Kapitola 47.- Pohřeb a Académie

19. května 2007 v 13:59 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale nějakou chvíli nám vůbec nefungoval počítač, a když ano, tak mi sem vlezl někdo z rodiny. Silvestra slavím teď doma sama, takže jsem to konečně dopsala. Doufám, že se vám bude líbit....když jo, tak piště do komentů..a když ne, tak napiště taky.
Taky bych vám chtěla popřát krásnýho Silvestra i krásný nový rok 2007. Moc se nestřískejte (, ať se vám něco nestane) a nepřežeňte to ani s novoročními přecevzetími (čím míň si jich dáte, tím větší šanci máte je splnit=)))).....Vaše Fion

V dáli lesa zahoukala sova. Jako na povel se do vzduchu vzneslo hejno černočerných ptáků.
Špičkami stromů začali pronikat první paprsky vstávajícího slunce.
Dopadaly na tichou a prostornou mýtinku vedle hřbitova.
Pod stromem se náhle něco pohnulo. Při bližším pohledu by jsme zjistili, že jde jen o šedého vlka, který upírá svůj zrak do dálky. Ze silné vysoko položené větve k němu po chvíli sletěl i obrovský nahnědlý pták. Nebýt ve světě kouzel, mysleli bychom si, že jsme se vrátil do dob druhohor k pradávným obrovským pánům oblohy.
Ticho nehynoucí přírody však někdo narušil. I když své nohy kladl potichu a s dlouholetou praxí, všechny, kteří věděli, co to znamená ticho přírody, vylákal ze svých nekrytých místeček a přinutil je schovat se do svých úkrytů. Všechny až na ony dva divné tvory, kteří stále se smutkem očích hleděli v dáli.
Co viděli, ví jen oni (a já=))), ale jejich srdce nyní plesala smutkem i radostí, láskou i nenávistí, životem i smrtí.
Člověk, jenž nyní přišel v zvířecí říši, byl jejich srdcím velmi blízký. Jen z tohoto důvodu jej nechali dojít až k sobě.
Černé vlasy a černý hábit mu povlávaly ve větru. Zahleděl se do dáli, jako jeho "svěřenci" a tiše promluvil: " Je čas. Za chvíli to začne. Už bychom měli jít."
Jen tyto tři krátké větičky způsobili, že na místě, kde postávali tvorové, stáli nyní dva zachmuření muži. Stále své zraky upírali do dáli a vychutnávali si poslední návaly emocí, jež v jejich tělech ještě před chviličkou proudily.
Pak se jako jeden otočili na svého kmotra a smutně se usmáli.
Nikdo by do nich nikdy neřekli, že jsou dvojčata. Oba byli od sebe naprosto odlišní, tak, jak jen sourozenci můžou být.
Pomalu kráčeli po mýtince k houfu lidí v černém. Několik posledních metrů už slyšeli hlasy mnoha lidí. Nenápadně se k nim připojili, a splynuli
Průvod kouzelníků procházel velmi dlouho. Dokonce se ani všichni nevešli na hřbitov, a tak někteří museli zůstat za jeho branami.
Když kněz odříkával poslední latinská slova, nemalá menšina přítomných už měla na tváři stopy po pláči. Pak se nad hroby ozvalo sborově závěrečné: Amen a většina přítomných se otočila a odešla domů věnovat se každodenním povinnostem.
"Za jak dlouho zapomene člověk, že žil někdo tak blízký jeho srdci? A za jak dlouho to přebolí?" přemýšlel Falco v kleče nad hroby svých přátel.
V Lisso Manor bylo toho dne pošmurné ticho.
Falco s Lupusem se posadili do kuchyně. Jindy veselý oheň vzbuzoval v jejich srdcích vášeň a štěstí, dnes jim však ani on nedokázal pomoci od pochmurné nálady.
Do kuchyně vešla domácí skřítka, která se samozřejmě ještě před tím, než začala mluvit, hluboce uklonila: "Mladí pánové, lord z Lisso vás žádá, zda-li by jste se mohli nyní dostavit do rodinného salónku."
Mladí lordi poslušně vstali a nechali se skřítkou doprovodit divokými chodbami do útulné místnůstky.
Lord Mark pochodoval okolo krbu a v ruce svíral sklenku nejlepší francouzské brandy. Když dvojčata vešla, otočil se na ně a smutně se usmál.
"Tak, tady vás mám. Maminka vás také chtěla vidět, ale byla moc unavená a asi před hodinou usnula. Neměl jsem to srdce ji budit, zvláště, když stejně budete muset tak za dvě hodinky zpět do Bradavic."
"Ale proč musíme zpátky. Radši bychom tady pár dní zůstali," odvětil Lupus a Falco souhlasně přikyvoval.
"Kdepak," zavrtěl hlavou unaveně Mark. "Dnes začíná Turnaj bojovníků, copak jste zapomněli? A jak já vím, oba jste se do něj přihlásili. A navíc by jste jistě nechtěli zmeškat školu, která už zítra začíná," dodal škodolibě, když viděl, jak se oba tváří.
"No dobrá. Kdy vás zase uvidíme?" povzdechl si Falco.
"Mě uvidíte ještě dnes při turnaji. Matku asi až za týden v neděli, kdy budou návštěvní hodiny."
Dvě hodiny potom strávili bezvýznamným tlacháním o všem a o ničem.
Odbila postupně jedenáctá hodina a poledne. Půl hodiny po poledni dvojčata vstala a vyšla v doprovodu otce do předsíně. Tam už na ně čekala jejich známá eskorta francouzských bystrozorů. Ti, když je spatřili, na ně zamávali s šibalskými úsměvy.
"Tak se v Bradavicích, hoši, mějte pěkně. A nezlobte," pokáral je s ironií v hlase a oba dlouze objal. "Stejně se ještě dnes nejspíš uvidíme, takže to nemusíme víc prodlužovat."
"Tak jo, budeme se snažit," přislíbil Lupus a za otcovými zády zamrkal na Falca, který mu stejným úsměvem odpověděl.
"A pozdravuj maminku, až se vzbudí. A dej jí od nás pusu," vyjmenovával Lupus.
"Jistě, jistě. Tak jděte, ať dorazíte včas na oběd," zamával Mark na rozloučenou.
Dvojčata pozdrav opětovala a chytila se přenášedla-hezkého ozdobného hrníčku.
Následoval známé trhnutí pupíkem, které je unášelo blíže a blíže k Bradavickým pozemkům.
Přistáli před Bradavickou bránou. Z výšky na ně shlíželi dva páry očí bradavických kanců-hlídačů.
Jako první kráčeli dva tišší ostražití bystrozoři, kteří se každou chvíli podezřívavě ohlíželi kolem sebe. Za nimi šli bok po boku Falco s Lupusem.
Z každé stany vedle nich kráčela ještě dvojka bystrozorů, kterými nebyl nikdo jiný než (nám známí) Gareth a Baldric.
Kolonu uzavírali ještě dva mladí bystrozoři, kteří ale byli více zvědaví než ostražití. Neustále se kolem sebe rozhlíželi, ale ne za účelem pátrat po nepříteli, ale spíše za účelem obdivovat krásu anglických pozemků, kterých se zatím lidská civilizace nějak zásadně nedotkla.
"Tak co, jak to tady zvládáte? Slyšel jsem, že Bradavice jsou excelentní škola," prohlásil tiše Baldric.
Gareth přikyvoval a ještě si přisadil: "To je pravda. Slyšel jsem, že je studenti, kteří ji vystudují patří ve zkouškách OVCE do celosvětové špičky. Stejně si ale myslím, že na Académie la charmes mají mnohem vyšší úroveň učiva."
Když se oba mladí muži zatvářili nechápavě, začal Gareth vysvětlovat: "Académie la charmes je nejlepší francouzská kouzelnická škola. Myslel jsem, že už vám to váš otec říkal. Byl by radši, kdyby jste na ní přestoupili, protože i přes slavné bradavické zabezpečení zde není nijak moc bezpečno. Měli jste tam nastoupit už jako malí- v šesti letech. Jede se tam sice pomaleji, ale začíná se úplně od základů a magie se tam rozebírá dopodrobna. Chodil tam můj bratranec z druhého kolene, a vyprávěl mi, jak úžasná ta škola je. Chodí tam jen ti nejlepší z nejlepších. Dokonce tu školu navštěvují i nějací kouzelní tvorové, jako třeba upíři."
Falco s Lupusem se na sebe podívali se zdviženým obočím.
"Ne, zatím nám nic neřekl," odvětil jednoduše Falco.
Dál už se o tomto tématu nebavili, protože konečně dorazili k Bradavickým vratům. První dva bystrozoři zaklepali a vstoupili, když se vrata otevřela. Za nimi stál Severus Snape. Na tváři si uchovával svůj proslavený kamenný výraz. Alespoň do doby, než se objevili jeho kmotřenci, protože se na ně nepatrně pousmál.
Poté se k nim připojil na cestě do velké síně, kam měl původně namířeno.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 7. října 2007 v 22:15 | Reagovat

Dobrý, dobrý, jdu číst dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama