kapitola 32.- Odhalení identity

22. dubna 2007 v 12:20 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Je sice kraťoučká, ale jsem ráda za to, že jsem ji vůbec mohla napsat.

"Chcete proti těmto obviněním něco namítnout?" zeptal se jen lord Lisso jen proto, protože to bylo nařízeno v zákonu.
Popletalův obličej začal měnit barvu z bílé na červenou, jak se rozpaloval.
"C-co si to d-dovolujete, t-to nemůžete," vykoktal ze sebe, "Na to přece nemáte právo."
Povstal ministr z norského království, Harald Grieg.
"Dostali jsme povolení od Evropského kouzelnického dvoru a Evropské bezpečnosti a obchodu. Jsme zplnoprávněni k tomuto činu, takže si pište, Popletale, že můžeme. Tyto důkazy bychom nepředkládali, kdybychom neměli pádné důkazy. A těch jsme kupodivu našli víc než dost. Moc jste po sobě nezametal, Popletale."
"A-ale, to je skandální. Ještě nikdo nikdy nikomu nevzal post ministra."
"To znamená, že se zapíšete do dějin, Popletale. Buďte rád, vaše jméno se budou učit ve školách," ušklíbl se Harald.
Lord Lisso, který mezitím jenom naslouchal, opět povstal: "Abych ještě nezapomněl, Popletale, nebudete sám, kdo dnes dostane výpověď. Existují jistí lidé, kteří vám v některých činech více či méně pomáhali."
V ten okamžik ode dveří zazněl "žabařský" pískot. To se jen Dolores Umbridgeová snažila nenápadně dostat se sálu. Mezi dveřmi jí ale chytili bystrozoři, kteří měli za úkol bránu právě pro tento účel hlídat. Bystrozoři jí postavili jí vedle Popletala.
"Á, Dolores, jestli se nemýlím," rozzářil se Benito, "Pamatujete si na mě? Já jsem ten zakrslý šašek, co jste ho viděla na opeře v Miláně. Tenkrát jste hrozně pospíchala, takže nevím, jestli si mě vzpomenete," na jeho tváři se objevil úšklebek.
Dolores si očividně vzpomněla, protože vykulila své ropuší oči a zírala na něj.
Mark Lisso se podíval stranou na své syny, neboť si vzpomněl ještě na jednoho "spolupachatele", o kterém mu vyprávěl jeho syn.
Povstal tedy ještě jednou a promluvil: "Ještě nám tu chybí jeden důležitý viník. Mohli by jste ještě někoho poslat pro Luciuse Malfoye. Je namočený v ministrových intrikách a podplácení ministra pro vlastní účely."
Bystrozoři přikývli a vydali se pryč ze sálu.
V sále mezitím propukl šepot, jak si mezi sebou veřejnost předávala domněnky a pomluvy.
Po pěti minutách do sálu vešel Lucius Malfoy, který na sobě nedal znát své pocity, přesto ale bylo vidět, že se nervózně ohlíží kolem sebe, jako by chtěl zjistit situaci.
Postavili ho vedle Popletala.
Promluvil znovu Harald Grieg, protože o jeho činnosti věděl ze všech nejvíce. To měl totiž za úkol zjistit co nejvíce informací o ministerských pracovnících. Lucius Malfoy měl být sice až trumf, ale co se dá dělat.
"Luciusi Malfoy, jste si vědom svých prohřešků vůči anglickému společenství?"
"Ne, pane, to opravdu nejsem. Ani nechápu, proč jsem byl vytažen z mé kanceláře uprostřed důležitého jednání," odpověděl ledovým hlasem.
Povstal lord Lisso: "Pane Malfoy, máme pádné důkazy, které vás obviňují z nezákonného přispívání peněz na konto ministerstva výměnou za jiné ministerské služby. Já mám proti vám dokonce i nějaká osobní obvinění, ale to není náplní dnešního jednání."
V síni začalo být až příliš hlasito, což okamžitě zpravily jiskry, které znovu vypustil bystrozor.
Malfoy začal blednout, ale stále držel svojí kamennou tvář.
Popletal seděl na židli a díval se do země, stejně jako Umbridgeová.
Promluvil znovu Lucius Malfoy: "Pokud se vás mohu zeptat, lorde Lisso, víte jistě, že tím podvodníkem jsem já? Bylo by to totiž vážné obvinění, kdyby se později ukázalo jako nepravdivé."
Lord Lisso nadzdvihl obočí: "Jistě. Mohu vám oznámit, pane Malfoy, že jsem si naprosto jistý svým obviněním. Figuruje v něm totiž hlavní roly jeden z mých synů," ukázal na židle po jeho pravici.
Malfoy se ušklíbl: "A mohu alespoň vidět tvář toho, jenž mě obvinil? Ať alespoň vím, s kým mám tu čest."
Lord Lisso se otočil ke svým synům. Ti oba přikývli a postavili se. Už předem se dohodli, že svou identitu odhalí společně.
Zrak všech přítomných se nyní upíral jen na ně.
(Teďka bych to asi měla ukončit, co? Ale ne, je toho ještě málo a vy by jste mě za to asi ukamenovali.=))))
Dvě postavy v oblečení barvy francouzské vlajky jedním pohybem odhodili kapuci z hlavy.
Všichni v síni zalapali po dechu. (To už někde bylo..kde asi.=))))
V místnosti nastalo ticho. Všechny zraky se upínali na dva chlapce, kteří hrdě stáli po boku svého otce.
"Ještě si stále myslíte, pane Malfoy, že naši svědkové jsou nedůvěryhodní? Navíc, pokud vím, tak můj syn, Daniel, ve vaší rodině vyrůstal poté, co byl záhadně unesen," nepatrně se mu zvýšil hlas, "Stejně jako můj druhý syn Damien (Falco), byl vychováván v anglické rodině, i když je to čistokrevný Francouz. Co mi řeknete na tohle?"
Lucius Malfoy, už více nedokázal držet svou masku. Tohle bylo už i pro něj moc.
"Ten malý parchant se nikdy nechoval jako můj pravý syn. Těžko se dokazovalo, že patří k nám do rodiny poté, co můj pravý syn hned po narození zemřel," začal se šíleně smát, "Nikdy se nechoval jako pravý Malfoy."
Smích šílence naplnil celou síň. Odrážel se od všech stěn a vracel se zpět.
Bystrozoři Malfoye chytili za ruce a odvedli ho z místnosti.
Síň opět naplnilo ticho.
Ještě mnoho zraků se upíralo na mladou dvojici, sedící po boku svého otce.
Nyní povstal Harald Grieg.
"Jsem si jistý, že nechcete slyšet všechny naše obvinění i důkazy. Hádám dobře, Popletale?" zadíval se na Popletala, který nepatrně pokýval hlavou. Poté pokračoval: "Tímto vás zástupci několika států spolupracující s Anglickým kouzelnickým společenstvím, členové Evropského kouzelnického dvoru a Evropské bezpečnosti a obchodu, zbavují vaší funkce ministra kouzel na území Velké Británie. Volby na nového ministra se budou konat přesně za týden ode dneška. To je dnes vše. Přejeme všem hezký den."
Potom se všichni zvedli a následováni svými bystrozory došli až do přemisťovací místnosti. Cesta tam byla mnohem těžší, než předtím, tím ještě více pro Falca a Lupuse. Kolem nich se shromáždili i nějací bystrozoři z jiných států, protože by se na ně jinak veřejnost doslova vrhla.
Oba mladíci zahlídli i několik známých tváří, třeba jako Kingsleyho, pana Weasleyho, Billa, ale dokonce i Brumbála, který z nich nemohl zpustit oči.
Nakonec se celí dostali až do té místnosti, ve které předtím přistáli.
Chlapce si u sebe Alesha držela pevně a nepustila je ani teď, jako by se bála, že jí zmizí přímo před očima. Byla o nějaký ten centimetr menší než mladíci a proto mezi nimi vypadala jako nějaký záchytný bod.
Oba chlapci jí její pevný stisk opětovali, aby jí dokázali, že jsou tady a že nikam nezmizí.
Opět se chytli dlouhé hole a obklíčeni bystrozory se přemístili zpět do Lisso Manor.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 6. října 2007 v 13:38 | Reagovat

Uf, to bylo skutečně působivý. Jdu na další :-)

2 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 22:03 | Reagovat

Mě vážně hrozí smrt smíchy...ale když o tom tak uvažuji,zemřít v legraci nemusí být nepříjemné,ne?

3 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 14:47 | Reagovat

Ja som si vždy myslela, že je Lucius šialený... dnes sa to potvrdilo... ODVEĎTE HO DO CVOKHOUSU!!! :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama