kapitola 35- Boj na život a na smrt

22. dubna 2007 v 12:24 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Studený větřík profukoval mezi holými skalisky. Dostal se i do těch nejmenších škvírek, takže není divu, že jedinými malými obyvateli v této pustině byli zajíčci se srstí hustější než chlupatý koberec=)))).
Ve chvíli, kdy vítr přestal na chvíli vát, i ti zajíci nastražily svoje ušiska a zaposlouchali se do dáli.V jednom rychlém úprku se ještě v tom samém okamžiku vrhli k norám, kde vyčkávali s roztaženým chřípím na příchod toho, co slyšeli.

Když se však zem začala otřásat, zalezli tak hluboko, jak jim to jejich nory dovolovali.
A dobře udělali. Chvilinku po tom, se nad jejich hlavami přehnala smršť nohou, která by je jisto jistě pošlapala. I tak se na ně sypala hlína, která se zemětřesením uvolňovala.
Lupus a Falco se přemístili k na holé místo, které se i dalo nazývat bitevní pole. Na levé straně byl hustý neprostupný les a na pravé straně holá ostrá skaliska. Do zad foukal studený vítr, což bylo pro ně velmi dobré. Sice je nepřátelé ucítí, ale až budou bojovat, tak nebudou muset jít proti větru. Terén byl mírně z kopce.
Oba ve stejném okamžiku sáhli na svůj kámen v prstenu. O pár okamžiků později se za nimi objevila celá armáda z hradu Taegi. Bylo jich opravdu hodně.
Vepředu se seřadili kříženci mohutnější a silnější v boji, zatímco dozadu ti menší, kteří budou v boji jenom vypomáhat, až se některá část linie rozpadne. Jedno ze základních pravidel bitvy zní: Nenechej nepřítele proniknout za záda.
Čekali takhle snad dvě minuty, než se pod nimi začala třást zem. Jako první to zaznamenali Lupus s Falcem, protože měli ještě díky svému animágství zlepšené smysly.
Zanedlouho však už zahlédli temnou armádu v celé své kráse (spíš ošklivosti).
V čele se na nepohodlném dřevěném trůnu nechal nést samotný Pán zla a šklebil se na dvojčata. Ti stáli před svým vojskem a pevně svírali rukojeť svého meče.
Voldemort sestoupil z trůnu: "Vítám vás, přátelé. Děkuji, že jste se dostavili na toto slavnostní otevření naší nové společnosti Hřbitov statečných dědiců," zasmál se Voldemort svému vtipu.
Nejspíš očekával i smích od svých poddaných, jenže skřeti, kteří už netrpělivě vyhlíželi na svou kořist, jeho slova ani nevnímali. Voldemort se na ně rozezleně zamračil, čímž na straně mladých dědiců vyvolal posměšný smích.
Pán zla se nyní zamračil na mladou dvojici stojící v čele obrovského vojska.
Dvojčata se na sebe podívala a přikývla. Na smluvené znamení oba přeměnili své oči do zvířecí podoby. Teď vypadali jako když na svých bedrech poprvé pocítili animágovu moc.
Voldemort se trochu zalekl ale udivený pohled nahradil úšklebkem.
Falco a Lupus vrhli pohled plný hrdosti a ironie směrem k vůdci nepřátelské strany.
Samozvaný lord Voldemort opět nastoupil do svých nosítek, přičemž musel předstírat škleb plný nenávisti, který pomalu ale jistě střídal škleb závisti a strachu.
Předtím, než úplně poodstoupil do pozadí ještě zašeptal jednomu skřetovi, který vypadal jako vůdce, pár slov. Skřet přikývl a obličej mu zhyzdil škleb.
((Jen tak pro upozornění: Představujte si skřety spíše z Pána Prstenů než z Harryho Pottera. Ty v Harrym Potterovi mi připadali hrozně mírumilovní a roztomilí, tak jsem je musela trochu nahradit. Berte je jako jejich vzdálené bratránky.=)))))
Falco s Lupusem si vynadali meče, neboť si všimli, že skřeti zaujímají útočnou formaci.
Kříženci se zavrčením popadli svoje zbraně- od klacků, přes vytažení drápů a vycenění zubů až k připravení bodců na ocase i jinde na těle.
Všichni se postavili do rovnoběžných řad a hypnotizovali ostatní pohledem.
Z oblohy se spustil déšť, který jakoby plakal nad mrtvými, kteří ještě k zemi nepadli.
Útok začal, když oblohu rozčísl první blesk. Obě hordy se vrhli proti sobě. Náraz dokonce přehlušil i zahřmění, které po blesku nenechalo na sebe dlouho čekat.
Všichni se ocitli v bitevní vřavě. Mladá dvojčata kolem sebe máchali meči bez přemýšlení. Prostě se snažili zasáhnout co nejvíce skřetů. Už mnoho jich pod Nebelvírovými meči padlo k zemi, ale stále víc jich přibývalo.
Oba měli už mnoho škrábanců, když k sobě přirazili záda a navzájem si je kryli. Brzy našli způsob boje, který jim vyhovoval. Nad svými údery mohli konečně začít trochu přemýšlet.
Když jeden škobrtl, druhý ho zapřením zad podržel. Skvělá hra.
Hra na život a na smrt.
Stačilo opozdit svůj výpad a hra je beznadějně prohraná. Nebo snad vyhraná?
…výpad…krytí…sek…bodnutí…výpad…otočka a následné opření se o milovaného bratra…krytí…zapření se, neboť bratr schytal další ránu…
Takhle to pokračovalo stále dokola.
Mnoho mrtvých už padlo k zemi, mnoho krve bylo a bude toho dne prolito.
Bitva byla velmi vyrovnaná, všichni se bili statečně. Po třech hodinách boje bylo zmařeno mnoho životů. Konečně ale bylo vidět, která strana je silnější. Konečně začalo vyhrávat vojsko, jež ve svém velení mělo dva mladé muže, kteří stále stáli na nohou a opření o sebe stále bojovali přímo uprostřed pole v největší vřavě. Kolem jejich nohou se tyčila hradba mrtvých těl znetvořených skřetů.
Obě dvojčata krvácela z lehkých i poměrně těžkých ran, ale stále stáli na nohou. Postříkáni černou krví svých nepřátel i svou vlastní působili jako váleční bohové z řeckých dějin.
…výpad…krytí…sek…bodnutí…výpad…otočka a následné opření se o milovaného bratra…krytí…zapření se, neboť bratr schytal další ránu…
Znovu a znovu to samé. Nepřátel kolem nich bylo tak hustě, že ani nevyhlédli z houfu na pole, aby zjistili, jak je na tom jejich vojsko.
Lupus i Falco z vyčerpání klesli na kolena. Ihned se na ně ale vrhly s děsivým řevem další hordy nepřátel. Z posledních sil se znovu postavili na nohy a opřeli se.
Lupus právě schytal jednu ošklivou ránu do ramene a upustil meč. Falco se vyhnul jedné ráně, ale další schytal hned vzápětí do obličeje. Bolestí zasykl. Cítil, jak mu přes obličej stéká horká krev.
Pro ty dva už všechno vypadalo beznadějně. Nevěděli, jestli jejich vojsko vítězí nebo prohrává. Nevěděli ani, že se k nim zvenku urputně snaží dostat Alcippe se svými příbuznými a ostatní, kteří se k nim bezpečně probojovali.
Déšť už dávno nikdo nevnímal. Neměl proč, vždyť bolest byla na prvním místě v žebříčku vnímatelnosti. Bolest a strach. Strach ze smrti.
Dvojčata padla za zvuku hromu k zemi. Už neměli sílu bojovat dál. Měli těžko sílu na to, udržet oči otevřené a dívat se na blížící se smrt.
Smrt. Jak krásné slovo. Může se slovo odrážet v očích? Oba chlapci ho spatřili v nemilosrdných očích svých katů. Odráželo se tam jako hvězda na bezhvězdné noční obloze.
Ocel se zvedla na jejich hlavy. Obrátili hlavy na sebe. Chtěli zemřít s láskou v očích. Chtěli zemřít s pohledem do očí svého bratra. Do očí, ze kterých sršela bratrská láska.
Ocel se pomalu začala snášet níž. Bylo to jako roky, než dopadla…
…dopadla na zem.
Lupus s Falcem od sebe stále neodtrhli zrak. Dívali si do očí.
Svůj kontakt ale přerušili, když se mezi nimi mihlo něco zlato černého.
Alcippe a jeho Equantherové.
Jsme zachráněni pomysleli si ještě před tím, než jejich oči prostoupila černočerná tma.
------------------
Please, za komenty nikoho nekousnu( ani nezabodnu=)))))).
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yaa yaa | 27. června 2007 v 14:05 | Reagovat

dobrý šermíř na hovno, když nepřátel je nerovno

2 Távička Távička | Web | 19. září 2007 v 20:52 | Reagovat

Ty máš hodně ráda takový ty krváky z Pána prstenů, ne?:-)

3 Leonyda Leonyda | Web | 6. října 2007 v 19:25 | Reagovat

je to zajímavý, trošku rychlá bitva na mně :-)

4 morgana la fay morgana la fay | 10. července 2008 v 18:49 | Reagovat

souhlasím s yauo

5 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 22:18 | Reagovat

No jo sranda jako vždy,)

6 Vida Vida | 14. července 2009 v 9:54 | Reagovat

moc krvavý

7 sgbr sgbr | 2. srpna 2009 v 20:55 | Reagovat

To je komedie, baví mě to neskutečně:)

8 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 15:07 | Reagovat

Wow... jaký krvák!!! To je... wow!!! Nemám slov! Luxus! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama