Kapitola 50.- Lupusovy a Felisiny zkoušky

19. května 2007 v 14:04 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Jubilejní kapitolka s mírně netradičním pojetím. I tak doufám, že se vám bude líbit. Pro dnešek už mám ale dost.Tohle je ta nejdelší kapitolka, kterou jsem kdy napsala. Nezapomeňte na komentáře=)))))
Lupus s Felis stále čekali. Přišlo jim, že Falco je ve vedlejší místnosti déle než ostatní. Hodiny už ukazovali druhou hodinu odpolední, když se znovu otevřely dveře.
"Daniel Lisso," vyvolal znovu vyvolávač.

Lupus se postavil mávl na Ginny a kráčel ke dřevěným dveřím. Ty se před ním otevřeli a Lupus vešel.
Vešel do rozlehlé síně. Jeho šestý smysl mu napovídal, že v této síni ještě nikdy nebyl. Nikdy si dokonce ani nevšiml, že z učebny přeměňování vedou ještě jiné dveře než vstupové.
Už když vešel, všiml si, že síň je dobře prosvětlena.
Celá jedna strana byla totiž okenná.
Lupus vždy obdivoval umění, hlavně, jak se časem měnilo. Nyní odhadoval stáří této síně nejméně na desáté století.
S hrdě vztyčenou hlavou došel k porotnímu stolci.
Všichni vypadali zaraženě až na otce, který se vedle ministryně Bonesové nadšeně usmíval.
Madame Bonesová se nadechla a odvyprávěla svůj naučený proslov: "Takže, pane Lisso, jste zde, aby jste nám ukázal, jak moc pozorný ve škole jste a jak moc se magii jako takovou zajímáte. Jste připraven?"
zeptala se. Snažila se, aby to znělo mile, aby studentovi nějak nerozházela nervy.
"Ano, jistě," usmál se Lupus. Ve škole vždy byl dobrý, navíc s bratrem v každé volné chvíli učivo opakovali. Mladík si byl jist, že touto zkouškou projde stejně lehce, jako projede nůž máslem.
"Dobrá, stoupněte si prosím na značku," vybídla jej.
Lupus se podivil. Když vcházel a obdivoval krásu síně, ani si nevšiml, že je na zemi vyznačena nějaká značka.
Když se ale otočil, shledal, že na zemi, asi pět metrů od porotců je opravdu v zemi vyrytý křížek. Došel tedy k němu a hrdě se otočil na porotu.
Poté začal plnit jednoduché úkoly, které po něm postupně chtěli. V duchu se nad těmito kouzly ušklíbl.
Vždyť levitační kouzlo uměl už v pěti letech. Věděl, že tuto zkoušku by mohl podstoupit, a nemusel by při ní ani muknout. Porota si pečlivě zapisovala výsledky.
Když konečně skončili, Lupus se podíval na otce. Ten jen s úsměvem od ucha k uchu zapisoval něco do svých papíru. Při bližším prozkoumáním ale Lupus zjistil, že otec nic nepíše, nýbrž si maluje. Lord Mark nejspíš vycítil synův pohled, protože zvedl hlavu a povzbudivě se na něj usmál.
"Výborně, pane Lisso, nyní něco těžšího," usmála se ministryně.
"Budete bojovat se zkušeným bystrozorem. Nemusíte se bát, on vám nebude chtít nijak ublížit. Váš úkol bude odrážet kletby, které na vás vyšle. Jestli budete mít mezi obranou někdy čas, můžete vyslat svou útočnou kletbu."
Lupus se ušklíbl.
Boj byl vyrovnaný, alespoň na první pohled. Někdo si možná všiml, jak jednoduše chlapec odráží čím dál těžší kletby a ještě vždy stíhá vyslat svou. Někdo si také možná všiml, jak unavený už bystrozor je, a že mu z čela stéká už několikátá krůpěj potu.
Madam Bonesová po několika minutách boj zastavila a sdělila mladíkovi se třemi černými pruhy v platinových vlasech, že tuto část zkoušky splnil na výbornou.
"A teď nám prosím sdělte něco o vašich mimoškolních činnostech," požádala ho.
"Paní ministryně, mohla by jste mi prosím přesněji objasnit, co si mám pod tímto pojmem představit?"
optal se a mile se usmál.(Několika lidem v porotě začali cukat koutky úst.)
"Ale jistě," povzdechla si, "Je to cokoliv co vás napadne, má to něco společného s kouzly a není to spojeno se školou."
"Dobrá. Jako první mě napadá třeba famfrpál. Už od druhého ročníku hraji na postu chytače za kolejní družstvo," nechtělo se mu zmiňovat, proč že se to do družstva vlastně dostal, proto radši pokračoval: "Dále mě napadá můj zájem o kouzelnické umění. Už od ranného dětství se zajímám o kouzelnické umělecké slohy, malby a sochy. Někdy dokonce i já sám maluji."
Když porota uznale pokývala, pokračoval: "No, potom tu je ještě…" podíval se na otce, a když přikývl, dokončil: "…moje animágství."
"Bože, už zase," zakoulela ministryně očima.
"Nesmíte se divit, jsou to dvojčata. Museli se nějak spravedlivě podělit," vysvětloval Mark s úsměvem.
Všichni v porotě se nyní neskrývavě usmívali.
Animágové jsou tak vzácní, a oni zde za jeden den vidí dokonce dva. To už je důvod k smíchu.
"Váš bratr už nám zde ukázal svou proměnu. Byl by jste laskav a ukázal nám i vy tu vaší?" promluvil jeden neznámý člen poroty.
"Jistě," přitakal a s radostí se proměnil do své podoby.
Porotci se předklonili, aby lépe viděli na obrovského vlka.
Lupus byl konečně zase jednou ve svojí zvířecí podobě. Aby si udělal ještě větší radost, sedl si, zvedl čenich ke stropu a táhle zavyl.
Všem přítomným se z toho vytí zježili chloupky na krku.
Lupus usoudil, že všechny jeho představení zaujalo, tak se rozhodl přeměnit do podoby půl-napůl (jak to nazval spolu s Falcem).
Jeho šedé oči si všechny prohlíželi s hrdostí hodnou krále šelem. Nyní, v Bradavicích se cítil prazvláštně, neboť cítil, že toto místo je protkané mocnou magií. Radši se přeměnil zpět do lidské podoby.
"Výborně," zapředla si madame Bonesová, která už byla schopna mluvit.
"Troufám si říct, že stejně jako s váš bratr, jste ještě u této přeměny neskončil," dodala.
"Lupus se nadechl a pokračoval: "Jistě, že to není vše. Ještě se umím přemisťovat, ovládám živel oheň, a umím spousty kouzel, které se zde ani neučí. Jsem si jist, že by se našlo ještě něco, co mě teď nenapadá," dokončil s úsměvem.
U stolu zavládlo na chvíli ticho. Zanedlouho se ale místností ozýval pobavený smích většiny porotců.
Lupus, který si myslel, že mu nevěří, na důkaz svých slov rozevřel dlaň, ve které mu vytryskl veselý půlmetrový plamének. To ale rozesmálo i zbytek porotců, kteří do té doby jakž takž dokázali udržet pevnou tvář.
Lupus si umínil, že se na to bude muset zeptat Falca a otce.
Madame Bonesová stále ještě vrtěla hlavou a usmívala se, když mladému lordovi nabízela sáček s losy: "Nyní si vylosujete papírek, na kterém bude záležet výběr vašich spolusoutěžících. Vše záleží na barvě lístečku."
Lupus šáhl do sáčku. Dal si záležet, aby v sáčku pořádně zašátral. Podle něho bylo vždy nejlepší prohmatat snad všechny papírky v sáčku, než se rozhodne jeden vyndat. Rozhodně lepší, než vše uspěchat.
Lupus se konečně rozhodl vyndat ruku i s papírkem ze sáčku. Když se podíval na barvu papírku, ušklíbl se.
Papírek měl barvu nejoblíbenější barvy jeho dvojčete. Tmavě modrou.
>>>>>>>>>>
Felis seděla v učebně skoro až do konce.
"Sakra, proč se musím jmenovat od W," zaklela v duchu.
Konečně vyvolávač od dveří vykřikl její jméno.
Felis si náhle nebyla tak jistá, zda by se nechtěla jmenovat od Z.
Vkráčela do síně hrdým krokem, za který by se nemusela stydět ani anglická královna. Zrzavé vlasy jí povlávali kolem hlavy a tvořily tak nad její hlavou svatozář. V tu chvíli vypadala jako bohyně pomsty.
"Takže, slečno Weasleyová, jste zde, aby jste nám ukázala, jak moc pozorná ve škole jste a jak moc se magii jako takovou zajímáte. Jste připravena?"
"Ano, jsem," odvětila Felis klidně.
"Dobrá, postavte se tedy prosím na značku."
Felis poodešla o několik metrů dále a na značce jim ukázala půvabnou otočku čelem vzad.
(Ani nemusím zmiňovat, že si značky, když přicházela, nevšimla. Nevšiml si jí totiž nikdo. Ani nemohl, jelikož tam ta značka při jejich příchodu nebyla.=))))
S tradiční lehkostí Felis plnila úkoly jeden za druhým.
Když na řadu přišel "boj" s bystrozorem, trošku zaváhala. Přece jenom bystrozoři byli elita a ona teď má proti jednomu z nich bojovat.
Její obavy se ale rázem rozplynuli. Bystrozor nebyl tak rychlý, jak myslela, takže stihla mezi obranou i několikrát vyslat útočící kletbu.
Po chvíli ministryně boj ukončila.
"Výborně, vedla jste si skvěle, slečno Weasleyová. Jen málokteří se vám vyrovnali a jen pár vás překonali," pochválila jí jedna žena z poroty.
"A teď nám prosím sdělte něco o vašich mimoškolních činnostech," požádal jí další člen.
Felis(, jenž otázce rozuměla velice dobře=))), si chvíli dávala dohromady odpovědi.
"Mezi mou první mimoškolní činnost počítám famfrpál. Do kolejního družstva jsem se dostala minulý rok.
Hrávala jsem na postu chytače, ale nyní budu hrát na postu střelce. K famfrpálu jsem se dostala přes rodinu- můj druhý nejstarší bratr býval chytačem a kapitánem, když hrával ještě v Bradavicích. Dokonce dostal i nabídku po ukončení školy, ale radši se věnoval svému jinému zaměstnání. Také moji dva bratři- dvojčata hrávali ještě minulý rok v kolejním družstvu jako odrážeči.
Potom bych také ráda zmínila svůj podíl na výrobě žertovných kousků již zmíněných dvojčat, kteří mají nyní obchod na Příčné ulici," podle úsměvů poznala, že k nim nejeden člen už zavítal,
"A nakonec bych ještě zmínila mé nadání na Netopýří kouzla. Pokud chcete, můžu vám nějaké ukázat," navrhla, ale podle zblednutí několika členů poroty uhádla, že to není zrovna ten nejlepší způsob ukončení proslovu.
"To je dobré, slečno. Už jsem o vašich Netopýřích kouzlech něco slyšel," zastal se jí jeden člen.
"Tak dobrá, nyní poslední bod. Nyní si vylosujete papírek, na kterém bude záležet výběr vašich spolusoutěžících. Vše záleží na barvě lístečku," prohlásil další porotce. Bylo vidět, že se to za tu dobu, co tady sedí, stačil naučit nazpaměť.
Felis zašátrala v balíčku. Moc papírků už tam nebylo- přesněji řečeno, byly tam čtyři poslední. Postupně je všechny ochmatala, dokud si nevytáhla jeden, který se jí zdál nejhladší a nejměkčí.
Když se podívala na barvu, usmála se.
Tmavě modrá barva byla přece oblíbená jejího Harryho.
"Teda, odteď už vlastně ne Harryho, ale Falca, Damiena nebo prostě Déčka," pomyslela si.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 10. října 2007 v 10:32 | Reagovat

Jo, takže jsou spolu :-) To bylo překvapující :-) Dobrá kapitolka

2 Blazz Blazz | 7. září 2008 v 8:57 | Reagovat

Já už smíchy nemůžu.Tohle je úžasná kapča a zajímalo by mě,kdo bude ten čtvrtý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama