Kapitola 52.- Pravidla a vyříkání

19. května 2007 v 14:07 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Takže tady je ta dlouho předlouho očekávaná kapitolka. Doufám, že se vám bude líbit. je v ní skrytá (tak trošku) i nápověda pro další děj. No, nebudu vás nudit řečmi, a dejte se do toho. Ještě chci poznamenat, že se poslední dobou k počítači moc často nedostávám, takže kapitolky přibývají pomalu, budu snažit s tím něco udělat. PS: na konci je soutěž=)))
"Denní režim:

1) 6 00- budíček
2) 6 15- 7 15- ranní rozcvička, družstevní porada
3) 7 15- 8 00- snídaně
4) 8 00- 9 00-ranní setkání s ostatními týmy
5) 9 00-11 30- učení
6) 11 30- 12 00- oběd
7) 12 00- 13 30- polední pauza
8) 13 30- 16 00- učení
9) 16 00- 16 30- svačina
10) 16 30- 18 00- týmová taktika, příprava
11) 18 00- 19 00- večeře, pauza
12) 19 00- 21 00- souboj- jen 1 za večer
13) 21 00- 22 30- učení
14) 22 30- 23 00- přezkoušení z denního učiva
15) 23 00-24 00- večerní trénink
16) 24 00- 00 30- příprava na noc
17) 00 30- večerka
Zákazy:
Zákaz spolupráce s ostatními týmy.
Zákaz používání životu nebezpečných kleteb.
Zákaz tajného odposlouchávání ostatních týmů.
Zákazy se trestají okamžitou diskvalifikací týmu.
Každý tým má:
- svou barvu- barva lístečku, jež si vylosoval před soutěží
- každý tým si musí vymyslet vlastní znak
- vlastní základnu- pod pojmem základna si můžete
představit jakékoli místo, které není veřejné. Mohou jimi být i vaše pokoje, kde nyní přebýváte, ale i například vaše domovy. Základen může být více než jedna.
- motto
Tým musí být ve škole přítomen alespoň na společné hodiny. O tom, kde se tým zdržuje mimo společné hodiny nemusí nikdo povinně vědět.
Všechny týmy jsou povinni nahlásit se alespoň jedenkrát denně u svého družstevního bystrozora.
Všechny mimoškolní aktivity (-famfrpál, …) se do ukončení Turnaje nekonají.
Všechny týmy mají povoleny návštěvy do oddělení s omezeným přístupem, musí mít ale s sebou doprovod profesora nebo příslušného bystrozora.
Od rodičů nebo jiných příbuzných smíte získat jakoukoli radu; nesmějí vám ale říct o tajných vnitřních aktivitách soutěže.
Celé družstvo by mělo pravidla i denní režim dodržovat, nezávisle na únavě, přetíženosti nebo rivalitě," dočetl Gareth konečně pravidla a s pobaveně se podíval na zděšenou čtveřici.
"Cože? Vstávat v šest?" zhrozil se Falco.
"A chodit spát po půlnoci?" pokračoval Lupus.
"Učit se tak dlouho?" ani Charlotte nebyla zcela bez námitek.
".A nehrát famfrpál?" dokončila Felis.
"Máte smůlu mládeži. Příště si rozmyslíte, jestli se budete hlásit do takovýchhle soutěží. A nemyslete si, že mě takhle brzo budete budit," dodal a provokativně se usmál.
Felis na něj za to vyplázla jazyk. Už na cestě do jejich společenské místnůstky se i dívky odvázali a s Garethem se bavili jako se starým známým. A Gareth sám jim to oplácel stejnou mincí.
"Tak by jste se měli dát do práce, ať to nemusíte dohánět později večer," Gareth dosedl do pátého vypolstrovaného křesla, které se ve společence za dobu jejich nepřítomnosti objevilo.
"Co?" podivil se Lupus, "Vždyť nemáme žádné úkoly, nechodíme do školy," ušklíbl se nad tím, jak hezky to znělo.
"Copak si mě celou tu dobu neposlouchal? Máte si vymyslet znak, základnu a motto. To vám taky nějaký ten čas zabere, nemyslíš? Na ranní setkání družstev od osmi to už budete muset mít vymyšlené."
"Hm, tak tedy dobrá," povzdechl si a přisunul si své křeslo blíže ke krbu, blíže k Charlotte.
"Tak já vás tady nechám pracovat, ještě se musím setkat s vaším otcem," mrknul na mladíky.
"Tak ho pozdravuj," pokýval hlavou Falco a přitáhl se blíže ke stolečku.
Když za Garethem zapadly dveře, i ostatní přemohla zvědavost a přisunuli se ke stolečku, kde se zničehonic objevili archy pergamenů a brky s barevnými inkousty.
"Tak do toho," poposedla si Felis.
"Takže: znak, základna a motto.To přece nemůže být tak hrozný," pokrčila rameny zatím nezasvěcená členka týmu.
"Začneme základnou, to bude nejlepší," začal Falco a mrknul spiklenecky na Lupuse. "Jestli nemáte nějaké připomínky, tak by tu byli hned dvě možnosti: Jedna je, že by jsme se mohli usídlit v domě našich rodičů. Je to velká vila se spoustou pokojů. Navíc si myslím, že by i naše mamka byla ráda, že s ní budeme trávit více času."
Návrh byl jednohlasně přijat s úsměvy.
"Druhý návrh je ještě o něco zajímavější," pokračoval Lupus.
"O tom místě neví žádný živáček kromě nás a ….zvláštních tvorů, našich přátel. Místo je zakleto spousty kouzly, a ani nejzkušenější zaklínač by jej nedokázal rozklít, ba ani vlastně najít. Pokud by jsme ale museli být tam, museli by jste projít menším rituálem, který by vám tamější pobyt umožnil. Je to místo, kde sídlí jen ti nejlepší kouzelníci," dodal ještě na konec tajemným hlasem. Dodatek byl myšlen s nadsázkou a trochu i ironií, ve skutečnosti však hrad tímto opravdu už od dávna byl.
"Zní to zajímavě," podotkla Charlotte, ale v očích jí zářili jiskřičky zvědavosti a nadšení.
"Jaký rituál by to měl být," zeptala se Felis tajemně a napětím téměř ani nedýchala. Falco si nevázaně všiml, jak jí sluší, když si zvědavostí kouše dolní ret.
"No," usmál se Lupus a tím porušil tu tajemnost, která zde panovala. Skoro jako by si vypravovali strašidelné příběhy,
"Jenom vás k sobě musíme nějak připoutat. Nebojte, žádná lana, svatby, dokonce ani magický rituál Krve nebude potřeba. Stačí jen když dámy budou tak hodné a přijmou od galantních, mladých, pohledných a milých pánů nějaký krásný šperk, který budou muset nosit," usmál se.
Felis s Charlotte se začali smát.
"Tak to milé, mladé dámy rozhodně přijmou. Také jistě rádi navštíví to vaše tajemné sídlo," odpověděla za obě s úsměvem Charlotte.
"Ale ještě předtím…," ušklíbl se Lupus.
"…Budeš muset projít naším příjemným přijetím. Nemusíš mít žádný strach, každý z nás jím prošel, i když každý za zcela jiné příležitosti. Tady naše Ginny, nyní Felis, jím prošla taky dnes," dodal Falco a povzbudivě se usmál. Všiml si, jak si jeho bratr zálibně prohlížel její dokonalou postavu.
Všiml si ale také, jak se Charlotte při slově přijetí mírně zachvěla.
Falcovi se v mysli vyrojily obrazy.
Viděl maličkou holčičku s hnědými copy, jak svírá v ruce jednookého medvídka a krčí se v rohu. Na druhé straně místnosti stáli dva dospělí a křičeli na sebe ne zrovna povzbudivá slova. Ani jeden z nich si nevšímal třepajícího se neštěstí v rohu.
"Musím tam jít a ani ty mi v tom nezabráníš, křičel černovlasý muž na rozčilenou ženu. Ta byla už nyní v obličeji rudá.
"A co s tím malým fakanem? Ty si myslíš, že ti ji tu budu živit, nebo co?" přitom ukázala do rohu na malou Charlotte.
"Vrátím se pro ní. Jen mi jí pár dní pohlídej, to od tebe toho chci tak moc? Musím mu jít pomoc, je to můj přítel. On už mi také tolikrát pomohl."
"Je to prokletá krvelačná stvůra, která si nezaslouží tvůj ani ničí soucit. Vždyť on žije ze smrti jiných, živí se jejich krví," řvala nepříčetně žena. Bylo vidět, že s mužem moc nevychází, ale přesto jí na něm moc záleží.
"Víš, jak to s ním je. Zabíjí jen když musí. A když musí, tak si vybere ty, kteří už po smrti touží. Řekla si to správně, je to prokletí, za které ale on nemůže."
"Dobrá, jdi si," vyprskla hystericky a ukazovala směrem ke dveřím. "Ale ode mě potom nečekej, že ti přijdu na pohřeb, až tě oni zabijí."
Muž na nic nečekal a přešel ještě k dívence: "Charlie, pár dní tu budeš s tetičkou Girdií, postará se o tebe. Já se za pár dní vrátím a uděláme si nějaký hezký výlet, ano? Budeš moje statečná holčička?," líbal svou dceru do vlasů a na čelíčko.
"Ano," vypískla slaboučkým hláskem a podívala se na otce čokoládovýma očima.
"Ahoj, tatínku," dala mu na tvář mlaskavou pusu.
Netušila, že bude poslední.
Falco zatřepal hlavou a zkoumavě se na Charlotte podíval.
Nepochyboval, že to, co viděl, byl úryvek z jejího dětství. Byla ještě zajímavější, než se zdá.
Byl si jist, že dětství měla těžké, ale že chápe význam slova přátelství, láska a důvěra. Byl si jist, že ona by je nezradila, neboť její charakter přesně zapadá do jejich kolektivu.
Zbývající článek se našel.
"Dnes už jsme náš příběh vypravovali, ale myslím, že nebude na škodu začít znovu…"
Bradavické hodiny odbili půlnoc, když skončila i Charlotte. Její příběh byl také dlouhý a zajímavý.
Její otec se tenkrát nevrátil, jak Falco zjistil. Charlotte vyrůstala u své tetičky Girdy. Do té doby, než její otec zemřel v bitvě Krve, jak se jmenovala válka upírů, bylo její dětství nadmíru šťastné. Tenkrát její otec bojoval na straně svého velmi dobrého přítele Rodria, upíra a vůdce silného klanu. Jejich strana sice vyhrála, ale pro poměrně mladého kouzelníka bylo již pozdě. Roztrhali ho davy temných upírů, kteří se proti němu valili. Málokterý kouzelník se do těchto válek pletl, jelikož jejich úmrtnost činila téměř devětadevadesát procent. Charles Dowley ale nevěděl, co je strach.
Zato ale věděl přesně, co je to přátelství a důvěra.
Dnes už ví, co je to smrt.
Charlottin život poté ubíhal až monotónně.
Jen škola a občasné návštěvy jejího dobrého přítele a kmotra, nejlepšího přítele jejího otce, který za něj byl ochoten položit vlastní život, Maria de Varchet.
Na konec se Charlotte zmínila, že její život od nynějška začal postupoval zajímavějším směrem. Přitom se zářivě usmála na Lupuse, který nepatrně zčervenal, čehož si naštěstí nikdo nevšiml...
Vyhlašuji soutěž o nejlepší motto naší čtyřky. Piště je do komentářů. To nejlepší bude použito v další kapitole=)))))
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 brumbál brumbál | 11. června 2007 v 16:56 | Reagovat

kdybys dala nějaký zvíře(jako zvěromágovství) Charlotě a Felis tak by to nemusela být špatná vlajka

2 Leonyda Leonyda | Web | 10. října 2007 v 16:45 | Reagovat

Dobrá kapitolka, jak jinak :-)

3 Blazz Blazz | 7. září 2008 v 9:06 | Reagovat

Ničeho se neleknem!!

4 zuůzanecccka zuůzanecccka | Web | 5. května 2009 v 21:09 | Reagovat

motto mě nenapadá ale přesně vim co se stane....mno lupus se zamiluje do charlotte to je ono ne???a jesli ne tak nwm....

5 Vida Vida | 14. července 2009 v 10:43 | Reagovat

Motto: Z celého srdce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama