Kapitola 5.- Sen

1. ledna 2007 v 15:13 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Právě odbíjela půlnoc.
Tato půlnoc signalizovala nejen příchod dalšího dne, ale i příchod naděje pro celý svět.
Ta naděje se právě teď jemně sápala na Harryho Pottera, o této půlnoci již šestnáctiletého chlapce.

Harry se s trhnutím probral z křehkého spánku a posadil se na posteli. Cítil po celém těle divný pocit. Zalézal až do morku kostí a nevynechal v těle snad ani jediný nerv.
Trvalo to však jenom chvilku.
Chlapec zapadl zpět do dek a cítil se, jako by právě uběhl maratón.
Jeho tělo se ještě třáslo po nárůstu energie.
Netrvalo to dlouho a znovu, tentokrát hluboce, usnul.
<<<<<<<<<
Draco měl už přichystané všechny věci. Vedle jeho noblesní postele leželo asi šest kufrů se všemi jeho věci.
Nebál se, že by ho někdo nachytal, jak balí, neboť do jeho ložnice chodili jen domácí skřítci, a ti po jeho výhružkách slíbily, že ani nemuknou.
Draco se na sbalené kufry mírně zamračil, jako by se je k něčemu snažil přinutit.
Teď si uvědomil menší problém.
Chystá se na útěk, ale nemůže přece utíkat s šesti kufry na zádech. To by moc daleko neutekl.
V tom ho napadlo, že vlastně může používat hůlku(aspoň k něčemu je dobré mít vlivného otce) a může kufry zmenšit.
Udělal tak a začal plánovat i ty nejmenší detaily.
<<<<<<<<<<
Harry se rozlámaně posadil na posteli.
Zdál se mu zvláštní sen.
Zdálo se mu o tom, jak lehce klouzal vzduchem nad nádhernými jehličnatými lesy. Viděl na prosto dokonale. Tam běžel ke své noře vystrašený zajíc, tam ho zase se strachem v očích pozorovala nazrzlá veverka. Když ale viděla, že svůj pelíšek má blízko a v případě nebezpečí se v něm lehce schová, dál provokativně hlodala svůj oříšek.
Takový sen se Harrymu ještě nezdál. Ta podivná harmonie, všechny zvuky.
Patřilo to tam, ale ještě žádný člověk je nikdy z této stránky nepoznal.
Málokterý člověk si jde totiž zalétat do lesa-
"To bude nejspíš tím, že žádný člověk létat neumí, víš. - No…ale já letěl a nemyslím si, že to byl jen tak nějaký sen. - Jo, tak ukaž křídla ,hrdino. O tom bych přece musel vědět, kdybys nějaký měl. Vždyť ty jsem já a já jsem ty. - ??? - Nechápeš, moc těžký přemýšlení na takhle ráno, co? No neva, to probereme později. Kolik je hodin?", Harry se otočil na budík, na kterém bylo teprve několik minut po páté ranní.
"To je ještě času", zamumlal a lehl si zpět do postele.
Na nočním stolku ho ale provokovala Nebelvírská kniha a tak se pro ni natáhla a otevřel ji.
Žádné překvapení jako minulého večera se ale nekonalo.
Ospale se podíval na Becara, který si znárodnil místečko v nohách postele a teď ho upřeně pozoroval.
Vlastně se teď pozorovali oba.
Becar nedočkavě a Harry (kupodivu=))) zamyšleně.
Chlapec stále nemohl uvěřit, že je, co je a nutilo ho to k přemýšlení. Nemohl se také dočkat až konečně opustí toto trpitelské místo (hlavně se nelituj!!) a konečně se podívá domů.
Do opravdového domova, kde si bude moct dělat, co bude chtít a nikdo ho nebude hlídat.
Bylo mu líto, že s sebou nemůže vzít Rona i Hermionu, ale tam, kde jsou se mají dobře a jsou v bezpečí.
To by s ním nebyli.
Navíc nechtěl riskovat, že by někdo odchytil Hedviku s dopisem nebo by se také někdo z nich mohl nechtíc prořeknout.
A Becara posílat nechtěl, toho by si hned všimli a zajímali se odkud je.
Znovu obrátil svou pozornost ke knize.
Zachvilku už se do ní tak začetl, že přeslechl zvonění budíku a hlasitý dupot strýce Vernona na schodech.
Uvědomil si to v poslední chvíli, rychle budík zaklapl a schoval knihu.
Na poslední chvíli.
O setinu sekundy později se otevřeli dveře.
V těch stál opravdu strýc Vernon v županu a s obličejem rudým jako rak.
Vernon se celý třásl, ale nebylo to tím, že by mu byla zima, ale tím jak se jen s těžkostí snažil zvládnout vztek na svého synovce. Kdo to taky kdy viděl, nechat vyzvánět budík skoro pět minut v půl sedmé ráno.
Ve dveřích jako by zamrzl.
Tušil jako by tu něco nebylo v pořádku.
Jeho obličej zčervenal ještě více, když se namáhavě snažil zjistit, co je tu jiného.
Po několika vteřinách strávených ve dveřích s hlavou rudou a kouřící si uvědomil, že tam zaznamenal o jednoho ptáka více, než by měl.=))))))
"Co si o sobě myslíš, kluku!! V šest hodin ráno tady necháš pípat budík a navíc tady určitě něco chytáš. Netvař se tak udiveně, tenhle pohled jsem už viděl mnohokrát a vždy potom jsi něco provedl. A nemusely to ani být ty tvoje úchylnosti." Rozeřval se konečně Vernon. "A co to tady máš za papouška. Doufám, že to není něco z toho, toho…no z toho tvého světa.", nepřestával prskat Harrymu přes práh.
"Ten koberec se bude muset potom dát zase vysušit.", pomyslel si a klidně se podíval na strýčka.
"Kdepak strýčku, k ničemu se nechystám. To by o tom museli vědět i ti ostatní a ti by vám to jistě oznámili," řekl Harry strýčkovi, přičemž věděl, že si strýček ještě pamatuje, kdo jsou ti ,ti´. "Navíc žádnou lumpárnu nechystám, z toho už jsem vyrostl."
"Sice se chystám zmizet řádu z dohledu, ale to se za lumpárnu nepočítá. To je pro správnou věc.- Jo, to je totiž pro tebe, že? - Přesně tak." Pomyslel si posměšně v duchu.
"Tak ať se to už víckrát neopakuje!" zaprskal naposledy, otočil se a práskl za sebou dveřmi.
"Ufff, to bylo o fous.", vydechl a hodil sebou zpět na postel.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 4. října 2007 v 13:41 | Reagovat

Jůůůů, mně se to moc líbí :-)

2 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 19:06 | Reagovat

Krása... vrátí se ale Harry do Bradavic?

3 timiczech timiczech | E-mail | 16. července 2010 v 12:02 | Reagovat

je to super ale stryc vernon neryka svet ale spolek a harry neryka strycek ale stryc vernon jinak je to super!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama