3. Kapitola 2/4

6. srpna 2007 v 13:49 | Fionka
"Dobře, dobře, už jdu." Vstala a šla ke dveřím, znovu se zadívala na svou fotografii na nočním stolku, ale nic neřekla. Když odešla, spustil nohy z postele a šel do šatny najít nějaké oblečení na běhání. Za peníze, které si vydělal prací na zahradě si mohl koupit pár věcí na sebe a aby si to zjednodušil, vybral si všechno černé: černé šortky a tílka bez rukávů, v kterých běhal, ponožky, běžecké boty, černé džíny, roláky a propínací košile, které mohl nosit na podzim pod školní uniformou, pár černých svetrů a triček. Dokonce si, jak už prozradil Hermioně, koupil černé boxerky. Jakmile vešel do šatny, dveře jeho ložnice se znovu otevřely. Byla to Hermiona. Chvíli zaraženě stála s rukou na klice a smála se, že ho přistihla jen ve spodním prádle.

"Můžu jít běhat s Vámi? Najdu si nějaké vhodné oblečení. Po tom co se stalo v Bulharsku...řekněme, že si raději vylepším fyzickou kondici pro případ, že bych nemohla použít kouzla, víš?" Harry stál na místě, odmítaje se zakrýt nebo zčervenat.
"Jistě. Potkáme se za pět minut před vchodovými dveřmi." Přikývla, ale nehýbala se, znovu na sobě cítil její oči. Víc jak minutu hleděli jeden na druhého.
Harry pohlédl na její fotku na nočním stolku a pomyslel si: OK, dobře. Je to férové. Já ji viděl oblečenou do *tohohle*...

Všichni tři se potkali u vchodových dveří, Harry v jeho černém běžeckém oblečení, se Sandy pořád obtočenou okolo ruky (Dudley to věděl, ale Harry se důsledně vyhýbal tomu, aby jeho strýc s tetou hada viděli), Dudley ve svém běžeckém úboru a Hermiona v šedé běžecké podprsence a velice těsných cyklistických šortkách v barvě královské modři. Dudley valil oči a Harry se snažil ho při tom nenapodobit - nevypadala, že by plánovala běžet vedle něj, ale pokud chtěla být vpředu tak mu to vyhovovalo.
Všichni si vzali s sebou vodu a Harry je přinutil udělat pár protahovacích cviků na trávníku poté, co si sundal Sandy z paže a položil ji pod keř, aby tam vyčkala až do jejich návratu. Hermiona nebyla zvyklá dělat tyto zahřívací cviky, ale docela rychle se chytla.
Harry se pokoušel na ni nedívat, pokud to nebylo absolutně nezbytné. Dudley se nenamáhal odvracet oči, ale jakmile začali běžet chytře se posunul za Hermionu, aby měl dobrý výhled. Běželi do parku a zpět třikrát, Hermiona se ani jednou neotočila nebo neflirtovala. Po snídani šla Hermiona do zahrady s Harrym dívat se jak pokračuje v práci.
Oblékla si jednoduchou blůzku bez rukávů zelené barvy, bílé bavlněné šortky a tenisky. Hnědé kadeře měla stále trošku vlhké ze sprchy a opálení dělalo bělmo jejích očí ještě zářivější.
Harry měl svoje obvyklé černé oblečení, tričko s krátkým rukávem, šortky a černé pracovní boty, které používal, protože chránily nohy, kdyby mu na ně náhodou spadl kámen (což se mu stalo už několikrát). Sedla si naproti domovní zdi v pozici, kterou zaujala ráno - paže okolo nohou, kolena přitažená k bradě.
Harrymu to připadalo, jakoby se snažila chránit před útokem, jako pevnost v obležení. Napadlo ho, jak ten pokus o únos musel být traumatický….co jí asi ti Luciusovi násilníci provedli ?...Celé dopoledne ho tiše pozorovala. Nosíval si sem přehrávač od Dudleyho, aby si zkrátil čas během práce nebo občas mluvíval se Sandy, ale dnes nechal svůj dárek uvnitř a když Sandy zvedla hlavu a mluvila na něj tiše jí zašeptal: "Promiň, Sandy. Promluvíme si později. Tohle není vhodná doba."
Přijala to bez poznámek, položila si hlavu zpátky na svůj ocas a znovu usnula. Oběd snědli v zahradě a jak byl Harry zvyklý, sundal si tričko a položil se na trávu, pochytat trochu sluníčka. Slunce šimralo jeho oční víčka a matně si uvědomil, že se Hermiona pohnula. Ucítil, že se posunula jen pár palců od něj a po několika minutách s očima stále zavřenýma zašeptal její jméno. Nejdřív neodpověděla a tak to zopakoval. Předtím než vyslovil druhou slabiku řekla trochu netrpělivě: "Já jsem tě slyšela."

Zmlkl asi na půl minuty a potom řekl, "promiň. Nebyl jsem si jistý. Napadlo mě jestli se už cítíš připravená promluvit si o Bulharsku."
Zůstal ležet na zádech se zavřenýma očima, doufal, že když se na sebe nebudou dívat, bude pro ni jednodušší mluvit. Povzdechla si jakoby se mu chystala znovu říct, že je ještě na tento rozhovor moc brzy, ale místo toho se do toho rovnou pustila.
"Byli jsme na tržišti. Viktorova a moje máma se šly podívat na chleba do pekařství, Viktor s mým tátou kupovali nějaká kuřata a já jsem se měla postarat o zeleninu. Zdálo se to naprosto bezpečné, stánek se zeleninou byl jen o dva dál než prodejce kuřat a já jsem se chystala koupit nějakou cibuli a pepř… Ale najednou jsem se cítila bezstarostně a pohodově jako bych byla pod kletbou Imperius. Pokoušela jsem se s tím bojovat, ale nebylo s čím, nebylo mi řečeno nic, co bych nechtěla udělat. Zjistila jsem, že mám naléhavé nutkání koupit zeleninu, ale to byl důvod proč jsem tu byla. Vzpomínám si, že jsem byla pěkně zmatená, jako kdybych čekala na instrukce, ale ty nepřicházely."
"Jako v transu jsem sáhla po červeném pepři a zkoušela jsem se zeptat kolik za něj chtějí za pomocí frází, co mě naučila Viktorova maminka. Ale když jsem to vyslovila, tak to neznělo jako můj hlas. Ta žena u stánku řekla, že nevypadám dobře… znělo to jako z velké dálky... a já jsem si pomyslela, že možná nejsem pod kletbou Imperius, možná jsem nemocná…jsem v cizí zemi, už jsem předtím onemocněla z neznámého jídla a vody, v brašně mám nějaké mudlovské léky, měla bych si něco vzít, abych se cítila lépe. Odvedla mě dovnitř stánku, kde seděla a byla tak milá, hladila mě a mluvila na mě anglicky… teď když o tom přemýšlím, anglicky se mnou mluvit neměla, ne ? Žádný bulharský přízvuk."
"Pak jsem se... zastavila. Naprosto zastavila. Bylo to jako bych byla světlo, co někdo vypnul. Nevzpomínám si, že bych slyšela nějaké zaklínadlo. Nevzpomínám si, že bych něco vypila... nic. Když jsem...se vzpamatovala, byla tma a po každé straně jsem měla muže v šedých kouzelnických hábitech, oba na mě mířili hůlkami. V hlavě jsem zase měla všechno v pořádku, ale snažila jsem se vypadat omámeně, i když jsem už nebyla, protože spolu mluvili a já jsem chtěla slyšet co říkají. Žena od stánku se zeleninou zmizela. Tržiště bylo prázdné. Jeden z nich řekl, 'Lucius bude velice potěšen.'
Mluvili anglicky. Ten další řekl, že o ty čtyři další bude postaráno, další tři dívky z Bradavic a mudlovský chlapec, který byl v mudlovské škole, když to udělali v červnu.. ať to bylo cokoliv. Pak mluvili o mě, o tom jak vypadám a že by to mělo být něco…extra... "
Toho se obával. Harryho to stálo velké úsilí zůstat se zavřenýma očima. Po té co to překonal ji vybídl, aby pokračovala.
Zhluboka se nadechla a řekla: "No, až kam se pamatuju, nedělali nic... extra. Pak oba na mě zároveň namířili svoje hůlky ... cítila jsem se jako bych se nemohla pohnout... a vyslovili zaklínadlo, na které si nemůžu vzpomenout. Je možné, že na mě potom použili paměťové kouzlo, což by vysvětlovalo, proč si na nic nevzpomínám. Však víš, mě stačí slyšet zaklínadlo jednou a obvykle si ho zapamatuju... "
"Já vím," řekl Harry jemně.
"Potom... jsem se znovu zastavila. A když jsem se zase vzpamatovala byl den, otevřela jsem oči a ležela jsem na pohovce ve Viktorově domě, on mě zvedl nahoru, zavolal mým rodičům a řekl jim, že jsem zpátky, že jsem v pořádku… "
"Ale ty o tom nejsi přesvědčená."
"No, to není tak úplně ono. Je to tak, že prostě nevím. Během toho ... celý ten ztracený čas. Kdo ví?" Harry poslepu natáhl ruku, našel Hermioninu a propletl její prsty se svými. Cítil, jak křečovitě tiskla jeho ruku a zmáčkl jí ji zpátky.
Už nemluvili a jakmile jeho hodinky zapípaly, otevřel oči a dal se zase do práce, jakoby se nic nestalo.
Pustil Hermioninu ruku a znovu si oblékl tričko. Pohlédl na ni, stále ležela na zádech, oči zavřené před sluncem a zpod víček jí tekly slzy. Strašně ho to za ni bolelo, to co potřebovala byla jistota. Náhle se posadila a netrpělivě zavrtěla hlavou.
Rychle si osušila oči, jakoby jí slzy dráždily, potom vyskočila na nohy a řekla: "Tak to by bylo. Nenecháš mě tu sedět a koukat jak děláš všechnu práci, ne? S čím ti mám pomoci?"
Harry se na ni užasle podíval. Hodlá snad předstírat, že se právě nebavili o tom co se stalo v Bulharsku... a o jejích obavách z prázdných míst? Očividně ano.
"No," zaváhal, "musíme zasadit tyhle růžové keře těsně ke zdi. Jsou popínavé a časem zakryjí tyhle mřížky. Je to v podstatě jako Bylinkářství, ale bez dýmějového hnisu, po kterém ti otečou ruce." Hermiona se zasmála. Když to slyšel, tak se mu ulevilo.
"Ach, ten nesmysl! A ty ostatní dopisy! Všichni ti lidé, kteří uvěřili Ritě Holoubkové, když napsala že si s tebou a s Viktorem pohrávám!" Harry se taky usmál.
"Mimochodem," řekl. "Co se vlastně stalo s Ritou Holoubkovou?" Hermiona vypadala jako by mu zapomněla říct, že vyhrála v loterii. "Ach! Harry! Rita Holoubková! Počkej až to uslyšíš!"
"Já čekám!" odpověděl Harry falzetem, aby ji napodobil. Hodila po něm hroudu.
"Nesměj se mi! Když jsme přijeli do Londýna, vzala jsem si Ritu s sebou domů, ale ještě jsem ji nepustila. Napsala jsem profesorce McGonagallové a celou záležitost jsem jí vysvětlila. Od té doby co je registrovaným Zvěromágem, nemá moc porozumění pro ty, kteří obchází zákon. Tak jak tak se domluvila s Brumbálem a oba se přemístili k nám domů.
Máma a táta chudáci nevěděli co si mají myslet, McGonagallová se tvářila, jako by pokaždé osobně sdělovali studentům, že se stanou prefekty. Jakmile ale táta a máma opustili pokoj, zrušila jsem nerozbitné kouzlo na lahvičce, kam jsem zavřela Ritu a vytáhla jsem ji ven. Byla pěkně neochotná přeměnit se zpátky do své lidské podoby. Myslím si, že doufala pokud zůstane broukem, McGonagallová a Brumbál si budou myslet, že jsem pitomá a všechno se uhladí. Nakonec ji pohrozili, že ji přinutí se odhalit... však víš, jako Sirius a Lupin Červíčka... tak se rozhodla vzdát se a v dalším okamžiku v pokoji seděla Rita a dívala se na mě. Teda kdyby mohl pohled zabíjet.. "
"Držela jsi ji v lahvičce a nutila ji jíst nať celé dva týdny."
"A ona pošpinila moje, tvoje a Viktorovo dobré jméno - nezapomeňme na Hagrida. Nedostala víc než si zasloužila. Spíš míň, myslím."
Harry se pokoušel zachovat vážnou tvář. Opravdu zábavné, teď se Ritě Holoubkové mohl smát. Během turnaje tří škol by tomu nikdy nevěřil.
"Takže... " vyzval ji.
"Takže," pokračovala Hermiona, jakoby nepoužil to samé slovo, "McGonagallová okamžitě začala vysvětlovat důvody, proč se všichni Zvěromágové musí registrovat, ale Brumbál ji přerušil a řekl, že k tajné práci je výhodné mít nějakého neregistrovaného Zvěromága na své straně."
"Hmm, zřejmě myslel Siriuse."
"Ano. Ale taky jí předložil návrh. Řekl: 'Pokud Vám nevadí plnit příkazy zastaralého řádu, měl bych pro Vás práci.' Nechtěla dostat pokutu nebo jít do žaláře kvůli tomu, že se nezaregistrovala, takže poslouchala co jí říkal a... "
"A co? Co jí řekl, že má dělat?" Tvář se jí zakabonila.
"To je právě to. Nevím. Poslal mě s McGonagallovou ven z místnosti, takže na mě dohlížela a já jsem neměla žádnou možnost tajně poslouchat. Když jsme se vrátili zpět do obývacího pokoje byli už pryč a potom mi McGonagallová pogratulovala k prefektství, ujistila mě, že bych měla dostat oficiální dopis, a že se uvidíme na podzim."
"Potom co?"
"Potom nic. Odešla."
Harry se zamračil. "A jak Brumbál ví, že Rita Holoubková udělá správnou věc? Protože je neregistrovaný Zvěromág tak může pracovat pro Voldemorta?"
"Podle mě to dělá hlavně proto, že z toho koukají pěkní sólokapři. To je dobrý důvod být mouchou na stěně... nebo spíš broukem. A netuším, jak Brumbál posuzuje její míru loajality. Pořád se divíme proč věří Snapeovi, ale v obličeji to napsané nemá."
"Ještě ne."
"Ach, Harry. Nemáš představu. Snape byl skutečně velice... milý když přijel do Bulharska. Vypadal, že má o mě opravdu strach. Napůl jsem očekávala, že Nebelvíru sebere kvůli mně body za to, jak jsem se nechala tak pitomě unést. Ale vůbec mi nenadával. Opravdu vynadal Viktorovi, že ze mě spustil oči, ačkoli... "
"A proč Sirius řekl, že Viktor zmařil únos? Znělo to jako bys byla vrácena. Jako by tě unesli a potom změnili názor."
"Och, Viktor řekl, že byl na tržišti a čekal před zeleninovým stánkem, právě když ti dva kouzelníci na mě zamířili svoje hůlky. Na oba použil rychlosvazovací kouzlo a nechal je tam. Vzal mě zpět do domu jeho rodičů, ale trvalo to až do rána, než mě přivedli k sobě. Když se konečně Sirius dostal k zeleninovému stánku už byli pryč..."
"Nebo přinejmenším to je Viktorova verze." Pochmurně přikývla. "Nebo to je přinejmenším jeho verze. Nemysli si, že jsem nad tím nepřemýšlela, Harry. Chci říct, měla jsem se s Viktorem v Sofii skvěle, on byl... " sklopila hlavu a zrudla, "...tak nějak... vždyť víš, můj první kluk... "
Vyhnula se jeho pohledu. "Ale mám pocit že já... já to k němu necítím stejně jako on ke mě. To je jenom... " zrudla ještě víc a nedokončila to.
"Jenom co?" Harryho to najednou strašně zajímalo. Hermiona k němu vzhlédla. "To není důležité. Důležité je, že teď mám velký problém."
"Větší problém než být skoro unesená zlými čaroději pracujícími pro Luciuse Malfoye?"
"To může být to samé. Jak jsi řekl, Viktorova verze jak to všechno bylo... to je jeho příběh a nikdo ho nemůže potvrdit. Možná přece jenom měli v úmyslu mě vrátit. Možná jsem teď pod nějakou kletbou a nevím o tom. Necítím se jako bych byla, ale nikdy nevíš… Problém o kterém mluvím je jak se zbavit Viktora."
"Ty chceš zabít Viktora?" zeptal se šokovaně Harry. Hodila po něm další hroudu.
"Ne, ty tupče... chci říct… on na nás teď myslí jako na přítelkyni a přítele. Chce přijet do Prasinek, když budeme mít víkendové návštěvy. A já se s ním nechci rozejít a nechci s ním zůstat!"
"Cože?" drmolil Harry zmateně.
"Koukej, pokud se s ním rozejdu bude naštvaný. Už jsem ho naštvaného viděla. A taky nezapomeň, že studuje černou magii. Nesnesla bych pomyšlení na to, co by mohl udělat když se s ním rozejdu a on se …. rozčílí. Ale nemůžu s ním zůstat, protože mu nevěřím. Taky - pokud se s ním rozejdu a někdo jako Lucius Malfoy bude chtít, aby pro něj pracoval, může být tak naštvaný, že ho nebudou muset nutit. Plus, jak už jsme viděli, není schopen vzdorovat kletbě Imperius. Říkal jsi mi jak Moody... myslím Skrk... na něj použil kletbu Imperius v bludišti a on se otočil a použil Cruciatus na Cedrika. Je velmi lehce ovlivnitelný. A ačkoliv nemám žádný důkaz, to může být to, co se stalo v Bulharsku. Přinejmenším, raději věřím, že to udělal pod kletbou než dobrovolně, jestli spolupracuje s Luciusovými poskoky. Takže jak jsem řekla s Viktorem se necítím zrovna v bezpečí a dobře chráněná. Tady se cítím bezpečně."
"Tady?" Harry byl zmatený. Podívala se na něj zúženýma očima.
"Ty o tom nevíš, co? Od té doby co jsi byl dítě, tu působí kouzla, která chrání dům několik bloků kolem dokola. Je nemožné přemístit se dovnitř a ven, nebo dokonce použít přenášedlo... Snape měl jedno, které jsme použli abychom se dostali k Vám, ale přemístili jsme se víc než na míli daleko odsud. Nejsem přesvědčená, že kouzlo působí až tak daleko, ale chtěl zachovat bezpečnost. To je důvod, proč jsme byli tak zničení když jsme přišli minulou noc... bylo pozdě, tahala jsem svoje zavazadla, a Snape nechtěl Siriusovi dovolit je očarovat, aby byla lehčí." Harry byl rozpačitý.
"Jednou přišli Weasleyovi krbem. Nechali přechodně připojit ohniště v obývacím pokoji do sítě, měli speciální povolení z Ministerstva kouzel. Samozřejmě, moc to nefungovalo, protože ohniště bylo zabedněné… "
"Ale, vidíš? Museli na to mít speciální povolení. Jsou tu také všude kolem detektory černé magie. Proč si myslíš, že Voldemort nebo jeho Smrtijedi si sem pro tebe ještě nepřišli?"
Harry se zašklebil. "Vždycky jsem si myslel, že je to proto, že je odradila představa potkat Dursleyovy."
Tomu se oba zasmáli a rozhodli se konečně pustit do práce. Bylo pěkné po Dickovi znovu pracovat ještě s někým jiným a Hermiona se nebála zašpinit ani se nevyhýbala těžké práci, ačkoliv se snažil ji ušetřit toho nejhoršího.
Po zbytek týdne, Hermiona s nimi každé ráno chodila běhat a zbytek dne pracovala s Harrym na zahradě. Třetí den Dudley uviděl Hermionu na čtyřech v zahradě a dobrovolně se nabídl jim pomoci. Harry dobře věděl proč, ale nevšímal si toho. Opravdu to nemohl mít Dudleymu za zlé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 24. září 2007 v 8:19 | Reagovat

Suprová povídka. Jdu číst dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama