Kapitola 57.- Milující domov

19. května 2007 v 14:16 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Určitě jste se nemohli dočkat další čísti téhle povídečky. Abych pravdu řekla, ja taky ne- hned, co mi bylo trochu líp, abych na počítači vydržela o něco déle, jsem semka skočila a napsala to. Tak už jen třislova: Užíte si to!!!
"…No, a tak to je to vlastně do dneška. Když chci jít na nákupy, prostě řeknu Markovi, když je doma, a jdu. Většina francouzských kouzelníků ani neví jak vypadám, takže je celkem snadné ztratit se v davu, když mě někdo pozná. To se ale samo o sobě stalo jen párkrát, většinou si udělám nějaký zvláštní účes nebo se nápadně namaluji. To by jste nevěřili, jak moc se vám lidé pak vyhýbají," zasmála se Alesha s rukou opřenou o stůl. Bylo vidět, že z těchto vzpomínek si dělá legraci často, neboť se jí na tváři objevily úsměvné vrásky a v očích jí, stejně jako někdy jejím synům, uličnicky blýskalo.

"To je úžasné," nadchla se Felis a naklonila se k ní blíže. "To jistě musíte mít spousty krásných šatů."
"Jistě, že mám," usmála se na ní. "Jestli chcete, hned vám je ukážu."
Než stačili děvčata souhlasit, přerušil je ze dveří pobavený hlas.
"Jsem si jist, že na to budete mít ještě spoustu času, ale teď, pokud je mi známo, by jste se měli jít rychle učit. Přece nechcete porušovat pravidla soutěže hned první den."
Lord Mark se na všechny zářivě usmál a pověsil si kabát na věšák u vchodu do kuchyně. Alesha se na svého muže lišácky zamrkala a ten jí odpověděl ještě širším úsměvem.
"Dobré ráno, drahý," líbla ho na tvář a stáhla ho na židli vedle sebe.
"Dobré, drahoušku," vzal si přitom ze stolu čerstvý chléb, který si začal pečlivě mazat marmeládou.
"Ehm, mami, chtěli jsme se tě teda zeptat, jestli, by jsme tady tedy mohli s holkami přespávat. Taťka sice už říkal, že jo, ale ještě jsme neslyšeli názor paní domu. Víš, abychom tě tady ještě neotravovali i přes školu," zeptal se černovlasý mladík.
"Jistě, že tady můžete spát, to je samozřejmé. Navíc jste mě ještě ani neotravovali takovou dobu, jakou bych sama chtěla," usmála se jemně na své syny. Ti jí úsměv ihned vrátili.
"Ještě se dneska chystáme na chvilku na Taegi. Chceme to tam holkám jen ukázat," dodal nevinně tentokrát bělovlasý mladík.
"Ano, ale budete opatrní a nebudete se do ničeho plést, jasné?" zpražil syny vědoucím pohledem. "Nezapomeňte, že i my máme s Alcippem kontakt."
Mladíci horlivě přikyvovali a atmosféra opět pookřála.
"Teď se ale běžte učit. Jako jeden z organizátorů musím dohlížet na to, že se pravidla opravdu dodržují. Na Taegi bude dost času později," popohnal je.
"Hm, tak čau. Jdeme ubytovat holky a trochu je provedeme. Pak se do toho pustíme. A to si piš, že to vyhrajeme," zamrkal na něj Lupus.
Vyšli ven, ale zapomněli na jednu maličkost.
Nebo spíše hned na devět maličkostí.
Maličcí psíci se pomalu vykodrcali z kuchyně za nimi dříve, než stačili zavřít dveře.
"Och ne, snad za námi nebudou chodit všude," povzdechl si Lupus a popadl jedno štěně, které se o něj opíralo s nápadně zdviženou zadní nožičkou.
"Ale Lupe, vždyť jsou hrozně roztomilí," rozplývala se na nimi Not. Zvedla dvě další a rozešla se s nimi do patra, kde předpokládala, že budou pokoje. Felis popadla další dvě a šla za ní.
"Jo, roztomilí jsou teď, ale až vyrostou a budou po tobě jako blázni skákat, už to zas tak roztomilý nebude," povzdechl si Falco, kolem kterého se shromáždilo nejvíce štěňat.
"Ale no tak, brácho, jen popadni ten zbytek a pojď. Přinejhorším s nimi budeme moci dělat psí zápasy," zašeptal s ďábelským úšklebkem, ale zřejmě ne dostatečně tiše, protože se ze schodů mezi přízemím a prvním patrem ozvalo: "Tak to ať tě ani nenapadne, Danieli Lisso!"
"Vždyť jsem si dělal legraci," zvolal vzhůru. A ještě tišeji než předtím dodal k bratrovi: "Z těch ženských začínám mít pořádnou hrůzu."
Poté se vydal za dívkami do patra. Falcovi nezbylo nic jiného, než popadnout tři zbývající štěňata a svého bratra následovat.
S obtížemi se vyškrábal do patra k pokojům, které mezitím stihl Lupus přidělit dívkám. Všiml si, že nejsou zas tak daleko od těch jejich.
"Tak, tady tě máme," usmál se na něj Lupus, "Už jsme mysleli, že nedorazíš. Co jsi prosím tě na těch schodech dělal?"
Falco se na něj zamračil.
"Co jsem dělal? Snažil jsem se vylézt sem nahoru, ale ty štěňata se prostě rozhodla, že mi to nijak neusnadní. Není moc příjemné mít tlapu v oku nebo jejich jazyk v uchu, to vám povídám. Nějak se na mě domluvili," dokončil a podezřívavě se díval na batolící se chlupaté koule u jeho nohou.
"Jojo, brácho, máš to ale pech! Kdoví proč si tě ta štěňata hned zamilovala," zamrkal na něj.
Falco se na něj vystrašeně podíval.
"Tak pojďte, vy dva, přece jste nám to tu chtěli ukázat," upozornila je Not, ale nijak na ně nečekala a běžela se podívat do pokoje k Felis.
Falco si povzdechl a pomalu, aby žádné štěně nezašlápl, se blížil k Felisininu pokoji. Tam mu přišlo osvobození v podobě obou dívek, které štěňata daly na postel.
Not to zkonstatovala slovy: "Přece je nemůžeme nechat se za tebou plazit, když nám to tu budeš ukazovat. Přece se nechceme zbytečně připravit o čas na učení."
Poté asi půlhodiny přecházeli po domě a vyprávěli vše, co si o něm pamatovali od rodičů. Nakonec se rozhodli vrátit se do pokoje- Felisinina, a začít se učit.
"Tak a je to tady. Naše první společné učení," povzdechla si Not.
"To je tak vzrušující," zavýskla si.
"Tak já tedy nevím, co je na tom vzrušující," posteskl si Falco, po kterém hned, co si lehl na postel, začali lézt štěňata.
"No jo, vy potvůrky, asi si na vás budu muset začít zvykat, co?" podrbal je všechny za ušima.
Felis se ustátnila vedle něho, a Lupus s Notechis si lehli naproti nim.
Poté všichni popadli učebnice obrany proti černé magie pro šestý ročník, a začali si číst.
Po půl hodině, kdy všichni sledovali všechny, a hlídali si, jestli náhodou ostatní nejsou nějak moc vepředu, to Lupus nevydržel.
"Teda lidi, já nevím jak vy, ale si z toho, co jsem přečetl, skoro nic nepamatuju. Pořád se ohlížím, jestli už jste náhodou neobrátili stránku a pak hledám, kde jsem to skončil- teda jenom do té doby než zjistím, že nevím co jsem četl. A náhodou vidím, že jste na tom vcelku podobně. Navrhl bych něco jiného."
Když ostatní odložili knihy a přikývli, pokračoval: "Co kdyby vždy četl jen jeden člověk a ostatní by ho poslouchali. Kdyby někdo něco nechápal, můžeme mu to alespoň pořádně dovysvětlit. Souhlasíte?"
Všichni nadšeně přikývli.
"Tak dobrá. Kdo začne?" zeptal se Lupus nadšeně.
Všichni na něj vrhli nevinný usměv.
"No dobře. Jako bych to nečekal," zamumlal si pod vousy a začal srozumitelně předčítat.
Zanedlouho se už ze všech stran začali valit otázky a rozvinula se svobodná diskuze. Společně při ní přišli na několik magických pravidel.
V takto zaujaté konverzaci je našel i lord Mark, který je přišel zkontrolovat. Když si ale všimnul, že je vše v pořádku, nenápadně se vypařil.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 effren effren | Web | 20. srpna 2007 v 19:20 | Reagovat

Tvoupovidku uz jsem sice znalaz drivejska, ale pak jsem na ni trochu popzapomnela. Teprve nedavno jsem opet nasla adresu v odkazech..

1. mas super design blogu, zavidim :))

2. super povidka, maloco se tady da vytknout, proste bozi super poctenicko

3. uuuuza kapitolka, hlavne hlaska na konci: "nenapadne se vyparil"

4. takze toby bylo asi tak vsechno - nemohu si9 odpustit jeste jedno SQWELYYYYY!!!!!!!

2 Leonyda Leonyda | Web | 11. října 2007 v 12:27 | Reagovat

Paráda, mně se to líbí, i když je to dost zamotaný, ale je to zajímavej nápad.

3 Blazz Blazz | 7. září 2008 v 13:31 | Reagovat

Mo,je to dobrý,ale nechápu při tý soutěži,to jako věřej,že se budou učit,když na ně nebude nikdo dohlížet???:)

4 Vida Vida | 14. července 2009 v 11:30 | Reagovat

asi jo ale je to blbost, copak nechápou, že se nikdo učit nebude?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama