskončí. Co se dá dělat, budeme teď každý týden začínat pohledem do roztomilého obličeje Severuse Snapea... "
"Opatrně, Weasley," ozvalo se za ním sladce. "Prefekti jsou povinni hlásit každý nedostatek kázně profesorům. Vy si neděláte poznámky, Pottere a Grangerová?
""Necháme to na tobě, Malfoyi," zazněla Hermionina rozhořčená odpověď. "A pokud opravdu chceš, abychom to udělali, můžu taky předložit velice přesný výčet okamžiků, kdy jsi pomlouval Hagrida, který je taky učitel - nezapomeň."
"Jen podle jména," odpověděl Malfoy. Po této urážce Hagridova učení Harry a Ron společně povstali... i když s tím tajně souhlasili, přece jen byli Hagridovi přátelé. Tolerovali jeho zanícení pro Péči o kouzelné tvory, ale nikdo z nich by neprotestoval, kdyby si pro jednou oblíbil koťata nebo štěňátka.
"Harry! Rone!" zvolala Hermiona nebezpečným hlasem, jakoby se chystala oznámit, že kvůli jejich chování strhává Nebelvíru body. Harry zvedl svůj objemný batoh.
"Žádný strach, Hermiono," řekl jí. "Měli bychom už jít dolů do sklepení. A on si to vynahradí až budeme se Zmijozelem hrát Famfrpál."
Usmál se na Rona, který souhlasně přikývl. Pak se Harry otočil, zachytil Ginnin pohled a zamrkal na ni, Ginny se rychle zase začala věnovat svému talíři, přičemž jí tvář zrudla, takže měla barvu jako její vlasy.
Harryho první hodina Lektvarů jako páťáka byla naprostá katastrofa. Zdálo se, že všechno co si přečetl během prázdnin se mu vykouřilo z hlavy a Snape žertoval, jestli si společně s vlasy Harry neodstřihl i kus mozku, což zmijozelští (chlapci, samozřejmě) velice oceňovali.
Harry si vzpomněl na Snapeův směšný vzhled, když stál v safari obleku v hale jejich domu, což poněkud tlumilo jeho chuť ho začarovat.
A Hermiona řekla, že sjel Viktora Kruma kvůli tomu, že na ni nedával lepší pozor... no, dobře. Kdokoliv, kdo nemá rád Viktora Kruma nemůže být tak úplně špatný, připomínal si neustále. Na druhé straně si všiml, i když se o tom Ronovi a Hermioně nezmínil, že se Snape neúčastnil slavnostního zařazování, takže do školy musel přijet až v pátek v noci. Kde tedy byl? Zajímal se Harry.
Když konečně opouštěli sklepení, aby se přemístili na hodinu Kouzelných formulí, Harry řekl: "Udělal jsem závažné rozhodnutí."
Znělo to velmi oficiálně, takže se Hermiona s Ronem zastavili a s nejistým výrazem poslouchali. "Odmítám připustit, aby mě tento muž ve třídě ještě jednou ponížil. Rozhodl jsem se, že pokud je tohle jediný způsob, jak při N.K.Ú. získat z Lektvarů plný počet bodů, klidně se sem do sklepa i odstěhuji."
Hermiona se usmála a přikývla. "Správně, Harry! Taky udělám na přípravu nějakou práci navíc."
Ron se zašklebil. "To je dobré pro Vás dva. Nikdy se mi nepodaří překonat Percyho a Billa, když každý z nich dosáhl 12 N.K.Ú., proto se o to ani nebudu pokoušet. Fredovy a Georgovy žalostné výsledky se mi asi překonat podaří, takže jsem se rozhodl, že se tím moc stresovat nebudu. Nestojí to za ty nervy."
Hermiona se na něj zamračila. "Ty nemáš žádné ambice, Ronalde Weasley. Měl by ses za sebe stydět! Moc dobra Percy nenadělal - přestože byl primus, když nepoznal, že jeho vlastní šéf je pod kletbou Imperius a jemu posílá instrukce zlý kouzelník! Víš stejně dobře jako já, že Percy je obyčejný patolízal a ty stojíš za tucet takových jako on!"
Hermiona zrudla a utekla od nich, nechaje oba za sebou zkoprněle stát s otevřenými ústy. "Co to... " začal Ron. Ale Harry zavrtěl hlavou.
"Neptej se. Nevěřil bys co všechno říkala včera večer... " Ron vypadal, jako by myslel, že to byl nějaký dvojsmysl (což možná byl, pomyslel si Harry).
"Jako co?" chtěl vědět.
"Už jsem řekl: neptej se." A vyběhl za Hermionou ze sklepení nahoru do schodů, Ron ho se zmateným výrazem následoval. Profesor Kratiknot byl potěšen, když viděl pátý ročník Nebelvíru. Obvykle byl docela veselý a málokdy vypadal podrážděně a to ani v případě, kdy Nevill Longbottom opakovaně nechal malého kouzelníka odplachtit napříč třídou, zatímco se učili Odstraňovací kouzlo.
Ukázal jim dlouhý seznam kouzel, co se budou učit (včetně těch, která už během čtyř předcházejících let probrali), nezbytných pro získání N.K.Ú.
*Pětiletá práce*, pomyslel si Harry. I kdyby zkoušeli každé jen jednou, bude toho požehnaně. Bylo příjemným osvěžením uvolnit se u nebelvírského stolu a sníst oběd, ale zdálo se, že to skončilo příliš brzy a před nimi bylo Přeměňování s profesorkou McGonagallovou. Dobře věděli, že můžou počítat s tím, že vzhledem ke zkouškám bude velmi přísná a ona je nezklamala. Chodila třídou a upozorňovala je co by si měli z tohoto ročníku a těch předcházejících zapamatovat. Neville vypadal, že se na místě rozbrečí a dokonce i Hermiona se zdála být nervózní a nejistá sama sebou, přestože byla od prvního dne v Přeměňování nejlepší. Jakmile bylo po hodině, Harry se rozhodl ještě zůstat.
"Mohl bych s Vámi chvilku mluvit, paní profesorko?" Teď, když hodina skončila vypadala trošku méně přísně, konec konců byla ředitelkou jeho koleje a vybrala ho jako prefekta. Také byla potěšena, když slyšela, že se stal kapitánem kolejního famfrpálového týmu.
"Ano, Pottere?"
"Byl jsem zvědavý... kdy jste se stala Zvěromágem? Byla jste ještě ve škole?" Přikývla.
"Vlastně jsem studovala šestý ročník. Brala jsem soukromé hodiny od samotného ředitele... ačkoliv v té době ještě ředitelem nebyl. Byl naším učitelem Přeměňování. Proč?"
"No, chtěl jsem vědět... uvažoval jsem jestli bych se jednoho dne také mohl stát Zvěromágem."
Opravdu? Přemýšlel. Nebo to bylo tím, jak slyšel mluvit Willa Kratiknota, že o tom uvažuje ?
"Skutečně, Pottere?" Oči profesorky McGonagallové zasvítily zájmem. "Fascinující. Myslela bych, že by se o to zajímala spíše slečna Grangerová, ale Vy... -?"
"No, nepamatuji se, jestli Vám to profesor Brumbál řekl nebo ne... a nechtěl bych ho tím teď nijak dostat do problémů... ale věděla jste, že můj otec byl neregistrovaný Zvěromág?"
Stiskla rty. "Ano. Vím o tom. A vím proč. A třebaže k tomu byl očividně velmi talentovaný, nebylo správné... "
"Já vím, já vím," přerušil ji předtím, než stačila předvést to, o čem mu říkala Hermiona - její vysvětlení Ritě Holoubkové, proč musí být všichni Zvěromágové řádně registrováni. "To je důvod proč jsem přišel za Vámi. Chci udělat všechno správně. Rád bych věděl... jak brzy bych se mohl začít učit. Mám počkat do šestého ročníku? Nebo sedmého? Jak musím být starý?"
"Ačkoliv je obvykle doporučováno, aby měl student poněkud vyšší kouzelnické vzdělání než v současné době máte Vy, připouštím, že se tu bavíme o Vás, který jste dokázal vyhrát Pohár tří kouzelníků ve čtvrtém ročníku... " dívala se na něj zamyšleně. "A, domnívám se díky minulosti Vašeho otce, že byste k tomu také mohl mít vrozené vlohy, nehledě na to, že máte pádný důvod k tomu chtít tuto schopnost rozvíjet," dodala bez toho, aniž by zmínila Voldemortovo jméno.
Harry by mohl přísahat, že si to myslela. Minutu ho tiše pozorovala.
"Dobrá," řekla nakonec. "Projednám to s ředitelem a sdělím Vám jeho rozhodnutí. Bude lépe, když teď půjdete, profesor Moody netoleruje pozdní příchody na své hodiny."
"Ano, paní profesorko. Děkuji Vám," řekl s mírnou úklonou. Skoro se usmála a podívala se na něj s jistou náklonností, kterou zřejmě neměla v úmyslu dát najevo, ale nedokázala to zamaskovat.
Běžel chodbami s lehkým srdcem, dokud to nevyslovil, tak nevěděl co jí přesně chce říct, jako by mu to na rty vyslalo přímo jeho podvědomí a teprve až to vyslovil, věděl, že je to to pravé. Ale ne, přemýšlel. To není pravda. Opravdu jsem na to začal myslet už víc jak před rokem, od té doby co jsem vykouzlil Patrona vypadajícího jako můj otec ve své zvířecí podobě jelena. Už tehdy jsem si říkal, jestli bych toho byl schopen... Rychle se dostal ke třídě Obrany proti černé magii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 27. září 2007 v 8:15 | Reagovat

Jů...jsem zvědavá, jaký zvíře si vybere :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama