kapitola 20. - Přestěhování

22. dubna 2007 v 11:39 | Fionka |  Harry Potter a dědictví moci
Doufám, že se vám nová kapitolka bude líbit a náležitě mi jí okomentujete (Ty pomlč, Morzane!!) =)))
Draco měl už sbalené všechny věci ve svých šesti kufech, které nyní ležely zmenšené v bezpečí jeho kapsy. Corin měla na zádech batůžek se všemi vymoženostmi (samozřejmě zmenšenými), které jim dům poskytl.

Společně vyšli před dům a naposledy se na něj zadívali. Už podruhé za krátkou chvilku se Draco stěhoval, ale tentokrát mu to ani nebylo líto, jako když opouštěl svůj minulý domov.
Předtím věděl jenom to, že utíká. Teď se stěhuje za svým kamarádem.
"Tak pojďme, Corin, nesnáším loučení, i když se jedná jen o dům," povzdychl si a otočil se.
Corin se jen smutně podívala na dům. Koneckonců v něm žila mnohem déle než on.
Pomalu se vydali na cestu. Bylo už pozdní odpoledne, takže budou rádi, když dorazí do hradu dřív, než padne tma.
<<<<<<<<<<
Falco až do pozdního odpoledne ležel ve své posteli a spal.
Znovu se mu zdál ten krásný sen, ve kterém se vznášel v oblacích. Všechna zvířata s obdivem vzhlížela k obloze, aby mohla pozdravit mocného Pána oblohy.
Vedle Falca se najednou kmitl malý ptáček. Teprve po chvíli si ale uvědomil, že ten ptáček není vůbec malý. Byl to obyčejný sokol stěhovavý, který vyslyšel volání svého pána a připojil se k němu. Po chvilce se k němu začali slétávat i jiné druhy ptáků, ale všichni byli o mnoho menší než samotný Pán oblohy. Pravda je ale taková, že oni nebyli ani náhodou malí, to on byl spíš proti nim obrovský.
Falca probudil z příjemného snu Alcippe, který s ním mírně zatřásl.
"Co? Děje se něco?" zeptal se ještě ospalým hlasem Falco.
"Jenom před bránou stojí ten mladík, co dneska ráno odešel, a říká, že je u tebe očekáván. Je tam s ním i domácí skřítka."
"Ohh, zapomněl jsem vám oznámit, že se ke mně bude Lupus stěhovat. Vysvětlím ti všechno později, slibuju, ale teď už pojďme, ať nemusí čekat."
Vstal a převlékl se do čistého. Dnes brzo ráno totiž zalehl a ani se nepřevlekl, jak byl unavený.
Když sundal i tričko, všiml si, že má na ruce ošklivý škrábanec, který se do rána docela zanesl.
"Jsi zraněný?" všiml si Alcippe ošklivě oteklé ruky, "měl jsi to říct hned, někdo by ti to ošetřil."
"To je dobré, zapomněl jsem, že mě včera trochu škráblo jedno kouzlo. Hned si to dám do pořádku, jsem přece kouzelník, ne?" usmál se na Alcippa a párkrát zamával hůlkou, přičemž si něco mumlal pod nos. Rána se začala uzavírat a zároveň čistit. Zůstala jen jizva.
"Tak a je to," zamumlal spokojeně, "Můžeme už jít dolů pro Lupuse? Myslím, že se mu nelíbí jen tak vystávat před hradem. Navíc na očích tolika hladovým krkům," začal si z něj utahovat, když se konečně dooblékl. Do své oblíbené modré, samozřejmě.
Alcippe přikývl a chopil se nabízené ruky.
Chvíli se nechali olizovat plameny a potom se přemístili přímo před nervózního Lupuse.
Ten, jakmile uviděl plameny vznášející se před ním, uskočil dozadu, ale hned nato se vzpamatoval a nechal sebou prostoupit obvyklý klid.
Z plamenů vystoupil Falco, který se na něj zářivě usmíval, a hned za ním vážně a hrdě se tvářící kříženec koně a tygra.
"Znovu tě vítám na hradě Taegi, Lupusi. Vítám i tebe, Corin. Lupus mi už o tobě něco vyprávěl," přívětivě se usmál na skřítku, která se na něj nejistě dívala a svírala v náručí svůj baťůžek.
Skřítka se nechápavě podívala na svého pána, který jí jen pokynul, ať se znovu podívá před sebe.
Udělala tak a spatřila nádherný obrovský hrad.
Falco jim pokynul ke vchodu a sám se tam vydal. Oba tedy šli za ním.
Dospěli až do vstupní síně, když Falco znovu promluvil, tentokrát ale ke všem přítomným: "Vážení přátelé, chci vám představit mého přítele Lorda Lupuse a jeho skřítku Corin. Nyní s námi budou obývat komnaty tohoto hradu."
Všichni na přivítanou, jak už měli ve zvyku, zařvali. Corin se lekla a přitiskla se blíže ke svému pánovi, ale ihned si uvědomila, co dělá a vzdálila se.
Falco kývl na ně a na Alcippa, aby šli za ním.
Prošli dveřmi vedoucím do další síně, ze které se rozbíhaly další dveře do hlubin celého hradu.
"Takže, Lupusi, chci ti představit mého přítele Alcippa. Alcippe, to je Lupus. Jak jsem ti řekl, vysvětlím ti to později."
Alcippe se Lupusovi uklonil a Lupus na oplátku vyfiknul královskou poklonu.
"Jo a Alcippe, chtěl jsem se tě ještě zeptat, kdy se bude konat další porada."
"Dnes žádná nebude, myslím, že ani zítra ne. Slyšel jsem říkat Bedwira, že jestli se nic nestane, tak by měla být až za čtyři dny," odpověděl Equanther a odešel.
"Hele, Falco, jaktože jsi mě nazval Lordem? Vždyť já žádný lord nejsem. Jestli jsem někdy býval, a ani jsem o tom nevěděl, tak teď už stoprocentně nejsem."
"Nazval jsem tě tak, protože jsem tě jím před nimi jmenoval, takže si zvykni, že dokud budeš na tomto hradě, tak lord jsi," mrkl na něj.
"A ty, Corin," promluvil Falco něžně na skřítku, "Můžeš si na celém hradě dělat co chceš a co uznáš za vhodné. Myslím, že tady taky nějací domácí skřítkové budou, protože si neumím představit křížence pracovat v kuchyni. Můžeš se tedy jít po nich podívat a spřátelit se s nimi. Objevuj se jenom tehdy, když tě o to Lupus poprosí, protože on je tvůj právoplatný pán."
Skřítka přikývla a přemístila se.
"A ty se mě chyť, přemístím se s tebou k tobě do ložnice," kývl na Lupuse.
"Ty by ses ale ještě neměl umět přemisťovat. Ještě ti přeci není sedmnáct," podivil se blonďák.
"A co si myslíš, že bylo to, co jsem předvedl venku? Uvítací efekt? Bylo to přemístění. Dokonce to ani nebylo poprvé, pokud si vzpomínám, co jsi mě viděl se přemisťovat, tak nekecej a chyť se mě. Nebo chceš ty schody šlapat znovu?"
Lupus se ušklíbl a chytl se ho.
Viděl, jak ho obstupují plameny, ale žádný žár na svém těle necítil. Dokonce ani oblečení nevzplálo pod náporem ohně.
Pak se mu mžiklo před očima a oba se objevili v neznámé, ale honosně vyhlížející místnosti.
"Tak, toto je tvůj pokoj, Lupusi. Je to jenom kousek od mého, takže kdybys něco potřeboval, jsem nablízku. Musíš jenom vyjít z pokoje, pak sejít dvě patra věže. Tam se dáš doprava a projdeš kolem deseti dveří, kterých si nebudeš vůbec všímat. Ty jedenácté vedou do mé věže.
Tahle věž teď patří jenom tobě, takže jí můžeš využívat jak budeš chtít. Vše, co najdeš, ti je plně k dispozici. Potřebuješ ještě něco?"
"No… já ne, samozřejmě, že ne. Je to tu úžasné, děkuju."
"Nemáš zač, kamaráde, pokud mě budeš potřebovat, tak klidně přijď, budu u sebe v knihovně. Myslím, že je to hned ta místnost pod mým pokojem. Teď si odpočiň, je vidět, že jsi toho moc nenaspal."
Přemístil se pryč.
Lupus se pomalu svlékl z přebytečného oblečení a lehl si do postele jen v trenýrkách. Sprchováním se nezabýval, vždyť později bude času dost =))).
Usínal s úsměvem na rtech, neboť věděl, že tady bude konečně v bezpečí.
Tady má totiž konečně skutečného kamaráda.
beta-read by warrion
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 5. října 2007 v 20:11 | Reagovat

Ani se tomu nechce věřit - Draco a Harry jako přátelé :-)

2 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 21:00 | Reagovat

Je to legrační:D

3 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 13:20 | Reagovat

Háluška! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama