kapitola 38.- Setkání s přáteli a Bradavice

22. dubna 2007 v 12:36 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Kapitolka je sice o ničem, ale dala mi pořádně zabrat. Takže si jí užíte.

"No tak, chlapy, vstávejte! Už tam budeme," zazněl v kupé pobavený hlas.
Dvojčata pomalu rozlepila svá víčka a ospale se rozhlížela kolem.
Venku už byla tma, ale vlak stále ještě ujížděl temnou skotskou krajinou. Venku hustě pršelo a chvílemi se po obloze prohnal i klikatý blesk.
"No konečně, skoro jste té mouše, co tu lítala namluvili, že si ve vaší puse našla nový domov," upřímně se zasmál jejich znechuceným pohledům.
Falco se posadil a rozhlédl se na krajinu, která za okny ubíhala. Nepřipadala mu známá, ale zase ne zcela neznámá. Prostě bylo vidět, že se přibližují.
Najednou v dáli uviděl tmavou tečku, která, když se přibližovala, získávala ohnivý odstín rudé. Nakonec se ukázalo, že to není nikdo jiný než Becar.
Falco urychleně otevřel okno a nádherný, i když pořádně zmoklý, pták vděčně přistál na sedačce. Bystrozoři měli hned hůlku v pohotovosti a mířili jí na fénixe, který si z toho ale pranic nedělal. Radši si čistil mokré peří.
"To je v pořádku. To je jen Becar. Že kamaráde," obrátil svou pozornost k ptákovi, "No, kde jsi byl celou tu dobu? Byl jsi na Taegi?"
Becar mu odpověděl souhlasným zatrylkováním, po kterém zkrotli i jindy přísní francouzští bystrozorové.
"Podívej, na noze má nějaký vzkaz," upozornil Lupus Falca, který si toho nevšiml.
"Tak se podíváme, kdo nám píše," odvázal z nohy kus starého pergamenu, který byl ale úplně suchý. Zřejmě na něj někdo použil kouzlo Repellentus.
Falco ho otevřel a četl:
"Milí Harry a Draco,
jsem moc rád, že se i po nedávných komplikacích vracíte zpět do Bradavic. Jak jistě víte, v Bradavicích jsme přijali lepší bezpečnostní opatření, než jindy. Je to z důvodu, že lord Voldemort byl konečně uznán jako skutečný a spousty rodin se nyní obává, že by mohl zaútočit na Bradavice a oni by poté mohli ztratit své děti. Znovu opakuji, že jsem moc rád, že máme na své straně tak dobré kouzelníky, jako jste vy.
Ve zmatku uplynulých dní jsem nestačil pochytit vše okolo vaší rodiny a vlastně i všem, co se stalo po vašem útěku. Byl bych proto rád, kdybyste se u mě stavili ještě před zařazováním a vše my vysvětlili. Věřím, že času bude dost (přece nezačnou se zařazováním bez ředitele).
Budu vás očekávat ve Vstupní síni.
S přáním pevného zdraví a příjemné cesty
Albus Brumbál
Ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích"
"To nevypadá jako žádost, spíš jako rozkaz," poznamenal zamračeně Lupus.
"Spíš to je konstatování faktu. Nic jiného nám nezbývá. Jedině, že by jsme do Velké síně pronikli nepozorovaně, což nemá cenu, protože by si nás odchytil jindy."
Vlak začal pomalu brzdit.
Z chodby se ozvalo spousty hlasů nadšených studentů.
Falco a Lupus se urychleně převlekli do svých hábitů a netrpělivě čekali a ž vlak zastaví úplně a první nedočkavci z chodby vystoupí.
Teprve potom jim bytsrozoři dovolili vylézt ven na čerstvý vzduch.
Ocitli se na vlakovém nádraží v Prasinkách. Kolem nich se vyrojilo spousty bradavických studentů, kteří se vítali se svými přáteli.
"Harry!" uslyšel jmenovaný kousek od sebe, když se ocitl v pevné náručí své kamarádky.
"Hermiono, nemusíš mě udusit," smál se Falco.
"Harry, rád tě zase vidím, kamaráde," poplácal ho po rameni i Ron, který se tam objevil stejně znenadání jako Hermiona.
"Rone? Kamaráde!" objal i jeho.
"Teda, musím přiznat, že jsem si na vás o prázdninách skoro ani nevzpomněl," přiznal zahanbeně.
"My víme, kamaráde, Brumbál nám něco říkal a něco jsme se sami dozvěděli z novin. Tušili jsme, že budeš mít spousty starostí," uklidňoval jej Ron.
Falco si povšiml, že se Lupus při jejich rozhovoru od něj poněkud vzdálil.
"Chtěl bych vám někoho představit," šeptl k přátelům a otočil se ke svému dvojčeti, "Lupusi, mohl bys na chvíli?"
Lupus se na něj nechápavě otočil a přišel blíže.
"Co se děje?" zeptal se a zmateně se podíval na stejně zmateného Rona a Hermionu.
"Chci vás představit. Znovu," dodal, když viděl Hermionu, která chtěla protestovat.
"Takže, Lupusi, tohle je Ron Weasley, můj výborný přítel, a tohle je Hermiona Grangerová, moje nejlepší kamarádka. A vy dva, tohle je Draco Lucius Malfoy, přezdívkou Lupus. Jeho pravé jméno ale zní Daniel Jason Lisso-Nebelvír, jak už ze jména poznáte je Nebelvírův dědic a navíc moje dvojče. Já se totiž pravým jménem jmenuji Damien Christian Lisso-Nebelvír, a má přezdívka zní Falco. Myslím, že jste toho už hodně přečetli z novin."
"Jo, ale mysleli jsme si, že to jsou jenom keci, ale jak tak vidím, pletli jsme se my. No tak," trochu se zadrhla, "Ahoj, Draco," potřásla mu rukou.
Ron se zamračil, ale ruku mu taky podal, neřekl však přitom ani slovo. Stejně tak Lupus.
"No, tak už asi půjdeme, ne? Máme ještě před zařazováním schůzku s Brumbálem," vysvětlil Falco důvod svého spěchu.
Společně (s nenápadnými bystrozory v zádech) se vydali do kočáru, který je následně vyvezl k bradavickému hradu.
Byli tu sice mezi prvními, přesto však na sobě pocítili spousty zvědavých pohledů a to i z řad profesorů. Jeden zvědavý pohled modrých očí, schovaných za půlměsíčkovými brýlemi, na ně spiklenecky mrkl a vyzval je tím, aby šli za ním.
Falco se rozloučil se svými přáteli, zatímco Lupus je jen z povzdálí sledoval. Nikdy by to nepřiznal nahlas, ale opravdu litoval, jak se dříve choval. Dnes viděl, jaký pevný svazek může existovat mezi přáteli (kam se na to hrabe manželství).
Následovali Brumbála chodbami, které tak dobře znali. Nyní tudy ale nešli jako ti věční rivalové. Dnes poprvé tyto chodby zažili spřízněnost duše a srdce mezi Harrym Potterem a Dracem Malfoyem.
Konečně dorazili před kamennou sochu symbolizující vchod do ředitelovi pracovny.
"Kousavé bručilky," pronesl Brumbál heslo do své pracovny a chrlič bez zaváhání odstoupil.
Vyšli nahoru po schodech a na vyzvání ředitele se posadili do pohodlných křesel.
"Tak, můžete začít vyprávět," vyzval je Brumbál.
Dvojčata se na sebe podívala.
Začátku vyprávění se ujal Lupus. Po chvilce ho začal doplňoval i Falco, který po další chvilce převzal nadvládu nad vyprávěním.
Několikrát se takhle vystřídali než konečně vypověděli svůj příběh. Ponechali si pro sebe jen několik pasáží, které znázorňovali některá z jejich tajemství.
Brumbál celou dobu jen mlčenlivě naslouchal a otáčel zrak z jednoho na druhého.
Po dokončení monologu (to není přesné, ale má k tomu blíž než dialog) si povzdychnul.
"Situace se vyvinula tím nejnečekanějším směrem. Cesty boží mají mnoho směrů, ale vždy dojdou na to samé místo," Brumbál se hluboce zamyslel, "Ta věštba, co jsem ti říkal na konci pátého ročníků, nebyla tedy věštba. Byla to jedna z možností, podle které se někdo mohl zachovat a vytvořit tak jednu z cest.
Voldemort tě, Harry, chtěl zabít, ale nedokázal to. Tím zjistil, že proti němu stojí mocný kouzelník. Věštba ho jen měla nasměrovat. Aby jste mě chápali, Voldemort se mohl klidně vydat po jiné cestě, jako třeba, že tě mohl převychovat k obrazu svému. On tě ale shledal nebezpečím pro sebe sama a chtěl tě rovnou zabít. Nyní se ale ukáže, že jsi Nebelvírův dědic a navíc i jeden z mocných dvojčat. A ještě navíc oba dva ztracení synové francouzského ministra, bystrozora a velmi dobrého přítele.
Shrnuto a podtrženo: Věštba byl jen návod, jak dosáhnout určitého cíle. Vašeho shledání."
Po unavujícím převyprávění svých myšlenkových pochodů Brumbál zakýval hlavou a podíval se na své "divoké" hodinky.
"Už je čas, musíme se vrátit do Velké síně. Do té doby si to nechte projít hlavou a zítra bych chtěl slyšet i váš názor na tuto věc," znovu pokýval hlavou a zamířil ke dveřím.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 7. října 2007 v 10:40 | Reagovat

Uf, trochu se v tom ztrácím, ale jinak dobrý :-)

2 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 22:30 | Reagovat

No začíná to bejt hodně zamotaný.

3 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 15:24 | Reagovat

Zamotáva sa to.... a riadne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama