kapitola 24.- Zvířecí podstata

22. dubna 2007 v 11:45 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Po jídle se oba slastně protáhli a posadili se pohodlně do křesel.
Falco ani Lupus už nebyli unavení, takže se dohodli, že si půjdou ještě před zkoušením zvěromágství trochu zacvičit do prostorné posilovny.
Oba vyběhli do příslušného poschodí a vešli do pěkně zdobených mahagonových dveří.
Ocitli se (kupodivu =)) v místnosti plné mudlovských přístrojů na posilování svalů.

"Téda, tady tomu by se mohlo říkat 'Mudlův ráj'. Tolik mudlovských přístrojů jsem pohromadě ještě neviděl," poznamenal Lupus s otevřenou pusou..
Falco dostal při pojmenování posilovny záchvat smíchu.
Lupus se na něj nechápavě podíval a zavrtěl hlavou: "Tobě už z toho haraší, nebo co? Řekl jsem něco špatně, že se tomu tak směješ?"
"Ne, nic jsi špatně neřekl. Jenom jsem si vzpomněl, jak jsem já pojmenovával jiné místnosti," vysoukal ze sebe mezi záchvaty smíchu, "Knihovnu jsem pojmenoval jako Hermionin ráj a místnost na výrobu lektvarů Snapeův ráj."
Teď už se usmíval i Lupus.
"Tak se dáme do toho, ne? Víš ty vůbec, jak se ty přístroje používají?"
"Ne, ale s tím si vůbec nelam hlavu. U každého je manuál, takže si myslím, že to nějak půjde."
Dál už nemluvili a každý si zabral jeden přístroj.
Po dvou hodinách pilného cvičení a mučení svého těla oba vklouzli do sprch, kam vedly jedny dveře přímo z posilovny.
Když zase vylezli ven, vypadali jako zdrcení mokří kohouti. Oba měli ve tváři trpitelský výraz, jak je všechno bolelo, ale byli šťastní.
Znovu si šli sednout do křesla, aby si jejich tělo trochu odpočalo.
"Jsem úplně grogy, nahranej, hotovej. Ale přesto se cítím jako v se
dmým nebi. Takhle jsem se ještě nikdy neodvázal. Je to prima, dělat si, co chceš, jen ty, a nikdo ti do toho nemluví…"
"Tak to mi povídej. Sice mě všechno bolí, ale je to slastná bolest. Co říkáš tomu, že si zítra půjdeme zaběhat? Jenom po hradě, samozřejmě, a jenom po chodbách, co jsem zatím stihl prozkoumat. Nerad bych se tu ztratil."
"Klidně, ale až zítra, dneska už moje tělo odmítá spolupracovat."
"Přečetl sis už tu knížku?" změnil Falco téma, "nemělo by to být tak složité, jak se uvádí všude jinde."
"V té knížce je to podle mě taky složitější než ve skutečnosti. Snažili se o to, aby kniha měla víc jak pět stránek, tak to rozvedli. Myslím, že jestli to není nějaký podvod, mohli bychom se to při plném trénování naučit do týdne," zamyslel se Lupus a poškrábal se na bradě. "Nevím, jestli sis toho všiml, ale na konci knihy je takový malý odstaveček, ve kterém se říká, že jedině ti, kteří to mají již předurčené, což se pozná tak, že ani ve snech je to nenechá na pokoji, se zvěromágství mohou naučit z této knihy. Je tam také odkaz na knihu Sny mocných aneb Je to vůbec sen?, kde je vše podrobně popsané. Je tam ale také jeden odkaz na knihu s věštbami. Ještě jsem ji ani nehledal, nechtěl jsem tě připravit o překvapení a navíc jsem ji stejně nemohl najít. Je to tam moc velké."
"Opravdu? To zní docela zajímavě. Jak se ta kniha s věštbami jmenuje? Vypadá to, že my dva jsme se nesetkali jen tak náhodou. Třeba nás k sobě pojí také nějaká věštba," povzdechl si, když si vzpomněl na jednu věštbu, která mu prakticky zničila celý život. Třeba ho ale tahle alespoň trošinku napraví.
"Jmenovala se ´Věštby nejvyšších´."
"Pojď se podívat, třeba tam najdeme něco zajímavého," řekl Falco, vstal a počkal na Lupuse, který se s námahou zvedal z křesla.
Když vešli do knihovny (alias Hermionina ráje), ihned zamířili do koutečka s mapou a knihami.
Falco vzal do ruky druhý svazek a našel pod písmenem V knihu s odpovídajícím názvem. Byla hned v sektoru A2.
Lupus se mezitím se skučením svalil do křesla a čekal, než jeho kamarád donese odpovídající knihu.
Falco se opravdu zanedlouho vrátil s poměrně malou knížkou v ruce.
Sedl si vedle Lupuse a přečetl úvod: "V ruce právě držíte jeden z pouhých deseti výtisků vzácné knihy 'Věštby nejvyšších' na světě. Jsou zde zapsány ty věštby, které už se vyplnily, ale i ty, které na svůj den teprve čekají. Věštby se týkají kouzelníků na straně dobra i černokněžníků, kouzelníků s čistou krví i s krví mudlovskou. Jedno mají ale všechny společné: vždy je vyplnil nebo vyplní ten nejmocnější kouzelník své doby. Jen v jedné věštbě se zmiňují dvě osoby, které mají naplnit svůj osud, pro ty platí, že budou-li bojovat spolu, budou mnohokrát mocnější, než kdyby měl bojovat každý sám.
Ty, kdož tuto knihu držíš v ruce, slyš: Jen ten, koho se některá z věšteb týká, může číst dál. Víš-li naprosto jistě, že se tě netýká, okamžitě ji zavři a vrať ji zpět odpočívat.
Jsi-li naopak jedním z vyvolených, bude ti povoleno nahlédnout do tajů věšteb nejvyšších.
Jsi-li opravdu jeden z nejvyšších, otoč na další stránku!"
Falco se podíval na Lupuse, který vypadal, že ani trochu neváhá. On sám cítil podivnou energii, která teď prostupovala každým kousíčkem jeho těla. Cítil, že on, a určitě i Lupus, k nejvyšším patří.
Otočil na další stránku.
Z knihy vylétl zvláštní útvar čehosi. Nejzajímavější však bylo, že ihned začal nabírat tvar.
Falcovi se zatajil dech. Před ním se najednou rýsoval obrovský sokol.
Rozhlédl se kolem sebe a spatřil Lupuse, jak se nevěřícně dívá na malinkatého vlka před sebou.
Obě zvířata se najednou rozeběhla (rozletěla) ke svým majitelům a zmizela v jejich tělech.
Pro oba to bylo, jako by dostali silný elektrický šok.
Ihned se v bezvědomí sesuli k zemi.
Za pár hodin se probudil Falco, ležící na podlaze v knihovně, a snažil se zahnat tu palčivou bolest, která prostupovala celým jeho tělem.
Vedle něj zasténal Lupus, který se pokoušel dostat do kleku. Nakonec se mu to povedlo, tak se dosoukal ke křeslu, které bylo naštěstí jen kousek - asi metr - od něj. (Pozn. autorky: Nemohla jsem ho nechat trpět =)))
Vytáhl se do něho a pozoroval, jak se o totéž snaží i Falco, který byl nepatrně dál.
Když už seděli, zamračeně se podívali na knihu. Jejich pohled se změnil v překvapený a vystrašený, když se z knihy znovu vyvalil ten podivný dým.
Tentokrát se ale z dýmu vytvaroval obličej, který vzápětí promluvil: "Lorde Falco a lorde Lupusi, byl jsem pověřen, a musím říct, že je mi to velkou ctí, tímto setkáním. Bylo mi řečeno, že přede mnou budou stát dva ze tří největších mágů této doby. Mám pro vás poselství. Dnes, vlastně teprve před chvilkou, do vás byla vložena část vašich vyvolených zvířat. Hned zítra byste se už měli umět přeměnit do jejich podob. Nebudete ovšem jen obyčejní zvěromágové. Jste oba rození vůdci svých druhů, ale i druhů jiných, jim podobných zvířat. Přenosem, který před chvílí proběhl, jste získali některé jejich vlastnosti. Proto vás nyní upozorňuji: změníte se nejen vzhledem, ale i chováním, možná dokonce i do té míry, že vás vaši blízcí hned nepoznají. Nesmíte se toho ale bát. Musíte ovládnout svou mysl, to je vše, co po vás chci. Teď si jděte lehnout do svých postelí, já uvědomím vaše přátele, že až vás příště uvidí, budete vypadat trošku jinak. Také vám radím, raději se v pokojích zamkněte. Proces přenosu genů bude pokračovat ještě celou noc a nebude to zrovna příjemné. Nyní jsem ho jen na chvíli zbrzdil, abych vám mohl říci, co bylo třeba. Teď už jděte!"
Falco a Lupus se na sebe jen bezradně podívali a oba se vydali do svých ložnic. Nohy se jim trochu pletly, ale oba naštěstí dorazili.
Svalili se do postelí a čekali.
Po chvíli vše opravdu začalo znovu.
Bolest oběma prostupovala tělem, jak se jejich podstata mísila s podstatou zvířecí.
Z hradu se přesně o půlnoci ozval dvojí bolestný křik…

beta-read by warrion
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 6. října 2007 v 11:50 | Reagovat

Teda, začíná z toho koukat mírné sci-fi :-D

2 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 21:18 | Reagovat

No to je něco toto.Já se asi picnu,Malfoy jako nejmocnější kouzelník této doby-co Ron a Hermiona?!?fňuk

3 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 13:50 | Reagovat

Jauvajs... to musí hrozne bolieť, keď kričia bolesťou! Fňuk!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama