Kapitola 2.- Probuzení

14. dubna 2007 v 19:37 | Fionka |  Mezi nebem a peklem
Samovy smysly o sobě pomalu začaly dávat vědět.
Nejdříve slyšel tiché bzučení, které jako by se stalo jeho součástí. Potom se pomalu vracel zrak. Viděl, jak přes víčka prosvítá slabé světlo.
Chtěl oči otevřít, ale to mu přišlo moc namáhavé, proto je raději nechal zavřené. Sluch se mu ještě zostřil, a proto zaslechl tiché šoupání něčeho po dřevěné podlaze.

Přes všechno pohodlí a všechny peřiny se začal klepat zimou. Nevěděl proč, vždyť před chvilkou mu ještě bylo horko. Zvláštní pocit- takovýhle přechod z horkého pekla do ledových plání. Cítil, jak se tlak jeho peřiny o něco zvětšil tím, že přibyla další pokrývka.
Slyšel také, jak na něj někdo mluví. Slovům rozuměl, ale nedokázal si je spojit s významy.
Byl moc unavený, proto znovu zanevřel na okolní podněty a usnul.
Vzbudil se uprostřed noci, jak poznal podle tmy kolem. Už se necítil tak moc unavený, i když ještě stále cítil ten tlak v hlavě. Otevřel oči.
Chvíli nechal oči přizpůsobit okolní tmě. Poté, co se jeho panenky dostatečně roztáhli, se pořádně rozhlédl po pokoji.
"Jsem u sebe," zamumlal si pro sebe a s námahou se posadil na posteli. To, že je ve svém pokoji poznal podle vybavení místnosti.
Vedle velké postele trůnil noční stolek, na kterém byla lampa, kterou Sam hned rozsvítil.
Když světlo zvítězilo nad tmou, Samuel se ujistil, že jeho první myšlenky byly pravdivé.
Na béžových zdech vysely různobarevné famfrpálové plakáty. Pod oknem stál velký dubový stůl se spousty šuplíků a zástrček. Naproti posteli, v koutě místnosti, stálo několik skříní s oblečením a jinými věcmi.
V neposlední řadě Sam zabrousil pohledem vedle své postele, kde, jak očekával, bude pelíšek s jeho nejvěrnějším kamarádem- pravým vlkem, Atairem. Ten na něj upíral své šedé oči, a když si všiml, že je páníček vzhůru, radostně vyskočil na postel a krátce jemně zavyl.
Samuel ho ihned dráždivě podrbal za ušima. Byl rád, že ho poslední bolesti hlavy konečně opouštějí.
Chlapec si ani neuvědomil kroky na chodbě, přibližující se k jeho pokoji. Přítomnost někoho nespícího v domě si uvědomil teprve, když se dveře do jeho pokoje otevřely, a nakoukla rozespalá rozcuchaná hlava nejstaršího bratra.
"Marku, co tady děláš?" zašeptal Samík ke dveřím a rukou vyzval bráchu, aby vešel dovnitř.
"Co bych tady asi podle tebe dělal, Prcku. Přišel jsem zkontrolovat, jestli se nic neděje. Slyšel jsem výt Ataira," vysvětlil a šel si sednout do křesla, které měl nejmladší přisunuté u stolu.
"Už ti je líp? Všichni tady šílí starostí. Co se stalo?" pozoroval starostlivě svého nejmladšího brášku.
Nebylo tajemstvím, že v staré šlechtické rodině Derkenů byl nejmladší syn něčím výjimečným. Nikdo nečekal, že po čtyřech dětech porodí lady Elis ještě pátého, protože nebyla přece jenom nejmladší. Na její léta byla opravdu překrásná a vypadala, jako by, stejně jako její muž, posledních dvacet let nezestárla. Proto měli všichni malého Samuela tak rádi. Každý v rodině by mu snesl modré z nebe, kdyby o to požádal, ale jak se ukázalo, byl Maličký velice skromný. Stačilo mu prostředí na život, jeho nejlepší kamarád- Atair a jeho nespoutaná volnost. Všichni také věděli, že i on svou rodinu bezmezně miluje.
"Už mi je líp. Co se stalo? Já jen vím, že se mi zamotala hlava a pak mě začala hrozně bolet," masíroval si spánky,
"Dál už jen byla tma. A pak jsem se probudil asi tady a byla mi hrozná zima..a a přitom mi bylo ale hrozný horko. Pak jsem zase usnul a probudil jsem se až před chvilkou," drmolil dál.
"To my právě nevíme, co se stalo. Když jsi se omluvil a odcházel jsi sem, všimli jsme si, že se trochu motáš. Pak jsi se opřel o futra a omdlel. Nikdy jsem neviděl mamku s taťkou takhle bláznit. Ihned tě vzali do nemocnice. Tam jsi ležel celý týden, než tě propustili do domácího léčení. Prý si měl vysoké horečky. Lili do tebe jeden lektvar za druhým, ale skoro žádný nefungoval. Kdybych nebyl vyučený lékouzelník, nejspíš by jsi byl ještě tam," zakončil Mark a zamyšleně si třel bradu. "Já sám jsem ještě nikdy nic podobného také neviděl."
Pokoj se ponořil do zamyšleného ticha. To ale přerušil Mark.
"Kam si myslíš, že jsi chtěl jít?" zavrčel při pohledu na Samovy nohy spuštěné z postele. "Jenom se probudíš a už mi chceš ničit mé dílo? Tak to teda ne, chlapečku. Nohy hezky rychle pod peřinu!" poručil, sedl si k Malému na postel a pořádně ho přikryl.
"Teď budeš ještě hodně dlouho jen ležet a pít velmi chutné lektvary. Alespoň do té doby, než ti já svolím dělat něco víc. Rozuměno?" pozvedl obočí.
"Hmmm," zavrčel Sam, jelikož věděl, že mu nic jiného nezbývá. "Ale mě se spát nechce," namítl, když viděl, že bráška považuje celou věc za uzavřenou a chce odejít.
Mark dosedl zpět na postel a s povzdechem se ho zeptal: "A co teda chceš dělat? Mám ti snad vyprávět pohádku?" Věděl, že tím Samuela namíchne, jelikož nejmladší nikdy pohádky neposlouchal, protože se u nich ještě víc budil, než usínal. Nechápal totiž, proč pohádkoví hrdinové dělají takové věci, kterými se děj dostane do spádu. Stačí přece udělat něco rozumnějšího, jak vždycky Sam namítal a začal hned navrhovat, co by v takové situaci sám udělal. Dá se tedy říct, že nikdo mu nestačil jedinou pohádku dovyprávět do konce.
"Ne, pohádku mi vyprávět nemusíš. Bude stačit, když mi budeš vyprávět něco o kouzlech," dodal nevinně. Nikdo z rodiny nevěděl proč má jejich nejmladší o kouzla takový zájem. Chtěl znát každé kouzlo, vědět odkud pochází, za jakým účelem vzniklo a k čemu vlastně slouží. Takové vyprávění ho vždycky nadchne.
"Same!! Opravdu chceš vyprávět o kouzlech. Vždyť je to hrozně nudný," odporoval Mark, ale vstal a došel si pro knihu o kouzlech ze Samovi bohaté knihovny. Tam se scházeli všechny staré, přesto ale užitečné výtisky, knih, které čekali, až si je nejmladší jednoho dne sám přečte. Podle chlapcovi píle to však už nebude trvat moc dlouho, jelikož písmenka už umí všechna a plynule číst se zatím učí.
Sam se na posteli posadil, aby měl větší pohodlí a udělal místo vedle sebe. Mark ne zrovna nadšeně přisedl a také se uvelebil.
"Tak dobře. Bylo nebylo jedno takové kouzlo…" začal vyprávět s pohádkářským uměním. Možná, že už pochopil, proč malého ty kouzla tak fascinují. Magie se vždy řídí podle rozumného zákonu, o kterém se dá alespoň prohlašovat, že má hlavu a patu. A tomu vždy Sam přikládal velký důraz.
Mark četl z knihy už pár hodin, když si všiml, že prcek už zřejmě nějakou dobu spí- pohodlně se uvelebil na jeho hrudi, kde si teď vesele pochrupává. Mark tedy opatrně zavřel knihu a trochu pohodlněji se položil na polštář a po namáhavém týdnu starání se o brášku konečně usnul.
Ráno bylo na studené a ne příliš přívětivé.
Jako první se probudil Mark, jelikož ho něco tížilo na prsou. Po bližším prozkoumání zjistil, že to něco je stále spící Samuelova blonďatá hlava a půlka jeho malého těla.
Dýchal víc zhluboka než bylo normální, proto mu prvně prohrábl rukou vlasy a poté mu změřil teplotu. Měl ji trochu vyšší než normálně, ale žádný velký rozdíl.
Mark byl rozhodnutý nechat malého ještě nějakou chvíli spát, ale tím nenadálým pohybem způsobil to, že ho probudil.
Sam otevřel oči a podíval se na Marka, který když viděl, že si může přestat hrát na polštář, vstal a začal se oblíkat.
"Kam jdeš?" zeptal se smutně Sam Marka, mířícího ke dveřím.
"No, dolů přece. Sice je teprve sedm, ale už mám docela hlad.
"A nemůžu jít s tebou," udělal Samík psí oči.
"Ne, kdepak, ty musíš ještě ležet a nesmíš se namáhat."
Sam se zamračil, čímž jasně dával najevo svou nechuť.
"Ale no tak, Marku, vždyť dole budu taky odpočívat, vážně. Přece mě tady nenecháš samotného. A navíc, mám taky hlad," provokativně a smutně se usmál.
Mark si povzdechnul: "No dobře, ale budeš mě na slovo poslouchat v tom, co teďka smíš, a co ne. Jasné?"
"Jasně," zašklebil se prcek a už zase shodil nohy z postele, aby se mohl tepleji obléct. Mark ho však zarazil.
"Říkal jsem snad, že se máš JÍT obléct? Ne! Nestojím o to, aby ses mi tady svalil," řekl s důrazem na slovo jít a hodil mu teplé oblečení- tj. čisté spodní prádlo, triko kalhoty a mikinu do postele.
Sam se tedy oblékl. Poté přes něj ještě Mark přehodil teplou deku a vzal jej do náručí.
"A máš to," posmíval se mu, "Teď tě budeme znovu nosit jako miminko."
Sam nahodil škleb, ale radši bratrovo provokování nijak neokomentoval.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | Web | 5. června 2007 v 20:00 | Reagovat

Umíš dobře psát....jednou by z tebe mohla být dobrá spisovatelka(tedy,jestli nejsi)

2 Fion Fion | 27. června 2007 v 9:59 | Reagovat

ohh, díky. Nejsem, ale chtěla bych se tomu jednou věnovat=))))

3 Plaminek Plaminek | 28. června 2007 v 21:54 | Reagovat

tyna ma pravdu je to pekny :)

4 Leonyda Leonyda | Web | 20. září 2007 v 17:01 | Reagovat

Teda, začíná se to parádně rozjíždět :-)

5 Beruška Belluška Beruška Belluška | 6. října 2007 v 17:53 | Reagovat

Je to opravdu moc pěkné!!

6 gastris gastris | E-mail | 8. února 2009 v 10:10 | Reagovat

hezké

7 Itachi-kun Itachi-kun | 18. července 2010 v 14:01 | Reagovat

Hele jak na to chodíš..až dneska sem našel tuto stránku kvůly HU(Hraničářův Učeň).. Zaujalo mě to..je to moc pěkné!!! Krásně píšeš to teda jo!!Staň se spisovatelkou..Já si tvoje knihy určo koupím..Teda až dokoupím HU..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama