Kapitola 8.- Konečně, domove!

1. ledna 2007 v 15:18 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
<<<<<<<<<<
O dva kilometry východněji.
Draco téměř ležel na koštěti, jak se snažil zahřát. Kdyby koště bylo na motorový pohon, možná by se mu to i podařilo, ale takto se mohl opravdu jenom snažit.
Jediné jeho přání bylo, aby už tam konečně zahlédl ten dům na kraji útesu, na který se byl v den patnáctých narozenin podívat s otcem.

Počítal, že teď už ho hledají všichni otcovi poskoci a určitě i většina Smrtijedů (i když to jsou poskoci Voldemortovi).
Nyní Draco stočil koště na severozápad.
Řídil se podle hvězd a tak věděl, kam přesně letět.
Tyto lesy se mu zdály povědomé, až se zaradoval.
Jehličí , které cítil ve vzduchu ho rozveselovalo.
Dokázal to.
Utekl z domova a teď si bude žít po svém.
Menší problém nastane teprve až se bude chtít vrátit do Bradavic. Bál se, aby otec neudělal něco neuváženého, čehož by později litoval. Draco, ne Lucius.
Věděl, že ještě do večera dnešního dne bude vyškrtnut z Malfoyovského rodokmenu a tím i vyděděn.
Bylo mu to jedno. O život měl vlastně postaráno. Svůj vlastní trezor se spousty galeonů určitě bude stačit do konce studia v Bradavicích i na studium na další škole.
Nejlépe na Bystrozorské škole. To by chtěl dělat.
Být Bystrozor a dělat vše naopak než otec.
A třeba si přitom ještě i najít přátele.
To byl sen šestnáctiletého chlapce, který nikdy žádné neměl.
V dáli, mezi špičkami stromů, zahlédl kus střechy.
Ihned si to k ní zamířil. Nemohl se dočkat až se konečně ,odmrazí´ z toho koštěte a dá si teplou koupel.
Dům měl dvě patra a už z dáli vypadal velmi útulně.
Za domkem se rýsovala zahrada plná různých druhů známých i neznámých květin. Zdála se však být udržovaná, jako by se o ni někdo dennodenně pečlivě a s láskou staral. To Draca trochu zmátlo.
Přistál na udržované kamenité cestičce a okamžitě se odlepil od koštěte.
Pomalu a obezřetně kráčel přímo ke vchodovým dveřím. Hůlku měl pro nejhorší případy připravenou v ruce.
Konečně dospěl ke vchodovým dveřím, přičemž čekal, že se na něj sesype horda Smrtijedů s otcem v čele.
"A proč by se na tebe měli sesypat zrovna oni? - Ty sis snad nevšiml, že tu někdo musí být, vždyť to tady je všechno uklizený! - Jo, a teď si představ tvého otce, jak se v zahradnický zástěře rejpe v zahradě a namáhá si přitom záda. Vždyť to je naprosto směšný!"
Draco takto uklidněný svým druhým ,já´ otevřel dveře a naskytl se mu pohled na nádherně upravenou vstupní síň. Nebyli zde žádné stopy po černé magii a vše zde vypadalo vesele.
Prostě krása.
Ani si nevšiml, že z jedněch pootevřených dveří na něj valí svá veliká zelená očka malé stvořeníčko.
Všiml si ho až když už se před ním klanilo a chystalo se ho na něco zeptat.
Tím stvořeníčkem nebyl nikdo jiný než domácí skřítka.
Byla i na své plemeno maličká, ale vypadala velice přívětivě. Její zelené oči se na něho dívaly se zvědavostí a tak trochu i strachem.
Draco si po momentě překvapení úlevně oddychl a nahlas se zasmál. Tak moc se bál nějakého horšího překvapení, že zapomněl, že k domu mu otec daroval i domácí skřítku jménem Corin.
Ta se na něho překvapeně podívala.
Nebyla zvyklá na smích a ještě k tomu z úst některého z Malfoyů. Ti se vždy smějí chladně a to znamená, že se chystají ne něco strašného.
Tento mladý hoch se ale zasmál přívětivě a dokonce i trochu odlehčeně.
Všimla si, že v ruce drží hůlku tak, aby ji mohl co nejrychleji použít.
I přesto se jí začal líbit.
"Mladý pane, promiňte, ale nevěděla jsem, že přijedete. Máte nějaká zavazadla, abych vám je mohla odnést nahoru. Nemáte hlad? Máte za sebou jistě dlouhou cestu, hned vám něco udělám" promluvila melodičným mírně pisklavým hláskem Corin.
Draco se na ni přívětivě usmál: " Děkuji Corin, něco k jídlu bych si skutečně dal a kufry mám zmenšené tady v kapse. Do pokoje si je donesu sám a ještě si dám teplou koupel.Počasí není v těchto končinách zrovna moc přívětivé."
"Jo a ještě se neomlouvej, za to, že jsi nevěděla, že přijedu. Nevěděl to nikdo, kromě mě a byl bych rád, kdyby to tak zůstalo. Jsem totiž na útěku a kdyby otec zjistil, kde jsem, bez milosti by mě zabil." Řekl Draco s mírným nádechem otázky v hlase a tázavě se na skřítku podíval. V duchu ale tušil, že ona ho ,nepráskne´.
Skřítka začala rychle pokývat hlavou a přitom mumlala něco ve smyslu ,jistě, jistě, nikdo se to nedozví´.
Draco se tedy konečně odebral do prvního patra a prvního pokoje, který se před ním objevil.
Pokoj byl vymalován do světloučce zelené barvy a působil tak velmi přívětivě a pokojně.
Vyndal z kapsy cestovního pláště svá zavazadla a zvětšil je. Plášť hodil na postel.
Z pokoje vedli mahagonové dveře. Hned do nich nakoukl a doufal, že vedou přímo do koupelny.
Nemýlil se.
Ihned ze sebe shodil všechno oblečení a jal se napouštět si vodu.
Potom se do ní úlevně položil a oddával se sladkému nicnedělání.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 4. října 2007 v 13:53 | Reagovat

Pohled na Draca, jak ho neznáme :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama