Kapitola 48.- Felis

19. května 2007 v 14:01 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Tak, tady máte další. Dneska se mi psát chce, takže jdu psát ještě další- možná ji stihnu ještě dneska;))). Nezapomeňte na komentáře, jestli jich tu nebude alespoň víc než dvacet, tak nebude žádný pokráčko=)))))) Kapitolku chci věnovat všem, kteří jsou mi věrni a tuto povídku ještě čtou. A nejvíce: jmenovitě- mým největším komentátorům- Lordu Tomikusovi a Sherině.
Ve Velké síni se dvojčata posadili k Ginny na konec stolu, co nejdále od učitelů. Bystrozoři se od nich odpojili už u dveří, kde si teď užívali pozornosti studentů.

Lupus si povídal s Falcem a Ginny přes uličku do té doby, než se profesorka, nyní už ředitelka, McGonagallová postavila. Celá síň ztichla v očekávání.
"Milí studenti. Jsem si jistá, že mnoho z vás nemohlo na dnešek dospat, neboť dnes začíná Turnaj Bojovníků."
Při posledních dvou slovech se v síni rozpoutal vzrušený řev. Nadšení studentů vyvrcholilo, když do síně vpochodovali rázným krokem bystrozoři čtyř zemí. Všichni na sobě měli robustní hábity v barvách vlajky své země. Celkem bystrozorů bylo dvacet (to znamená pět z každé země=))).
"Od zvolení nové ministryně Bonesové se zahraniční vztahy s ostatními státy mnohokrát zlepšili. Mám tedy tu radost zde uvítat bystrozory, které nám nabídlo ministerstvo těchto zemí: Anglie, Francie, Itálie a Islandu (nemohla jsem si odpustit, Island je můj oblíbený=))))).
Budou hlídat bezpečnost všech studentů, ale navíc budou i pomáhat všem účastníkům Turnaje."
Další nadšený potlesk byl na místě. Bylo vidět, že nadšení stoupá každým okamžikem. I nějací profesoři tleskali tak nadšeně, jako by se vrátili zpět do dětských let.
"Všichni účastníci se po obědě dostaví do učebny přeměňování, kde budou rozděleni do skupin. Nikoli podle kolejí, ale podle zkušeností a nadání. Poté k nim budou přiřazeni bystrozoři- ke každé skupině jeden.
Z toho vyplývá, že skupin bude celkem dvacet. Teď vám přeji dobrou chuť," popřála a spokojeně si sedla zpět do svého křesla.
V síni propukl lomoz, jak si všichni začali mezi sebou vyměňovat názory a domněnky.
"Hej, Falco," zasyčel Lupus k Nebelvírskému stolu tak, aby to slyšelo co nejméně uší, "Doufám, že budeme spolu. Nepřežil bych, kdybych byl s těmi drbnami od nás. Slyšel jsem, jak si povídají, že by chtěli být ve skupině se mnou. Musíš mě zachránit, brácho."
Falco se ušklíbl a provokativním hlasem prohlásil: "A co za to, Lupusi. Mě připadá milé, že se o tebe tak zajímají," usmál se a majetnicky si k sobě přitáhl Ginny a objal ji kolem pasu.
"Ale neboj, myslím, že tě zachráním," dodal.
Kolem ze síně právě prošla skupinka hihňajících se zmijozelských dívek. Když se na ně Lupus zamračil, ony se začali hihňat ještě více.
Oběd proběhl celkem klidně, když nebudeme počítat, že se zmijozelská skupinka vracela zpět na své místo.
Poté se Lupus, Falco a Ginny sebrali a pomalým krokem mířili do učebny přeměňování.
"Tak co, Lupusi, budeme se hlásit k tátovi?" zeptal se šibalsky Falco.
"Myslím, že asi radši jo. Byl by jinak asi hluboce zklamán. Jen doufám, že mu neuděláme ostudu. Nevím, jak ty, ale já hodlám jenom vyhrávat."
"Hele, kluci, můžu se vás na něco zeptat?" vplížila se do rozhovoru Ginny.
Lupus přikývl.
"No, jen mě zajímá, proč si neříkáte jmény, ale těmi podivnými přezdívkami. Pochybuji, že se třeba i nějakým patnáctým jménem jmenujete Falco a Lupus."
Dvojčata se na sebe podívala a začala se smát. Ještě, že v chodbě, kde se nacházeli nikdo kromě nich nebyl, jinak by se asi podivili…
"No, to je dlouhý příběh," začal Lupus, když konečně popadl do plic vzduch.
"My ale máme dost času, takže…" zastavila se a na oba se zadívala. Přitom poklepávala o zem nohou na důkaz, že se odtud nehodlá hnout, dokud jí to nevysvětlí. Oba se tedy přestali smát.
"Ginny, miláčku, zrovna teď? Myslím, že tušíš, že jsme měli právě namířeno do učebny přeměňování."
"Ano, o tom vím, Harry Pottere, nebo jak ti to mám teď vlastně říkat," zvýšila netrpělivě hlas Ginny.
"Miláčku, dobře, vysvětlíme to. Ale až u učebny přeměňování, stejně je za rohem. A ještě něco. Harry Potter ani Draco Malfoy už neexistují, vlastně ani nikdy neexistovali. To vše ti vysvětlíme v našem vyprávění, tak pojď," dodal Falco.
Když se ocitli před učebnou, zjistili, že jí právě profesorka McGonagallová otevírá.
"Jen pojďte dovnitř a obsaďte si místa. Začínáme za hodina," vybídla je a odešla.
Naše (prozatím;))) trojice ji poslechla a sedla si do zadní části učebny, co nejdále od katedry a od vchodových dveří.
"Tak dobře. Všechno to začalo takhle: …" začal s vyprávěním Lupus. Falco vypověděl po něm tu svojí část do té doby, než se potkali. Potom se s vyprávěním střídali a vzájemně doplňovali.
"… a tak jsme se vlastně dozvěděli, že nejsme ti, za které jsme se celou dobu měli. Já se jmenuji Damien Christian Lisso…," oznámil vyjukané Ginny zprávu Falco.
"…a já Daniel Jason Lisso," doplnil své jméno Lupus.
"Navíc jsme oba po otci Nebelvírovi dědici, takže máme v jméně ještě přídavek- Nebelvír, ale ten se obvykle neuvádí. Voldemort to sice ví a pase po nás ještě víc, ale nebylo by dobré to někde rozhlašovat."
Ginny na ně civěla a srovnávala si nabyté informace dohromady.
"Dobře, to ještě nějak unesu," vydechla nakonec. "Jak vám mám ale říkat?"
Oba se téměř identicky usmáli: "No, mě můžeš říkat třeba Dé," začal Falco.
"Jo, a mě třeba," Lupus se zamyslel, "třeba Dé. To zní hezky," usmál se na Ginn.
"Vy jste ale," vyletěla Ginn. Oba by dostali pohlavek, kdyby včas neuhnuli před její rukou. Následoval opět záchvat smíchu, při kterém málem Lupus spadl na zem.
Ginny jenom pronesla něco, co znělo: "Puberťáci!", ale hned se s nimi začala smát. Nově příchozí po nich jen zvědavě pokukovali.
" Jenom jsme si dělali legraci, můžeš mi říkat Daniel, pokud si zapamatuješ, že jsem to já," ušklíbl se Lupus.
"Jo, mě zase Damien, ale neslibuji, že na to budu slyšet. A když, tak ti zaručím, že až na mě tak zavoláš, otočíme se oba," ušklíbl se Falco.
"Rodiče už na ministerstvu zařídili naše "přejmenování", takže od teď si na nás můžou lámat jazyky a mozečky i profesoři," dodal.
"Lupusi, teď mě napadlo. Co kdybychom Ginny udělali také přezdívku. Uděláme si po Bradavicích krycí jména."
Ginn vypadala nadšeně a tak se hned pustili do vymýšlení.
"Co třeba netopýr," prohlásil po chvíli přemýšlení Dé aneb Lupus. Když se na něj Ginny s Falcem podívali nevěřícným pohledem dodal: "No, jen jsem si vzpomněl na tvé Netopýří zaklínadlo."
"Na netopýra je Ginny přece jenom kočka, nemyslíš?" zastal se jí Falco.
Lupus s Ginny na něj vyvalily oči.
"Co je? Co jsem řekl špatně?" lekl se.
"Kočka," řekli unisono Lupus s Ginn. Ginniným uším to znělo jako posvátné slovo.
"No jo, kočka," odvětil Falco, hrdý sám na sebe, že něco vymyslel.
"Takže kočka se řekne felis. Takže, vítám tě mezi námi, Felis," popřál Ginn Lupus a dal jí pusu na líce.
Falco se nenechal zahanbit a věnoval Ginny (odteď už většinou Felis) vášnivý polibek se slovy: "Vítej, lásko!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 9. října 2007 v 20:24 | Reagovat

Aha, tak tady se vzala Felis. Teda čekala jsem všechno možný, ale ne tohle :-)

2 Blazz Blazz | 7. září 2008 v 8:41 | Reagovat

Ach jo.Nevim,kolik mé tělo ještě unese.Už abych si začala shánět rakev.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama