Kapitola 3.- Vzpomínky?!

14. dubna 2007 v 19:42 | Fionka |  Mezi nebem a peklem
Sešli dolů ze schodů a mladý muž sebejistě zamířil k jedněm z mnoha dveří, které se ve Vstupní místnosti nacházely. Samuel mu visel unaveně na krku a mdle pozoroval fontánku uprostřed vstupní haly. Fontánka mu ale zmizela z dohledu, když Mark vkročil do obývací místnosti.
Hned po příchodu většinou všechny návštěvníky udivovala obrovský tapisériově zpracovaný rodokmen, který zabíral celou jednu obrovskou stěnu a který měl kořeny až hluboko ve středověku.

Mark zamířil k pohodlnému velkému gauči, kde malého opatrně položil.
"Ani se odsuď nehni," pohrozil mu. " Já si jen skočím do otcovi pracovny pro nějaké lektvary."
"Jo, jasně. Ale nevím, kam bych takhle někam utíkal."
Mark tedy odspěchal pryč a nechal tříletého chlapce ležet na pohovce docela v klidu.
Věděl, že výběr lektvaru bude bratrovi nějakou dobu trvat, proto se začal znuděně rozhlížet po místnosti. Mohl si sice zapnout televizi (někteří kouzelníci mívají mnoho mudlovských spotřebičů), ale ovladač byl několik metrů vzdálen, a tak od tohoto záměrů radši opustil. Jeho zrak na chvíli spočinul na rodokmenu, který již znal skoro nazpaměť. Jako každé dítě z mocného kouzelnického rodu se už od raných let musel učit jeho vlastní dějiny.
Jeho zrak klouzal po místnosti ještě nějakou dobu, než spočinul na výtisku ranních novin, které leželi na stole přímo před ním. Hlavní titulek hlásal:
V Anglii se zase vraždilo
Dnes, pozdě v noci, byl nahlášen další útok na plně frekventovanou mudlovskou ulici. Podle posledních zpráv bylo zjištěno, že při útoku zemřelo až kolem třiceti mudlů a dalších 20 bylo těžce zraněno. Mezi mrtvými a zraněnými byli i děti. Anglické ministerstvo už v tuto dobu s jistotou prohlásilo, že za útok může jistý ….( Jeho jméno se nejmenuje, pro se mu říká Ten-jehož-jméno-nejmenujeme). O těchto případech jsme již v posledních třech letech slyšeli velmi často. Více na stranách pět a šest.
Adolf Groodley
Londýn 5.8. 1999
Sam si dlouze povzdechl. O mrtvých mudlech se dozvídal už celkově od narození. Chtěl se dozvědět něco víc, proto noviny otočil na pátou stranu.
Pokr. K článku: V Anglii se vraždilo :
Naši (francouzští) bystrozorové byli na místě těsně po tom, co Smrtijedi (přívrženci Toho-jehož-jméno-nevyslovujeme) uprchli. Nutno dodat, že samotní angličtí bystrozoři dorazili až téměř deset minut po našich.
"Situace zde byla naprosto otřesná. Všude pobíhali zranění a zvětšovali už tak vyhrocenou paniku," sdělil nám anonymní velitel francouzských bystrozorů. "Po několika minutách se nám již ale situace podařila dostat pod kontrolu. To bylo těsně předtím, než přijeli naši angličtí kolegové.," Zašklebil se na nás a tím ukázal, co si o nich vlastně myslí.
Nutno dodat, že jako angličtí "spojenci" máme na jejich území stejné pravomoci. Je to dáno tím, že nás o útocích informovali teprve pře dvěma lety, kdy už situace byla naprosto otřesná. Náš ministr kouzel si tedy mohl diktovat velmi specifické podmínky.
A teď se dostáváme k historii. Proč vlastně tyto časy dostaly přídech smrti a nebezpečí?
Už před mnoha lety se snažil Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit (tenkrát se jmenoval Tom Rojvol Radlle) získat všechny státy pod svou moc. Začal kolem sebe shromažďovat strašné vojsko. Tehdy byl ale jedné studené noci zastaven nyní již bohužel zesnulým národním hrdinou, chlapcem, který přežil, Harrym Potterem…
…Samuelovi zatrnulo. Toto jméno už kdysi slyšel. Ale ne od někoho z rodiny, ani jej nikde nečetl.
"Kde jen to bylo?" zašeptal si sám pro sebe.
Znenadání opět pocítil ten ostrý tlak v hlavě. Před očima se mu začali míhat obrazy.
Zelené světlo-blesk osvětlující obrovskou silueta ve spadlých dveřích-červený vlak-obrovský hrad-muž s bílými vousy a vlasy-muž s černými mastnými vlasy-zrzatý pihovatý kluk s hnědovlasou dívkou a inteligentním leskem v očích- zrcadlo s dvěma lidmi, kteří se na něj usmívají-obrovský had-mlátící strom-plánek-kouzelnická vesnice-pobledlý hubený muž- další muž s hnědými vlasy-vlkodlak-obrovský drak, chystající se chrlit oheň-vodní lidé a trojzubci-bludiště-znovu zelený záblesk, tentokrát ale narážející do jiného chlapce-člověk s hadím nosem-pes měnící se v člověka-chlapec podobající se praseti utíkající pře dvěma bytostmi zahalenými v černém hávu-soudní síň-čarodějka nápadně připomínající ropuchu-černá místnost s kamenným obloukem uprostřed-černovlasý muž padající do oblouku-pokoj s bílým odřeným stropem a mnoha pavučinami.
Sam zíral zděšeně do prázdna. V tomto stavu jej pak našli i Mark s otcem, kteří se vraceli do obývacího pokoje s náručí plnou lektvarů.
Mark, který viděl svého, jako by zhypnotizovaného, bratra jako první, k němu hned přiskočil a podíval se mu do očí. Když viděl, že sebou panenky kmitají v rychlém tempu sem a tam, zatřepal s ním. Nic se nestalo. Chtěl bratříčkovi vrazit pořádnou facku, aby se z "hypnózy" probudil. Stačil se však zaseknout přesně před jeho tváří, když se Sam konečně zhluboka nadechl a jeho vyděšené oči se rychle podívali na něj a na stejně tak vyděšeného otce.
Chtěl jim všechno povyprávět, ale jen naprázdno otvíral pusu a popadal dech.
Neuvědomil si, že se při jeho vizích ani jednou nenadechl.
"Same? Same? Co se stalo? No tak, dýchej, přece!" objal ho a poplácal po zádech Mark. "No tak! Dobrý, všechno je zase dobrý!"
Sam se o něj celou váhou opřel a rozplakal se. Vize mu ukázali nějaký smutný život, a ještě teď cítil tu mocnou auru bolesti a smrti.
I přes zavřené oči cítil, jak si vedle něj kleká táta a něco říká staršímu synovi. Potom slyšel, jak ho otec hladí po vlasech a šeptá mu něco uklidňujícího do ucha.
Po několika minutách se Sam dostatečně uklidnil a pomalu otevřel oči. Stále byl v bezpečné náruči bratra, který s ním kolébal ze strany na stranu.
Rozhlédl se po místnosti a zahlédl, že se na něj jeho otec smutně dívá z blízkého křesla. Před ním na zemi seděla Diane a hladila ho po bujné kštici bělostných vlasů. Když viděla, že otevřel oči, mile se na něj usmála.
"Samí, Samíčku, jak ti je?" zeptala se starostlivě.
Samovi se nechtělo mluvit, a tak jen pokýval hlavou, že mu je dobře.
Podíval se do očí Markovi, který ho pevněji objal. Poté vytáhl se záhybu pláště smaragdově zbarvený lektvar a přiložil mu jej k ústům.
"Vypij to, bude ti líp," zašeptal.
Sam se naklonil a na několik loků jej celý vypil.
Předtím si ještě stačil uvědomit, že tuto barvu důvěrně zná. Myslí mu blikl obrázek smaragdookého vyhublého mladíka. Trošku sebou trhl, čehož si všiml Mark i Diane.
Diane se posadila a pohovku vedle bratra a opatrně mu nejmenšího přebrala. Posadila se trochu pohodlněji a Sam se jí přizpůsobil.
Šeptala mu do ucha samé uklidňující věci, dokonce i jednu pohádku. Sam ale neměl tolik síly jí odporovat a tak si pohádku poprvé v životě doposlechl do konce. Na to, že byl ještě před chvilkou tak unavený, se mu nechtělo spát. A tak jen ležel a poslouchal. Zanedlouho se začal scházet celá rodina.
Všichni, když viděli, že je přítomen i nejmenší, k němu přispěchali a nějakou dobu si s ním povídali, přičemž se ho neustále ptali, zda-li mu je dobře. Jako poslední přišla unavená maminka. Když ale viděla nejmladšího synáčka vzhůru, téměř k se k němu rozběhla a posadila se vedle Diane. Poté ho téměř zulíbala k smrti.
Od toho Sama zachránil Christian, který matku upozornil, že když ho už nenechá, za chvíli z něj nic nezbude.
"Tak jsme tady konečně všichni," vzal si slovo Alex(otec). "Rodinná schůze může začít."
Sam vykulil oči.
"To snad ne, ona je neděle?!" zašeptal tak, že to všichni slyšeli. Na jejich tvářích se konečně objevily úsměvy.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lilein Lilein | 29. dubna 2007 v 21:54 | Reagovat

Super, napiš prosím pokračování, tahle povídka je čím dál tím více zaímavější:-)

2 Evelin Evelin | 7. května 2007 v 14:31 | Reagovat

I mě připadá velmi zajímavá. Napiš prosím pokračování. :)

3 Vendetta Vendetta | 27. května 2007 v 16:34 | Reagovat

přidávám se k prosbě... prosim prosim pokračování

4 Lili Lili | 29. května 2007 v 12:16 | Reagovat

Zatiaľ je to super. Aj ja sa pripájam, prosím pokračovanie!!!!!!

5 Aknel Aknel | 3. června 2007 v 13:18 | Reagovat

Je to krásný,supr a nemá to vhybu.No vlastně jen jednu-chybí pokráčko.Tak sem snim

6 Stesii Stesii | 3. června 2007 v 13:21 | Reagovat

plosím plosím, budeš v téhle povídce pokračovat? já osobně moc doufam že jo, protože takovejhle originální nápad by bylo škoda zahodit.....prosím prosím o další kapitolku.........

7 Alisha Trianel Fare Alisha Trianel Fare | 14. června 2007 v 16:44 | Reagovat

Tahle povídka je úžasná, velmi se mi líbí, doufá, že v ní budeš dále pokračovat.

8 Vruon Vruon | 22. června 2007 v 20:56 | Reagovat

Super kapitolka jen tak dál, tahle povídka je opravdu nádherná

9 Leonyda Leonyda | Web | 20. září 2007 v 17:14 | Reagovat

Mně se to líbí, jdu číst dál :-D

10 Bohumil Bohumil | E-mail | Web | 12. října 2011 v 22:44 | Reagovat

Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci, takže díky za info:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama