Kapitola 58.- Oběd

19. května 2007 v 14:17 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Tak po hrozně dlouhé době tady máte další kapitolku. Omlouvám se ale moc se k počítači nedostanu, ale myslím, že teď, když budeme mít prázdniny, tak bych něco mohla zase napsat.... Please- komentujte
"Nevím, jak vy, ale já toho mám už dost," prohlásil po třech "chytrých" hodinkách Lupus.

"Venku je krásně, kdo by chtěl být zavřený uvnitř domu. Navíc se stejně učíme už o půl hodiny déle, než máme úředně nařízeno," reptal a smyslně se protáhl, až skoro pokopal Falca.
"Hm, taky bych už končila, už mě to začíná uspávat," souhlasila Felis a odhodila knihu, z které právě četla, do kouta a ztuhle se zvedla z postele.
Ostatní následovali jejímu příkladu a poskakováním z nohy na nohu se snažili vehnat krev i do odkrvených končetin.
"Jdeme se najíst, je tak akorát čas na obídek," zamnul si Falco rukama a oči se mu nadšením rozzářily. Rozběh ke dveřím mu ale zkazila černá chlupatá koule pod nohama (doufám, že v tom nevidíte ten dvojsmysl). Povzdechl si a popadl věrné štěně do náruče.
"Tobě se se mnou líbí, co, maličká," poškrabal fenečku za ouškem. "Budu se muset mamky zeptat, jestli si tuhle nemůžu nechat. Bylo by až moc kruté ji ode mě odtrhávat, když si mě tak zamilovala."
"Ale, brácho, to spíš vypadá, že sis ji zamiloval ty," usmál se Lupus a vydal se pomalu, po již funkčních nohou, do jídelny.
Falco pokrčil rameny, usmál se na štěně, olizující mu ruku, a vydal se za ostatními.
V jídelně bylo živo, protože se na návštěvu stavil zavalitý ministr kouzel Itálie, Benito Benvenuto.
Na jednom konci dlouhého jídelního stolu seděla jejich mála skupinka- Benito, Mark a Alesha- a hlasitě se smála.
Chlapce zahřálo u srdce, když viděli svou rodinu takto šťastnou. Benita si stačili zaregistrovat jako hodného, stále usměvavého strýčka, ale byli si plně vědomi, že je to přece jenom člověk ve vysokém postavení.
"Dobrý, pane ministře. Ahoj, tati, mami," pozdravili unisono Mladíci a pomalu, s Felis a Not po boku, kráčeli ke skupince.
"Ale, kohopak to nevidím," vstal s všudypřítomným úsměvem malý zavalitý človíček a nadšeně dvojčatům podával hbitou ručku.
"A kohopak to tu máte?" šibalsky na ně zamrkal.
"Ehm, pane ministře, tohle je Ginny Weasleyová a tohle Charlotte Dowliová. Jsou s námi v týmu v soutěži, která se koná u nás ve škole," ujal se představování Lupus a posunul se k Not blíže, čímž dal ministrovi jasně najevo, že ho k ní nepoutá jen postavení spoluhráčky.Stejně jednal i Falco, který se přisunul blíže ke své milované Felis.
Benito si toho jistě všiml, neboť se jeho úsměv ještě více rozšířil.
"Moc mě těší, mladé dámy," gentlemansky se uklonil a políbil jim hřbet jemných rukou.
Dívky se zarděli a chytly se za ruce s dvojčaty, kteří se nyní téměř cítili jako v sedmém nebi. Scházelo k tomu jen jediné…
…. Z krbu náhle vyšlehli zelené plameny a ven vystoupila malá postavička. Když černovlasý chlapec zvedl hlavu, aby se ujistil, že se dostal tam, kam měl, chlapci v něm poznali Gabriela Snapa. Okamžik na to dorazil i jeho otec, Severus Snape.
"Ach, Severusi, tak ráda tě tu vidím," vyběhla mu vstříc Alesha a přátelsky se s ním přivítala. Její pohled pak zabloudil k mladší kopii.
"A ty musíš být Gabriel, že," usmála se na něj.
Gabriel nejistě přikývl.
Alesha se sklonila i k němu a objala ho. "I tebe tu ráda vidím. Budeš tu vždy vítán," obdarovala ho milým úsměvem.
"Severusi," přivítali se chlapci s na-veřejnosti-se-mračícím-profesorem chlapským podáním ruky. Dívky naopak ještě neviděli svého profesora, který by se tvářil jinak než "normálně". Byli naprosto vyvedeny z míry, proto jenom nejistě pozdravily: "Ehm, dobrý den, pane profesore."
"Ach, dobrý, slečny," bezproblémově se na ně usmál.
"Jsem ráda, že jsi přišel, Severusi. S Markem jsme si říkali, že když teď chlapci budou většinu dne tady, nebudete mít na sebe tolik času. Jsem si jistá, že si toho ještě musíte mnoho říct."
"Jistě, děkuji, Alesho. Jsem rád i za Gabiho, který si chlapce velmi oblíbil," ukázal na svého syna, který už se stačil k dvojčatům přesunout a teď hladil po bříšku fenečku, kterou Falco držel stále v rukou.
"Dobrá, Severusi, musím ti ještě představit Benita, "povstal Mark, "Takže Severusi, tohle je Benito Benvenuto, ministr kouzel Itálie a velmi dobrý přítel naší rodiny. Benito, tohle je Severus Snape, profesor lektvarů na škole, kde studují chlapci, navíc je to také jejich kmotr. A tohle je jeho syn, Gabriel," ukázal směrem k mladému Snapeovi, který se, když uslyšel své jméno, otočil. Viděl, že se na něj ten malý chlapík usmívá, a tak se také trochu nejistě usmál.
"Tak, jsme tedy všichni, pojďme se tedy konečně naobědvat," vybídla je Alesha a posadila se na místo vedle svého manžela, který seděl v čele stolu. Naproti ní si sedl Benito, vedle kterého si opatrně kecl Gabriel. Vedle Aleshy se posadil Severus, vedle kterého se pak usadila dvojice Lupus-Not. Falco a Felis si našli své místo naproti nim (uf, tohle je vyčerpávající popis, co?=))).
Lord Mark jednou tlesk. V tu chvíli se otevřeli dveře do kuchyně, odkud k jejich nosům zavála prosycená vůně. Po chvíli dveřmi proletělo mnoho táců s těmi nejlahodnějšími pokrmy.
Zbytek oběda všem splynul do toho, čemu se lidově říká žranice. Nikdo se neupípal a přidával si na svůj talíř to, na co měl zrovna chuť. Jediné pravidlo, které platilo, byla společenská pravidla, takže to vypadalo jako společensky korektní žranice.
Jeden po druhém po několika výborných chodech odpadávali. Podle společenských pravidel ale všichni musí zůstat na místě než dojí pán domu. Ke smůle všech to byl právě pán domu, kdo vyhrál nejmenovanou soutěž jedlíků.
Po obědě se všichni rozloučili se Severusem a Gabrielem, kteří se museli vrátit do školy, a mladí se vyšplhali se nahoru do dvou pokojů (všichni chápou).
Svalili se na postel s myšlenkou na to, že o jeden schod více a schodiště je pro ně nezdolatelnou překážkou.
Falco si ani nevšiml, že nosí štěně stále sebou, přišlo mu, že je jeho součástí. Nevšiml si toho, ani když divoce gestikuloval rukama tak, že štěně skoro spadlo. Přesto s malou fenečkou vypadal velice zajímavě (přesněji vypadal tak, jako by nosil nevkusnou dámskou chlupatou kabelku).
Felis si s hlubokým povzdychem lehla vedle něho.
"Falco?" vydechla.
"Hm," "odpověděl" zmiňovaný, protože na víc neměl sílu.
"Nevím, jestli ještě někdy přijmu tvé pozvání na oběd. Myslím, že asi prasknu," zaúpěla.
"Hm," souhlasil Falco, který pomalu, ale jistě, usínal.
"Myslíš, že je všem tak špatně jako mě?"
"Hm," zněla krátká tichá odpověď.
"Teďka si na chviličku hodíme šlofíka a pak se půjdeme projít, ju?" zavrněla.
"Hm," odpověď zněla spíš jako hlasitější zafunění.
"Tak dobře. Pak mi to tu musíš ukázat. Tvá maminka říkala, že tu máte nádherné stáje, tam bych se moc chtěla podívat, ano?"
Odpovědí bylo ticho.
Felis se nadzdvihla na loktech a podívala se do obličeje svého miláčka. Otevřená pusa, zavřené oči.
"No, jo, chlapi," zamumlala a přitulila se k němu. V krátkém okamžiku usnula….
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 element element | 19. května 2007 v 19:57 | Reagovat

moc hezká kapitolka ,celý je to super

2 ok.line ok.line | 20. května 2007 v 14:40 | Reagovat

je sice hezky ze ses presunula mas hezci design ale novou kapitolku !!! :(

3 Leonyda Leonyda | Web | 11. října 2007 v 12:43 | Reagovat

Teda to by byl pohled :-D Hezká kapitolka.

4 Blazz Blazz | 7. září 2008 v 13:37 | Reagovat

společensky korektní žranice-no to je dobrý!!

5 sgbr sgbr | 3. srpna 2009 v 15:18 | Reagovat

Docela nudné, řekla bych a to už nějakých pár kapitolek:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama