Kapitola 4.- Den ještě nekončí aneb překvapení

1. ledna 2007 v 15:10 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Kniha se pomalu snesla na zem. Rudozlatý opar pomalu mizel až nakonec zmizel docela.
Harry se už dostatečně vzpamatoval a upaloval pro knihu, protože, kdyby se tu objevil někdo od Dursleyů a uviděl uprostřed pokoje na zemi tu zvláštní knihu, myslel by si, že zkouší čarovat. Navíc ještě nevěděl, jestli necítili i oni tu zvláštní auru z knihy.

Zvedl knihu a šel si spolu s ní sednout na postel. Vedle postele měl noční stolek, takže do ní knihu kdyby náhodou rychle schová.
Chlapec byl zvědavý, co v té Nebelvírově knize, jak přečetl na deskách, skrývá za tajemství.
"Nebelvírova kniha. Neříká ti to něco? - No, jo…počkat, Nebelvír mě tam oslovoval ,Dědici´. - No blik, to byla rychlost. Už si začínáš pro dnešek zahřívat mozek, co? Pozor abys to s tím přemýšlením nepřehnal. - Nemusíš se bát, to je teprve začátek."
"Takže to je další věc, co přede mnou Brumbál tajil. - Před námi! - Tak dobře, před námi. - No to bych řekl, ale teď zpět k tématu. - Co si o sobě vůbec Brumbál myslí, zatajit mi takovou důležitou věc. Když na mě minule vybalil tu věštbu, tak tohle mohl taky, to už by mě ani v tu chvíli nezaskočilo. Navíc to je přece dobrá zpráva. - Jo, Godric byl kabrňák. - Takhle to dál nejde, on mi prostě nevěří. - Spíš si o tobě myslí, že jsi ještě malý dítě."
Harry začal nevědomky chodit po pokoji s knihou v ruce. Zlostí na Brumbála se mu zkřivil obličej.
"To se mi snad jenom zdá!", vykřikl směrem ke dveřím, jako by snad ony za něco mohli.
Tlumené křik ze zdola napovídal, že toto už Dursleyovi opravdu zaregistrovali.
Chlapec se postavil ke dveřím a poslouchal, jestli uslyší dupot valících se tun do schodů.
Neslyšel.
"Dobře, vždyť já Brumbála pro život nepotřebuju, v klidu se bez něj obejdu.", konstatoval nyní už klidným hlasem.
"Tímto s vámi končím, se všemi. Nevěřím, že by jste o tom nevěděli. To zase jenom já jsem ten neinformovaný.", pohlédl směrem k oknu, kde, jak si myslel, určitě hlídají někteří členové řádu.
Aby se uklidnil otevřel knihu, kterou držel v ruce. Náhodou to byla ta Nebelvírova. Předtím si ani nevšiml, že ji stále drží v ruce.
Otevřel ji na první stránku.
Minulý text byl pryč, zůstali tam jen rady.
Otočil na další stranu. Než ale stačil dootočit ji úplně vypadl na něho z knihy dopis zabalený v zažloutlé obálce.
Písmo na obálce bylo stejné jako úvodní slova v knize.
Godricovo.
S očekáváním dalších rad na jeho nesnáze otevřel opatrně dopis
Když ho rozkládal vypadal velice křehce.
Rady se v něm sice nedočkal, ale pomoci určitě ano:
"Milý dědici,
dopisem tímto získáváš vše rodinné bohatství a vše co patří k němu. Získáváš také panství ohromné, skryté před zraky všech. Jen oči tvé a oči tvých vyvolených jej uvidí.
Vyslov třikrát za sebou slovo Nebelvír a pomysli na všechnu lásku, co vězí v tobě a objeví se tvůj průvodce s klíčem od panství. Pojmenuj ho jak chceš.
Možná nalezneš více než jen domov.
Mnoho štěstí a lásky
můj dědici

Tvůj dávný předek Godric Nebelvír"

"Kolik překvapení jsem ještě schopen dnes strávit? - Mě teda to překvapení tak překvapilo, že už ani více překvapení mě ani překvapit nemůže. - Jo, to vidím…teda slyším. - No tak jsme na tom stejně. Ostatně jako vždycky."
"A víš ty vůbec, co to znamená? - Co co znamená? - No přece to panství. Říkal si přece, že s Brumbálem a řádem končíme. - Aha, můžeme odsaď zdrhnout. - Přesně na tohle jsem myslel."
Chlapec si nahlas povzdechl.
,Možná najdeš více než domov.´
Možná ano.
Určitě.
Doma se cítil jedině v Bradavicích, ale věděl, že mu stejně schází takový domov, kde by se mohl schovat před vnějším světem.
"Super, mohli by jsme vyzkoušet přivolat toho průvodce. - Dobře, zkusíme to."
Harry se začal soustředit na lásku, co v sobě má a třikrát vyslovil slovo Nebelvír.
Nic se nestalo.
"Jak to, že se nic nestalo? - Asi si se pořádně nesoustředil, zkus to znovu! - Jak to, že myšlenka jak létám na koštěti není nikdy ta nejšťastnější? - Tak se soustřeď na svoje přátele, vždyť v těch vězí tvoje největší láska a síla!"
Soustředěním zavřel očí a usilovně myslel na lásku ke svým přátelům, Remusovi i Siriusovi, dokonce i na vzpomínku svých rodičů.
Na čele se mu mírně perlil pot, když pocítil, že by mohl začít odříkávat. Cítil, že je již naplněn tou neutuchající láskou, kterou ke všem tak cítil.
Ovzduší v pokoji zhoustlo a Harry uslyšel zase ten nádherný zpěv.
Nyní se k němu přidal i jiný zvuk.
Zpěv fénixe.
Harry otevřel oči a opravdu.
Před ním se ve světle knihy třepotal ve vzduchu krásný rudozlatý fénix.
Byl asi metr velký s nádhernýma černýma očima. Ty se na něj třpytily jako hvězdy na noční obloze (až na to že je to naopak(hvězdy by musely být černé a obloha světlá=))).
Teď věděl, jak to je s tím ,pojmenuj ho jak chceš´. Myslel si, že se to vztahuje na panství, ale ono se to vztahovalo na tohoto fénixe.
Fénix přistál na posteli a něco upustil do dek.
Harry se pro to shýbl.
V peřině ležel nádherný zlatý prsten s nádherným rudým granátem uprostřed. Na granátu byl vyryt okřídlený lev.
Tak to musí být ten klíč.
Hned si ho nandal na ruku, aby ho nezašantročil. Kámen zazářil.
"Asi pozná vlastníka. - Je nádherný, co? - To teda, hezčí jsem ještě neviděl", nemohl od prstenu odtrhnout oči.
Fénix na posteli zazpíval nějakou kraťoučkou píseň a obrátil tak na sebe pozornost.
"Tak jakpak ti budeme říkat, co?", zeptal se ho a pohladil ho po malé hlavičce.
Odpovědí mu byla nádherná píseň.
"Co?Krásná píseň? Tak jo, ale bylo by moc na dlouho pokřikovat na tebe Krásná píseň, nemyslíš? Tak třeba v latině…krásný se řekne bellus a píseň carmen. Asi budeš kluk, co?(veselé zatrylkování) Tak to jednoduše spojíme a budu ti říkat Becar. Líbí se ti to?
Nádherná píseň.
"Doufám, že to Dursleyovi neslyší nebo se jim to alespoň líbí." Poznamenal směrem k Becarovi.
"Pro dnešek už toho bylo dost, útěk naplánujeme až zítra, co?", promluvil tentokrát i k Hedvice, která se pro dnešek taky nestačila divit a teď měla oči vykulené jako nikdy v životě.
A tak mi to pořádně okomentujte, z každého komentu mám hroznou radost.
Tak mi ji přece udělejte.=)))))
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 26. července 2007 v 13:56 | Reagovat

Zajímavý !

P.S. Podívej se na můj blogís

2 Mallow Mallow | 8. září 2007 v 0:40 | Reagovat

Je to moc pěkné :)

3 Távička Távička | Web | 18. září 2007 v 18:56 | Reagovat

Výborný, supr, píšeš na 1. :-)))))))

4 Leonyda Leonyda | Web | 4. října 2007 v 10:34 | Reagovat

Skvěle se to rozjíždí... Becar... zní to dobře. A ty hovory se svědomím... paráda :-)

5 Salea Satti Salea Satti | 17. prosince 2007 v 13:55 | Reagovat

je to krásný, hned jsu na další kapču :-D

6 dtrarfo dtrarfo | 6. května 2008 v 17:07 | Reagovat

je to supr mrte si tzo vymyslel s tim panstvim sem na to docela zvědavej a ten draco mě taky potěšil

7 niki niki | E-mail | Web | 26. června 2008 v 14:22 | Reagovat

pěkný...:)

8 morgana la fay morgana la fay | 10. července 2008 v 15:00 | Reagovat

super.letim na další kapču

9 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 19:03 | Reagovat

úžo žúžo

10 Kateřina Kateřina | E-mail | 10. června 2009 v 16:43 | Reagovat

Je to vážně moc hezký vážně moc těším se na další kapitolu

11 monika monika | E-mail | 15. června 2009 v 21:17 | Reagovat

tato kapitolka je velmi dobrá,ale vadí mi, že tato povídka není dokončená (soudím podle počtu kapitol,že ji chceš napsat ještě delší??)

12 Ewelyn Dark Ewelyn Dark | Web | 28. listopadu 2009 v 15:50 | Reagovat

supeeer :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama