2. Kapitola 2/2

6. srpna 2007 v 13:12 | Fionka
Rozhrnul papír obalený okolo hrající krabičky, ve které po otevření našel amulet na stříbřitém řetízku. Amulet vypadal jako bazilišek a měl malá, žhavá, zelená očka. Usmál se nad tím a okamžitě si jej pověsil kolem krku. Dudley sebral kartičku, přečetl si ji a se zdviženým obočím se obrátil na Harryho "S láskou Ginny, jo?"

Harry se ušklíbl, nehodlal vysvětlovat Dudleymu historii okolo Ginny a Baziliška. Nakonec otevřel balíček od Hermiony, který obsahoval... žádné překvapení... další knihu. Sirius jim skutečně poradil, protože podle tučně tištěného textu byla o péči a chovu hadů. Jak Harry otevřel dopis, na podlahu slétla fotografie. Harry četl vzkaz, zatímco se Dudley sehnul pro fotku.

Drahý Harry,
Všechno nejlepší k narozeninám! Doufám, že ti tato kniha bude užitečná. Sirius říkal, že by měla. Posílám další fotku, tentokrát z Korfu. Teď jsme právě v Bulharsku. Sirius nás doprovází jako náš pes. Vypadalo to jako nejlepší řešení. Maminka se stále zdá poněkud nesvá, kdykoliv se zase změní v člověka - myslím si, že dává přednost spíš jeho psí podobě. Doufám, že se uvidíme v Příčné ulici! Mám tě pozdravovat od Viktora. Myslím na tebe.
S láskou Hermiona

Harry se musel zasmát, když si představil Hermioniny rodiče vyrovnávající se se Siriusovými proměnami ve velkého černého psa a to mu zvedlo náladu. Její rodiče nebyli kouzelníci. Byli zubaři, ale akceptovali dceřinu volbu stát se čarodějkou, přičemž zanechali svých snů, že Hermiona půjde v jejich stopách a bude studovat medicínu (jak Hermiona nafoukaně sdělila, v šesti letech). Harry pohlédl na Dudleyho, jenž držel fotografii, kterou zvedl ze země. Harry viděl, že na zadní stranu Hermiona napsala *Všechno nejlepší k narozeninám Harry, S láskou od Hermiony*. Dudley zíral s otevřenou pusou. Polkl.
"To je tvoje holka?"
Harry vzdychl. Celý minulý rok musel tento fakt uvádět na pravou míru, když se to objevilo v kouzelnických novinách *Denní Věštec*. "Ne, jsme jenom kamarádi. Je jedním ze dvou mých nejlepších přátel. Co si všechno lidi nevymyslí jenom proto, že kluk a holka spolu kamarádí... "
"To není holka," přerušil ho Dudley. Harry se na něj zamračil. Co jiného bylo teda na obrázku? Dudley ho držel tak pevně až mu zbělely kotníky.
"Jasně že je to holka, o čem to mluvíš?"
"Ne," trval Dudley na svém. "To je žena."
Podal fotku Harrymu a teď přišla řada na Harryho, aby otevřel pusu. Tentokrát byla Hermiona na obrázku sama namísto se svými rodiči. Vyfotili ji na slunné pláži, opřenou o ruce, s jednou nohou pokrčenou a druhou pohupovala v koleni. Všechno co měla na sobě byly černé háčkované bikiny. VELICE MALÉ černé háčkované bikiny. Harry byl úplně vedle. Hermiona odhalovala tolik... kůže.
Měla opět černé brýle, jako na obrázku Parthenonu, ale teď se nesmála a vypadala spíš vážně. Harry cítil, jak mu vyschlo v puse. Jako ze strašné dálky zaslechl Dudleyho hlas jak říká,
"Jsi si jistý, že to není tvoje přítelkyně?" Harry se na něj polekaně podíval, potom fotku opatrně položil k ostatním.
"Jo," zaskřehotal; docela se mu podařilo ovládnout svůj hlas, ale ne úplně. Dudley k němu otočil hlavu, zatímco opouštěl pokoj.
"Idiote... " zaslechl jeho bratranec jak si zamumlal, když odcházel. Harry se dotkl baziliščího přívěsku kolem krku a znovu se podíval na obrázek Hermiony na pláži, její odhalenou kůži, vlasy kaskádovitě spadající v zářivě hnědých kudrnách s odlesky zlata. Bezpochyby už je žena a ne dívka. Myslel na to kde právě je a konečně pochopil Ronovo nepřátelství k Viktoru Krumovi. Poté, co se s Dudleym vrátili z běhání ho Dudley pustil do sprchy jako prvního.
Harry strávil dopoledne prací na zahradě, pak se posadil a prohlížel si knihy od Siriuse a Hermiony, zatímco nechal Dudleye zkusit některé z Bertíkových fazolek tisíckrát jinak, které mu poslal Ron. (Dudley byl v pohodě, když našel borůvkovou, s příchutí sirupového koláče, ryby a chipsů, ale odradila ho jedna co chutnala jako leštěnka na nábytek). Pravidelně během dne se Harry díval na fotografie na polici a doufal, že je Hermiona v bezpečí, dotýkal se amuletu co mu poslala Ginny a přál si, aby Ron, Ginny a zbytek Weasleyových byli taky v pořádku.

Během večeře se Dudley poněkud hlučně Harryho vyptával, jestli se mu jeho narozeniny líbily a jestli už vyzkoušel jeho magnetofon.
"Pokud bys chtěl jinou pásku, tak se podívej ke mně do pokoje a vezmi si jakoukoliv budeš chtít," dodal. Harry mu poděkoval a řekl, že magnetofon ještě nezkoušel, ale plánuje to během zítřka, zatímco bude pracovat na zahradě. Naprosto neočekával co bude následovat.
Dudley se otočil na své rodiče a řekl: "Tak! A co jste dali Harrymu VY k jeho narozeninám?"
Teta Petunie šokovaně vzhlédla od svého talíře. Strýc Vernon přestal žvýkat a oba hleděli na svého syna jako by je postihla ta nejhorší možná kletba.
"Cože?" vybuchl jeho otec po minutě a vyprskl nerozkousané maso doprostřed stolu. Sáhl po něm a znovu si je nacpal zpátky do pusy. Harry se s odporem odvrátil a zašklebil se. "Nikdy mu nic nedáváme, vždyť to víš!"
"Přesně tak!" Dudley odpálil zpátky na otce. "Co kdyby se něco stalo Vám, když jsem byl malý a Harryho rodiče si mě vzali k sobě? Přáli byste si, aby se mnou zacházeli stejným způsobem jako to děláte Vy jemu?"
"Nebuď směšný!" řekla teta Petunie. "Pokud by se s námi něco stalo tak bys šel k tetě Marge…. "
"To je jedno!" prskal Dudley . "Co kdybych šel k ní a ona se mnou zacházela jako Vy s Harrym?"
"To by se nikdy nestalo drahoušku, protože tě miluje."
"Říkám 'co kdyby,' Vy mizerové!" vybuchl Dudley potřásaje hlavou. Jeho rodiče na něj zmateně hleděli a vůbec nechápali příčinu jeho rebelie.
"Takhle se mnou nemluv mladý muži!" zařval jeho otec poté, co šok odezněl.
"Budu s tebou mluvit, jak sakra uznám za vhodné," sdělil mu Dudley, zvedl se a opustil pokoj. Harry se cítil nepohodlně, stále ještě žvýkal mrkev, pokoušel se to dělat co nejtišeji a střídavě sledoval tetu a strýce, kteří ho teď sledovali s jasným obviněním, svalujícím na něj vinu za Dudleyho chování. Pak vybuchli.
"To všechno je tvoje vina. Ty jsi... ty jsi ho začaroval! Oznámíme to v té tvé škole, kde se čaruje a tebe vyhodí!" řekla teta Petunie. Harry nevině potřásl hlavou. Věděl, že nemůže být vyhozen. Ministerstvo kouzel může použít *Priori Incantatem* na jeho hůlku a jednoduše tak zjistit poslední použité kouzlo, které provedla, což oni, jako spousta Mudlů nemohli vědět. Spolkl své sousto a omluvil se sám sobě.
Cítil jejich oči zabodávající se mu do zad, jak běžel halou ke schodům. Jakkoliv oceňoval, že je Dudley na jeho straně, celé léto kolem sebe se strýcem a tetou chodili velice opatrně a nepotřeboval, aby ho obviňovali za změny, které se s Dudleym udály a podezřívali ho z překračování zákona, který studentům zakazuje kouzlit mimo školu. Vešel do svého pokoje a sedl si na postel, kde si chtěl přečíst víc z knihy od Siriuse, když ho napadlo, že ještě neochutnal dort. Vyskočil z postele a otevřel krabici - okamžitě ho obklopila vůně čokolády a krému, která z ní vycházela.
Pak dostal nápad, přešel chodbou k Dudleyho pokoji a zaťukal na dveře: "Hej, Dudley," zašeptal nahlas a opatrně se rozhlížel kolem dokola. "Chceš dort?" Dudley seděl u počítače a hrál hru. "Jasně, ale jenom malý kousek. Jsem v tréninku, však víš."
Harry se usmál. "Vím." Vešli do Harryho pokoje a jen co si sedli na podlahu Dudley znovu vyskočil a běžel zpátky do svého pokoje. Vrátil se s talíři, vidličkami a servírovacími kleštičkami. Harry byl překvapený, kde se tyto věci vzaly v Dudleyho pokoji.
"Když mi nařídili dietu, máma mi sebrala všechno jídlo, které jsem měl v pokoji schované, ale nechala mi tam tyhle věci - mám je už od osmi let. Harry se zasmál a oběma ukrojil kus dortu.
"Šťastné narozeniny Harry," řekl Dudley s plnou pusou. Harry spolkl kousek výborného dortu paní Weasleyové a usmál se na svého bratrance. "Však víš Dudley, skutečně si myslím, že jsou."
Oba ještě snědli dva kousky dortu a pak si popřáli dobrou noc. Harry si svlékl tričko, které následoval zbytek oblečení, kromě dlouhých spodek. Lehl si znovu na postel s rukama za hlavou, prohlížel si všechna přání a fotografie - především fotku Hermiony na pláži. Na okamžik se dotkl svého amuletu který měl stále kolem krku, nějak ho myšlenka s ním spát netrápila tak jako spaní v tričku. Sundal si brýle a zhasl světlo.
Tyto jeho narozeniny byly určitě nejlepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 23. září 2007 v 17:38 | Reagovat

Páni! Zírám! To bylo suprový :-)

2 aswe aswe | Web | 29. září 2007 v 19:41 | Reagovat

No to já taky...přesto,ale pochybuju že by se to mezi nimi mohlo někdy takhle vyvinout...ale je to osvěžující...

3 Adinorhisham Adinorhisham | E-mail | Web | 24. října 2011 v 18:41 | Reagovat

Usmívej se,zítra bude hůř…:-) Dobrej článek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama