kapitola 40.- Noční výlet

22. dubna 2007 v 12:39 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Znovu ten krásný pocit pobytu v cizím těle. Pár rychlých záběrů křídly a ocitl se v nádherném nočním vlahém větru. Prostoupil jím pocit svobody a naplnění.
Z oblohy se po pár chvílích začali snášet drobné kapky, které se ale po chvíli změnili v kapky obrovské. Falcovým tělem pomalu prostupoval nepříjemný chlad, kterému se dařilo uvelebit i v morku kostí.

Přistál, když tu k němu přiběhl i nádherný šedý vlk. Z oblohy se s hlasitým zaduněním spustil klikatý blesk.
Obraz se začal vytrácet jako špatně naladěná televize. Nakonec celý zčernal.
Ze spánku Falca vytrhl nečekaný chlad . Otevřel oči, aby se porozhlédnul, a strnul.
Kolem něho nebyla podle jeho očekávání teploučká nebelvírská ložnice.
Nemusel ani otvírat oranžové oči, aby zaslechl divoké šumění listů nad hlavou. Dokonce by se ani nemusel namáhat svůj přecitlivělý sluch. Stačilo by uvědomit si, že ta louže, ve které leží, do jeho ložnice prostě nepatří.
Urychleně se posadil. Ve své zpola-animágové podobě se rozhlédl. Teprve poté si všiml hromádky schoulené u jeho nohou. Hromádkou byla samozřejmě mladíkova nyní už nepostradatelná polovička- Lupus.
"To snad ne," plácl se do čela. Nakonec se smiloval a jemným šťouchnutím své dvojče probudil.
"Hej, bratříčku, probuď se! Udělali jsme si noční výlet, ale myslím, že už by jsme si měli zabalit saky paky a jít se zase přiučit něčemu novému," pronesl sarkasticky. Lupus byl okamžitě vzhůru a divoce se rozhlížel.
"Kde to jsme?" vypálil a vytíral si z očí ospalky, které mu překáželi v ostrém výhledu.
"Někde v lese, ale kde přesně, to nevím," pokrčil rameny Falco a rozhlížel se.
Spásná myšlenka se mu v tu chvíli prohnala hlavou: "Proměním se úplně a mrknu se, kudy k Bradavicím. Netušíš, jak daleko jsme se mohli dostat? Ať mám alespoň představu."
"Tak to teda netuším, ale určitě ne moc daleko, protože mě ani nebolí nohy. Zato je mi pořádná zima, tak si pospěš."
Falco vyletěl pořádně vysoko, těsně pod mraky, ale ani z té výšky majestátný hrad neviděl. Začal tedy létat v čím dál větších kruzích, než konečně spatřil světla ze své chaloupky (nebojte,žádná perníková chaloupka, ježibaba, ani pec. Opravdu to jsou Bradavice).
Zapamatoval si přibližný směr a opatrně se vrátil na zem.
"Bradavice leží přesně tímto směrem," ohlásil pyšně a ukázal na téměř neprostupný lesní porost, který tvořili převážně husté keře.
"Jak daleko jsou?" zeptal se Lupus s nadějí, že se nebude muset tím křovím plížit nějak dlouho.
"Řekl bych, tak tři kilometry (omluvte mi prosím moje kilometry, ale nevím, kolik km je jedna míle a nechtěla jsem jim z toho udělat túru na celý den=)))). Jestli chceš, můžu tě alespoň chvíli nést. O kousek dál je už les mnohem prostupnější, takže se ti ve vlčí podobě poběží mnohem lépe."
Lupus se jen nejistě podíval na své dvojče: "A jsi si jistý, že mě uneseš? Nerad bych tady dělal kentaurům a spol. atrakci Skok z výšky na laně bez lana aneb kdo je rychlejší: já nebo to lano v plynném skupenství."
"Jistě, že jsem si jistý. Teda alespoň na nějakou tu chvíli. Ale pomysli, že by jsme ještě potom mohli stihnout snídani."
Lupusův žaludek odpověděl dříve, než jeho majitel stihl třeba jen otevřít pusu.(komu to nedošlo- zakručelo mu v něm=)))
"Dobře, ale dávej na mě pozor…," prohlásil a přeměnil se na vlka, který byl přece jenom o něco lehčí.
Falco na nic jiného ani nečekal a také se rychle přeměnil, protože tušil, že si to bratr dřív nebo později rozmyslí. A to nechtěl riskovat, protože měl také velký hlad a navíc, kdyby se dlouho neobjevovali, ostatním by to začali být divné.
Jeho pařáty byli velké jako lidské obětí, takže mu nedělalo problém Lupuse- v podobě vlka- popadnout a vznést se.
Bylo to sice o mnoho těžší, než když létal sám, ale co se dá dělat, hlad je hlad.
Lesy pod nimi míhaly obrovskou rychlostí. Neletěli však moc dlouho a začali klesat. Falco nechtěl riskovat, že se oba zřítí, protože i když to tak nevypadá, takový dospělý vlk je pořádně těžký.
Přistáli na malé mýtince na dohled od Bradavic.
Hned, jak se Lupusovy tlapky dotkli země, začalo sebou jeho tělo ještě stále ve vzduchu zmítat, takže dopadl docela tvrdě na zem. Hned ale vstal a otřásl se. Podíval se vyčítavě do vzduchu na hyperobrovského sokola, který se stále vznášel nad ním a vydával zvuky podobné smíchu. Z legrace po něm chňapnul.
Po pátém neúspěšném pokusu to však vzdal a vydal se k Bradavicím.
Falco popolétával nad ním a občas ho ještě provokativně pošťouchl velkým zobákem.
Došli takhle až za Hagridův srub a tam se přeměnili do svých normálních podob. Netušili však, že jejich drobnou potyčku i přeměnu zpozoroval jeden známí pohled blankytně modrých očí i nyní schovaných za půlměsíčkovými brýlemi.
Vesele došli až k obrovské bradavické bráně, kterou následně otevřeli a vešli dovnitř. Naštěstí si jich nikdo nevšiml, protože se všichni motali kolem nástěnky a živě o něčem diskutovali. Podle nadšení v jejich hlasech se konala nějaká zajímavá školní aktivita. To zaujalo i dvojčata, a tak se procpali až dopředu. Mnoho lidí se jim ale uhnulo z cesty, protože i přes své nadšení poznali, kdo se to tlačí dopředu.
Mladíci dělali, že si toho nevšimli, i když opak byl pravdou. Nyní je však zaujala vývěska na nástěnce:
Ministerstvo kouzel spolu s bradavickým ředitelem Albusem Brumbálem se rozhodli kvůli neblahým událostem posledních let uspořádat Soubojnický klub.
Každý, kdo je alespoň trochu zběhlý v soubojových kletbách nechť se přihlásí.
Soubojnický klub se založil na základě nyní už podložených informací o vzestupu Toho-jehož- jméno-nesmíme-vyslovovat.
Jako hlavní učitelé a rádci budou však sloužit angličtí, francouzští a islandští bystrozoři, kteří se rozhodli přijmout naše pozvání. Věříme, že to pro všechny žáky bude jenom přínosem a ponaučením.
Byli bychom velmi rádi, kdyby se studentů přihlásilo co nejvíce, neboť dnes už je bezpečno jen na několika málo místech.
Na konci "výcviku" čeká na nejproduktivnější studenty i souboj s profesionálními bystrozory, kterého se můžou účastnit, mohou ale i bez ostudy odmítnout. I tak na ně bude čekat ještě velmi příjemné překvapení.
Ministerstvo kouzel Velké Británie, Francie a Itálie ve spolupráci s Bradavickou školou čar a kouzel
Lupus a Falco na sebe šibalsky zamrkali.
"Nemáš tu náhodou brk?" zeptal se jen tak mimochodem Falco.
"Tak náhodou i mám," usmál se a zapsal své celé jméno na přiložený papír, na které už několik jmen bylo. Lupus se podepsal hned pod ním a už už se chtěli odebrat na tu vytouženou snídani, když se za nimi ozval známý hlas…
---------
Tak jsem konečně zase zpět a dostávám se zase do formy. Zkomentujte mi to prosím...děkuju.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Távička Távička | Web | 20. září 2007 v 18:33 | Reagovat

Tys to ale hnusně ukončila, ale je to suprově napínavý:))

2 Leonyda Leonyda | Web | 7. října 2007 v 16:22 | Reagovat

Jo, dobře načasované ukončení, jdu na další :-)

3 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 15:33 | Reagovat

No to som si mohla myslieť... Pri prvej možnej príležitosti ísť bojovať! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama