6. kapitola 2/4

6. srpna 2007 v 14:58 | Fionka
Poté co všichni studenti až na prvňáčky seděli, začalo rozřazování. Moudrý klobouk už zase zpíval novou píseň, která se kdysi Harrymu vtiskla do paměti, ale pak si uvědomil, že každý rok zpívá něco jiného... a po každé skvěle.

Postupně, trochu v úzkých, jakmile zaznělo jejich jméno, předstupovali chlapci a dívky kolem jedenácti let, na hlavu jim byl dán klobouk a pak byli posláni do Nebelvíru, Havraspáru, Mrzimoru nebo Zmijozelu. Připadalo mu, že od jeho vlastního zařazování uběhla už spousta času. Crabbe evidentně měl malou sestru... pokud by se ovšem dala popsat jako malá, Wilhelmina Crabbeová, byla ta největší jedenáctiletá dívka jakou kdy Harry viděl. Byla zařazena do Zmijozelu, což nikoho nepřekvapilo.
Docela malý hubený chlapec s kudrnatými blonďatými vlasy měl neobvyklé jméno Kratiknot - Harry byl zvědavý, jestli není příbuzný s učitelem kouzelných formulí. Kratiknot byl za jásotu celého stolu, kterým provázeli každého jejich nováčka poslán do Nebelvíru. Na konci, měli v Nebelvíru osm nováčků, čtyři dívky a čtyři chlapce. K Wilovi Kratiknotovi přibyli Andy Donegal a jeho sestra-dvojče Amy (kteří se narodili v mudlovské rodině), mladší sestra Deana Thomase Jamaika; Barry Bagshot, Peggy Patriková a Jules Quinn, ze starých kouzelnických rodin a Gillian Lockleyová, která stejně jako dvojčata pocházela z mudlovské rodiny.
Nově zařazení studenti se posadili ke stolům patřícím jejich koleji a vzhlíželi k hlavnímu stolu, kde nyní povstal Brumbál.
"Vítejte v novém roce v Bradavicích ! Doufám, že všichni studenti třetího ročníku mají podepsané povolovací formuláře - nebo žádné návštěvy Prasinek! Dále, nevím co Vám sdělili Vaši rodiče, ale... " v Harrym hrklo a pokoušel se udržet dýchání v klidu. "Bradavice jsou jedním z nejbezpečnějších míst, kde byste mohli být. Jste zde proto, aby se z Vás staly ty nejlepší čarodějky a kouzelníci.
Nemáme ve zvyku přicházet o studenty, ale musím přiznat, že jsme minulý rok jednoho studenta ztratili… Soutěžil o Pohár tří kouzelníků, ale jeho smrt přímo nesouvisela s plněním soutěžních úkolů... byl zabit Lordem Voldemortem."
Studenti prvního ročníku, kteří pocházeli z kouzelnických rodin hlasitě zalapali po vzduchu, mudlovští prvňáčci vypadali zvědavě. "Jak jsem řekl, Bradavice jsou jedním z nejbezpečnějších míst na Zemi. Žádáme Vás, abyste byli obzvláště opatrní, především během návštěv Prasinek.
Ve světle současných událostí si vyhrazuji právo tyto návštěvy zrušit bez jakéhokoliv upozornění nebo vysvětlení. Pokud k tomu dojde, prosím vezměte na vědomí, že to je pro bezpečnost každého z Vás a nezkoušejte to nijak obejít," řekl, přičemž se díval na Freda a George, kteří sledovali špičky svých bot.
"Rovněž Zakázaný les je stále zakázaný, proto se tak jmenuje. Nezapomeňte na to!"

"Takže! Teď si zazpíváme školní hymnu a pak jídlo!" skončil. Všichni se postavili a nachystali se ke zpěvu. Harry ji praktikoval na hudbu "Londonderry Air" svým novým tenorem, přičemž vypustil slova
"Já půjdu tou horní cestou a ty zase tou spodní…" Ron svým chvějícím se barytonem zpíval na melodii národní hymny, Hermiona zpívala "Svíci ve větru" se vším všudy a George s Fredem si
nahlas unisono prozpěvovali na melodii "Tančící Matildy," takže jejich interpretace vynikala ve směsici všech možných i nemožných písní, naštěstí jim tam slova docela překvapivě pasovala.
Když dozpívalo i posledních pár zpěváčků (vždy to byli ti, co si zvolili pomalou baladu) na stolech se objevilo jídlo a všichni se do něj s gustem pustili navzdory cukrovinkám, které spousta z nich snědla ve vlaku.
Mladý Will Kratiknot byl usazen napříč naproti Harrymu a Ronovi mezi Hermionu a Ginny.
"Ty jsi Harry Potter?" zeptal se, naplněn posvátnou bázní, zíraje na jizvu na Harryho čele. "Jsi prefekt?" Harry se na něj laskavě zadíval.
"Ano a ano. Jsi příbuzný profesora Kratiknota?"
"Je to můj strýc. Vlastně prastrýc. Je velký bratr mého dědečka. Moc ho nevídám, protože většinu roku tady učí."
Představa maličkého profesora Kratiknota, kterému říkají "velký" přinutila Harryho vyprsknout. Pokusil se ovládnout.
"Vsadím se, že jsi v kouzlení skvělý." "Ach, to pochybuju. Není to můj píseček. Mnohem víc mě zajímá Přeměňování - možná se jednoho dne stanu Zvěromágem." Harry a Ron se podívali jeden na druhého, pokoušejíc se nesmát, jedenáctiletý používá slova jako "píseček."
Mladý Will Kratiknot sliboval být zajímavým prvňáčkem. Po zákusku se zvedli k odchodu. Harry chtěl mluvit s Ronem ohledně zítřejšího famfrpálového tréninku - to byla sobota.
Vyučovat se začne až v pondělí, měli volný víkend zrovna před zahájením. Ale to padlo, teď byl prefektem a měl jiné povinnosti.
"Harry, Hermiono," řekla Alice, která k nim přišla. " Zaveďte prosím prvňáčky do Nebelvírské věže a ujistěte se, že se zabydleli ve svých ložnicích. Zodpovězte jim všechny otázky. McGonagallová mě chce vidět."
Otočila se a odkráčela k hlavnímu stolu, kde profesorka McGonagallová ještě stále seděla, mluvila s profesorkou Vectorovou, Hagridem a Brumbálem. Pak si Harry všiml, že na oslavě chyběl Snape. Neměl čas nad tím přemýšlet, hnal houf prvňáčků nahoru po schodech. Když se dostali k podobizně Buclaté dámy v růžové toaletě, která zakrývala vchod do Nebelvírské věže, Harry náhle zjistil, že nezná heslo.
Bezmocně se otočil k Hermioně. Ta si jen povzdychla a řekla Buclaté dámě: "Cimbuří."
Portrét se odsunul a všichni se vecpali do společenské místnosti. Vypadala stejně útulně a pohostinně jak si ji Harry pamatoval, s pohodlnými křesly rozmístěnými kolem planoucího krbu. Poprvé si všiml vztyčeného nebelvírského lva na jednom z hlavních oblouků, které utvářely ohniště. Hermiona vzala dívky nahoru po spirálovém schodišti vedoucím k dívčím ložnicím a Harry zase ukázal ložnici chlapcům. Jakmile dorazili k místnosti, uprázdněné studenty sedmého ročníku, kteří už dokončili školu, všichni náhle horečně obsazovali postele s nebesy.
Harry musel přerušit boj mezi Andy Donegalem a Barrym Bagshotem, protože oba chtěli postel co byla nejdál ode dveří. Místo toho ji přidělil Willu Kratiknotovi, i když si nebyl jistý, jestli se zachoval zcela správně, ale nepřišel na jiný způsob jak by to vyřešil. Pak se vyskytla panika kvůli kočce Julese Quinna, protože Andy měl alergii a Jules trval na tom, že kočka bude spát s ním.
Možná nejsem stvořený na to být prefektem, přemítal Harry. Rozhodně nepředpokládal, že to bude zahrnovat i hlídání dětí. Nemohl si vzpomenout jestli se v prvním ročníku choval stejně nedospěle.
Řekl Andymu, aby si ráno zašel na ošetřovnu pro kouzelný lék a tím se vyhnul alergické reakci na kočku. Když to vypadalo, že už se konečně všichni usadili, Harry je opustil, dotýkaje se hůlkou každé svíčky, zhasínaje jednu po druhé a ve světle poslední pozoroval vyčerpané chlapce, ležící zavrtané v jejich postelích. Potom Harry uslyšel Willa potichu říct,
"Harry? Mohl bys... jednu nechat svítit?" Harry přikývl a tiše zavřel dveře. Když se vrátil zpátky do společenské místnosti, Hermiona, Ron a Ginny seděli ve třech ze čtyř křesel umístěných blízko ohně a drželi mu místo.
"Co ti trvalo tak dlouho? Prvňačky byly hodné jako zlatíčka." "No, já jsem měl prvňáky, což je něco jiného. Nejdřív bitka o postele, pak to pokračovalo Quinnovou kočkou... . nehledě na to, že se celý den cítím nějak mimo... nemůžu pohnout ani prstem." Minutu všichni tiše seděli a vyčerpaně hleděli do ohně.
"Já vím," řekla náhle Hermiona. Harry zavřel oči. "Co víš?" zeptal se jí líně, přičemž uvažoval, jestli se nechystá navrhnout pravidelné studijní schůzky na N.K.Ú. "Proč se cítíš mimo. Dneska jsi nešel běhat."
Harry otevřel oči a na chvíli se zamyslel. "Myslím, že máš pravdu. Teď už je trochu pozdě, samozřejmě, ale zítra ráno před snídaní bych to mohl zkusit."
"V pořádku. Sejdeme se v sedm tady ve společenské místnosti a uděláme pár protahovacích cviků."
"Ach... " začal Harry, překvapený, že v tom chce pokračovat, ale vzpomněl si jak vypadá v běžeckém úboru a neprotestoval.
"Předpokládám," řekl, "že bychom mohli využít písčitou cestu okolo famfrpálového hřiště. Asi to bude jednodušší než po chodníku zpátky domů."
Ron udělal obličej. "Sedm ráno! V sobotu! Vy jste šílení!"
"Buď rád, že v tuhle hodinu netrvám na famfrpálových trénincích! Ty nebudou dřív než po snídani. Ty a Ginny oba přijdete, ano?" Hleděl na ně s nadějí. Přikývli.
"Dobře, protože Fred a George jsou volní... mluvil jsem s nimi ve vlaku... a oni říkali, že přivedou Alici, Katie a Angelinu. Sejdeme se dole na hřišti."
Náhle přestal mluvit a pořádně zívl. "Ach! Tyhle první dny jsou vyčerpávající. Myslím, že potřebuji postel. Dobrou noc."
"Já taky," řekl Ron. "'Dobrou, Ginny, Hermiono."
Dívky řekly dobrou noc a potom zamířily k vlastnímu schodišti. Harry a Ron se dovlekli do své ložnice ve vrcholku věže, jejíž dveře byly nyní označeny cedulkou "pátý ročník" Neville už spal, Seamus s Deanem seděli na Deanově posteli a prohlíželi si fotografie z Seamusovy dovolené v Austrálii. Ron je chvíli pozoroval, pak se převlékl do pyžama a zavrtal se pod peřinu. "Seamus byl v Australii," řekl tiše, ale v jeho hlase se ozvalo ostří.
Harry si oblékl pyžamové kalhoty, ale od pasu nahoru měl pouze svůj baziliščí amulet a Sandy omotanou kolem levé paže.
Pohlédl na Rona a zatímco se chystal do své vlastní postele s nebesy zamumlal, "Promiň." Ron pokrčil rameny, pokoušel se předstírat, že mu to nevadí... ale očividně vadilo. Spustil závěs. Harry ho napodobil a lehl si s rukama za hlavou. Cítil se vinný, protože Ron byl uvězněný celé léto doma jenom proto, že je jeho přítel. A Hermiona byla téměř unesena. Kdy to skončí? To by Harry rád věděl. Ale znal odpověď: až bude Voldemort mrtvý nebo... až budu mrtvý já.
Další ráno se Harry a Hermiona vpotáceli do vstupní haly v osm hodin, mající za sebou čtyřicet minut běhu a deset minut protahovacích cviků před a po běhání. Harry před tím odložil Sandy pod růžový keř v zahradě, pak ji znovu vyzvedl a nechal ji, aby se mu opět omotala kolem paže.
Přesunuli se do chodby v třetím poschodí a Hermiona na něj vyčerpaně mávla, zastavila se před portrétem dívky v dlouhé sukni, která měla ovčáckou hůl a kolem stádo ovcí.
"Citrónová vůně," řekla pasačce, hlídající vchod do prefektské koupelny pro dívky. Harry se plahočil další dvě poschodí až do pátého patra, kde se zastavil před sochou Borise Bezradného (byl bezradný během odboje skřítků v roce 1510, jak ho Hermiona informovala) a odpočítal čtvrté dveře vlevo od Borise.
Přede dveřmi řekl: "Lesní vůně," a ty se otevřely. Jak si vzpomínal, koupelna byla honosná jako římské lázně, celá obložená mramorem.
Bohužel, nebyla prázdná jak si pamatoval, ve vaně velikosti plaveckého bazénu se válel Draco Malfoy, plaval v šedozelených bublinkách, světlé vlasy vlhce připlácnuté k hlavě. "Malfoyi! Co tady děláš?"
"Co tady JÁ dělám? Nezapomeň, že jsem taky prefekt. Proč vypadáš tak zdecimovaně a upoceně? To je tak těžké sem dojít? Ztratil jsi po čtyřech letech cestu? Ty jsi byl prvňákům skutečnou oporou, co? Třeba ti dají plánek."
"Pro tvou informaci, byl jsem venku běhat. S Hermionou," dodal aniž věděl proč. Malfoy se chlípně usmál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 26. září 2007 v 16:48 | Reagovat

Jé, a teď je do toho zataženej i Malfoy... nestačím zírat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama