6. Kapitola 1/4

6. srpna 2007 v 14:57 | Fionka
Další ráno se nahrnuli do ministerských aut a uháněli do Londýna na nádraží Kings Cross.
Jeden po druhém nenápadně procházeli přepážkou mezi nástupišti devět a deset, aby se dostali na kouzlem skryté nástupiště 9 ¾.

Harry, Bill a Hermiona byli poslední, kteří ještě měli přejít přes přepážku, když se nedaleko nich náhle objevila jakoby odnikud vysoká štíhlá postava, rychle mířící přímo k nim.
"Viktore!" zvolala Hermiona překvapeně, pokoušejíc se vypadat, že ji to potěšilo. Postranním pohledem se podívala na Billa a Harryho jako by je prosila, aby ji ochránili."Hermi-ou-no, tady jsi! Přišel jsem tě vyprovodit... "
"Ach, jak milé... " vykoktala. "No, právě se chystám projít přepážkou. Mohli bychom jít společně."
Viktor Krum vzal její ruku do dlaně a společně se vydali směrem k přepážce, potom zmizeli. Harry s Billem je následovali, Harry namáhavě tlačil svůj vozík se zavazadly a v druhé ruce držel klec s Hedvikou. Konečně byli na nástupišti všichni, na koleji už stál připraven Bradavický expres, který se třpytil ve slunci, majestátní a krásný. Celé nástupiště bylo zaplněno hemžícími se studenty v hábitech, táhnoucími svá zavazadla, soví klece a kočičí přepravky, a jejich loučícími se rodiči.
Fred a George našli svého přítele Lee Jordana a zmizeli v jeho kupé. Harry s Hermionou si vyžádal společné kupé s Ronem a Ginny, všichni k němu táhli svoje zavazadla kromě Hermiony, jejíž kufry nesl Viktor Krum. Pak se zase vrátili zpátky na nástupiště, aby se rozloučili s paní Weasleyovou, s Billem a Charliem.
Paní Weasleyová objímala a líbala Freda s Georgem, kteří jí vyklouzli co nejdřív to bylo možné (je to trapné, když už Vám je sedmnáct) potom Rona (ten se musel ke své malé matce poněkud sklonit, aby dosáhla na jeho tvář) a nakonec Ginny, která se tak moc sklánět nemusela.
Hermionu objala a políbila jenom jednou a konečně se obrátila k Harrymu. "Tak moc jsi podobný svému otci... " začala říkat a Harry v jejích očích zahlédl slzy. "Kéž by tě teď mohli vidět tví rodiče, to že jsi prefektem a to ostatní... "
Harry k ní přistoupil, rychle ji objal a políbil, aby jí zabránil pokračovat. Cítil, jak se mu do očí derou slzy. Často myslel na své rodiče, obzvlášť při příležitostech jako byla tahle, ale nechtěl o tom mluvit. Když ho pustila, Bill mu potřásl rukou a Charlie ho poplácal po zádech.
"Opatruj se," řekl mu Bill, najednou vypadal velmi vážně. Harry přikývl. Charlie se na něj usmál. "Bylo by hezké, kdyby se jeden z bratrů vydal v mých stopách a stal se kapitánem Nebelvírského týmu, ale... těžko si můžu stěžovat, když se jím namísto toho stal Harry Potter, že?" Harry se zasmál. "Budu se snažit ze všech sil."
"Ne, nebudeš. Prostě vyhraješ ten zatracený Famfrpálový pohár!"

"Zkrátka žádný nátlak, co?" řekl Bill, přičemž rýpl loktem Harryho do žeber. Harry se na ně usmál a pak se otočil, aby se vrátil zpátky do vlaku. Hermiona byla ještě na nástupišti, zabraná do rozhovoru s Viktorem Krumem. Harry nastoupil do vlaku a postavil se do uličky, díval se z okna na Weasleyovy a mával...
"Pottere!" otočil se, přímo k němu uličkou kráčel Draco Malfoy, oblečený v hábitu krásnějším, než byly ty nejhezčí v obchodě Madam Malkinové, které si u ní Harry a dvojčata nakoupili.
Musí být šitý na zakázku, pomyslel si. Pak si toho všiml.
Na Malfoyově hábitu byl přišpendlen stříbrný odznak prefekta s písmenem P uvnitř. Ten Harryho byl stále ještě v zavazadlech s jeho novým hábitem. Harry si zkřížil paže přes prsa a pohledem se zabodl do Malfoye. Pro jednou s sebou neměl Crabbea a Goyla.
"Co tady děláš? Prefekti mají vpředu vyhrazené čtyři soukromá kupé. Dodržuj pravidla! Děláš ostudu ostatním prefektům!"
"Protože nejsem dost nafoukaný? Je mi dobře tam kde jsem," odpověděl mu klidně Harry.
Ucítil, jak Malfoyův pohled sklouzl na jeho paži, Harry měl pořád ještě oblečené černé tričko bez rukávů a nad levým nadloktím byla omotaná Sandy.
"Cos dělal ? Zvedal závaží, nebo co?"
"Jen poctivě pracoval."
"Hmm. Fyzická práce. Jako mudla!"
Pak ukázal na Sandy. "Co je tohle?"
"Slyšel jsi vůbec někdy o hadech, Malfoyi? Je to symbol Vaší koleje."
"Myslel jsem tím - to je domácí mazlíček?"
"Ne. Sandy je moje kamarádka. Těžko si uděláš domácího mazlíčka z někoho, s kým si můžeš popovídat." Počkal, až mu to dojde.
"Ale jistě," řekl konečně Malfoy. "Hadí jazyk. Hmm. Slyšel jsem, že Ty-víš-kdo má svého vlastního hada. Trochu většího než je tahle zakrslá věc, samozřejmě... "
Náhle se zarazil a podíval se oknem na nástupiště. Ron a Ginny vyšli do uličky, zvědaví, co ho udivilo.
"No nazdar," bylo všechno co Ron řekl. Všichni zírali. Hermiona se otočila, aby mohla znovu nastoupit do vlaku, ale Viktor Krum ji chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě. Vzal ji do náručí a sklonil se k ní, zvedl jí tvář a potom zakryl její ústa svými.
Nejdřív se zdálo, jakoby se chtěla vyškubnout, ale pak to vypadalo, že se do polibku ponořila, položila mu ruce kolem krku, bylo vidět jak pod tlakem Viktorových rtů otevřela ústa a on ji hluboce líbal. Harrymu vyschlo v krku a Ronova i Malfoyova pusa byla otevřená dokořán. Jenom Ginny vypadala, že ji to nepřekvapilo.
Potom se vlak začal rozjíždět a Hermiona přerušila polibek, aby mohla naskočit. Viktor Krum zůstal stát, zvedl ruku a mával jí na rozloučenou, jejím odjezdem vypadal velmi zarmoucený. Když Hermiona vklopítala do uličky, ztuhla - potkaje se s upřenými pohledy asi tuctu studentů, kteří očividně byli svědky jejího dramatického polibku na rozloučenou mezi ní a hvězdou nedávného Světového poháru ve Famfrpálu.
Otevřela pusu aniž by vydala jedinou hlásku a zrudla. Nakonec to byl Malfoy, který první promluvil.
"To je jasné zlepšení, Grangerová," řekl unyle a přejel jí okázalým pohledem nahoru a dolů. Ron začal vytahovat svou hůlku, ale Harry usoudil, že rychlejší než kouzlo bude něco jiného. Otočil se k Malfoyovi a přimáčkl ho dolů na podlahu uličky,
poklekl mu na prsa a pravou rukou mu tlačil na krk. Malfoy zalapal po dechu.
"Nemůžu dýchat," sípal, zkoušeje dosáhnout na svou hůlku, ale brzy to vzdal a pak se jen bezúspěšně pokoušel odstranit Harryho paži ze svého krku. Ostatní studenti v uličce se přitiskli ke stěně, aby umožnili někomu projít.
Byla to Alice Spinnetová, na novém hábitu měla svůj odznak primusky a tvářila se velice přísně.
"Pottere! Malfoyi! Přestaňte!" Harry odtáhl paži z Malfoyova krku a znachověl, šlechetně natáhl ruku, aby mu pomohl vstát. Ten to nejdřív ignoroval, ale poté co se neúspěšně zkoušel postavit, neochotně ji přijal a jakmile byl na nohou okamžitě se pustil. Chytil se za hrdlo. Alice k nim přistoupila blíž, takže mohla mluvit potichu, ale byl to hrůzu nahánějící šepot.
"Oba dva jste prefekti!" šeptala divoce. "Měli byste jít ostatním příkladem!"
Mluvila děsivě jako profesorka McGonagallová.
"Malfoyi!" vyštěkla. "Vrať se do svého kupé!"
Ustoupila bokem, takže mohl projít, ohlédl se přes rameno na Harryho, v očích mu doutnala nespokojenost a stále se držel za krk. Alice to uviděla.
"Běž!" řekla znovu a Malfoy tentokrát nabral rychlost, hrubě odstrkoval ostatní studenty stranou a už se zpátky neohlédl. Alice teď vypadala méně přísně, ale jenom trošku.
"Harry, copak už mám mé vlastní koleji sebrat body?" Harry měl alespoň tu slušnost, že předstíral rozpaky.
"Ne, Alice."
"Dobře. Přijdete s Hermionou? Vepředu máme soukromá kupé pro prefekty. Pro každou kolej jedno."
Harry se otočil a podíval se na Hermionu, která ještě pořád stála v uličce. "Hm, ne, nemyslím. Raději zůstaneme tady."
"Tak fajn, možná to bude nejlepší. Myslím tím, držet tě dál od Malfoye. Naše první schůze je v neděli večer v osm třicet v místnosti vedle Velké síně. Neopozděte se!"
Stála u něj velice blízko, Harry se jí podíval dolů do obličeje. Zdálo se, že se mu něco snaží sdělit očima, vypadaly nějak…prosebně. Pak se otřásla, jakoby se probudila ze sna, otočila se a odkráčela uličkou do přední části vlaku, znovu vypadala jako primuska .
*Co to bylo?* divil se Harry. Zbývající čumilové jí uhýbali z cesty, pak se otočili a znovu zírali na Hermionu. Hermiona ještě víc zrudla a schovala se do jejich kupé. Ron, Ginny a Harry ji následovali. Ginny a Hermiona seděli na jedné straně, Harry a Ron na druhé. Hermiona vytáhla Křivonožku z jeho přepravky, položila si ho na klín, hladila mu oranžovou srst a vypadala, jakoby se snažila uklidnit.
"Přála bych si, aby to neudělal," řekla tiše.
"Myslíš Viktor nebo Malfoy?" zeptala se chytře Ginny.
"No, oba," odpověděla, pořád hladila Křivonožku a ani nevzhlédla.
"Předpokládám," řekl Harry dívaje se na její zářivě hnědé kudrny a opálené údy, které jí vyčnívaly z přiléhavé halenky a sukně, "…že od Malfoye, to bylo něco jako kompliment."
Hermiona se zašklebila. "Malfoy je poslední člověk od kterého bych nějaký chtěla. A pořád se potřebuju zbavit Viktora, pamatuješ?"
Ginny se úskočně usmála. "Na nástupišti jsi nevypadala tak dychtivě ho opustit... a v dopise jsi psala jak dobře umí líbat... "
"Drž hubu Ginny!" zasyčela na ni Hermiona, ve tváři celá rudá. Ginny to úplně omráčilo, tvář se jí zkřivila a v očích se jí zatřpytily neprolité slzy.
"No, asi by sis měla sednout dopředu k prefektům! Pak by ses se mnou nemusela obtěžovat!" otočila se k Hermioně zády a sledovala oknem ubíhající krajinu aniž by ji viděla.
Hermiona okamžitě vypadala zarmouceně. "Ginny, omlouvám se, já... " zkoušela to urovnat, vida, že Ginny tomu nevěnuje nejmenší pozornost.
V poslední době jim to moc neklape, pomyslel si Harry. Hermiona vzdychla. "Možná si raději trochu zdřímnu," řekla tiše, se zavřenýma očima se opřela a pokračovala v líném hlazení Křivonožky. Harry se podíval na Rona, který na Hermionu zíral s tak zraněným výrazem v očích, až se při pohledu na něj zachvěl.
Možná by jí měl konečně něco říct, přemýšlel. A co cítím já? Nevěděl. Pak se podíval na Ginny a srdce se mu sevřelo. Chudák Ginny, co cítím k ní? Nebyl si jistý. Zdálo se, že tohle bude velice zmatený pátý rok.

Když konečně dorazili na nádraží v Prasinkách, už se všichni značně uklidnili. Během cesty měli možnost navštívit i ostatní přátele ve vlaku... kamarády z Nebelvíru Nevilla Longbottoma, Deana

Thomase, Seamuse Finnegana a bratry Creeveyovy... stejně jako pár dalších studentů z Mrzimoru, které znali z hodin bylinkářství a další členy nebelvírského famfrpálového týmu. Ale protože nebyl v kupé pro prefekty, Harry nešel navštívit Cho Changovou, jak se domluvili den předtím (byla prefektkou Havraspáru za šestý ročník).
Cestou si nakoupili spousty cukrovinek a dýňových paštiček, ale pořád si nechali místo pro slavnostní večeři, která na ně čekala ve Velké síni na hradě. Ron, Hermiona, Ginny a Harry sdíleli jeden povoz bez koní, který je odvezl do školy. Harry popáté vstoupil do Bradavického hradu s pocitem, že je opravdu doma.
Mám za sebou víc než polovinu školy, napadlo ho. Po tomto roce už budou jenom dva další a pak... a pak co? říkal si. Stát se Bystrozorem? Hrát Famfrpál profesionálně? Tedy, pokud se mu podaří školu dokončit, teď když se Voldemort vrátil zpátky... Zkoušel na to nemyslet. Všechno má svůj čas.
Tento rok mě čeká N.K.Ú. To je to, na co bych měl myslet. Vešli do Velké síně a usadili se ke stolu vyhrazenému jejich koleji. Harry se cítil docela důležitě v novém hábitu se svým stříbrným prefektským odznakem. Stejně jako Hermiona se ve vlaku převlékl. Ginny a Ron na sobě měli oblečené obnošené hábity, ten Ronův byl na manžetě roztřepený. Hagrid přivedl prvňáčky, přičemž cestou diskrétně zamával Harrymu, Ronovi a Hermioně (no, moc diskrétně ne, Hagrid byl obrovský).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 26. září 2007 v 16:18 | Reagovat

Čím dál lepší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama