3. kapitola 3/4

6. srpna 2007 v 13:50 | Fionka
Ačkoliv to bylo víc než malé vyrušení, když s ním Hermiona začala flirtovat. Harry ji při tom ještě nikdy neviděl. Sice se chovala poněkud pošetile, když se točila okolo Zlatoslava Lockharta během druhého ročníku, ale to jí tehdy bylo jenom 12 let. Jakmile se všichni tři pustili do práce, zahrada byla brzy hotová a Harry od tety vyinkasoval svých posledních 5 liber. Teď po ranním běhání chodil do zahrady dělat jen základní údržbu jako zalévání a plení, ale zbytek dne měl volno. S Hermionou pracovali na prázdninových úlohách, seděli na lavičkách v novém altánku, zatímco se nedaleko poflakoval Dudley a hrál videohry na svém gameboyi.

Čas od času ho půjčil Harrymu nebo Hermioně, to když už byli unaveni psaním úkolů a vypadalo to, že když hrála Hermiona bylo naprosto nezbytné, aby ji jednou rukou objímal okolo ramen. Koncem třetího srpnového týdne byla teta Petunie během večeře docela rozmrzelá.
Začala si mumlat sama pro sebe, jak je obtížné vařit pro další osobu a ostře při tom sledovala Hermionu. Vzhledem k tomu, že Harry už dostal všechny peníze za práci na zahradě (a většinu jich už utratil) cítil povinnost Hermionu bránit.
"Uklízí si svůj pokoj a sama si pere. A taky ti její rodiče dali pěkně tučný šek... "
Ale najednou Dudley zle matku okřikl, "Nech Hermionu na pokoji! Ona je tak... tak... "
"Dudley!" vykřikla jeho matka vyčítavě.
Otec se na něj zamračil. "Nezapomeň chlapče!" zavrčel. "Možná vypadá normálně, ale je... je... jednou z nich!" vyprskl.
"Jen to řekni, tati! Řekni to! Je čarodějka! Čarodějka! Proč se o tom nedokážeš bavit normálně? Harry je čaroděj, Hermiona je čarodějka a říkají nám mudlové! Lítají kolem na košťatech a... a... a ona není nic co začíná na R (rádodajka) a rýmuje se s čarodějkou!"
dokončil a předtím než jako velká voda opustil místnost, ostře se zadíval na svou matku.
"Dudley!" vykřikli oba rodiče. Po Dudleyho odchodu panovalo ticho. Harry s Hermionou kradmo pohlédli jeden na druhého a snažili se co nejdříve dojíst. Ticho bylo ohlušující. Harry si nepříjemně připomenul svoje narozeniny.
Co je to v poslední době s Dudleyem? divil se.
To nebylo jenom Hermioniným příjezdem, trvalo to už celé léto. No jasně, pomyslel si Harry. Většina patnáctiletých chlapců se nějak bouří proti rodičům. Zkoušel si představit jaké by to bylo, kdyby ho vychovali vlastní rodiče - jak by s nimi teď vycházel. Zkoušel to ze všech sil, ale nedokázal si představit nic než úlevu, kdyby byli naživu. Možná to je ten problém, přemýšlel dál. Většina puberťáků neví jaké to je. Ačkoliv v Dudleyho případě podle Harryho názoru by bylo spíš štěstí to zjistit. Zkusil si představit situaci o které se zmiňoval Dudley; Harryho rodiče by byli živí a starali by se o Dudleyho poté, co se něco stalo s Vernonem a Petunií.
Nedokázal vymyslet nic lepšího, než jak se hádá s rodiči, které v životě nepoznal. Možná proto, že měli hosta... ačkoliv Petunie se k ní chovala sprostě... Harryho teta a strýc už neřekli ani slovo.
Předtím, než vstali od stolu Hermiona promluvila: "O úklid se nestarejte paní Dursleyová. Harry a já to uděláme. A také bych mohla poslední den tady uvařit speciální večeři, jako poděkování za to, že jste mě tu nechali. Když jsme byli v červenci v Řecku, dělala jsem tam kurz vaření s vynikajícím šéfkuchařem ... prosím řekněte ano," řekla sladce a smířlivě se na ně zadívala.
Harryho strýc se nepohodlně zavrtěl a podíval se na svou ženu. "Dobře," řekl, když vstal od stolu. Petunie Dursleyová ho následovala z místnosti, stále raněná Dudleyho výbuchem.
Harry a Hermiona uklidili stůl a postavili se ke dřezu, aby umyli a utřeli nádobí. Harry uslyšel z obývacího pokoje televizi.
"Kurz vaření během prázdnin? Nechodila jsi vůbec někdy do školy?" zeptal se jí. Zasmála se a postříkala ho mydlinkami.
Stříkl na ni zpátky a začalo to vypadat na rozpoutání války všichni proti všem, ale Sandy (pod rukávem jeho košile, kde ji jeho strýc s tetou nemohli objevit) řekla, že jeho teta přichází do pokoje a tak Harry okamžitě přestala a zašeptal Hermioně: "Teta Petunie se vrací."
Škádlivě se na něj zašklebila, pak se otočila a podívala se ke dveřím. Nic se nedělo. "Jsi si jistý?" zeptala se.
"Počkej minutku," zašeptal Harry, zatímco utíral nádobí. Hermiona polohlasně počítala do šedesáti a když se dostala k číslu šedesát jedna, teta Petunie vešla do kuchyně. Znovu se podívala na Harryho, skoro polekaně.
"Jak jsi věděl, že... " začala šeptem, ale teta Petunie si to vyložila po svém.
"Vy dva si dávejte pozor, abyste tady nic nerozbili!" zakřičela pronikavě s rukama v bok. Oba na ni hleděli s vyvalenýma očima, ujišťovali ji, že budou velice opatrní a když se otočila a znovu odešla, zhluboka si oddechli. Hermiona se na Harryho upřeně zadívala. Vyhnul se jejímu pohledu, pokračoval v utírání nádobí, zatímco mu běželo hlavou: Nesmím ji říct, že Sandy má předtuchy... to bylo těsně...
Další den, po ranním běhu a sprše, Hermiona a Harry seděli v zahradním altánku s Dudleyem opodál, který opět hrál svoje počítačové hry. Hermiona měla s sebou svůj notebook s recepty z Řecka a listovala jimi, zatímco hledala ten nejlepší recept na jídlo, které chtěla podávat před odjezdem. Kuličkovým perem si dělala poznámky na kousek linkovaného papíru, což Harrymu připomnělo, že to je poprvé, co ji vidí psát něčím jiným než brkem na pergamenový svitek. Občas zapomínal, že stejně jako on má mudlovskou výchovu.
V jeden moment Dudley vstal, aby si vzal jinou hru a Harry se spokojeně protáhl, vychutnávajíc si letní pohodu.
"Víš," řekl jí, "S tebou tady a s Dudleyem chovajícím se ke mně tak přátelsky si skoro připadám, jako bych měl bratra a sestru. Je to skvělé."
Zmátlo ho, když uviděl výraz zděšeného úleku na Hermionině tváři. "Sestru?" řekla tiše.
"Sestru?" opakovala. Harry nevěděl, co si má myslet.
Když se Dudley vrátil, Hermiona zaklapla svůj notebook s recepty a zrudla, řekla že si jde číst dovnitř. Harry ji pozoroval jak odchází, marně si lámajíc hlavu co mohl říct špatně... Po obědě šel Dudley nakupovat s rodiči věci do školy. Jak odcházeli, Harryho strýc se najednou podezřele chytře zahleděl na Harryho a Hermionu.
"Nejsem si jistý, jestli Vás tu můžeme nechat pohromadě samotné... " začal říkat. Hermiona k němu bystře vzhlédla
."Ach, nemějte obavy pane Dursley. Oba jsme prefekti. A víme jak vážné následky by mělo porušení zákona... však víte... " Zadíval se na ni z pod přivřených očí.
"To není to, o čem jsem mluvil," procedil přes zuby. Harry si všiml jak Hermiona před tím než opustila místnost pod svým opálením zrudla.
"Ty!" vyštěkl najednou jeho strýc. "Co budeš dělat?"
"Musím vyplít zahradu. Zabere to dost času - všude kolem jsou pampelišky, zkouším se jich zbavit," řekl mu Harry. Jeho strýc se na něj podezíravě podíval.
"V pořádku," zavrčel a brzy všichni Dursleyovi vyrazili pryč, koupit Dudleymu jeho nové učebnice do Smeltingské školy a novou uniformu (ta stará mu už byla velká, poté co začal s běháním).
Harry se převlékl do pracovních šatů a šel do zahradní kůlny pro lopatku a podložku na klečení. Hermiona se objevila u zadních dveří.
"Nevadilo by ti, kdybych se opalovala zatímco budeš pracovat? Už pěkně dlouho jsem se k tomu nedostala a možná se k tomu do konce léta už ani nedostanu." Harry pokrčil rameny.
"Jistě. K plení pomoc nepotřebuju." Vrátila se zpátky do domu a Harry si vybral místo odkud by mohl začít, klekl si na podložku, natáhl si zahradní rukavice a začal vydloubávat pampeliškové kořeny. (Nerad používal k likvidaci plevelu chemické prostředky.)
Zanedlouho slyšel jak se kuchyňské dveře znovu otevřely a Hermiona se vrátila. Nepodíval se ke dveřím, byl skloněný a zarputile vydolovával pampelišky, které vypadaly jako zdroje jejich rozšíření po celé zahradě. Potom vzhlédl a vytřeštil oči.
Oblékla si bikiny. Roztáhla si ručník na trávník a sedla si na něj, potom zvedla lahvičku s opalovacím olejem, aby si ochránila kůži. Zkoušel se dívat jinam, ale vždycky ji viděl alespoň koutkem oka. Nedokázal říct, jestli se na něj dívá, znovu měla nasazené tmavé brýle. Pokud si myslel, že na obrázku v jeho pokoji vypadá dobře, nebylo to nic ve srovnání se skutečností. Když byla hotová, lehla si na záda a vypadalo to, že zavřela oči. Paže měla položené vedle těla, celé tělo se jí na slunci lesklo a Harry cítil jak mu vyschlo v puse.
Odtrhl od ní oči a znovu se zadíval na pampeliškový kořen. Zkoušel se koncentrovat na práci, ale nebylo to nijak lehké. Několikrát místo plevele vytrhl květinu a nenápadně ji zkoušel zase zasadit pro případ, že se na něj dívala. Po chvíli se posadila a zvedla si brýle z očí.
"Harry? Myslíš, že bys mi mohl pomoci s natřením zad?" Harry se na ni zděšeně podíval.
"Zad?"
Přikývla. "Nedosáhnu si tam."
Poté se převrátila na břicho a hlavu si podložila pažemi. Harry si sundal zahradnické rukavice a obezřetně ji obešel. Klekl si vedle ní, zvedl lahvičku s opalovacím olejem, nalil si trošku do dlaně a začal jí natírat záda. Zatímco ho roztíral zadržoval dech, pokoušel se vzpamatovat a snažil se nemyslet na to, jak je její kůže příjemná na dotyk. Stálo ho velkou námahu nedat najevo úlevu jakmile skončil, ačkoliv úleva to byla obrovská.
Vstal a chtěl odejít, ale zadržela ho: "Potřebovala bych pomoci také se zadní stranou nohou." Harry žalostně pohlédl dolů na její nohy…měl pocit jako by se topil.
Možná bych mohl začít předstírat, že mě rozbolela jizva, přemýšlel. To by mě vysvobodilo. Přesto k ní znovu úslužně poklekl a začal jí roztírat olej na zadní stranu nohou. Jakmile se jeho prsty dotkly kolenní jamky, trhla sebou a zavzdychala. Harry se lekl a stáhl se.
"Pokračuj," zašeptala.
"Jsi v pořádku?" odvážil se.
"Moje kolení jamky jsou... citlivé." Rychle roztíral olej na zbývající část nohou, přičemž zkoušel nevnímat její vzdechy, které z ní vycházely jakmile se dotkl koleních jamek.
Nutil se na ni nedívat a nezastavovat prsty na její kůži... Byl opravdu potěšen, když skončil a vrátil se zpátky k pletí, ale šlo to pomalu. Slunce pálilo, cítil se hloupě a zmámeně, to všechno kvůli Hermioniným vzdechům a tomu, jak ležela na ručníku jen v malých bikinách. Měl v úmyslu se nedívat, ale většinu času stejně trávil pohledem na ni.

Konečně mohl odložit nářadí, v zahradě nebylo po pampeliškách ani památky. "Jdu dovnitř," řekl když zamkl kůlnu.
Otevřel kuchyňské dveře, aby utekl do domu - ale když se ohlédl, viděl, že se Hermiona zvedla, obtočila si ručník kolem pasu, překontrolovala jestli je lahvička s olejem dobře zavřená a vydala se za ním. Její krátké kudrny se ve slunci leskly, zlaté záblesky se míhali uprostřed hnědé záplavy. V kuchyni oba sáhly zároveň v ledničce po studeném pití a Hermiona si natruc stoupla velice blízko něj, když zavíral dveře. Její tvář byla od té jeho jen centimetr, Harry sklopil pohled, potom provinile vzhlédl k její tváři. Její oči se zdály být velice blízko těch jeho, bělmo tak bílé, až se zdálo do modra.
"Pořád na mě myslíš jako na sestru?" řekla skoro šeptem.
Otočila se, takže nemohla vidět jak Harrymu spadla čelist - stál na místě jako přimražený, zkoušeje se ji pochopit. Sedl si na kuchyňský stůl, poslouchal sprchu v poschodí a snažil se na ni nemyslet... Vypil několik sklenic vody, aby se vyhnul dehydraci a pokoušel se vůbec o ničem nepřemýšlet, což se mu podařilo kromě myšlenek na ni. Když Hermiona sešla zpátky dolů, měla oblečené džíny s jednoduchou modrou halenkou a vypadala teď jako ta Hermiona kterou znal ze školy - kromě nového sestřihu a opálení.

Její kůže zářila, vlasy svítily a Harry přemýšlel jak si jenom kdy mohl myslet, že je Cho Changová krásná? Ale pak ho něco nepříjemně vyrušilo: proč flirtovala s Dudleyem?

Sedla si naproti němu ke stolu a než se usadila zjistil, že z něj vypadlo: "Proč jsi flirtovala s Dudleyem?"
Usmála se a zadívala se dolů na ruce. "Jenom abych se ujistila, že je to další spojenec. Když mi Snape řekl, že Brumbál navrhl abychom šli sem, myslela jsem si, že by to mohl být dobrý způsob jak ho...převychovat."
Harry přitakal, ale nemohl se ovládnout aby se ještě nezeptal. "Chápeš že Ron žárlí na Kruma, nebo ne?" Ne že já ne, řekl si v duchu. Ne že já ne, ne že já ne... Žalostně se usmála.
"Ron je nedospělý mizera. Nechápej mě špatně, miluju ho jako... " a upřeně se na Harryho zadívala "…bratra. Jestli žárlí na Viktora, dobře... ani teď nemůžu zapomenout jak se choval před vánočním plesem. Způsob jakým mě požádal... pokud se tomu vůbec dá říkat žádost. *Hermiono, ty jsi holka*... Jak lichotivé, že si toho všiml! Ty jsi alespoň šel k dívce která se ti líbila a pozvals ji, pak jsi se domluvil s Parvati, aby šla s tebou a Ronovi jsi zařídil Padmu....
On není schopný si ani domluvit schůzku! Myslím si, že s dívkami nebude chodit ještě pěkně dlouho... Je pořád jako velké dítě, co nedokáže mluvit o citech... " dokončila jako by jí to mrzelo, ale pokoušela se o tom nepřemýšlet.
Najednou k němu vzhlédla. "Myslíš si, že ještě někdy pozveš Cho Changovou?" Harry se zašklebil.
"Děláš si legraci? Když jsem na ni tohle léto myslel, viděl jsem ji pořád jak pláče na slavnostním zakončení, když jsme připíjeli Diggorymu. Proudy slz stékající jí po tváři. Jednou jsem měl sen, že máme rande a ona řekla něco jako: 'Ach, Harry, nebylo to skvělé nechat Cedrika zabít, takže můžeme být dnes spolu?' Ne, nemyslím si, že bych byl schopný ji zase někam pozvat dokud neodezní ta strašná vina kterou cítím ohledně Diggoryho... což nebude pravděpodobně nikdy."
Hermione pokývala. "Uvažovala jsem, jestli se cítíš za to co se stalo odpovědný. Věř mi, Harry, nikdo ti to nevyčítá, ani jeho rodiče ne... "
Položil svou ruku na její. "Šetři dechem, Hermiono. Vinu kvůli němu budu cítit až do konce života, tak to prostě je. Konec příběhu."
Polkla a položila ruku přes jeho. "Pořád tě to ničí, co?"
Přitakal a odvrátil oči. "No, musíme tě rozptýlit něčím jiným, jako například pomoci mi zbavit se Viktora.... nebo alespoň udělat opatření, abychom spolu nezůstali sami. Už vím, půjdeš do Prasinek s námi!"
"Ty chceš, abych šel s tebou na rande s Viktorem?" zděsil se.
"Hmm, to by vypadalo divně. Ron by mohl jít taky. A Ginny. Možná Parvati a Levandule a George s Fredem. Můžeme udělat velkou skupinu. Těžko bude odporovat, když řeknu že to tak bude, tak to tak bude."
Harry slíbil, že půjde a ona se k němu naklonila a políbila ho na tvář, aby mu poděkovala. Jejich tváře byly velice blízko. Najednou Harry vstal, málem při tom porazil židli. "Já... hmm... musím si dát sprchu. Zahradničení... pot a špína... však víš... "
Prakticky utekl z místnosti, zatímco sám sebe přesvědčoval, že není nedospělý jako Ron, když se takto chová. Právě když míjel halu, Dursleyovi se vrátili.
Harry jim sdělil, že si jde před večeří dát sprchu, zahrada je hotová a Dudley řekl: "Znamená to, že Hermiona nic nedělá? Hermiono! Chceš si zahrát na mém počítači Hvězdné války?"
Hermiona přišla do haly a teple se na Dudleyho usmála. "Moc ráda." Všichni tři šli nahoru, Dudley a Hermiona do jeho pokoje a Harry do koupelny. Jak stál pod sprchou, Harry znovu myslel na Hermionu slunící se v bikinách, jak se dotýkal její pokožky zatímco ji mazal olejem... ale pak si uvědomil, že pokud se o něj bude Hermiona zajímat *tímto způsobem* (a všechno nasvědčovalo tomu, že ano) moc bezpečí jí to neskýtá - už byla v ohrožení kvůli tomu, že je jeho kamarádka, o kolik vážnější by bylo kdyby byla jeho přítelkyně? A konec konců pořád tu byl Viktor Krum.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 25. září 2007 v 11:11 | Reagovat

Jů, tak milostnej trojúhelník? Hustý! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama