kapitola 23.- Dopisy

22. dubna 2007 v 11:43 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Už zase se mu zdálo, že létá nádhernou krajinou a všechna zvířata se mu podřizují. I nyní byl doprovázen mnoha druhy dravců i jiných ptáků.
Najednou se před ním objevil nádherný rudý pták, který v zápětí začal zpívat svou nadpozemskou píseň.

Falco se nechápavě probudil a jeho pohled ihned padl na zpívajícího Becara před ním. Dosud si na svého fénixe ani nevzpomněl, a ani samotný Becar se mu nijak nepřipomněl. Zdálo se však, že o společnost neměl nouzi.
Prvně si myslel, že jeho ospalé oči jen vidí dvojmo, ale teď si všiml, že před ním sedí dva fénixové. Dva fénixové, které oba moc dobře znal.
Prvním byl již zmiňovaný Becar a druhým nebyl nikdo jiný než Brumbálův fénix Fawkes.
Bylo také vidět, že Fawkes tu není jen tak náhodou, měl totiž k noze přivázaný dopis, který byl podle jména adresovaný Harrymu Jamesi Potterovi.
"Tak mám to otevřít nebo ne? Je to adresované Harrymu Jamesi Potterovi, ale já jsem Harry James Potter - Nebelvír, navíc ještě Lord Falco z Taegi. Takže to vlastně může být i omyl. - Jo, Brumbál posílá dopisy po Fawkesovi mnoha lidem, kteří se navíc jmenují naprosto stejně jako ty. A naprosto nevadí, jestli už máš těch jmen víc než před pár týdny. Měl bys to otevřít, třeba v tom bude něco důležitého. - No tak jo, no," povzdechl si.
Sundal Fawkesovi dopis z nohy a otevřel ho.
Jak předpokládal, dopis byl od Brumbála: Milý Harry,
jestli jsi vůbec tento dopis otevřel, čti pozorně. Neznáme důvod, proč jsi utekl, nevíme, kde jsi ani co děláš. Ale víme jistě, že chceme, aby ses vrátil zpět. Všem se nám po tobě stýská. Dopis, který jsi nám zanechal, nás přesvědčil, že jsi odešel nejspíš ve spěchu a naštvaný. Navíc jsme v něm nepochopili poslední větu: Odcházím pro vše, co jste mi neřekli. Proto tě ujišťuji, Harry, že to, co jsem ti sdělil na konci roku, je to poslední, co jsem ti kdy tajil, neboť jsem si uvědomil, že se to stejně vše jednou dovíš a jenom má stařecká senilita mi to bránila podstoupit. Moc se ti za to omlouvám.
Nevíme, jestli jsme dopis pochopili správně, ale jedno pro nás prosím udělej - nijak si neubližuj. Všichni tady vědí, jak ti je. Sirius je mrtvý, ale tvůj život jde dál. Nezkaz si ho, jsi moc mladý a máš mnoho přátel, kterým by to jistě ublížilo možná více, než sám tušíš. Už teď ke mně skoro denně chodí spousty dopisů nejen od tvých přátel, ale dokonce i od zcela neznámých lidí, ale všechny mají jedno společné: všichni se ptají, jestli je už se o tobě ví něco nového. Cokoliv, jak se uvádí ve většině dopisů.
Harry, pochop, jsi národní hrdina, po tom, co ministerstvo uznalo, že se lord Voldemort opravdu vrátil mezi živé. Národ na tobě lpí a má tě za vzor. Ale teď je celá Anglie vzhůru nohama a hledá tě. Hledá svůj národní vzor.
Prosím, vrať se nebo o sobě dej alespoň vědět, abychom věděli, jsi-li vůbec naživu.
Albus Brumbál
PS: Moc se omlouvám, že jsi nemohl být přítomen na Siriusově pohřbu, ale bylo to nebezpečné. Taky se omlouvám, že jsem zakázal Ronovi a Hermioně posílat ti dopisy, ale ani to se neobešlo bez rizika přistižení nebo dokonce i vypátrání jednoho z adresátů.
PSS: Vrať se nám, všem se moc stýská!
Falco se na dopis smutně podíval. Teď ne, teď se k nim nevrátí, ani kdyby ho na kolenou prosili. Se smutkem v očích se podíval na Fawkese, jako by se mu omlouval. Fawkes zatrylkoval smutnou píseň, po chvíli se k němu přidal dokonce i Becar, který byl smutný z toho, že je smutný jeho pán.
Mladý lord z Taegi si povzdechl: "No tak dobrá, já jim tedy alespoň napíšu. Ale nechtějte po mně, abych se jim i ukazoval. Mám v plánu se jim ukázat až v Bradavicích." Jo, a nejvíc se těším na ty udivené obličeje.
Vzal čistý pergamen a začal psát:
"Milý Brumbále…"
"To ne, to je divný, já přeci Brumbála nesnáším, musí to vypadat nevázaně."
Zmačkal tedy pergamen a vytáhl si nový.
"Profesore Brumbále," začal profesionálně a zcela bez citových závazků, "Dopis, který jste mi poslal, byl pro mne něco jako varování před vámi a před ministerstvem. Prosím, zastavte to! Je to jen zbytečné mrhání časem a lidmi, kteří by mohli dělat něco mnohem užitečnějšího. Stejně mě nenajdete, jsem v naprostém bezpečí, na místě, které je zabezpečeno mnohem lépe než samotné Bradavice. Nyní se k vám nevrátím, našel jsem si zde velmi dobré přátele, kteří mi sice Rona a Hermionu nenahradí, ale mám je velmi rád. Očekávejte mě až těsně před nástupem do Bradavic. Vrátím se sám, bez vaší pomoci. No, tedy, sám nebudu, ale to není hlavní náplní tohoto dopisu.
Ještě jednou vás prosím, neplýtvejte lidmi na to, co stejně nenaleznete!
Váš Harry James Potter
PS: Zajímalo by mě, jestli znáte celé mé jméno. Jestli ne, až se vám ukážu, vše pochopíte.
PSS: Fawkese už neposílejte. Podruhé už neodepíšu, to jen teď mám menší výpadek normálního uvažování poté, co mi tu Fawkes zazpíval.
PSSS: Jsem opravdu ten Harry James Potter, co ve třetím ročníku vyčaroval fyzického patrona v podobě jelena.
Falco se na dopis hrdě podíval. Sděloval v něm vše, co potřeboval a přece neprozradil něco, co nechtěl. Přivázal ho Fawkesovi k noze a poděkoval mu.
Ten mu za odměnu zazpíval nádhernou píseň, ke které Becar dělal s očividnou radostí druhý hlas.
Poté zmizel.
Falco hlasitě oddychl.
"Vy mi ale dáváte, Becare," usmál se na něho, "Vidím, že sis našel dalšího kamaráda, co? Určitě je to lepší než být zavřený několik staletí ve staré, zaprášené, i když velmi užitečné knize. Teď, když o tom přemýšlím, neviděl jsi Hedviku? Poslední dobou jsem vás zanedbával, doufám, že se na mě nenaštvala," rozhlížel se smutně Falco.
V tu chvíli vletěla do pokoje Hedvika a přistála mu na rameni. Pak ho jemně štípla do ucha.
"Tak tys jenom čekala, až si všimnu, že tu nejsi? Teda, takhle chytrou sovu jsem ještě neviděl," zasmál se Falco a pohladil jí po hlavě.
Hedvika se načepýřila a hrdě se mu zadívala do očí a zahoukala na způsob "To je dost, že sis toho všiml".
Harry se zasmál a odložil ji na parapet, aby si mohla sníst úlovek, který tem nechala ležet.
Harrymu se zvedl žaludek, když viděl vypasenou krysu, kterou se Hedvika jala porcovat.
Sám zjistil, že má veliký hlad, a tak se přemístil do společenské místnosti jeho věže, kde už na něj čekalo jídlo s příjemnou společností v podobě Lupuse.
Harry ho hladově pozdravil (Lupuse) a ihned se do něj pustil (do jídla) =))))

S konečně plným žaludkem si povzdechl a opřel se do pohodlného křesla.
beta-read by warrion
Nezapomeňte na komentáře, vždyť víte, jak mě vždycky poteší=))))))
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 izik izik | 12. srpna 2007 v 19:42 | Reagovat

máš krásnyho bloga a skvěle pišeš jo jo

2 nemej nemej | 22. srpna 2007 v 17:57 | Reagovat

nepíše pss nebo pss ale pps nebo ppps

3 Leonyda Leonyda | Web | 5. října 2007 v 21:23 | Reagovat

no, mně osobně by se líbila zkratka sps... to znamená skutečně poslední slovo :-D

4 Alencolm Alencolm | 30. srpna 2008 v 19:07 | Reagovat

skvělá povídka

5 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 21:12 | Reagovat

Mě teda dostalo,jak by se asi pustil do Malfoye:DDteda Lupuse:DDD

6 Kateřina Kateřina | E-mail | 10. června 2009 v 18:23 | Reagovat

Je to vážně prima povídka.Já taky něco píšu, ale nemám odvahu to někomu ukázat.Čteš skoro stejný knížka jak já).

7 sgbr sgbr | 2. srpna 2009 v 17:38 | Reagovat

Potěšeníčko číst tvoji povídku.

8 timiczech timiczech | E-mail | 16. července 2010 v 19:19 | Reagovat

pisu taky kdo by chtel neco noveho tak se dne 8.17.10 podivejte na timi.blog.cz
ale je to super.

9 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 13:44 | Reagovat

Pekný list... Hedviga je naozaj múdra sovička... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama