1. kapitola 2/3

6. srpna 2007 v 12:51 | Fionka
Dick si prohlédl jeho hubené bledé paže a řekl: "Seš si jistej, že to zvládneš? Je to těžká práce." Harry ho ujistil, že ano a pustil se do práce, kterou mu Dick přidělil, přičemž si užíval kamarádství vznikajícího mezi těžce pracujícími muži. Dělníci se nejdřív chvilku bavili jeho postavou a nazvali ho křehotinkou, pak ale uznali, že se Harry práce nebojí a obdivovali jeho houževnatou chuť pracovat.

Možná budu mít i nějaké svaly, pomyslel si Harry přenášející velký balvan na druhý konec zahrady. Když se přiblížil čas oběda, pojedl s dělníky a pak se znovu pustili do práce. Někteří z nich si sundali trička, protože polední slunce pořádně pražilo. Harry se rozhodl udělat to samé a nic si nedělal z toho, že se na jeho účet dělníci dobře bavili.
Za týden se Harryho bledá kůže stala minulostí stejně jako nedostatek svalů, protože neustálá námaha na jeho těle začala být vidět.
Další týden, když opět pracoval na zahradě, uviděl v trávě malého hada, který upoutal jeho pozornost. Had si pro sebe něco mručel a Harry rozuměl každému slovu. Mumlal si: "Najdu sssi perfektní domov a najednou je na kusssy. Velcí hulváti všechno rozdrtí, vykopou mou oblíbenou květinovou possstel..."
Ačkoliv od druhého ročníku v Bradavicích věděl, že je Hadí jazyk (ten, kdo rozumí a mluví hadí řečí), moc na to nemyslel. Zřídka se s nějakým hadem setkal. Podle hlasu Harry poznal, že to není had, ale hadí slečna. Rozhodl se, že s hadem promluví: "Omlouvám se za to. Byl to nápad mojí tety. Obávám se, že to tak bude vypadat ještě několik týdnů."
Had se přestal hýbat, zvedl hlavu a vypadal…pokud to u hadů jde… trochu šokovaně:"Co jsssi to říkal?"
"Řekl jsem, že to byl nápad mojí tety, zničit ti takhle dům. Jestli chceš, tak ti pomohu najít k bydlení nějakou jinou zahradu."
"Ne," řekl had. "Chtěla jsssem říct, ještě nikdy předtím jsssem nemluvila s člověkem v mém vlastním jazyce."
"Ach tak," zasyčel Harry. "Já jsem Hadí jazyk. Půjdu do pátého ročníku kouzelnické školy. Když jsem byl ještě malý, mocný čaroděj, který byl taky Hadí jazyk, se mě pokusil zabít, ale nepodařilo se mu to a některé z jeho vlastností přenesl na mně. Ale kolem hadů se moc nepohybuji a tak na to často zapomínám."
"Ssslyšela jsssem o kouzelnících a také jsssem ssslyšela legendy o kouzelnících, kteří mluví hadím jazykem, ale nikdy jsssem tomu nevěřila."
"No, je to vzácné. Jednou jsem mluvil s hroznýšem královským. Řekl mi, že nikdy nebyl v Brazílii. Žil v zoo, ale mně se náhodou podařilo pustit ho na svobodu."
"Co je to hroznýš královský?..." najednou se odmlčela, rozhlédla se a předtím, než se odplazila do nejbližšího keře sykla: "Dívají ssse na tebe!" Harry se rozhlédl po skupině dělníků, kteří na něj civěli, jako by se zbláznil. Po minutce si uvědomil, že dělníci nemohli slyšet jejich rozhovor, ale jenom
syčení, protože když mluvil hadí řečí, mohl tomu rozumět jen on sám. Harry se na ně rozpačitě pousmál: "No, musíte s nimi mluvit jejich vlastním jazykem," pokrčil rameny. Nejdříve zavládlo rozpačité ticho, ale potom se Dick rozesmál a ostatní ho napodobili.
Harry se smál s nimi. Vlastně jim řekl pravdu, když tvrdil, že mluvil hadím jazykem. Celý zbytek dne při práci sledoval keř, kde had zmizel, ale neviděl ho. Každou noc tvrdě prospal, poté co se vyčerpaný z práce svalil do postele. Svaly ho bolely, ale konečně alespoň nějaké měl. Taky byl rád, že už není bledý jako kus pergamenu. Těšilo ho, že práce zaměstnává i jeho myšlenky a tak jeho mysl odvádí od Voldemorta. Příští ráno, dřív než se v domě někdo probudil, Harry zatoužil napsat Hermioně gratulaci ke jmenování prefektkou a nakonec to taky udělal. Zřejmě měla stejné nutkání jako on, protože pět minut po tom, co Hedvika odletěla z Harryho ložnice, přiletěla jiná sova a přinesla mu od ní dopis:

Drahý Harry,
gratuluji Ti k Tvé prefektuře. Samozřejmě jsem doufala, že to budeš ty (Harry naopak doufal, že tohle neřekla Ronovi, kterého by se to jistě velice dotklo, protože se vždy snažil vyrovnat svým bratrům, z nichž dva byli prefekty a jeden dokonce primusem). Mamka, taťka a já jsme teď na prázdninách v Řecku a je to tu báječné. V nejbližší době pojedeme do Bulharska navštívit Viktora a jeho rodinu. Bydlí v hlavním městě Sofii. Možná mi Viktor pomůže vylepšit techniku létání na koštěti. Dostal novou práci jako náhradní chytač u...uhodneš u jakého týmu? U Kudleyských Kanonýrů! To by mělo Rona potěšit!

Harry o tom dost pochyboval, protože Ron byl na Hermionu pěkně naštvaný, když šla s Viktorem na vánoční ples. Dokonce se rozhodl požádat Kruma o autogram až na konci školního roku. Viktor Krum byl hvězda Světového Famfrpálového poháru, konaného vloni v létě. Famfrpál byl kouzelnický sport, který se hrál na košťatech. Harry se mu sám věnoval a ve školním kolejním družstvu zastával post chytače. Znovu pokračoval ve čtení:

Viktor tedy bude pracovat v Anglii a o víkendech se můžeme setkávat v Prasinkách, když nám dovolí tam chodit. Nemyslíš si, že nám to zakážou, když je teď "Ty-víš-kdo" zpátky, že ne? Posílám ti fotku mně a mých rodičů v Parthenonu. Příští zastávka je Korfu. Prosím, dávej na sebe pozor a dej Brumbálovi nebo Siriusovi hned vědět, kdyby tě rozbolela jizva nebo se stalo cokoliv jiného co souvisí s černou magií.
S láskou
Hermiona

Harry si prohlížel přiloženou fotografii. Byl to mudlovský obrázek, na kterém se postavy nehýbaly. Hermiona stála s rodiči před velkým řeckým chrámem, oba ji drželi kolem ramen - jejich malou holčičku, která už tak malá nebyla. Hermiona na sobě měla krátké vypasované tričko bílé barvy a minisukni. Její kůže měla krásný bronzový nádech. Harry si všiml, že se nechala ostříhat. Vlasy teď měla kratší, poletovaly jí kolem obličeje poněkud spořádaněji než předtím.
Skoro ji v první chvíli nepoznal, ale po pečlivější prohlídce obličeje a jejího úsměvu si byl jistý. Na očích měla tmavé brýle, které ji chránily proti horkému řeckému slunci. Vypadala šťastně a určitě si skvěle užívala rodinného výletu. Harry doufal, že jsou v bezpečí. Co kdyby na ně chtěl Voldemort zaútočit během jejich cesty? Vzpomněl si, jak Siriuse znepokojila myšlenka, že by se Voldemort mohl zmocnit Rona nebo Hermiony. Proto se Sirius rozhodl, že na oba o prázdninách dohlédne. Harry překvapeně vzhlédl, když mu kolem ucha prosvištěla Ronova sovička Papušík, která dovnitř vletěla pootevřeným oknem s dopisem na noze. Byla tak malá, že by ji mohl schovat v dlani. Pašík byl hrozně roztržitý a taky neužitečný, protože nebyl schopný unést nic velkého a těžkého. Neustále kroužil kolem Harryho, dokud ho nechytil. Když se mu nakonec podařilo sundat mu z nohy dopis, začal číst:

Drahý Harry,
gratuluji ti k prefektství. Hermiona mi už o tom napsala. Jak je možné, že je Malfoy taky prefekt? Teď bude ještě nesnesitelnější parchant než dřív, pokud to je ještě vůbec možné! Víš, že se Hermiona chystá navštívit Kruma? A že on bude hrát za Kanonýry? Já se cítím jako ve vězení - nikam nechodíme! Ten výlet do Egypta před pár lety jsme vyhráli a teď ani nemáme výmluvu pro cestování do Rumunska nebo Egypta, abychom navštívili Billa s Charliem, protože si oba vzali volno a zůstali doma. Brumbál si myslel, že to tak bude nejlepší. A ONA si teď cestuje po Řecku a jede navštívit kouzelníka, který je ze školy, kde učí černou magii!!! Na konci léta tě vyzvedne Sirius a Záchranným autobusem tě odveze k nám. Od nás se na Příčnou ulici dostaneme pomocí Letaxu. Taťka půjčí auta z ministerstva, která nás 1. září odvezou na nádraží. Nemůžu uvěřit, že musíš zůstat u mudlů! Jenomže Brumbál říká, že je to tak lepší. Neslyšel jsem o Hagridovi, ty ano? Nejsem si jistý, jestli by měl vyhledávat svou matku, nebo jiné obry...nejlepší bude, když zůstanou v horách a nebudou se plést do války kouzelníků. Co tvá jizva? Doufám, že nebolí. Napiš mi, co bys chtěl k narozeninám. Uvidíme se v srpnu...

Ron

Harry odložil dopis a vystavil si fotku Hermiony na poličku. Dal Papušíkovi pamlsek a poslal ho zpět. Bylo ráno a Harry se musel obléct, sejít dolů do zahrady a pustit se do práce.
Přemýšlel nad tím, že by byl možná docela šťastný, kdyby se nikdy nedozvěděl, že je kouzelník a měl práci jako je tahle. Zkoušel si představit mudlovský život, bez kouzelného světa...ale nešlo to. Jeho život se od základů změnil, když mu bylo jedenáct...měl pocit, jakoby roky, které strávil předtím v nevědomosti prožil někdo jiný. Po rychlé snídani vyšel Harry na zahradu. Bylo ještě příliš brzy a nikdo jiný tu nebyl. Začal tedy přenášet kameny.
Asi po půlhodině se objevil Dick, ale byl sám. Harry překvapeně vzhlédl.
"Dobré ráno Harry!"
"Dobré Dicku, kde jsou ostatní?" Dick byl asi šedesátník s hnědou tvrdou kůží poukazující na těžkou práci. Měl šedivé vlasy sčesané dozadu a modré oči. Harrymu občas připomínal Brumbála. Dick si promnul bradu jakoby se mu zdráhal říct nějakou špatnou zprávu.
"Víš, dostali jsme novou zakázku a platí nám dvojnásobek za rychlou práci. A ke všemu...tvá teta je...no, prostě, chlapi tu už nechtějí pracovat!" odmlčel se a rozhlédl se po nedokončené zahradě. "Ale máme dohodu - takže já tu zůstanu a dodělám to tu a několikrát za den zkontroluju svoje chlapy jak pokračují s tou další zakázkou. Pořád mi chceš ještě pomáhat, Harry?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 21. září 2007 v 18:34 | Reagovat

Ta povídka vypadá dobře. I když si nedovedu Harryho představit, jak se lopotí a rostou mu svaly ;-)

2 aswe aswe | Web | 29. září 2007 v 19:18 | Reagovat

Tak nějak! :-D Ale proč ne,že?! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama