kapitola 31.- Obvinění

22. dubna 2007 v 12:19 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Falco se probudil v neznámé teplé posteli. Do pokoje prosvítali první paprsky teplého letního slunce, které ho sladce šimrali ve tváři. Rozhlédl se a vzpomněl si na události posledních dvou dnů.
Usmál se.

Šťastně vyskočil z postele a začal se rychle oblékat. Když už se jakž takž upravil, vyšel rychlým krokem na chodbu, kde se málem srazil s Lupusem.
Společně sešli po schodech a zvědavě se kolem sebe rozhlíželi.
Když tudy šli včera večer, moc se kolem sebe nerozhlíželi, jak byli unavení, ale teď jim vila připadala nanejvýš zajímavá. Kdo by taky nebyl zvědavý, jak bydlí ministr kouzel.
Procházeli kolem mnohých obrazů, portrétů a fotografií. Na jedné fotografii dokonce i viděli Aleshu tak o patnáct let mladší, jak v náručí drží maličká rozesmátá dvojčátka. Všichni se smáli na fotografa, kterému Alesha po chvíli poslala vzdušný polibek.
Falco a Lupus si teprve teď uvědomili, co muselo znamenat pro matku jejich zmizení. Teď už ji nenechají samotnou, ani otce. Oba dva si zaslouží žít normální život, alespoň pokud to bude alespoň trochu možné.
Zároveň se však báli, co by jim mohl Voldemort s jeho přívrženci kvůli nim udělat. Tady se mohli spolehnout akorát na to, že jako ministr se ženou budou dostatečně chráněni před vlivem Pána zla. Nanejvýš by ještě mohli navrhnout nějaké další bezpečnostní opatření.
Sešli až do haly, ve které včera poprvé rodiče uviděli. Podle toho, jak si pamatovali, se vydali do dveří, kam šli i včera- do obývacího pokoje.
Tam už seděl v křesle jejich otec, lord Mark Lisso. Jakmile vešli, otočil se. Doteď jen pozoroval plameny a přemýšlel.
K tomu připíjel brandy.
Mladíci vešli a lord jim pokynul, aby si sedli naproti němu.
"Po obědě se přemístíme do Londýna. Tam vyřešíme tu záležitost s Popletalem. Hodlám vás tam také představit jako své ztracené syny," porušil panující ticho.
"Ehm, tati, trochu jsem o tom přemýšlel a došel jsem k názoru, že není zrovna moc bezpečné oznámit to veřejnosti. Jak jistě víš, ve Velké Británii teď řádí velmi nebezpečný černokněžník, který nás s Falcem nemá zrovna v oblibě. Potom, co to oznámíš se nám bude chtít nějak dostat pod kůži a půjde po vás," oznámil Lupus.
"Souhlasím s Lupusem, taky jsem o tom přemýšlel a došel jsem ke stejnému konci. Také mě ale napadlo, že s tím nebudete souhlasit,"dodal, když viděl otcův nesouhlasný pohled, "Potom by se ale měli podniknout ještě nějaká bezpečnostní opatření. Nemyslím si, že by stačilo jen to, které tu panuje teď, koneckonců jsme hlídače porazili i my. Navrhuji třeba Fideliovo zaklínadlo."
"Strážce jste porazili jenom proto, že má krev vám umožnila proniknout skrz štít, který na ně působí na mém panství díky mě. Máš ale možná pravdu, přece jenom ten štít není schopen odrazit i neodpustitelné kletby. Popřemýšlím o tom a pak to proberu ještě s vaší matkou," usmál se, "Včera, vlastně dneska, šla spát hodně pozdě. Pořád tu o vás básnila."
Mladí lordi se zasmáli.
Pak si povídali s otcem až téměř do oběda. Dozvěděli se mnoho zajímavostí, třeba jako, že byl zvolen do funkce ministra, protože byl šéf bystrozorů, a země potřebovala v těchto chvílích velkou podporu. Od té doby je ve francouzském společenství klid. Jeho lidé si ho, podle novin, nemohou vynachválit.
Do dveří vešel skřítek, uklonil se a skřípavým hlasem oznámil: "Pane, zanedlouho se bude podávat oběd. Lady se dostaví zanedlouho, už se jenom upravuje."
Uklonil se přemístil se pryč, nejspíš do kuchyně rozdat poslední rozkazy.
Lord Mark vstal a pokynul synům, ať ho následují. Prošli několika dveřmi, přičemž si mladí animágové pokoušeli zapamatovat cestu, a dorazili do kuchyně.
Kuchyň byla prostorná místnost, která byla schopna pojmout i stovku návštěvníků, ale nyní, na jejím okraji, byl prostřen stolek pro normální rodinu, která chce jen v klidu posnídat.
Místnost byla vybarvena do nádherné modré barvy, která ale ke studenosti místnosti nijak nepřispívala, neboť v obrovském krbu plápolal oheň, který se odrážel i na stěnách.
Mark usedl do čela stolu a Falco s Lupusem se posadili každý na jednu stranu stolu, naproti sobě.
Zanedlouho se k nim přidala i usmívající se Alesha, a tak se oběd mohl konečně podávat.
Oběma mladíkům už se kroutil žaludek, protože od včerejší snídaně nic nejedli. Navíc si i dnes nechali utéct snídani.
Když Alesha usedla naproti svému manželu a vedle obou chlapců, objevili se skřítci s podnosy, které položili před šťastnou čtveřici na stůl.
Lupus, jelikož byl vychováván v aristokratické rodině, jedl přímo ukázkově, zatímco Falco s několika druhy příborů mírně zápasil. Snažil se ve všem napodobovat bratra, a tak to zase tak hrozně nevypadalo. Jeho snažení však u stolu přivodilo všeobecné veselí, jenž zcela kontrastovalo s jídelní etiketou.
Falco se tedy přestal snažit jíst předpisově a začal do sebe cpát výborné jídlo a zahnat tím hlad, který tam za ten den nashromáždil. K jeho počínání se zanedlouho připojil i Lupus.
Po obědě poslal Mark chlapce převléknout do pokoje, kde už měli připravené oblečení na cestu.
Na obou postelí leželo shodné oblečení. Modré kalhoty červené tričko a bílá mikina (francouzská vlajka=))) s modrým hábitem.
Sešli zpět dolů a spatřili otce, který byl celý v modrém, až na pásek, připomínající francouzskou vlajku, na pravé ruce. Po jeho boku stála Alesha v nádherných modrých šatech. Moc jim to spolu slušelo. U dveří stálo kolem desíti kouzelníků, oblečených v černém, ale na zádech měli znak: francouzskou vlajku kterou protínali dvě překřížené kouzelnické hůlky.
Nejspíš to měla být ochranka.
Když sešli mladíci po schodech, otočili se k nim pohledy všech přítomných. Bystrozoři-ochranka už nejspíše věděli, co jsou chlapci zač. Oba na sobě cítili desatero očí (od každého bystrozora jedno oko=)))).
Mladí lordi došli až k rodičům, kteří jim hned začali vysvětlovat, jak se dostanou na místo: "Přemístíme se přímo na anglické ministerstvo, a to pomocí přenášedla. Ostatní ministři, těch je osm, budou již na místě. Raději si nasaďte kápy, nechceme přece vyvolat rozruch hned na začátku. Všechno popořadě, prvně ministr, pak vy," usmál se.
Chlapci udělali to, oč je otec žádal. Mark pak odněkud vytáhl dlouhou, pěkně vyřezávanou hůl. Všichni bystrozoři přešli k nim a obklopili je tak, aby nebyl z každého vidět ani kousek.
Falco si všiml, že všichni ve svých rukou pevně svírají hůlky, a tázavě se podíval na otce. Ten nadzdvihl obočí a usmál se.
Jeden z bystrozorů začal odpočítávat: tři…dva..jedna.
Svět před nimi zmizel. Po několika drásavých sekundách se však znovu vynořil. Přistání bylo docela jemné, protože je ze zadu i ze stran podpírali bystrozorové, který měli z přemisťováním tohoto druhu již zkušenosti. Poté, co se rozhlédli kolem dokola, odstoupili a nechali ze svého středu vyjít čtveřici. Potom se však hned vrátili po jejich bok a chránili je proti případnému útoku. Ostatní ministři už opravdu byli přítomni a teď se zvědavě rozhlíželi po dvou zahalených osobách, kráčejících za jejich přítelem a kolegou.
Dopředu se přikolébal malinký obézní človíček s veselým úsměvem a promluvil na ně: "Rád tě vidím, Marku, a ještě radši tvou rodinu," přiklonil se k Aleshe a políbil jí ruku. Ta se na něj na oplátku usmála, "A tady tohle musejí být tví, nově nalezení, synové, nemýlím-li se," obrátil se na Falca s Lupusem.
"Ano, to jsou oni, Benito. Obávám se ale, že jejich obličeje spatříš až později, doteď totiž žili tady a nemají zrovna dobré vztahy s Popletalem. Nechci vyvolat rozruch hned na začátku," usmál se na přítele, který chtěl protestovat ale hned si to rozmyslel, protože viděl, že by si z něj ostatní potom zase dělali legraci.
Benito Benvenuto, ministr kouzel Itálie, byl veselý mužíček, který kdykoli a kdekoli dokázal rozesmát své jindy vážné kolegy až na hranici únosnosti.
Místo toho tedy promluvil nahlas: "Tak, přátelé, jsme tu již všichni. Popletal by se měl nyní nacházet ve svých soukromích prostorech. Podle naší dohody se s ním ale setkáme někde na veřejném prostranství. Dohodli jsme se s několika členy Starostolce, že nám uvolní místa v soudní místnosti, která je veřejnosti volně přístupná. Popletal tam bude doprovázen našimi lidmi, kteří mají nařízení s podpisy všech členů Evropské bezpečnosti a obchodu (EBO). Nemůže proti tomu nic namítnout."
Všichni přikývli a v doprovodu všech bystrozorů se dali na pochod. Ministerstvem procházeli docela snadno, protože bystrozorové proráželi cestu. Všichni přítomní na sobě pocítili mnoho pohledů, ale dělali, jakože nic, a kráčeli dál se zvednutou hlavou.
Konečně dorazili do soudní síně a zamířili k vyvýšeným místům, kde se všichni posadili.
Falco s Lupusem si oba sedli mezi matku a otce a sledovali, co se bude dít. Oba byli, ze všech přítomných, nejvíce pozorováni, protože ještě nebyli představeni společnosti.
Konečně dovnitř napochodoval bledý Popletal, doprovázený čtveřicí statných bystrozorů.
Před ostatní ministry bylo postaveno pohodlné křeslo, do kterého si bledý ministr sedl.
Místnost se v tom okamžiku začala plnit nejrůznějšími lidmi, většinou reportéry a pracovníky ministerstva.
Když už byl sál nacpaný k prasknutí, vystřelil jeden bystrozor do vzduchu jiskry.
To byl signál pro veřejnost, aby zmlkla.
Povstal lord Mark Alexander Lisso-Nebelvír a promluvil hlubokým barvitým hlasem: "Milí obyvatelé Britského království, nebudu zdržovat pravý důvod, proč jsme se sem dnes dostavili. Rada ministrů z EBO se dohodla, že zde přítomného ministra kouzel Kornelia Osvalda Popletala již dále nemůže nechat vládnout. Tímto ho obviňujeme z korupce, utajování důležitých informací veřejnosti a zneužíváni ministerské moci pro vlastní účely. Jistě by se toho našlo ještě víc, jako třeba přijímání nezákonných darů, ale myslím, že první tři obvinění jsou nejdůležitější."
Lid nadšeně a se zatajeným dechem pozoroval ještě více blednoucího ministra.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 6. října 2007 v 13:34 | Reagovat

Teda tys mu zatopila :-D

2 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 21:59 | Reagovat

Tohle je vážně sranda sranda sranda!!!:D

3 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 14:32 | Reagovat

A Fudge došiel...! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama