Kapitola 56.- Devět maličkostí

19. května 2007 v 14:14 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Tady máte dlaší. Teď nám celý týden nešel počítač, takže jsem nemohla psát. Tahle kapitolka je psaná ve spěchu. Je téměř o ničem, ale i takl přeji hezké počtení. Komentáře jsou povinné... Vaše Fion
Všichni obyvatelé barevných stolků na okamžik zpozorněli, když do síně vešla ředitelka a oznámila:
"Dobré ráno! Jsem moc ráda, že všichni do snídaně splnili svůj úkol- totiž vytvořit vlajku a znak. Kde budete trávit veškeré chvíle, které nemáte společné je jen vaše věc, ale musí o tom vědět alespoň jeden pověřený člověk, nejlépe váš bystrozor. Mohou se ale konat i nečekané schůze, proto každý tým dostane jeden náramek, přes který lze kontaktovat jeho majitele. Proto vás také žádám, aby jste pokaždé byli všichni pohromadě. Děkuji. Nyní se můžete jí věnovat svému učivu."

V tu chvíli se nad každým stolem objevila jedna vlajka planoucí v neexistujícím větru. Pod ní bylo na kousku barevného plátna uvedeno heslo.
Tmavě modrá čtveřice se v tu chvíli dmula pýchou nad svou nádhernou vlajkou. Všichni ostatní je měli jen zběžně načrtnuté nebo malované dětskou jednoduchou rukou. Pár jich bylo také celkem hezky nakreslených, ale nikdo je neměl pohyblivé.
"Dobrá práce, brácho," šeptnul Falco k Lupusovi. Ten se na něj zaškaredil a se zdviženou hlavou obdivoval své dílo.
"Jste už po snídani?" vyrušila je z rozjímání nedočkavá Not. "Rády bychom se už vydali na cestu."
"No jo, vždyť my už jdeme," zvedli se ze židle i zástupci mužského pohlaví a s roztěšenými děvčaty pomalu opustili velkou síň.
Nad tmavě modrým stolem však nepřestávala plát nádherná pohyblivá vlajka představující čtyři mocná zvířata, jejichž části duší právě opustili síň.
Čtveřice kráčela bradavickými chodbami směrem k ředitelně, kde jak předpokládali, by měla být ředitelka. Hodnou chvíli strávili zkoušením hesle, ale tvrdohlavý (doslova) gryf hlídající vchod je vždy odmítl pustit dál.
Po půlhodině, kdy okolo šel profesor Snape, se konečně v jeho doprovodu dostali až nahoru.
Ředitelka zrovna seděla za stolem a něco znuděně sepisovala.
Když ji z práce vytrhl zvuk vrzajících dveří, vzhlédla.
"Za co jsem si tuto návštěvu zasloužila," pronesla ale usmála se na skupinku unaveným pohledem.
"Já vás jen přišel na chvíli vyrušit v jisté školní záležitosti. Tyhle čtyři jsem nachytal dole, když se snažili uhádnout heslo," pronesl s mírnou ironií na jazyku.
"Ano, co tedy potřebujete, pánové a dámy?"
unaveně si protřela oči, a pak jakoby jí to došlo, dodala: "Jistě se chcete dostat do Lisso manor, nemám pravdu? Váš otec tu již byl a požádal mě, jestli bych vám neuvolila používat můj krb. Tak tedy můžete jít," vyhrkla na ně téměř jedním dechem.
Protože nechtěli obtěžovat, urychleně se přesunuli ke krbu. Profesor Snape je ještě jakoby nic požádal, aby pozdravovali svou matku. Falco přikývl a jako první vstoupil do krbu, kam vhodil letax a tiše zašeptal: "Lisso manor!"
Tento proces se ještě třikrát opakoval, když do plamenů postupně vkročili Felis, Not a nakonec i Lupus.
Objevili se v přijímací hale. Na stěnách okolo vyseli stovky nádherných, ručně tkaných, gobelínů. V rohu místnosti se povalovala smečka štěňátek rotvajlerů, kteří k nim po chvíli přišli a začali je očuchávat. Nejspíše zachytili známý pach, protože začali jemně kňučet a do jednoho si podřízeně lehli na záda.
Děvčata se nad nimi začali rozplývat a hladit po vypoulených pupíkách. Štěňata to mohla být teprve několikadenní, jelikož se teprve batolila a hned si s nimi začala hrát.
Chlapci zavrtěli hlavou a opatrně, aby na žádné štěně nestoupli, se dopracovávali ke dveřím do přijímacího sálu. (Pozn. aut.: přijímací hala a přijímací sál slouží k jinému účelu, to není chyba. Existuje i přijímací síň a má zase jiný význam než tyto dva.)
Not a Felis se odtrhli od mazlení se s chlupatými živými hračkami a připojili se ke svým "zachráncům".
Z přijímacího sálu došli do místnosti, která byla chlapcům známá. Hala, z níž se do celého domu rozváděli chodby byla ta samá, kde poprvé spatřili svou matku.
Jako by to bylo předurčeno, jedny ze dveří se v tu chvíli otevřeli a ven vyšla Alesha v doprovodu s dalšími třemi rotvajlery.
"Ahoj, mami," pronesl s radostí v hlase Lupus a hned se vrhl k překvapené matce.
"Danieli, Damiene, to už tu jste? Tak brzy jsme vás tu nečekala," usmála se a pověsila se prvnímu synovy na krk. Nedlouho poté dorazil k rodinnému obětí i Falco.
Když se od sebe odtrhli, hodil Falco pohled na smečku psů, která je teď se zájmem štěňat pozorovala.
"Ehm, mami, co tu dělají ti psi? To v okolí zrušili útulek, nebo co?"
"Skoro," odvětila. "To váš otec je sem přivedl, teda ne všechny. Jenom jejich matky. Jsou čistokrevné a jejich majitel před nedávnem zemřel. Marka nenapadlo nic jiného, než si je vzít. A co z toho. Teď tu máme čtyři dospělé feny a devět pětidenních štěňat. Ale musíte uznat, že jsou roztomilí," podrbala nejbližší štěně na bradě.
"Ehm, pětidenní? Vypadají alespoň na měsíc," poznamenal Falco, když se k němu jedno štěně dobatolilo dostatečně blízko.
"Ano, máš pravdu, pokud by se jednalo o normální rotvajlery. Byli pečlivě pěstováni kouzelníky, ale naneštěstí pro ně byli následně vyhubováni. Proto jim příroda zařídila, že na začátku budou stárnou o něco rychleji. Teď by už ale měli růst normálně," ujišťovala je Alesha.
"Fajn, teď ale proč jsme přišli," odpoutal se od maličké fenečky Lupus, "Taťka říkal, že by jsme tady mohli nějaký čas být, že budeš ráda. Však víš, je to něco s tou soutěží ve škole."
"Ach, ano jistě," nadchla se Alesha a zadívala se na děvčata.
"A tohle jsou mami Ginny Weasleyová a Charlotte Dowliová. Jsou s námi v týmu," usmál se na děvčata poté, co si všiml, jakým směrem se dívá jeho matka.
"Felis, Not, tohle je naše maminka, Alesha Lisso."
"Moc nás těší, paní," usmála se děvčata. Alesha se na ně usmála.
"Snídali jste? Maurice před chvilkou přinesl čerstvé pečivo. Opravdu prvotřídní…" lákala je hned do kuchyně.
Děvčata si s Aleshou začali povídat jako letité kamarádky. Mířili do jídelního salónku, kde na stole opravdu spatřili připravenou hostinu. Za nimi se valilo hejno čtyř velkých a sedmi malých psíků, přičemž Falco a Lupus si nesli v náručí zbývající dva.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 11. října 2007 v 12:01 | Reagovat

Teda to je nadělení :-D mají doma zoo :-)

2 Blazz Blazz | 7. září 2008 v 13:21 | Reagovat

Jééééééééééééééééé,štěňátka!:D:D:D:D

3 Liu Liu | Web | 9. listopadu 2009 v 11:11 | Reagovat

Už chybí jen vlk, had, sokol a kočka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama