kapitola 36.- Probuzení aneb žížaly útočí

22. dubna 2007 v 12:26 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Falco se pokusil otevřít oči. I tato jednoduchá činnost mu však působila obrovskou bolest. Nechal tedy oči zavřené a zaostřil ostatní smysly. Ucítil, že leží v teplých a měkkých peřinách, což ho trochu zmátlo. Nebyl ještě před chvílí na bojišti?

Kolem uslyšel šramot, když se ale snažil zaostřit sluch, jenom ho prudce zabolela hlava.
Tlumeně vykřikl.
Ucítil na své paži jemný dotek, a kolem sebe uslyšel ženský pláč.
Uvědomil si, že ten hlas zná, i když plakat jej ještě neslyšel.
"Mami…," zašeptal, ale hned toho začal litovat. Celá hlava mu vybuchla v agonii bolesti. Začal se zmítat na posteli. Sice si tím působil ještě větší bolest, ale nějak si ten výbuch ve vlastní hlavě musel zdůvodnit.
Několik párů silných rukou se ho snažilo zatlačit zpět do dek. Bolestí znovu zasyčel.
Jeho tělo však nakonec vypovědělo svou funkci a svezlo se zpět do dek.
Zhluboka oddechoval.
Znovu se ho zmohla horečka. Zanedlouho opět ztratil vědomí.
Probudil ho bolestný výkřik nedaleko od něj. Opět podle hlasu poznal, že je mu i tento člověk velmi blízký. Jeho dvojče, Lupus.
Bolestný výkřik zanikl v tichu, které následovalo. I to ticho nakonec ale porušil známý hlas.
"Jak dlouho ještě? Už to jsou čtyři dny a ještě ani jeden z nich nenabral vědomí. Vždyť říkali, že by se měli probudit po dvou dnech," hlas Aleshy Lisso přešel opět do pláče, "Jak dlouho ještě?"
"Brzy se už probudí a budou zase v pořádku. Uvidíš!" uklidňující hlas proťal pláč, rozléhající se po ložnici.
Falco nemohl slyšet matku takhle plakat a trochu se pohnul, aby dal najevo, že je vzhůru. Vypadalo to, že si toho nevšimli. Zavrtěl se tedy více a ze rtů mu unikl tichý sten.
Uslyšel přibližující se kroky.
"Ššššš, to bude dobré, miláčku," pohladila ho maminka po čele, "Zase to bude dobré."
Falco se znovu odhodlal a chraplavě zašeptal: "Maminko…," bolest už nebyla tak hrozná jako minule, ale přesto pevně zatnul oči.
"Jsem u tebe, broučku. Maminka je u tebe, nemusíš se ničeho bát," jemný šepot se ozval kousek od jeho ucha.
Pokusil se otevřít oči. Víčka se kousek nadzdvihla, ale zase hned padla zpět. Zkusil to ještě jednou. Povedlo se.
Přivřené oči mžourali do milovaného uplakaného obličeje.
Vedle Aleshy stál i Mark a smutně se díval na svého syna, bojujícího s víčky. Když na něho zaměřil svůj zamlžený zrak, usmál se.
Alesha políbila syna na čelo a zašeptala: "Spinkej, broučku. Bude zase líp."
"Kde je Lupus, teda Daniel?" snažil se rozhlídnout kolem sebe.
"Je tady taky. Ještě spí, nemusíš se o něj bát. Teďka si tohle vypij, pomůže ti to," nadzdvihl Mark synovi hlavu a pomohl mu lektvar vypít.
"Fuj," vydechl Falco, a hned vzápětí usnul.
První paprsky slunce si konečně prorazili cestu i k zavřeným očím mladíka s černými vlasy, ve kterých tkvěli tři bílé pramínky.
Falco, který pocítil, že černá, kterou viděl doteď ztrácí svou temnotu a nahrazuje jí barva černo oranžová, otevřel oči.
Světlo, které do pokoje vnikalo otevřeným oknem ho na chvíli oslepilo.
Zamrkal a vše se ustálilo do jedné pevné podoby.
Uvědomil si, že leží ve stejném pokoji (dokonce i ve stejné posteli=))), jako když bydleli s Lupusem u rodičů.
Lupus! Uvědomil si, že nikde nevidí své dvojče.
Posadil se. Trochu sykl bolestí, protože ještě stále nezahojené rány o sobě daly vědět.
Chvilku němě zíral do stěny, ale pak pomalu vstal. Musel se chytit nočního stolku, aby se nesvezl zpět do dek.
Ustál to.
Pomalu se dosoukal až k šatní síni, kde si vyndal nějaké oblečení. Ještě než si ho vzal na sebe, povšiml si v odrazu zrcadla, že má celé tělo posázené drobnými i většími škrábanci. V zrcadle také spatřil, že má na čele obvaz a od levého ucha až ke krku mu vede obrovská jizva.
Radši svůj pohled od zrcadla odvrátil, aby nenašel ještě nějakou vadu na kráse=))))).
Pomalu se došoural ke dveřím, kde se na chvilku opřel o futra, aby si po vyčerpávající cestě odpočinul=)).
Chtěl se dostat dolů, protože jeho žaludek se začal hlasitě ozývat. Jakmile ale došel na konec chodby, strnul. Úplně totiž zapomněl, že se bude muset ještě nějak dostat ze schodů.
Prohlédl si schodiště ze všech úhlů, ale to kupodivu zůstalo stále stejně vysoké. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než se pomocí zdobené zábradlí dostat pomalu dolů. Nebo ještě nanejvýš sjet to rovnou a ušetřit tak spousty času.
Ušklíbl se.
"Zkusíme to prvně po svých," zamumlal si pro sebe a vykročil.
Už byl asi v polovině druhého schodiště, když před sebou uviděl šklebícího se bystrozora. Byl to jeden z těch, se kterými se spřátelili při jejich minulém pobytu. Falco si vzpomněl, že se jmenuje Gareth.
"Nazdar, nechceš pomoct?" ušklíbl se, protože věděl, že pomoc určitě neodmítne.
Falco si povzdechnul: "Kdybys byl tak hodnej. Nevím, jestli bych ten zbytek zvládnul ještě stále po nohou."
Gareth si jeho ruku přehodil přes krk a společně pomalu scházeli do přízemí.
"Slyšel jsem, že jste v Anglii zase něco vyváděli. Teda popravdě jsem i něco četl v novinách. Prý jste se pořádně vyřídili krvelačné skřety, kteří se snažili vyvraždit vesnici."
"Jo, ale koukej, jak oni vyřídili nás. Nevíš o tom ještě něco víc? Zajímá mě, co o nás ještě píší hezkého," ušklíbl se.
"Ne, víc nevím. Je to prý přísně tajné. Takže samozřejmě doufám, že mi o tom budeš vyprávět."
"Samozřejmě, ale až jindy."
Došli konečně až do přízemí.
"Tak, kam že jsi to chtěl? Snad si nedostal hlad?" posmíval se mu.
"Ano, přesně ten jsem dostal. Vyložíš mě prosím až v kuchyni?"
"Jistě, kam si náš skřetobijce přeje," usmál se, "Aspoň tam nebudeme sami. Zrovna jsme se s klukama taky přišli najíst, když jsem slyšel nějakou přerostlou žížalu na schodech. Nakonec jsem ale objevil jen tebe.Po té žížale se budu muset podívat jindy," zasmál se.
Falco přimhouřil oči, protože pochopil narážku na jeho rychlost slézání ze schodů.
Společně vešli do kuchyně, kde je přivítali ostatní bystrozoři s úsměvy na tvářích.
Hned po Falcovi chtěli, aby jim vše vyprávěl, a ten se na naléhaní šestice hlasů dal do vyprávění. Občas svůj monolog přerušil, aby mohl ukousnout nějaký zákusek ze svého talířku.
Když skončil, zeptal se ještě: "Nevíte někdo, kde je Lupus?"
Bystrozoři je totiž znali pod jejich přezdívkami, na které si velmi rychle zvykli.
"Ještě asi spí, jestli chceš, půjdu se podívat, jestli nám na schodech netrčí další žížala," usmál se Gareth a po přikývnutí vyrazil.
Falco si zatím s ostatními povídal o všem možném, co se stalo, když byl mimo.
Zanedlouho dorazil s bledým Lupusem kolem krku (s jeho rukou kolem jeho krku, abyste pochopili=))).
"Dneska tu sloužím jako chodící vánoční stromeček, no. Zaprvé na mě každou chvíli něco visí a za druhé vám přináším už druhý dáreček," obdaroval Gareth všechny zářivým úsměvem.
Posadil Lupuse vedle Falca a naložil mu také na talířek.
Až do oběda v kuchyni vládla veselá nálada.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 7. října 2007 v 8:49 | Reagovat

Ten název kapitoly je dobrej :-D

2 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 22:23 | Reagovat

Myslím,že to je urážka celé HP série.Jako ten název myslim.

3 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 15:14 | Reagovat

Trafila si sa do názvu :D

4 Augustynka Augustynka | E-mail | 12. srpna 2016 v 1:15 | Reagovat

Prvně jsem netušila co má název značit. Později jsem pochopila a musím říct že to sedí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama