Kapitola 2.-Kniha Nebelvíra

1. ledna 2007 v 15:04 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Harry si zastínil rukou oči a strnul.
Před ním se ve vzduchu objevila nádherná zlatorudá kniha s vyobrazením lva s křídly na deskách. Nad knihou visel mírně mlhavý uklidňující opar.

Harry se k ní opatrně přiblížil ,ale ze stále uctivé vzdálenosti ji pozoroval, jako by na něj najednou měla skočit a kousnout ho.
(Neskočila;))
Po pěti minutách hypnotizování desek knihy se Harry přiblížil natolik, že se jí mohl dotknout.
"Co když to je nějaká past od Voldemorta?", řekl si pro sebe nahlas.
"Voldemort ti určitě bude posílat knihu s nebelvírskými barvami a nebelvírským lvem, ne? Tohle od Voldemorta určitě nebude.- A to víš jak? Třeba to je nějakej blafák. - Že by …..třeba šestej smysl? No tak, nebuď srágorka a mrkni se do ní. - Dobře, ale je to na tvoje nebezpečí. - =)))."
Harry se tedy pod nátlakem svého druhého hlásku dotkl knihy.
V tom okamžiku začala hrát ta nejpříjemnější a nejtajemnější hudba, co kdy slyšel. Dala by se možná srovnávat se zpěvem fénixe, ale tato v sobě měla něco exotického a přesto tak známého.
Do jeho těla jako by se vlila nová energie a chuť do života. Něco takového pocítil jenom jednou ,a to když poprvé držel v ruce svoji hůlku.
Ihned poznal, že od Voldemorta to určitě nebude.
Kniha se otevřela na první straně.
Harry ještě okouzlený hudbou a tím zvláštním pocitem nahlédl dovnitř. Byl tam kraťoučký vzkaz:
Prokaž se, jsi-li opravdu ten za koho tě kniha má.
Jen tekutina životadárná stvrdí tvůj původ.
Harry na to chvíli jen vyjeveně civěl a sesunul se podél postele.
Nádherný pocit byl pryč a jeho opět ovládla jeho melancholická nálada.
"Kdyby tu tak byla Hermiona, ta by jistě tu hádanku vyřešila. - Hermiona tu ale není, tak si budeš muset poradit sám, nemyslíš? - Jo, máš pravdu!" , už po několikáté za den se vzchopil.
"Takže, co to tu máme?…prokaž se…to je jasný, mám ukázat, jestli si kniha nespletla majitele a nezabloudila. - A co když zabloudila? - Teď neotravuj, to až potom. - Ohh, pardon. - tekutina životodárná…to už jsem někde slyšel, ale co …?", zasekl se v půli myšlenky. "No jasně, krev, že mě to nenapadlo dřív. Vždyť to do mě v mudlovské škole pořád cpali. - Aspoň k něčemu byla dobrá."
"Takže, jestli tomu dobře rozumím, tak se musím stvrdit svou krví.", ujasňoval si zatím posbírané informace.
"Teď jenom doufám, že to opravdu není jenom past od Voldemorta. Vím jakou moc má jen pár kapiček krve", vzpomněl si teď na konec čtvrtého ročníku a …další smrt.
Potřepal hlavu, aby se zbavil chmurných myšlenek a řízl se kapesním nožíkem do prstu.
Pár kapek skáplo přímo na text v knize.
Kniha zazářila jasným rudozlatým světlem.
Na téže stránce se začal objevovat text psaný okrasným středověkým písmem:
"Dědici můj,
nyní poslouchej má slova.
Ty, který jsi byl předurčen, abys za svého života mnoho věcí pro svůj lid udělal, zasloužíš ode mne několik rad.
Ta první a zároveň ta nejdůležitější rada jest: poslouchej hlas srdce svého a v nejhorších chvílích nech se jím vésti.
Tvá moc, zjevena přesně v začátku dne, je silná. Využívej ji jen pro konání správné a láskou vycítěné. To druhá rada ode mne jest.
Další rada jest: Snaž se dědici. Mnohé se od tebe očekává. Nebude lehké porazit toho, jenž si říká Pán všeho zla. Jen na tobě závisí osud celého světa.
A poslední rada: Nikdy se nelituj. Pán vždy uloží role dobře. Uložil ti moc těžkou roli, ale to znamená jen, že si je jistý, že se jí zhostíš, tak jak máš.
Štěstí a láska s tebou, můj dědici.
Tvůj dávný předek
Godric Nebelvír"
"Tak to je síla," ulevil si Harry a posadil se na postel.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Távička Távička | Web | 18. září 2007 v 18:29 | Reagovat

Tak to teda je síla:-), je to úžasný, du na další kapču:-)))

2 Leonyda Leonyda | Web | 4. října 2007 v 8:10 | Reagovat

Paráda! Tohle bych teda nečekala :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama