Kapitola 3.- Z pohledu Lupuse

1. ledna 2007 v 15:09 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Zatímco Harry ještě nějakou chvíli tupě civěl na knihu, na druhém konci Anglie v luxusní vile seděl stejně starý chlapec a přemýšlel.
Přemýšlel o rodině a o tom, co pro něj vlastně znamená.

Jeho otec, dokonalý, vždy kuriózní a autoritativní. Vždy si prosadil svou, ale tomu je nyní konec. Po nedávném seznámení společnosti s fakty týkající se Lorda Voldemorta a jeho návratu mezi živé, byl jeho otec, Lucius Malfoy na seznamu nejhledanějších osob v celé Anglii.
Draco by měl být zdrcen a proklínat toho hrdinu Pottera, za to, že tomu tak je, ale on cítil jen vděk. Nikdy neměl svého otce rád, ba naopak.
Nenáviděl ho.
Byl to on, kdo ho vychoval do bezcitné a nadřazené stvůry, která všemi akorát opovrhuje.
"Někdy mi vážně připadá, že ani nejsi Malfoy," zasyčel ledově na Draca, když byl ještě malý a nedokázal si udržet kamennou masku, když jeho otec před ním bezdůvodně mučil domácího skřítka. Tehdy se na otce znechuceně zamračil a pak od něj odvrátil hlavu. To, co následovalo si nedokážete představit ani v těch nehorších nočních můrách. Chudák malý Draco pak skoro měsíc nevyšel z domu.
Narcisa Malfoyová, rozená Blacková, jakoby ani nevěděla, že nějakého syna má. Od té doby , co se chlapec naučil chodit a mluvit se o sebe stará sám. Ne, že by to bylo tak složité. K tomu, aby v sídle přežil opravdu stačilo umět chodit a mluvit.
Stačí si zažádat o peníze nebo si rovnou dojít do Gringottovy banky do svého trezoru.
Za peníze si totiž, jak už ho odmala učili, koupíš vše, na co jen pomyslíš.
Jedno si ale ani za peníze nekoupíš.
Přátele.
Pravé přátele, ne jako ty imbecilní trolové Crabbe a Goyl. Ty idioti jdou vždy s tím, kdo má moc. Nikdy to nebyli praví přátelé.
Tohle Potterovi hrozně záviděl.
On měl přátele.
Přátele, kteří ho nikdy neopustí a vždy budou stát za ním, ať se děje cokoli.
Zatímco Draco se vždy mohl spolehnout jen sám na sebe. Na Draca Malfoye se vždy ledovým pohledem a na Lupuse, alias Draca Malfoye osamoceného a chtivého přátelství.
Ano, Lupus, vlk.
Vlk samotář.
Začal si tak říkat už v dětství, protože on sám se vlkovi tolik podobá. Žije ve ,smečce´ lidí, kde musí stále bojovat o své postavení. Nestačí mu k tomu ale jen ledový pohled šedých očí, ale také moc a síla.
Draca z přemýšlení vyrušilo potiché pufnutí, když se do pokoje přemístil domácí skřítek.
"Mladý pane, váš otec vám vzkazuje, že se máte v nejbližší chvíli dostavit do jeho pracovny. Je to prý důležité.", vypískl skřítek ustrašeným hláskem a sklonil přitom hlavu k zemi tak, že si skoro odřel nos.
"Jistě, vyřiď, že hned přijdu.", nasadil chlapec, vlastně už skoro mladý muž, ledový tón a na důkaz se svedl z křesla.
Skřítek se znovu hluboce uklonil a s tichým puf zmizel.
Cestou do otcovy pracovny musel Draco projít spletitými chodbami.
I když ministerstvo už Malfoy Manor několikrát prohledávalo, nikdy nenašli několik dobře skrytých místností.Byly v nejzazších částech vily, kde někdy i pro časté návštěvníky bylo velmi těžké se vyznat.
Draco se zde ale narodila a tak to tu znal do nejmenších podrobností. Dokonce si myslel, že zná i několik tajných vchodů a východů.
Stejně ho ale zajímalo, jak ministerstvo zjistilo něco o tajné místnosti pod přijímací síní.
Dorazil před honosně vyhlížející dveře a zaklepal. Jednou a pak dvakrát rychle. Bylo to smluvené znamení, že nehrozí žádné nebezpečí. Kdyby tak neudělal, tak by otec do dvou sekund byl v tajné chodbě vedoucí přímo z kanceláře ven do lesů.
"Dále!", ozvalo se zevnitř ledovým hlasem protahujícím všechny samohlásky.
Draco tedy otevřel a s ledovým pohledem vkročil dovnitř a tiše za sebou dveře zavřel.
Lhostejným pohledem se otočil zpět na otce a uctivě se zeptal: "Potřeboval si něco, otče?"
"Ano, potřebuji si s tebou promluvit o tvém zasvěcení mezi nás, Smrtijedy."
Draco v duchu zanaříkal: "A jéjé, už je to zase tady."
Nahlas řekl ale jen: " Je to na tobě, otče, a na našem Pánovi, kdy mě povoláte. Já jsem připraven."
"Ano, připraven na vše", pomyslel si zase v duchu, "dokonce i na to na co se skutečně chystám."
Ušklíbl se při představě na ohromenou otcovu tvář po svém již dlouho plánovaném útěku z domu. Útěk měl nastat v noci předtím, než ho Pán zla povolá na zasvěcení.
"To je jenom dobře, Draco, jenom dobře. Doufám, že s tebou Pán zla bude spokojen."
"Ano, já také, otče."
"Dobře, můžeš jít, jenom buď připraven. Tvůj večer by měl nastat ode dneška za tři dny. Nyní jdi a připravuj se."
Draco tedy vyšel ze dveří a plížil se ke svému pokoji.
Zítra se stane to na co se tak dlouho chystám.
Zítra konečně uteču z tohoto domu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 4. října 2007 v 8:14 | Reagovat

Že bych toho Draca začala mít ráda? :-D

2 Salea Satti Salea Satti | 17. prosince 2007 v 13:47 | Reagovat

jo taky se mi začíná líbit :-D

3 Ivi Ivi | 15. února 2008 v 17:15 | Reagovat

Hm...Draco je nějaký Nebelvírský 8-D

4 Markéta Markéta | E-mail | 13. května 2008 v 18:14 | Reagovat

Jsem ráda, že se Draco začíná chovat aspoň trochu normálně. I když jsem ho doteď moc v lásce neměla.

5 niki niki | E-mail | Web | 26. června 2008 v 14:19 | Reagovat

hm.......pěkná kapča..ale nevím jestli to u DRACA sedí..

6 Fion Fion | 27. června 2008 v 18:33 | Reagovat

To NIKI: O to jde. Tohle není Harry Potter, ale povídka VOLNĚ navazující....postavy se zde nechovají tak jak by měli...

7 uuuuuuuuuuuuuuuuuuuuaaaaaaaaaaaaaaaaaa uuuuuuuuuuuuuuuuuuuuaaaaaaaaaaaaaaaaaa | 30. srpna 2008 v 16:05 | Reagovat

super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama