Kapitola 1.- Narozeniny

14. dubna 2007 v 19:31 | Fionka |  Mezi nebem a peklem
"Harry Pottere! Konečně se zase potkáváme," ozval se jemný ženský hlas.
"K-kde to jsem? A kdo jste vy? Okamžitě mě pusťte!" Harry se otáčel dokola a snažil se zahlédnout nositele toho tajemného hlasu. Neúspěšně.
"Mě nikdo nikdy nespatřil a nikdo mě ani nikdy nespatří, Harry Pottere! Ani ty nebudeš vyjímkou. Odpovědi na tvé otázky jsou přesto velice jednoduché. Já jsem Smrt, Harry . A ty jsi tam, kde to ostatní nazývají mezi nebem a peklem. Ale pustit tě odtud bohužel nemůžu."

"J-já…zemřel jsem?" zeptal se Harry se směsicí strachu a radosti v hlase.
"Vlastně…ano," odpověděl jednoduše ten hlas.
"Copak si to nepamatuješ? Plný smutku a ztracených nadějí jsi ležel v té směsné posteli a utápěl si se ve vlastních slzách. Pár dní stačilo k tomu, abys ztratil i tu poslední vůli žít. Ano, Harry Pottere, já tě sledovala už od tvých posledních dní. Svým rozhodnutím jsi odsoudil celý svět k několika letům ve strachu z dalšího dne."
"Já…to přece není pravda. Já jsem moc chtěl. Moc jsem chtěl všechny zachránit, ale nešlo to. Ale jak vůbec? Jak jsem zemřel? Pamatuji si jen na to, že mi bylo hrozně špatně. To bylo asi pátý den, co jsem nevylezl z postele, možná ví, možná míň. A pak…už jen tma."
"Ano, tak to bylo. Šest dní, dokud z tvého těla nevyprchal poslední kousíček života. Ale já s tebou souhlasím, Harry. Osud ti připravil těžkou cestu, a ty ses jí prodíral statečně. Proto teď udělám něco, co se ještě nikdy nestalo. Vzepřu se Radě. Spolu s Osudem. Vrátíš se zpět, Harry, ale ne tak úplně, jak si asi myslíš. Zase bude dobře, maličký. Užívej si, jak jen můžeš. Ty, víc než kdokoli jiný, pochopíš smysl rodiny a její lásky.
A ještě něco, maličký. Pamatuj! Smrt je tvoje přítelkyně!"
Černočernou čerň vystřídala tma.
Příjemná tma.
Cítil se divně, nejspíš to bylo tím, že se nacházel ve stísněném prostoru. Zkusil zahýbat končetinami, ale moc to nešlo. Jako by nebyl přivyklý je používat.
Něco se dělo, to věděl určitě. Něco ho táhlo tou trubkou pryč. Nechtěl. Tady se cítil bezpečně, jako ještě nikdy jindy.
Tlak se zvýšil a on stále klouzal tou trubkou někam do neznáma.
Slyšel tlumené hlasy. Nerozuměl tomu, co říkají, ale to mu nevadilo.
Na konci trubky uviděl světlo.
Prostor se najednou stáhl tak silně, že myslel, že ho rozdrtí.Myslel? Co to je? A kdo já vůbec jsem? A co tady dělám?
Najednou ho něco vystrčilo pryč z toho teplého bezpečného prostoru.
Studený vzduch ho mrazil po nahém tělíčku.
Někdo neznámý ho položil do studené vody a oddělil i to poslední, co ho poutalo k bezpečnému teplému lůnu.
Hned nato ho popadli jiné ruce a předaly ho do náručí té nejkrásnější bytosti, kterou kdy viděl. Vlasy měla rozcuchané. Rudý obličej byl pokryt vrstvou potu, přesto se ale krásně usmíval.
"Ahoj, maličký. Vítám tě na světe. Můj malý Samueli," pozdravil ho nebesky krásný hlas.
Malý Sam natáhl ručičku a dotkl se té rozpálené tváře. To mu přišlo nejspíše velmi legrační, neboť se nahlas rozesmál. Úsměv mu byl od maminky ihned navrácen.
Brzy se Samovi však začali klížit už tak těžká víčka, proto radši uposlechl volání tetičky Fantasie, a plně se do ní ponořil.

O pět let později

"Same, Same, kdepak jsi? No tak, vylez! Mamka už nás shání. Je oběd," křičel do rozsáhlé zahrady patnáctiletý chlapec.
Pár sekund se nic nedělo, což přinutilo patnáctiletého mladíka se otočit, a jít pátrat po svém bratrovi někam jinam.
V okamžiku nepozornosti však z jednoho vzdáleného stromu někdo seskočil.
Malý chlapec, který dnes slavil své páté narozeniny, po dopadu na zem pohodil hlavou dozadu tak, aby setřásl své blonďaté vlasy, které mu padali do zářivě modrých očí.
"Robe! Robine, no tak, počkej! Vždyť já už jdu," zakřičel na odcházejícího chlapce a rozběhl se k němu.
"No konečně! Víš, co ti o tom toulání se v zahradě mamka s taťkou říkali. Musíš pochopit, že nejsou bezpečné časy nato, aby ses mohl venku pohybovat bez dozoru. Teď už pojď, ty náš oslavenče, aby naši neměli strach," pobídl malého klučinu a spolu se vraceli do velké monumentální vily.
Před vchodem ze zahrady je ještě na chvíli zastavila malá domácí skřítka, která jim oznámila, že jim matka vzkazuje, aby si pospíšili. Že jim prý to jídlo znovu ohřívat nebude.
Chlapci se na sebe podívali a rozběhli se kuchyně, jelikož věděli, že by toho mamka byla schopná. A ani jeden z nich netoužil po studeném jídle.
Cestou se úprk proměnil v závod.
(Podle pravidla kdo má delší nohy, vyhrává, vyhrál samozřejmě Robin, i když jen o chvilku.)
Když se Robin vřítil do jídelny, všichni již seděli na svých místech.
V čele stolu seděl černovlasý muž v nejlepších letech. Když zpozoroval své dva nejmladší syny, usmál se na ně a naznačil ať si tiše sednou na svá místa.
Robin se Samuelem tak raději udělali a sedli si bok po boku naproti třem nejstarším sourozencům. Nejstaršímu Markovi je letos 19, nejstarší a jediné dívce Diane je 18 a mladšímu Christianovi, kterému je 16. Maminka stála čelem ke kuchyňské lince a něco tam stále kuchtila. Vypadalo to, že si jejich příchodu ani nevšimla.
"Tak, mami, kdy bude ten oběd," odhodlal se Sam a když se maminka s leknutím otočila, mile se na ní usmál.
"Kde jste se tady vzali? Vždyť jste tady ještě před chvilkou nebyli?" koukala se na dva nejmladší syny a v očích jí nebezpečně blýsklo.
"Samueli Derkene! Co si o sobě myslíš? My tady na tebe jako slušná rodina čekáme, a ty si pak přijdeš a takhle mě vylekáš! A pak se ještě začneš dožadovat jídla. Máš štěstí, že máš dnes narozeniny," zmírnila trochu svůj hlas.
"Tak, když jsme konečně všichni, můžeme s Kilnes začít podávat polévku," usmála se konečně na všechny. Malá domácí skřítka začala nakládat do talířů požadované porce.
"Sedni si, Elis, vypadáš unaveně," vybídl matku její manžel.
"To nic, zase to přejde, Alexi. Jen jsem toho poslední noc moc nenaspala," dala si hlavu do dlaní a posadila se vedle nejmladšího člena rodiny, který ji ihned objal.
"Promiň, maminko, já nechtěl zlobit," pošeptal jí do ouška a políbil do vlasů.
"Já vím, Samí, já vím. Jsem jenom trochu podrážděná, to mě potom nesmíš brát doslova," posadila si ho na chvíli k sobě na klín a přitiskla si ho k sobě.
Když před ně přišla skřítka a nalévala jim polévku, Samuel prohlásil dětským hláskem: "Ty jsi unavená, takže já tě nakrmím. A žádné odmlouvání," dodal okoukaným hlasem, kterému se všichni zasmáli.
Elis to po chvíli vzdala a nechala se poslušně nakrmit svým tříletým synem.
To všechny rozesmálo tak, že ne a ne přestat. Dokonce i Elis se uvolnila a nechával se ovládat radostí ostatních.
Nakonec šikovný Sam nakrmil i sám sebe a na řadu přišlo to nejdůležitější- dort.
Všichni slavnostně zazpívali "Happy birthday" a Sam sfoukl svých pět svíček.
Potom se ještě začali všichni cpát narozeninovým dortem, který musel prcek rozkrojit.
Sam se smál vtipům, kterými to tu v tento den žilo. Najednou si však připadal tak unavený, že i udržet oči otevřené bylo pro něj těžkým úkolem. Navíc začínal cítit podivný tlak v hlavě, jako by ho tam něco tlačilo.
Proto se mdle omluvil, že mu není dobře, a že si raději půjde lehnout. Všichni se na něj pozorně zadívali a sledovali ho až ke dveřím.
Samuelovi se však ve dveřích tak zamotala hlava, že se musel opřít o jejich obrubeň.
Toho si všichni všimli. Poslední, co si Sam pamatoval, než upadl do černého bezvědomí byla šílená bolest v hlavě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 19. září 2007 v 20:31 | Reagovat

Jůůů! Kam na tyhle nápady chodiš? Originalita nadevše :-) Moc hezké Fion :-D

2 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 29. července 2008 v 14:59 | Reagovat

Páni.. Zajímavá povídka.. :) Nic podobného jsem ještě nečetla.. :)

3 Augustynka Augustynka | E-mail | 12. srpna 2016 v 12:15 | Reagovat

To je sladká povídka!!! Krásné!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama