Kapitola 51.- Charlotte a příjemné překvapení

19. května 2007 v 14:05 | Fionka
Tak, tady máte další slíbenou kapitolku...tak si jí užíte. Psala jsem jí s bolestma hlavy, takže mě neukousněte, ale jinak kritiky ráda přijmu a snad se i přizpůsobím. Kapitolku chci věnovat všem, kteří se zajímají o tématiku HP...
Jo, a ještě jsem trochu pozměnila 40. kapitolu, takže si jí můžete přečist znovu- je to jen droboučká oprava, ale jestli si jí nevšimnete, tím líp pro mě.
Falco po své zkoušce pokračoval do dveří za porotou. U dveří na něj čekal neznámí muž, který se ho zeptal, jakou barvu má jeho lísteček.

Když mu Falco ukázal tmavě modrý papírek, nakoukl do jemu přidělenému papíru a nevrle mladíka vyzval, ať ho následuje.
Prošli několika chodbami. Falco tušil, že jdou přibližně směrem k Velké síni, ale nebyl si zcela jist. Jednou klesali, podruhé zase stoupali, zkrátka, stále zůstávali na stejné úrovni.
Po pěti minutách chůze dorazili k chrliči ve tvaru labutě.
Muž znovu nakoukl do papíru a otočil se k mladému lordovi.
"Takže, zde se nachází váš nový domov," odříkával zpaměti, "Myslím, že kolega už tam někoho vedl. Tak se zatím spolu seznamte. Ještě dva k vám přibudou.
Heslo je: "Na bílých perutích", tak si ho pěkně zapamatujte. Uvnitř je plánek, aby jste věděli, jak se kam a kudy dostanete." S tímto odešel.
Falco se zhluboka nadechl a zřetelně vyslovil heslo.Chrlič roztáhl svá křídla a vytočil se dovnitř. Mladík neváhal a vstoupil.
Uvnitř bylo vše zbarveno do všech odstínů modré barvy.
Naproti vchodu byl umístěn obrovský krb, ve kterém už nějakou dobu vesele plápolal oheň. Vedle krbu stály z každé strany dvě už na pohled měkoučká křesla a mezi nimi nízký konferenční stolek.
V křesle, které bylo ke krbu nejblíže, se na Falca upřely dvě čokoládové oči.
"Nazdárek," pozdravil mladou hnědovlasou dívku, která měla být na nějaký čas jeho spolubydlící a usmál se na ní.
"Ahoj," opětovala mu pozdrav i úsměv.
Falco musel uznat, že usmívat se umí nádherně.
Došel až k ní a sedl si naproti ní do křesla.
"Já jsem Damien Lisso," podal jí ruku. "Vypadá to, že tu teď nějakou dobu spolu zkysneme, co?"
"Jo, já jsem Charlotte Dowliová. Jsem ráda, že tě konečně poznávám," usmála se. "Z tebe a tvého bratra se staly v Bradavicích skoro živoucí legendy."
"Jo, to je možné, i když nás to příliš netěší. Máme radši, když si nás ostatní moc nevšímají."
Charlotte se na něj chápavě usmála. "Myslím, že chápu.Taky nemám ráda moc pozornosti."
"Teď, když tu budeš se mnou, se jí asi moc nevyhneš," usmál se omluvně. "Teď ale k jinému tématu. Ten, co mě sem dovedl říkal, že tady bude nějaká mapa."
"Jo, je támhle na poličce. Už jsem to tady stihla trošku prozkoumat. Už jsem si taky zabrala jeden pokoj- ten nejblíž sem. Máte smůlu, kdo dřív přijde, ten zabírá nejlepší pokoje."
Falco byl rád, že má svojí hlavu a že to není jen taková ta puťka, která dělá, co se jí řekne. Alespoň se tu nebude nudit. Kdoví, kdo k nim ještě přijde.
Svou poslední myšlenku vyslovil nahlas.
"No jo, to bych taky ráda věděla."
Vtom se znovu otevřel vchod a dovnitř vpochodoval udýchaný Lupus. "Brácho, co ty tu děláš?" vyšel mu Falco vstříc.
"Na to samý bych se mohl zeptat já tebe. Jsem tu dobře v tmavomodrém apartmá?" zeptal se udiveně a znovu se podíval na svůj lísteček.
"To bych řekla," ozvala se Charlotte, která se s úsměvem dívala na vítající se bratry.
"Ehm, jo, ahoj, já jsem Daniel Lisso," představil se Lupus a zčervenal rozpaky. Pak k ní přišel a galantně jí políbil ruku.
Teď pro změnu zčervenala ona.
"Já jsem Charlotte Dowliová," usmála se na něj. Lupus jí uchváceně hleděl do očí a když se na něj znovu usmála, zahanbeně odvrátil hlavu. Falco si všiml jejich rozpaků, proto zasáhl.
"Tak, jsme spolu, brácho! To jsem ani nečekal, že by to mohlo vyjít."
Lupus se rozvalil do křesla vedle Charlotte a pokýval hlavou.
"Jo, a ani jsem nemusel brát hned první papírek, jak jsi mi radil. V sáčku jsem šátral asi pět minut než jsem ho vytáhl," usmál se.
"A co, že jsi přiletěl tak zadýchaný? To ti ty zkoušky dali tak zabrat?" provokoval Falco.
"Co, zkoušky," nazdvihl obočí. "Zkoušky, ty byli v pohodě, i když se celá porota kdo ví proč skoro pořád smála. Horší byla cesta sem. Vedl mě nějaký hyperaktivní chlap, který i do schodů běžel tryskem. Musel jsem si zaběhat, abych ho stíhal."
To všechny rozesmálo.
Rozhovor plynul dál, než hodiny odbyly pátou hodinu večerní, která si pro ně připravila další překvapení.
Bradavické hodiny ještě ani nestačili dobýt, když se chrlič už po čtvrté odsunul a dovnitř vešel ten nejnečekanější "host".
"Ginny?!" tentokrát Falco vstříc vyběhl a objal ji kolem pasu.
"Teda, pardon, Felis," usmál se a vášnivě jí políbil.
Když se Felis vykroutila z jeho náručí, byla samý úsměv.
"Teda, kluci? Charlotte?!" udiveně kroutila hlavou."Nazdárek, Ginn," usmála se na ní Charlotte a šla jí také obejmout.
Lupus s Falcem se na sebe pobaveně podívali.
"A odkud se vy vůbec znáte?" zeptal se Falco, když si sedali. Felis si okamžitě znárodnila místo na Falcově klíně. To zpozorovali i Charlotte a Lupus. Už nějakou chvíli po sobě "nenápadně" pomrkávali (jak si všimli i všichni ostatní), a tak Lupus sebejistě a s jiskřičkami v očích naznačil Charlotte. Ta bez váhání přijala a za to se na Lupuse krásně usmála. Lupus pod jejím pohledem viditelně zkrotl.
Falco s Felis na sebe mrkli. "Tak to vypadá, že nakonec budeme potřeboval jen dvě křesla," pronesla nahlas Felis.
Všichni se tomu zasmáli. "A na tvou otázku, ty moje Déčko," políbila Felis Falca na nos, "S Charlotte se známe normálně ze školy, víš? Chodíme do stejného ročníku."
"Ano, já jsem jenom z Havraspáru, ale i tak spolu máme dost společných hodin."
"VŠICHNI SOUTĚŽÍCÍ, NECHˇT SE HNED DOSTAVÍ DO UČEBNY PŘEM̡NOVÁNÍ!" rozezněl se místností hlas ředitelky McGonagallové.
Všichni nadskočili, když se hlas ozval. Charlotte by, kdyby nebylo Lupuse, určitě skončila na zemi. Mladík s převážně platinovými vlasy ji však přidržel, za což se na něj dívka znovu usmála.
"Tak jdeme, ne? Ať na nás ostatní nemusí čekat," navrhla Charlotte po několikavteřinovém zírání do těch ledových studánek, v kterých veselý oheň.
Ani si nevšimli, že Falco s Felis už dávno stojí u dveří a pobaveně je sledují.
Lupus ještě popadl mapu a vyšli.
Protože orientační schopnosti Lupuse a Falca nebyly nijak valné, předali mapu dívkám.
Ty chvíli v mapě hloubaly, ale pak nasadili správný směr.
Po pěti minutách chůze dorazili do známých chodeb, a odtud už rovnou k učebně přeměňování.
Jakmile otevřeli dveře, veškerý rozhovor utichl, a všechna pozornost se obrátila na nově příchozí. Prohlídli si celý tým a znovu se dali do "tichého" konverzování.
Naše čtyřka zamířila (kupodivu) k tmavomodrému stolku v rohu místnosti. Tam se usadili do křesel- tentokrát všichni do svých=)).
Falco s Lupusem seděli zády ke zdi, tudíž dobře viděli po celé místnosti. Začali si tedy prohlížet složení ostatních družstev a hodnotit je, což dělali i všichni ostatní s nimi.
Po pěti minutách dorazili i poslední tři družstva.
"Výborně. Konečně jsme se sešli všichni. Jsme tu, abychom ke každému družstvu mohli přidělit jednoho bystrozora, který vám bude nápomocen v soutěžích.
Všichni bystrozoři losovali ještě před vámi, tudíž se můžeme vyhnout jakémukoliv nařčení z podvádění. Doteď nikdo nevěděl, kdo s kým bude v družstvu, a pokud jsou spolu v týmu sourozenci nebo přátelé, je to věc absolutního štěstí," pronesla profesorka McGonagallová a na všechny se usmála.
Pro některé to bylo poprvé a naposledy, co jí viděli se usmívat.
Otevřeli se dveře od místnosti, kde dělali zkoušky. Dovnitř vpochodovala dvacítka bystrozorů. Každý z nich měl na levé ruce přivázaný šátek určité barvy.
"Je mi známo, že ne všichni umíte jejich jazyky. To jsme vyřešili jednoduše- všichni na sobě mají umístěno překládací kouzlo, které mezi vámi umožní komunikaci.
Ještě chci připomenout, že máte dovolenou jít v jakoukoli dobu do knihovny. Dokonce i do oddělení s omezeným vstupem, ale tam smíte jen v doprovodu bystrozora nebo některého z pracovníků školy. Také jsme se po domluvě s ministerstvem shodli, že se budete moci radit i se svými rodiči.
Právě teď se ve vašich společenských místnostech objevily veškeré pravidla a instrukce.
To je pro dnešek vše. Uvidíme se zítra."
S tím se otočila a odešla.
Bystrozoři se rozešli ke svým svěřencům. Falco a Lupus se usmívali, neboť přiděleného bystrozora znali velice dobře.
"Nazdar, Garethe," usmáli se.
"No nazdar, tak vás jsem to schytal.Bože, proč mě trestáš," obrátil ruce k "nebi", ale usmíval se při tom.
"A kdopak jsou tyhle krásné slečny?" zeptal se s úsměvem. Představování se ujal Lupus: "Takže, Garethe, tohle je Ginny a Charlotte.
Ginny, Charlotte, tohle je Gareth, náš přítel."
Gareth se jim políbil ručky=)) a popohnal je: "Tak myslím, panstvo a dámy, že už bychom měli jít. Všichni už jsou pryč," mrknul po místnosti.
"Tak jdeme," zavelel Falco.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama