Kapitola 6.- Dvojnásobné sbohem

1. ledna 2007 v 15:16 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Konečně nastal večer.
Už dva dny se Harry třásl vzrušením při pomyšlení, na co se nyní chystá.
Útěk.

Jak kraťoučké to slovo, které dokáže změnit podstatu celého života. A přitom stačí tak málo.
Becar seděl na okně připraven vyrazit.
Hedvika se rozhlížela po pokoji, neboť věděla, že je to nejspíš naposledy, co do tohoto okna kdy nesla dopis.
Harry právě doklapl kufr a pořádně ho zabezpečil. Chystal se s ním totiž letět za Becarem, jakožto průvodcem, na koštěti.
Když kufr uvázal řemínky na koště, naposledy se rozhlédl po svém bývalém útočišti. Tento pokoj sice nenáviděl, ale přece jenom zde trávil prázdniny téměř čtyři roky. Nyní si sem bude Dudley moci opět narvat všechny krámy, které už nepoužívá, protože jsou většinou rozbité.
Na stole zanechal Harry dopisy na rozloučenou.
První byl pro Dursleyovi, o čemž vypovídal i nadpis na obálce=))). Ten byl s vysvětlením, proč odešel (samozřejmě, že jenom okrajově) a že jim přeje mnoho radosti do života. Jako péesko ji ještě poděkoval, že se o něj tak pěkně starali.
Druhý, s nadpisem "Pro řád (to jsou ti divní lidé)", obsahoval omluvu za vše, co jim kdy udělal, přání šťastného života a větu: ,Sbohem, odcházím pro vše, co jste mi nikdy neřekli´.
Harryho ani nenapadlo, že to zní jako loučení se životem (řád to ale samozřejmě napadne).
Vzdychl, otevřel okno, vylezl na okenní parapet, nasedl a už se vznášel směrem k temné noci.
"Tak, a jsme konečně pryč. - Jo, tentokrát s tebou souhlasím. Už jsem se nemohl dočkat, kdy odtud vypadnu."
Vedle něho se mihlo něco rudého a hned za tím něco bílého.
Už už chtěl vytahovat hůlku, když mu došlo, že to je jen Becar a Hedvika, kteří se konečně také zvedly k oblaze a předehnali ho, aby mu mohli ukazovat cestu.
Už před pár dny si všiml, že se spolu velmi dobře skamarádili a bez sebe neudělají ani krok (nebo spíš máv…nebo tempo??=)))
Naposledy se zastavil ve vzduchu. Věděl, že i oba průvodci si toho všimli a zastavili se.
Ohledl se zpět a s napůl smutným a napůl veselým povzdechem zašeptal: "Sbohem".
<<<<<<<<<<
Draco vytáhl hůlku a zmenšil si kufry tak, že se mu vešly v pohodě do kapsy. Vedle okna stál opřený jeho Nimbus 2001, na kterém hodlal uskutečnit svůj plán..
Na posteli ležel teplý cestovní hábit černé barvy, aby nebyl na noční obloze vidět.
Čekal, dokuď mu nepřijde domácí skřítek nahlásit, že večeře je již připravena.
Bylo by moc nápadné zmizet ještě před večeří, to by se moc daleko nedostal.
Na cestu mu už skřítkové jídlo připravili.
Jedna skřítka se s ním dokonce už přišla i rozloučit. Byla to ta, co si s ní jako malý klouček hrál.
Ona se o něj v dětství starala.
To ona mu v dětství nahrazovala mateřskou lásku a Draco ji měl za to moc rád.
To ona mu také říkávala Lupusi, ba to dokonce i tak trochu vymyslela. Vždy mu říkávala: "I ty můj malý vlčku."
To byli Dracovi asi tři roky. Teprve později si uvědomil, že kdyby tohle zaslechl otec, bez milosti by jí sťal hlavu. Hodně tím riskovala, ale věděla, že Draco potřebuje nějaké rozptýlení.
Puf.
V pokoji před ním se objevil opět ten samí roztřesený domácí skřítek, co pro něj byl, kdy ho otec volal na domluvu o jeho budoucím ,povolání´.
Skřítek vyřídil zprávu o večeři, uklonil se a po chlapcově přikývnutí se s dalším tichým puf přemístil.
Draco se tedy vydal do kuchyně se svým ledovým úsměvem na rtech.
Muselo vypadat věrohodně, jak moc se těší, že se konečně přidá na temnou stranu.
Vstoupil do jídelny.
Byla zařízena velmi útulně. Obrovská místnost v zelené barvě, se zeleno stříbrným emkem, znakem rodu Malfoyů.
Draco věděl, že tento znak získal nějaký jeho předek od samotného dědice Salazara Zmijozela, za pomoc v nouzi. Také věděl, že ta pomoc byla peněžní.
Zasedl za stůl a čekal až ho začnou skřítci obsluhovat.
Pohledem na chvíli spočinul na otci a všiml si, že ho nenápadně pozoruje.
"Asi chce vědět, jak moc se těším na zasvěcení. - Spíš chce vědět, jestli tě to nevyvedlo z míry. - A proč by mě to mělo vyvíst z míry, čekal jsem to. - Jo ale myslel sis, že to bude až po dokončení Bradavic. - Jo, ale proč by čekal, že mě to vyvede z míry teď a ne už před třemi dny, co mi to oznámil? Si snad myslí, že my to dojde až teď a začnu tady najednou vyšilovat, nebo co? - No trochu pomalejší jsi, ale dokonce i já si myslím, že ti to došlo ještě ten den. -
Radši buď potichu, pokuď já vím, tak ty jsi ta pomalejší polovička. - No jo, vždyť už jsem potichu…cože, já a ta pomalejší polovička?? To si vyřídíme později, teď se na tebe otec dívá úplně a už se to ani nestačí skrývat."
Draco se pomalu odtrhl pohled od hlavního jídla a otočil se na otce.
"Přeješ si něco, otče?" zeptal se bezbarvým hlasem.
Lucius stále s pohledem na svém synovi odpověděl: " Ale kdepak, nic, Draco. Jen jsem si myslel, že na tobě bude alespoň znát nervozita, když zítra nadejde tvůj nejdůležitější den v životě. Příjemně si mě překvapil, jsem si jist, že s tebou Pán bude spokojen."
Konečně odvrátil pohled směrem na jídlo.
Draco si v duchu oddechnul, už si myslel, že otec něco tuší.
Po jídle se konečně vydal nahoru do pokoje.
Dal si své zmenšené kufry do kapsy od cestovního hábitu, který si nyní oblékal.
Když byl hotov otevřel okno.
Naposledy se rozhlédl po pokoji.
Žil zde od svého narození.
Tento pokoj mu vždy připadal jako útočiště, kde se může před čímkoli schovat.
A teď ho opouštěl.
K narozeninám dostal docela velkou chatu na úpatí velkého útesu. Je to spíš taková malá vilka i se zahradou. Do domu může vstoupit jen on a ti koho tam sám pozve. Ani otec nemohl, navíc si byl jistý, že už dávno zapomněl, že mu někdy něco takového dal.
Tam bude nyní jeho domov.
Vyhoupl se na okenní parapet a nasedl na koště.
S úlevným povzdychem se odpíchl, a už byl ve vzduchu.
Vyletěl k obloze poseté třpytivými hvězdami a ve vzduchu se ohlédl.
Jeho poslední slova při pohledů na dům jeho předku zněla:
"Sbohem."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 4. října 2007 v 13:47 | Reagovat

Krásně to začíná, jsem moc zvědavá na pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama