kapitola 27.- Dvojčata

22. dubna 2007 v 11:49 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Tuto kapitolku bych chtěla věnovat hlavně warrion a Morzanovi(, mému chrabrému hrdinovi). Jinak si jí užíte všichni=)))
A komentujte=))))

Po obědě se rozhodli naučit se nějaká nová kouzla z Nebelvírovy knihy. Protože i Lupus byl Nebelvírův dědic, měl právo v ní číst.
Ve Falcově pokoji natrénovali mnoho nových kouzel a dočetli se dokonce i o jejich přeměnách.
Doposud si mysleli, že provozují jistý druh zvěromagie, ale z knihy se dozvěděli, že jde o animomagii. Při té musí jedinec změnit duši. Jelikož ale oni měli ve své duši i tu zvířecí, neměli s tím problémy. Stejně tak se přeměňovali do svých minulých podob, jako v případě očí.
Oběma se přeměna povedla už na první pokus.
V pokoji se zrovna Lupus ve své vlčí podobě snažil hravě chňapnout po Falcovi v podobě sokola, což nebylo zas tak složité, protože Falco zabíral velkou část pokoje, když dovnitř vtrhl Alcippe.
Nevrle zavrčel, když viděl jenom dvě hrající si zvířata a chtěl vystřelit z pokoje do jiné místnosti, když se oba přeměnili do svých skutečných podob. Alcippe nechápavě zakroutil hlavou, když si všiml, že zvířata zmizela a na jejich místech se objevili oba mladíci.
Byl již seznámen se změnou vizáže obou lordů, a proto se ani nepodivil nad pramínky v jejich vlasech. Přízrak, který se zjevil v poradní místnosti, jim všem také oznámil, že druhý chlapec je také Nebelvírův dědic, dvojče lorda Falca. Teď si všiml jistých podobností mezi nimi, ale neměl čas se jimi zdržovat.
"Lordi," zadýchaně se uklonil, "Všichni vás už očekávají v poradní místnosti. Chtěl jsi přece, Falco, vědět, až se něco začne dít. Rangi zjistil, že asi za hodinu se má konat další útok na vesnici. Nikdo opět nemá přežít."
"Jistě, jistě, hned jsme tam. Mimochodem, Alcippe, tohle je můj bratr, lord Lupus, už jsem vás sice seznamoval, ale mnoho věcí se od té doby změnilo. Nevím, co vám všechno prozradil ten přelud, tak jen pro pořádek…"
"Ano, řekl nám o tom. Vítejte ve svém hradě, lorde Lupusi," uklonil se zmatenému mladíkovi.
"D-děkuju. Jsem moc rád, že jsem tady," usmál se Lupus. "Můžu se jenom zeptat, jak to, že vám rozumím? Nikdy jsem s, ehm, zvířaty nemluvil."
"Rozumíte mi, protože jste pravý Nebelvírův dědic. Mluvím k vám v duchu. Teď ještě asi vnímáte i vrčení nebo tak něco, ale později si na to už zvyknete a nebudete vás to rušit."
"Jo, tak dobře. A prosím, tykejte mi, připadám si tak hrozně starý. Navíc tykáte i Falcovi."
"Dobře, ty mi taky tykej. Já už starý sice jsem, ale proč si to stále připomínat, že?" zasmál se hrdelním smíchem Alcippe.
"Tak se honem převlečte, ať už můžeme jít. Počkám v poradní síni."
Lupus se už chystal odběhnout, ale Falco ho stihl zastavit ještě dřív, než proletěl dveřmi.
"Počkej přece! Na, vem si na sebe tohle!" hodil mu tmavě modrý hábit s hlubokou kápí, "Alespoň budeme vypadat stejně." Sám si potom navlékl naprosto identický hábit, nasadil si kápi a postavil se k zrcadlu. Vedle něj si stoupl Lupus.
"Teda, kdybych nevěděl, který z nás jsem já, tak to beru padesát na padesát," vydechl Lupus.
"Jo, já taky. Hele, Lupusi, možná, nebo spíš určitě, tam uvidíme i Fénixův řád, takže si ještě před přemístěním změníme hlasy. Bylo by hodně nepříjemný, kdyby zjistili, co jsme zač. To se jim chystám prozradit, až se budeme vracet do Bradavic. Jestli souhlasíš, s nimi budu mluvit jenom já. Znám je mnohem lépe a vím, co si můžu dovolit."
"Dobře, ale určitě čekej nějaké moje připomínky. Nenechám se jen tak vyčlenit z boje," zašklebil se Lupus.
Falco si povzdechl, ale přikývl.
"Chyť se mě! Přemístíme se do poradní síně. Pak ti taky řeknu, jak se přemisťovat, teď ale není čas."
Lupus se ho tedy chytil a společně se přemístili (ještě s kápěmi na hlavách).
Objevili se přímo u čela stolu, kde předtím sedával Falco.
Nyní byl ale stůl dvakrát tak široký, aby se do čela vešla dvě křesla místo jednoho. Vypadalo to, že křížencům to ani v nejmenším nevadí, protože na stůl se tím pádem vešlo víc jídla =)).
Oba dva na nic nečekali a posadili se.
Všimli si, že na ně ostatní nějak divně dívají. Alcippe se k nim přitočil s úsměvem na tváři a zašeptal: "Kápě."
Oba animágové se na sebe podívali a vyprskli potichu smíchy.
Po chvilince si kápě ale sundali a všichni si je začali zvědavě prohlížet.
Nejspíš je oba uznali za dostačující, protože si všichni začali spokojeně mrmlat pod nos.
Povstal Bedwir: "Přátelé, přivítejte prosím v naších řadách i dalšího našeho vůdce, lorda Lupuse."
Proběhlo tradiční vítání řevem, hýkotem a dupáním. Lupus byl očividně potěšen tím, jak ho ostatní přijali.
Bedwir pokračoval v řeči: "Dobrá, teď se všichni přemístíme na místo. Falco, Lupusi, vy ještě pojďte se mnou, ukážu vám, kde ta vesnice leží."
Poodešli kousek od ostatních, kteří se hromadně přesouvali k velké bráně vedoucí ven z hradu.
"Takže, vesnice se nachází asi padesát kilometrů severozápadně od Londýna, kousek od Oxfordu. Jmenuje se Eynshan.Ve vesnici žije i pár kouzelníků, ale většina obyvatel je nekouzelnického původu. Máme informace, že tam budou nějací kouzelní tvorové jako obři, ale i mozkomoři a skřeti. Vem si tedy prosím meč, Falco, kdyby náhodou."
Falco si meč přivolal pouhou myšlenkou, protože četl v knize, že kámen na něm je propojen s jeho duší, která způsobí to, že meč reaguje na pouhé přivolání. Stejně tak to je s kamenem na prstenu.
"Páni, ten ale je," obdivoval meč Lupus a dotkl se ho. Meč v tu chvíli začal zářit. Poté, co zář zmizela, ležely na jeho místě meče dva, téměř identické. Jen po jílci jednoho meče se táhl černý proužek a po jílci druhého bílý. Falco si vzal zpět ten s tím bílým, zatímco Lupus sáhl hned po tom s černým. (Jestli vám to nedošlo, vzali si je podle proužků ve vlasech. =))
U pasu se oběma objevila pochva na meč. Přesně pasovala.
Falcovi to nedalo, sundal prsten a nabídl Lupusovi, aby se ho také dotkl. Stalo se to samé, co s mečem, dokonce se i po obvodu prstenu táhly proužky s příslušnou barvou.
Znovu si je rozebrali. Teď měl každý svůj meč i prsten.
"Tak pojďte, ostatní už na nás čekají. Teda, pokud si nechcete ještě něco rozdvojit," ušklíbl se Bedwir a klidně pokračoval ke dveřím.
Ve vstupní síni bylo už prázdno, a tak se vydali ven.
Tam bylo shromážděno velké množství tvorů. Mnohem větší než minule, protože kromě Equantherů (kůň + tygr), Elephynchů (slon + ptakopysk) a Aquisonů (orel + bizon) byli přítomni ještě i Ursbiové (medvěd + muflon) a Lynxchiropterové (rys + netopýr). Nejspíš jich bylo tolik proto, že už byli očekáváni, a tušili, že to nebude tak lehké jako minule.
Kříženci spatřili dvojčata, šinoucí si to k nim. Oba s meči připásanými pevně u boku a s hrdými pohledy.
Kříženci spustili bojový řev, který jejich vůdce velmi povzbudil. Tolik důvěry nečekali.
"Tak teda, jdeme na to?" zašeptal Falco směrem k bratrovi, který si právě měnil hlas. Ten jen přikývl a chytil se ho za ruku. Falco si tedy také změnil hlas a přemístil se.
Ocitli se uprostřed vesničky.
Kolem dokola nebyl ani jediný človíček, ani jediné zvířátko (pochopili jste to? =))
Křížence se rozhodli ještě nevolat, protože by mohli vyvolat nežádoucí rozruch. Radši si obhlíželi všechny kouty náměstí, aby zjistili, jestli to třeba není past a jestli se na ně nevyřítí několik stovek Smrtijedů. Nic však tomu nenasvědčovalo.
Čekali několik minut, když se ozval zvuk hromadného přemístění a na náměstí se objevili…
…členové slavného Fénixova řádu.

beta-read by warrion
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 6. října 2007 v 12:05 | Reagovat

Juj, jdu číst dál :-)

2 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 21:40 | Reagovat

CHICHICHICHICHICHICHICHICH..

3 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 14:06 | Reagovat

Idem ďalej... je to strášne napínavé!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama