Kapitola 4.- Rodinná schůze

27. června 2007 v 12:39 | Fionka |  Mezi nebem a peklem
"Jako první chci probrat blížící se Večer kouzelníků," povzdechl a založil ruce do sebe.
"Jak všichni víte, koná se už za týden v budově ministerstva. Nejsem si ale jist, zda bych neměl využít svých pravomocí a večer o týden odložit. Nerad bych doma Sama nechával samotného a hledat někoho na hlídání taky nepřipadá v úvahu, v těchto časech není radno někomu věřit. Pro peníze udělá téměř každý cokoliv."

"Já tam ale chci jít," postavil si hlavu Sam. Tohle by měla být jeho první návštěva Sněmovny lordů (to není anglická sněmovna lordů, nemá to s ní nic společného) a on si jí nechtěl nechat jen tak ujít. Vždyť i sourozenci ho už pěkných pár týdnů provokují, jak je to tam krásné, aby umocnili jeho už i tak žíznivou netrpělivost.
Večer kouzelníků je sraz nejmocnějších kouzelnických rodin na světě. Ve Francii (kde, jak jste si již mohli všimnout žijí) jsou jen tři takové rodiny, a rodina lorda Derkena patři mezi ně.
Sam byl vždycky pyšný na to, z jaké rodiny pochází. Jeho pýcha však nikdy nesklouzla výš, jak se u mnohých takovýchto kouzelníků stávalo, než byla hranice namyšlenosti.
Ano, byl čistokrevný, ale to neznamená, že by měl odsuzovat ty, co nejsou. Bylo jen pár rodin, které uznávali stejná měřítka.
"Já vím, Same, ale musíme vzít v úvahu tvůj zdravotní stav," pokrčil rameny. Sam se jen zamračil a sklopil oči. Lord Alex Derken se otočil na nejstaršího syna.
"Marku, jak bude Samovi za týden?"
"Ze začátku chci jen poznamenat, že mé věštecké umění se ještě nerozvinulo, ale očekávám každý den, že začnu chrlit proroctví," poznamenal ironicky. "Samův stav se ale rychle lepší, takže myslím, že když ho budeme mít na očích, nemělo by se nic přihodit." Raději se nezmiňoval o chvilkovém kolapsu před malou chvilkou. Sam na něj pohlédl s díkem v očích.
"Dobrá," pokýval hlavou Alex. "Byl bych tedy rád, kdybyste tedy byli v neděli ráno všichni doma, ať vás nemusíme někde shánět. Jasné?"
Ze všech stran se ozývalo souhlasné mumlání.
"Tati, musíme ještě na nákupy. Musím si sehnat nové šaty a tak," namítla rychle s panikou v hlase Diane. Bylo naprosto nemyslitelné, aby se neozvalo její ego. Diane byla prostě Diane, a Diane vypadala vždy a všude naprosto úžasně.
"To je pravda, Alexi, taky bych si někam vyrazila. Je to už dlouho, co jsme byli naposledy nakupovat."
"Dobrá, dobrá," bránil se nejstarší lord se smíchem. "Někam si vyrazíme. Co takhle ve středu?" Nyní se lord shledal s většími ovacemi, hlavně ze stran žen, pro které bylo nakupování koníček. Chlapi jej musí jako vždy jen přežít.
"Další věc, kterou chci probrat je Christianovo zdárné ukončení Kouzelnické akademie. Gratuluji, Christi, zasloužíš si pořádnou oslavu. Potom mi řekni kdy, kde a s kým, a já to zařídím. Tímto vstupuješ do světa dospělých. Už jsi se rozhodl, co budeš dělat dál?"
Christian zářil štěstím nad chválou a nejspíš i nad tím, že se konečně v rodině počítá mezi dospělé.
"Už jsem dostal několik nabídek na vyšší akademie. Některé z nich jsou opravdu dobré, ale poslední dobou přemýšlím spíš nad tím, že se přihlásím na Sportovní kouzelnickou akademii v Louvru. Bylo by to úžasné, kdyby mě tam vzali, však víte, jak málo tam berou lidí a že dělají nábor jen jednou za pět let. Vychází to na tento rok a já bych to rád zkusil, ostatní školy budu mít přinejhorším v zásobě, ale můj sen je sportovat na vyšší úrovni. Uvidíme, třeba to vyjde."
Všichni v rodině věděli o Chrisových sportovních aktivitách, a tak je ani moc nepřekvapilo, že si vybral právě tuto cestu.
"Samozřejmě ti to moc přejeme, drahoušku. Jestli by tam měli někoho vzít, tak neznám lepšího člověka než tebe. Myslím, že si s tím nemusíš dělat hlavu. Máš už tolik sportovních ocenění, že kdyby sis je měl přinést s sebou, tak bychom museli najmout zvláštní auto jenom pro ně. Jistě pro tebe nebude těžké projít zkouškami," zazářila Elis nad svým synem a líbla ho na tvář.
Byla na všechny své děti tak pyšná. Byli si všichni tak moc podobní,m ale přesto byli všichni tak jiní. Každý vynikal v něčem jiném, každý měl jiné koníčky, ale přesto si všichni báječně rozuměli, nikdy neměli problém vybírat z témat, všichni věděli o všem.
V této rodině se utají máloco, někdy ke vzteku a někdy k radosti a štěstí.
"Díky," vybalil Chris jeden ze svých zářivých úsměvů, po kterém některé dívky umdlévali. Když k tomu ještě pohodil zářivě bílými vlasy, které zdědil jako všichni jeho sourozenci, i dívky silnějších povah se náhle museli chytit zábradlí nebo své přítelkyně, která na tom jistě není o moc lépe.
Kouzlo mocné rodiny Derkenů se nezapře.
"Tento týden byl jinak jednotvární, moc nového se toho nestalo," na chvíli pohledem zabloudil k Samovi, pohodlně opřeném o Diane.
"Je ještě něco, co by kdo chtěl říci?" optal se ze zvyku, i když viděl, že se již všichni chtějí rozletět k jídelnímu stolu.
Odpovědí mu bylo ticho, proto zavelel konec rodinné schůze.
Sam se čile rozhlížel kolem sebe, a tak si všiml Marka, vytahujícího ze záhybu hábitu další flakónek lektvaru.
"Hezky to vypij!" poručil mu a pomohl mu do sedu. Tento lektvar byl pro změnu fialový, Samuelovi se však zdálo, že chutnal stejně jako předchozí. Stejně ošklivý, stejně hořký a stejně nechutný.
"Fuj," ulevil si po vyprázdnění nádoby a otřásl se nechutenstvím.
"Máš smůlu, prcku, teď tohle budeš muset pít častěji, než ti bude milé," zasmál se Mark. "Jo, a abych nezapomněl, jsi na dietě, tak ať tě ani nenapadne jíst mi za zády."
Nejmladší se zatvářil udiveně a nabručeně zároveň.
"Já mám ale hlad," snažil se prorazit hráz.
"Tak to máš smůlu, bratříčku. Pár dní to přece vydržíš, jsi chlap, ne?" usmál se na něj povzbudivě.
"Hmm," zabručel Sam a lehl si zpět k Diane, která, jak cítil, se otřásala v tichém záchvatu smíchu.
"Máš povolené ovoce a tmavé pečivo. Myslím, že ti ještě něco povolím, abys to neměl moc jednotvárné, ale s moc velkými ústupky nečekej. Myslím, že kuřáctvím ani opilstvím netrpíš, takže to ti zakazovat nemusím," upřesnil Mark.
"Tak pojď, jdeme si nacpat pupky- no, alespoň my," provokoval i nadále Mark a natáhl se po Samovi, aby ho z Diane zvedl a donesl do jídelny. Prcek mu vyšel vstříc, ale jen proto, že už měl opravdu hlad, i když měl povoleno jen málo, byl rád, že alespoň něco. Jídlo jako jídlo, hlavně že to zabere nějaké místo ve "vesele zpívajícím" žaludku.
Merk přes něj opět přehodil deku a opatrně jej zvedl do náručí. Ačkoli bylo léto, Sam cítil, že bez deky by mu byla opravdu zima, proto nijak neprotestoval.
Prošli znovu přes Vstupní místnost a zamířili k dalším z mnoha dveří.
Vešli do jídelny a zamířili ke stolu. Mark Samuela uložil do jeho židle s delšíma nohama a několika polštáři na sedátku. Sám se potom posadil vedle něj. Do minuty tu byla rodina celá, takže se mohlo začít podávat.
Sam opravdu dostal jenom ovoce a pečivo, zatímco ostatní měli na výběr ještě z mnoha jiných jídel. Všichni si však na talíř naložili jen to, co směl Sam.
Hned se mu zlepšila nálada, když viděl, že o nic nepřijde. Jako mnohokrát v životě byl Sam rád, jakou bezvadnou rodinu to má.
Ani si nedokázal představit, že by někoho z nich neměl. Takový život by byl o mnoho smutnější, protože jak věděl, každý z nich byl jiný, a on je měl pro to rád.
Ani nevěděl proč, ale přemýšlel nad tím, jak by dokázal žít, kdyby rodinu neměl. Po chvilce nad tím přestal přemýšlet, protože ho z toho bolelo u srdce. Věděl, že bez rodiny by jeho život ani nebyl život.
Jak tak uzobával z granátového jablka, vybavila se mu zvláštní věta. Trochu ho vystrašila, ale nedal to na sobě znát. Trochu mu připomínala zvláštní záblesky, jež viděl v obýváku. Rozhodl se nad tím přemýšlet později, až bude mít trochu plnější žaludek.
Ale přece jenom, málokdy slyšíte větu jako: "Smrt je tvoje přítelkyně."
----------------------
Please, komentujte- všichni, povinně=)))))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Siria Siria | Web | 27. června 2007 v 16:19 | Reagovat

Parádní kapča!  Jsem ráda, už jsem, přiznám se, pomalu ztrácela naději, že něco napíšeš. Příjemně jsi mě překvapila, doufám, že další bude ales¨poň o maličko dřív :-)))

2 Tana Tana | Web | 27. června 2007 v 17:51 | Reagovat

Super. Dalsia kapitola bude dufam rychlo.

3 Vruon Vruon | 27. června 2007 v 17:57 | Reagovat

Super kapitolka :) Mít za přítelkyni Smrt se může někdy i hodit :) těším se na další kapitolku která doufám bude brzy :)

4 Erian Erian | 27. června 2007 v 21:26 | Reagovat

no co na to říct? prostě nádhera!! už se moc těším na další kapitolu

5 Eržika Eržika | 27. června 2007 v 21:42 | Reagovat

Díky moc za další kapitolku! Je nádherná! =o) Jen tak dál!!! a častěji =o)))

6 asaj asaj | 28. června 2007 v 13:32 | Reagovat

pani moc krasny =) nic jinyho me nenapada co bych dodala

7 Zizik Zizik | 28. června 2007 v 16:52 | Reagovat

Nevím co říct. Prostě Náááádhera. Nemůžu se dočkat další kapitolky :-)

8 Ifulda Ifulda | Web | 28. června 2007 v 17:32 | Reagovat

Skvělé, už se moooc těším na pokračování!!! :-D

9 aly aly | 28. června 2007 v 18:50 | Reagovat

super už se těším na další

10 T.M.K T.M.K | 28. června 2007 v 20:46 | Reagovat

Super!

11 Plaminek Plaminek | 28. června 2007 v 22:11 | Reagovat

hmmm vazne mooc pekny :) uz se tesim az bude treba trosku starsi a pujde do skoly nebo tak nejak :D

12 III III | 30. června 2007 v 17:01 | Reagovat

Pěkný

13 MarS MarS | 30. června 2007 v 20:18 | Reagovat

tedy zajimavy napad a fakt se mi libi, jak je to napsane - diky :-)

14 Lupus Lupus | 1. července 2007 v 14:49 | Reagovat

už se moc těším na další kapitolu

15 Mady Mady | Web | 3. července 2007 v 9:21 | Reagovat

Další skvělá povídka, těším se na pokráčko.. :)

16 Andy Andy | Web | 4. července 2007 v 17:12 | Reagovat

bezvadný, Tahle povídka je porstě originální... je n doufám, že bude brzo další :-)

17 Mirka (Sibalka) Mirka (Sibalka) | Web | 5. července 2007 v 14:26 | Reagovat

nadherna kapitola, naozaj mas talent...mozem mat otazocku? Kolko bolo Harrymu, ked "zomrel"???

18 Fion Fion | 6. července 2007 v 20:40 | Reagovat

To Mirka(Šibalka)- byli to prázdniny po pátém ročníku, takže skoro 16.... A dík, takový komentáře vždycky potěší...

19 Ž-Ž Ž-Ž | Web | 10. července 2007 v 12:44 | Reagovat

Je to moooooc pěkný, ale kdy přidáš další kapitolu?

20 Blytonka Blytonka | 12. července 2007 v 12:01 | Reagovat

Krásný, takové téma jsem ještě nečetla ( a že jsem toho četla dost 8-D ).

21 Janinka Janinka | 26. července 2007 v 20:49 | Reagovat

Ahojky!

Píšeš vážně skvěle, moc se mi to i tu líbí:)))))

22 Leonyda Leonyda | Web | 20. září 2007 v 18:21 | Reagovat

Moc pěkné Fion! Jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama