Kapitola 41.- Nedůvěra

22. dubna 2007 v 12:44 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
… "Pánové, byli byste tak laskaví a doprovodili mě do mé kanceláře. Chtěl bych jsem se vás ještě zeptat na nějaké nepodstatné maličkosti," ozval se za jejich zády klidný známý hlas.
Dvojčata se jako jeden muž otočili a spatřili Albuse Brumbála, který si je zvědavě prohlížel.
"Jistě, pane," odpověděl za oba Lupus.

Procházeli bradavickými chodbami, které navzdory teplému počasí byli chladné. Studenti se po nich velmi "nenápadně" ohlíželi.
Dorazili až ke kamennému chrliči.
"Kokosový med," pronesl Brumbál, přičemž chrlič odstoupil. Falco s Lupusem se na sebe pobaveně podívali, ale poté nasadili nezaujatý pohled, protože se otočil Brumbál a mrknul na ně.
Po schodech se vyšplhali až do předsíně, která tu sloužila jako přijímací místnost. Nezdržovali se nějakým klepáním (proč taky, že?) a došli přímo do Brumbálovy kanceláře.
"Posaďte se," vybídl je starý kouzelník a sám se posadil do svého vypolstrovaného křesla. Když se tak stalo, upřel na mladíky zvídavý pohled.
Po půlminutě to sice dvojčata přestalo bavit, ale i tak se s jiskřičkami v očích a s uzavřenými myslemi dívali Brumbálovi přímo do očí.(Tomu s tímto přičiněním začali oči nenápadně rozjíždět do stran.)
"Nechcete mi říct ještě něco víc?" nevydržel to po dvou minutách Albus a zatřepal hlavou, aby se zbavil překrývavého vidění.
Dvojčata se na sebe zděšeně podívali.
"Co by jste chtěl ještě říct, pane profesore?" odvážil se zeptat Falco.
"Něco, co jste mi předtím zatajili. Mám na mysli to, že jste se stali zvěromágy. Jestli toho je ještě víc, ocenil bych, kdyby jste mi to alespoň naznačili, ať mohu alespoň němě tápat."
Mladíci si oddychli. Mysleli si totiž, že Brumbál zjistil, že hned první noc v Bradavicích nespali ve svých postelích (vlastně ani v cizích). Dříve či později chtěli stejně ukázat Brumbálovi a řádu svou moc..
"Mýlíte se, pane profesore. My nejsme žádní zvěromágové," začal Lupus, ale Brumbál ho rozhozeně přerušil?: "Jak jsem již řekl, oceňoval bych z vaší strany upřímnost. Navíc nemusíte alespoň přímo lhát," teď už z Brumbálova obličeje vymizel ten vřelý úsměv, který tam sídlil vždy, když s Falcem mluvil, "Myslel jsem si, že když jsme na stejné straně, tak si budeme navzájem věřit. Teď ale vidím, že tomu tak nejspíš nebude."
Falco se zamračil: "Právě jsme vám chtěli svěřit naše velké tajemství, profesore. Když nás tady ale obviňujete ze lži a nedůvěry vůči vám, asi si to ještě rozmyslíme," z jeho hlasu čištěla jasná hrozba.
Brumbál se trochu zarazil: "Tak dobrá, přesvěčte mě o opaku. Jsem zvědav, jak mi to vysvětlíte. Jsem sice starý, ale svým očím stále věřím."
"Tak dobrá," pokračoval Lupus, " Skončili jsme u toho, že nejsme zvěromágy, že? Dobrá. Myslím, že by jsme vás měli trochu prověřit z vašich znalostí z přeměňování. Falco, připraven?"
Po přikývnutí se oba přeměnili do svých poloanimágských podob.
Brumbálova nedůvěra je oba ranila, teď ho tedy chtěli nechat vyválet ve vlastní šťávě.
Starý muž na ně chvíli nevěřícně civěl a pak s hlasitým žuchnutím dopadl do svého křesla.
"Animágové," vydechl. Oba si je měřil pronikavým pohledem, přičemž se nejvíce zaměřil na jejich oči. Smaragdové oči, které měl tak moc rád, nahradily oči jantarově zlaté. Naopak druhý pár očí se až tak moc nezměnil, když se nepočítá světlejší odstín do zlata a černé lemování kolem nich.
"Jak-jak dlouho už?" vykoktal ze sebe nakonec.
"Už od prázdnin. Zjistili jsme to dříve, než to, že jsme dvojčata. Vlastně to je všechno jemně spletené dohromady. Jemně, ale přitom pevně."
Znovu se posadili do nabídnutých křesel, ze kterých předtím v rozčilení vyskočili.
Do ticha, které se v místnosti usídlilo, vnikl jistý rušivý element. Někdy se mu říká zaťukání.
Bylo vidět, že se Brumbála probralo z hlubokého zamyšlení, neboť v křesle povyskočil, až křeslo zavrzalo.
"Dále," vzpamatoval se hned na to. Dvojčata shledala, že jejich ukázka stačí a urychleně se přeměnili zpět do svých normálních podob. Navíc by nebylo dobré, aby si o tom za chvilku vrkali i havrani na střeše.
Do dveří vstoupilo něco vysokého, černého a zamračeného. Pokud jste hádali, že to je jeden z havranů na střeše, minuli jste. Byl to netopýr. Ani tento netopýr však není obyčejný. Netopýr se mu přezdívá jen mezi studenty bradavické školy.
"Přijdu později. Nebudu vás rušit," zasyčel Snape poté, co si všiml dvou mladíků sedících v křesle.
"To je v pořádku, Severusi, přišel jste akorát včas. Právě jsme tu s Harrym a Dracem probírali jednu závažnou skutečnost. Myslím, že by jste to měl také vědět," tázavě se podíval na dvojčata.
Lupus se tvářil jako vždy klidně a ve Falcově tváři bylo vidět rozhořčení a jasný nesouhlas.
"Je mi jasné, že s profesorem Snapem nemáš, Harry, zrovna nejlepší vztahy, ale musíš pochopit, že on je na naší straně a riskuje pro nás svůj život. Má proto právo vědět o všem, co se tu děje."
Falco o tom přemýšlel ještě několik nocí potom: věřit Snapeovi nebo ne.
V tuto chvíli se rozhodnul věřit vlastnímu instinktu …
… věřit mu.
"Dobrá, ale jestli se to dostane za zdi této místnosti, máte veliký problém," vyhrožoval.
"To vy byste teď měl velký problém, pane Pottere, kdyby profesor Brumbál nenaznačoval, že jde o něco důležitého," odvětil ledově klidným hlasem Snape.
"Chlapci, prosím, předveďte to ještě jednou."
Přes nadávky svého vědomí se Falco přeměnil. Ve stejnou chvíli se přeměnil i Lupus. Téměř ve stejnou chvíli zalapal Severus Snape po dechu a urychleně se posadil do, na poslední chvíli nabídnutého, křesla.
"Animágové," šeptnul tichým pisklavým hláskem( aby jste si o chudákovi Sevíkovi nemysleli, že odhalil svůj pravý hlásek, jenom mu v krku přeskočilo).
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 7. října 2007 v 16:27 | Reagovat

Suprový! Líbí se mi to, je to hezky zamotaný :-D

2 Deidy Deidy | E-mail | Web | 12. prosince 2011 v 17:53 | Reagovat

LOL xDDDDDD chudáček Sevíček xDDDD a miluji jeho syna je rozkošnej x3 xDDDD A na rovinu mě ty tvoje komentáře vždycky rozchechtaj xDDDD tvl se ti fakt povedlo xDDD

3 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 15:38 | Reagovat

Haha!!! To si teda Sevovi dala!!! :D

4 Augustynka Augustynka | E-mail | 12. srpna 2016 v 1:39 | Reagovat

Poslední věta je k nezaplacení!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama