kapitola 39.- Slavnostní hostina

22. dubna 2007 v 12:38 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Šli bradavickými chodbami až ke dveřím, zpoza kterých se už ozývali stovky hlasů. Dveře byli umístěny vedle učitelského stolu a sloužili k nenápadnému vniknutí a uniknutí učitelů ze síně během důležitých hostin, ke kterým se zahájení školního roku samozřejmě počítalo.

Když Brumbál otevřel dveře, oba se nenápadně snažili proniknout až ke svým kolejním stolům.
Moc se jim to ale nepovedlo, protože jakmile vyšli, otočili se na ně pohledy všech přítomných studentů a profesorů.
V síni nyní zněli rozhovory dvakrát tak hlasitěji než před jejich příchodem a bylo jasné, kdo se stal jejich tématem.
Falco se prodral až k Ronovi a Hermioně, kteří mu drželi místo, a pozoroval Lupuse, který si sedl mezi nějaké slečny ze Zmijozelu, které mu se zamilovanými úsměvy nabídly místo.
"Chudák Lupus, ten bude mít příjemný začátek roku," pomyslel si, když viděl, jak se ho obě začínají na něco ptát a svůdně na něj pomrkávat.
Z toho ho naštěstí vysvobodilo otevření obrovských dvoukřídlých dveří.
Do síně začala hned za profesorkou McGonagalovou proudit houf vystrašených prvňáčků, kteří se rozhlíželi kolem sebe. Nejvíce vystrašených pohledů, které se hned na to začali měnit na obdivné, spočinulo ale na kouzelném stropě.
Konečně došli až před třínohou stoličku, na které odpočíval černý ošuntělí klobouk.
"Až přečtu vaše jméno, nasadíte si klobouk na hlavu. Ten vás potom zařadí do vaší koleje, která bude po příštích sedm let něco, jako vaším domovem," prohlásila profesorka McGonagalová a přeměřila si budoucí prvňáčky přísným pohledem.
"Arletová Marilin," z řady vystoupila černovlasá dívenka.
Zamířila ke stoličce, kam si sedla a následně jí na hlavu dopadl ten starý ( a jistě velmi smradlavý a zavšivený=))) klobouk.
"Havraspár," vykřikl klobouk po chvilce přemýšlení. Marilin vstala a utíkala ke stolu, kde studenti tleskali nejvíce.
"Snape Gabriel."
Vpřed vycupital černovlasý chlapec a se sebevědomím výrazem se posadil na židli. Klobouk se ani moc dlouho nerozmýšlel, načež vykřikl: "…Nebelvír!"
Ozval se menší potlesk než předtím, protože všichni s obavami sledovali Snapea seniora. Falco však tleskal naprosto stejně, jako předtím Marilin. Nejspíš i kvůli tomu zamířil Gabriel přímo k němu.
"Ehmm, nazdar, můžu si přisednout?" sebevědomí výraz mu na chvíli vystřídal úsměv.
"Jo, jasně," usmál se a uvolnil mu místo vedle sebe.
Gabriel si sedl na uvolněné místo a chvíli se nevěřícně rozhlížel.
"Páni, nemůžu uvěřit, že jsem konečně tady," řekl si spíš pro sebe než pro ostatní.
"Jo, je to tu báječný," odpověděl na to Falco, protože ho docela zajímal ten malý chlapec, který se tolik podobal Snapeovi, a přitom mu nebyl vůbec podobný.
"Ty, Gabrieli? Jmenuješ se tak, ne?" když chlapec přikývl, Falco pokračoval, "Ty? Máš něco společného se Severusem Snapem? S tím, co tu učí lektvary?"
Malý chlapec se nahlas zasmál: "Jistě, je to můj otec. Jen tě chci upozornit, že už jsem tady o něm mnoho slyšel a chci ti jenom oznámit, že to jsou lži. Otec není takový, jaký si myslíte," zvážněl, "To z něho udělaly starosti a ten hnusák Voldemort," teď už skoro šeptal, takže ho slyšel jenom Falco. "On jinak není vůbec takový, musíš ho jenom poznat," dokončil a podíval se do stolu.
"Můžu tě uklidnit, já vím, jaké to je, když tě všichni hodnotí jenom podle toho, co o tobě řekli ostatní. Znám ale taky Snapea a, s prominutím, on se ke mně nikdy nechoval moc hezky."
"Okolnosti si to tak žádali,"stačil jenom odvětit, když ho přerušil Brumbál, který povstal.
Vedle Brumbála profesorka McGonagalová zacinkala lžičkou na skleničku, jako varování, aby všichni ztichli.
"Milí studenti. Vítám tady vás všechny a jsem moc rád, že jsme se i tento rok sešli v tak hojném počtu. Nebudu vás dlouho zdržovat od hostiny, ale musím vám i tento rok sdělit pár organizačních věcí.
Na naší žádost nám ministerstvo po celý rok přidělilo několik bystrozorů, kteří budou hlídat vaší bezpečnost.
Také na mnoho žádostí vašich rodičů a opatrovníků jsme zařídili, že vás smí přes víkend v určenou dobu navštěvovat.
Ostatní pravidla zůstávají stejná, jenom bych chtěl upozornit, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán," jeho zrak viditelně spočinul na Nebelvírské trojce, která začala najednou obdivovat suky ve stole,
" Jestli si chcete pravidla ještě prostudovat, najdete je vyvěšené na dveřích od kabinetu našeho školníka, pana Filche.
Tak to by bylo asi vše. Teď vám všem přeji dobrou chuť,"
společně s posledními slovy tleskl a na každém z kolejních stolů se objevily hromady všech možných jídel.
Bylo vidět, že i tento rok se skřítci snažili.
Po dobu večeře nikdo kolem Falca moc nemluvil. Ron ani nemohl, neboť měl pusu plnou nerozžvýkaného kuřecího stehýnka. Hermiona se bavila s Parvati a Levandulí o nové módě. To Harryho mírně zarazilo, ale dál se tomu nevěnoval.
Zaujal ho nový příspěvek u nebelvírského stolu. Mladý Gabriel těkal pohledem z jednoho studenta na druhého a každého si důkladně prohlížel. Jeho zrak několikrát spočinul i na Falcovi, ale když si všiml, že nebelvírský hrdina ví, že ho sleduje, odvrátil zrak a dělal, že mu najednou to jídlo tak moc zachutnalo.
Po chvíli nenápadně vzhlédl a podíval se na svého otce, který jeho pohled nejspíš vycítil a podíval se na něj. Pak se na milisekundu na jeho tváři objevil upřímný úsměv.
Falcově sokolímu zraku však neunikl.
Po hlavním chodu se na stole objevili i dezerty. Nejvíc to zklamalo asi Rona, který právě sahal po dalším stehýnku, ale místo toho šáhl přímo do dortu.
Okamžik nato se ale rozzářil, protože si uvědomil, že i dezerty se dají jíst a tak se do nich pustil s novou vervou. (Nezapomněl důkladně olízat ruku od dortu=)))).
Když konečně zmizelo i to poslední jídlo, všichni přecpaní vstali a chystali se odejít do společenské místnosti. (Opět jediný Ron se u stolu dožadoval ještě jednoho chodu a stěžoval si u toho, že ho ani nenechají pořádně se najíst.=)))
Pak ho z jedné strany popadl Falco a z druhé Hermiona a vedli ho směrem od Velké síně.
Falco se s nimi ještě na chvíli odpojil a zamířil k Lupusovi, který stál ve stínu.
"Tak co? Jak sis to užil," ušklíbl se Falco a sledoval, jak obličej jeho bratra rudne (zlostí nebo se snad červená=).
"Jo, výborný, zjistil jsem, že spousty holek jsou do mě už celé roky zamilované. Myslel jsem, že propadnout do pekla by bylo vysvobozením, než tohle poslouchat.
Když se Falco začal hlasitě smát, dodal: "No co, ty bys chtěl to samý. A co ten Gabriel Snape? Viděl jsem, že si sedl k tobě. Má něco společného se Snapem?"
"Jo, je to jeho otec," pokýval hlavou a zatvářil se spiklenecky.
"Probereme to zítra, dnes už jsem unavený," oznámil a zamířil ke své ložnici.
"Jo, tak zítra," mávl i Lupus a zamířil do sklepení.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 7. října 2007 v 11:18 | Reagovat

Teda... Snape má syna. Ty mi dostáváš do kolen :-)

2 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 22:34 | Reagovat

Ano souhlasim s Leou.Tahle povídka je plná překvapení

3 Vida Vida | 14. července 2009 v 10:09 | Reagovat

Chudák Lupus

4 lll lll | 1. prosince 2011 v 1:48 | Reagovat

Nechci (nebo možná trochu chci) rýpat ale celé je to jako by si pořád hrnula nové a nové fakta a nějak zvlášť nerozváděla příběh> možná kdyby se to víc rozpracovalo tak by to bavilo víc, ale na druhou stranu to tuhle povídku děla tak nějak originální,...

5 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 15:29 | Reagovat

Chudák Gabriel... bude to mať kvôli otcovi ťažké v škole... a Lupus... nekomentujem! :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama