Kapitola 53.- Notechis

19. května 2007 v 14:09 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Tady je další kapitolka...nejsou tu žádné komentáře, protože se mi smazala, takže pokud budete tak laskavi a něco tam dopíšete, ať nemá nulu=))))). Jinak doufám, že si jí užijete
Vaše Fí
"Takže, jestli tomu dobře rozumím, tak jste si mezi sebou zavedli krycí přezdívky. Damien je Falco, Daniel Lupus a Ginn Felis??? A já mám mít také nějakou?" ujišťovala se Charlotte.
"Ano, pochopila jsi to naprosto správně. Také jsi velmi předvídavě zmínila, že ty přezdívky jsou krycí. Mají zastírat náš skutečný původ," přikývl Falco.

"A musíme pro tebe vymyslet nějakou, která k tobě bude perfektně sedět," dodal Lupus zavrtajíc se hlouběji do křesla.
"Myslím, že by se k tobě hodilo nějaké zvíře, které vypadá jako andílek, přitom je to ale malý ďáblík," zasmál se Falco a Felis s jiskřičkami v očích přikyvovala.
"Co? Já a ďáblík? Co si to o mě myslíte?" šibalsky na ně mrkla a zasmála se.
"A jazýček má taky rozviklaný," usmála se Felis.
Lupuse po této větě trklo: "Nevím jak vy, ale já znám jediné zvíře, které má jazyk rozviklaný tak, aby stíhal naší Charlotte."
Ostatní tři se zamysleli, ale pak sborově vykřikli: "Had?!"
"Co jiného? A já, jelikož jsem se kdysi o hady trošičku zajímal znám i ten správný druh. Had celkem nenápadný, ale přitom patří mezi nejjedovatější na světě- pakobra. Latinsky Notechis. Co tomu říkáš, Charlotte, má to být tvoje přezdívka, můžeš odmítnout."
"Já ji beru, líbí se mi," přijala s nadšením.
"Výborně, tak to máme za sebou," oddechnul Lupus.
"A teď k další části- rituál připoutání. Lupusi? Mohl bys na chvilku?" kývl Falco na své dvojče
Lupus poslušně vstal a spolu s Falcem šli na chvilku do rohu místnosti, kde se polohlasně bavili. Poté si oba vyndali hůlky a něco s nimi kutili.
Děvčata je se zájmem pozorovali, ale nic stejně neviděli.
Po pár minutách se s vítězným úsměvem mladící otočili zpět. V rukou držel každý s nich něco, co zářilo slabou, ale přesto oslepující září.
Přešli k děvčatům, které si před světlem museli zaclonit rukou oči, a poklekli. Před ně.
"Tohle je ten slíbený šperk. V každém z nich jsou tři kapky naší krve. Když ho budete nosit, nejen, že se budete moci dostat na Taegi, ale pokud budete v nebezpečí, ostatní o tom budou vědět. My máme, na rozdíl od vás, prsteny," promluvil Falco a předal Felis její přívěšek. Stejně tak udělal i Lupus.
Felisin přívěšek měl tvar protahující se kočky, zatímco ten Charlottin vztyčeného hada.
Dívky si je připnuly na krk a okamžitě je zaplavil zvláštní pocit. Pocit bezpečí, síly a lásky.
Falco s Lupusem se na sebe zašklebili.
"Sluší vám."
"Díky," usmála se Felis. "Teď ale zpět k přemýšlení. Nejdříve bych vymyslela motto. Musí vyhovovat našim záměrům, ale přitom musí oslovit všechny ostatní. Musí ostatní přímo vyzývat," přemýšlela nahlas.
"Asi tak,"pokývala hlavou novopečená Notechis.
"Co třeba: Naděje umírá poslední, to znamená, že teď je řada na tobě, Voldemorte!" navrhl Lupus se smíchem.
"Moc objektivní," odmítl Falco, ale i jemu cukalo v koutkách.
"Mě se líbí: Co osud nedal, nemůže ani vzít!" navrhla se smělým úsměvem Not.
"Kdybychom náhodou vyhrávali, tak by to znělo jako výsměch. Nerad bych ostatní dráždil," namítl tentokrát Lupus.
"Já bych navrhoval: Ab imo pectore! To znamená: Z celého srdce! Myslím, že by se to k nám celkem hodilo," usmál se Falco.
"Jo, to se mi taky líbí," přidal se Lupus. "Teda, brácho, kam ty na ty nápady chodíš?" podivil se.
Falco si zahrál na červenajícího se, ale otázku nechal nezodpovězenou.
"Souhlasím s Damienem, to heslo je naprosto výstižné," vyslovila nahlas svůj názor Felis a Not vedle ní přikyvovala.
"Tak tedy dobrá, motto máme hotové," zaradovali se.
"Teď se vrhneme na poslední- znak."
"Měla bych návrh. Pojem znak můžeme pojmout z mnoha úhlů, třeba i jako erb. Každý se, pokud se nemýlím, jmenujeme po jednom zvířeti. Co kdybychom všechny skloubili dohromady, aby nám vzniklo jedné. Nebo třeba můžeme znak rozdělit do čtyř polí a do každého pole umístit jedno zvíře. To by šlo, ne?" navrhla nadšeně Felis a přitom tak šermovala rukama, že bylo nebezpečné nacházet se v její blízkosti.
"Ten druhý návrh bude asi lepší, ukážeme tak každý svoje přednosti," rozhodla za všechny Not.
"Určitě, ale umí tady z vás vůbec někdo malovat? Já totiž vůbec. Jediné, co dokážu nezkazit je dětské jednoduché hranaté prasátko," dívala se Not po ostatních.
"No, já bych to při nejhorším namaloval," navrhl nesměle Lupus. "Trošku se o malířství zajímám, tak by to neměl být zas takový problém."
"Výborně, ještě dohodnout pozice a můžeme to tu jít konečně omrknout."
"Já osobně navrhuji holky proti sobě a kluky proti sobě," přihlásil se o slovo Lupus.
"Souhlasím, a jelikož já rozhodně nechci být první v první řadě, a pochybuji, že by i Felis chtěla, tak se tam bude muset octnout jeden z kluků," usmívala se Not.
"A jelikož já to maluji a taky tam nechci být, zbývá nám jen Falco,že?" vyloučil poslední pochybnosti a tvářil se jako nevinnost sama.
Falco zkřivil čelo a zamračil se, ale nakonec se pousmál: "No co, sokol se stejně bude jako první vyjímat nejlíp," prohlásil pyšně.
"Dobře, začnu to malovat brzo ráno, ať to stihnu do termínu. Teď to tady ale pojďme trochu obhlídnout," mladík vstal a začal si rozhýbávat ztuhlé tělo.
Ostatní ho ihned napodobili. Vykročili směrem ke schodišti, které se táhlo napravo z pohledu z krbu=))). Bylo vyrobeno z neozdobného dřeva, ale svou obyčejností a jednoduchostí působili téměř domovsky.
Vystoupali do prvního patra, kde byly dva dveře do dvou pokojů. Na obou dveřích bylo jméno jeho majitele, v tomto případě dívek. Ty nadšeně vpadly dovnitř.
Mladíci na sebe pokrčili rameny a vypochodovali do dalšího patra. Tam našli pokoje s jejich jmenovkami.
Jak se později dozvěděli, tak všechny pokoje si byly velmi podobné. Všechny byly velmi útulné a vybavené.
Hned po příchodu do pokoje všechny zaujala obrovská postel, zabírající téměř čtvrtinu pokoje. Ta stála pod oknem, které bylo očarované tak, aby ukazovalo krajinu před hradem.
Naproti posteli stála dřevěná skříň, ve které byla pověšena kupa hábitů v tmavě modré barvě. V neposlední řadě v pokoji byl i rozsáhlý dubový stůl, který, stejně jako postel, zabíral čtvrtinu pokoje.
Po pokoji bylo jinak také celkem dost vymožeností, jako jsou obrazy, zásoba pergamenů, koberce,…
Sečteno a podtrženo v pokoji nebylo zrovna moc místa, ale za to nebude v posteli nikomu smutno=))).
Po chvíli kochání se po pokoji sešel Lupus Falco dolů, aby dali děvčatům dobrou noc.
Falco nesměle zaklepal na dveře Felisina pokoje a vstoupil. Lupus udělal to samé s tím rozdílem, že klepal na dveře Notiny komnaty.
Té noci se už nikdo po schodech do vyšších pater nevracel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 10. října 2007 v 19:11 | Reagovat

To bude vypadat hezky... myslím ten znak :-)

2 Blazz Blazz | 7. září 2008 v 9:22 | Reagovat

Ale....

3 sgbr sgbr | 3. srpna 2009 v 13:02 | Reagovat

To snad ne, nechuťárny v pohádce. Klesá v mých očích.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama