Kapitola 2.- Oslava

6. ledna 2007 v 12:26 | fion |  Tajemství černého úplňku
Začalo se stmívat.
Na jediném náměstí ve vesničce Auromons se pomalu začali scházet všichni obyvatelé.
Jako první dorazili už odpoledne stařešinové a druidové se svými dalekohledy, kterými chtěli pozorovat oblohu. Na to ale bylo potřeba těch nejlepších míst, která si pojistili právě svým brzkým příchodem.
Poté na náměstí dorazil i zbytek vesničky.

<<<
Lucas došel se svým otcem až k bráně na náměstí. Tam se od něj otec odpojil, protože měl za úkol hlídkovat.
Adrien měl kolem pasu připásaný svůj nádherný stříbrný meč, který se v rodu dědil z pokolení na pokolení. Každý předchozí majitel tohoto meče musel dosáhnout hranice alespoň šestnácti let.
Adrien byl ale rozhodnut dát ho synovi nyní, zaútočily-li by nestvůry na vesnici. Lucas měl u sebe také meč, takže až si je navzájem vymění, nebude nijak moc oslaben.
Z hlouby duše ale doufal, že žádné nestvůry nezaútočí. Jak rád by se byl později s vnoučaty zasmál, jak tenkrát dědeček po celé vesnici vyvolal poplach, když se stejně později nic nestalo.
<<<
Lucas došel až ke svým přátelům, kteří postávali stranou od ostatních a tvářili se vážně, což pro ně nebylo zrovna tradiční. Když spatřili svého dlouholetého kamaráda, přívětivě se na něj usmáli.
Korin mu šel naproti.
Byl to vysoký černovlasý mladík s dobře tvarovaným tělem. Jeho velké zelené oči se na každého přívětivě usmívali, stejně jako celý obličej. Jeho úsměv podlamoval mnohým dívkám kolena. Byl to rodilý svádič dívek, čehož často také využíval. Chodil snad s každou dívkou z vesnice, kromě Delphine. Kromě toho byl ale Korin velmi nadějný bard. Stejně tak ale vykonával ve Zlaté čtyřce úlohu léčitele, neboť jeho otec byl léčitelem vesnice, tak se u něj mnohému přiučil.
Delphine s jejím bratrem- dvojčetem- Eridem, postávali opodál.
Oba byli hnědovlasí s velkýma hnědýma očima.
Delphine byla odvážná a krásná. Pohled plachého zajíce jí jen přidával na dokonalosti. Po této dívce toužili naprosto všichni chlapci v království, dokonce v hloubi srdce i samotný Korin, ale žádný si zatím její city nevydobyl natolik, aby se v jejím srdci objevil hlubší cit než přátelství nebo rodičovskou, případně sourozeneckou lásku.
Její dvojče Eridus byl jako všichni ostatní velmi přátelský a milý. Ve společnosti ostatních dětí byl možná trochu zamlklý, ale ve společnosti svých nejlepších přátel byl v mluvení nezadržitelný. Byl to vlastně takový mozek Zlaté čtyřky, protože byl nejchytřejší a nejrozumnější. Vyznal se také nejlépe v botanice a zoologii, dokonce měl i jisté nadání pro předvídání počasí.
Byl to také on, kdo promluvil na Lucase, v partě nejlepšího bojovníka a ochránce všech ostatních: "Nějaké nové zprávy? Nezjistil tvůj otec něco přesnějšího?"
Lucas si povzdechnul: "Zatím nic nového, až na to, že si je otec téměř jistý, že zaútočí dnes na té slavnosti. Bude tam mnoho lidí na jednom místě. Výborná příležitost k útoku. Navíc je jen málokdo ozbrojený. Jste doufám v nejhorším připraveni uprchnout?"
Všichni sklopili hlavy, ale svorně zakývali na souhlas.
Korin vzhlédl a promluvil za všechny, nejspíš se už o tomto tématu bavili než přišel: "Ano, jsme připraveni. Naše rodiče prý ale nikam nepůjdou, budou bránit svou rodnou vesnici do posledního dechu. Poslali nás osedlat si koně, abychom byli připraveni na cestu a sbalili nám věci na dlouhou cestu," povzdechnul si, "Ale co ostatní, Lucasi? Nevypadají, že by čekali nějaký útok. Navíc jak říkáš, většina je dokonce beze zbraně," pokračoval skoro hystericky. Ve tváři se mu zračil strach, nejspíš hlavně o rodiče.
"Oběhl jsem celou vesnici, ale všude se mi jenom vysmáli do obličeje. I na přesvědčování, že nejde o žert, mi zavřeli pokaždé přímo před nosem," odpověděl zoufale Lucas, "Potom jsem tedy šel za Vůdcem, ale ten mi vynadal do stejných bláznů jako je můj otec. Že si prý nenechá zkazit takovou jedinečnou slavnost jenom pro dobrý pocit nějakého paranoika. A potom mě bez milosti vyhodil za dveře a ještě mě varoval, že jestli někdo z nás udělá nějaký rozruch, tak to půjde ke dvoru jako narušování občanské svobody."
Odpověď už zanikla v rozjásaném davu, který začal provolávat slávu Vůdci vesnice, který vystoupal na stupínek, aby pronesl slavnostní řeč: "Milí spoluobčané, je mi velkou ctí uvítat vás v tento vzácný den. Za krátký okamžik měsíc Mizar zajde a na obloze zůstane svítit jenom Thoros, který tu vídáme jen jednou za rok. Poprvé v historii se ale oba přestupy stanou najednou. Před pár dny dokonce ke mně přijel posel přímo od krále se zprávou, že na tento den byla před mnoha lety dokonce i pronesena věštba. Zněla takto: "Ve vyjímečný ten den, kdy Měsíc roku vystoupá a Nezacházející zajde, zrodí se Mocný, jenž bude za dobro země bojovat. Mocná dávná síla do jeho duše vnikne a tam zahnízdí. Mocnou sílu pak bude Mocný ovládat. Jen devět z deseti má, ale jeden zbývající jeho moc dokazuje..."
Všichni obyvatelé napjatě poslouchali celé znění věštby. Dokonce i Lucas s přáteli na chvíli zavřeli pusu a věnovali věštbě pozornost.
Vůdce měl očividnou radost, že se mu podařilo na chvíli rozpoutat soutěž v přemýšlení, ale poté hned obrátil veškerou pozornost na sebe pokračováním proslovu: "Teď vám chci popřát příjemný svátek, který se za chvilku vyplní."
Dav, mu začal provolávat slávu, zatímco Zlatá čtyřka se jen opodál mračila. Bylo vidět, že Vůdce touží akorát po moci a po tom, aby ho jeho lidé uctívali. A to se mu právě povedlo.
Z lesa se ozvalo táhlé vlčí zavytí. Vedle Lucase se i Atair přidal k žalostnému zpěvu svých bratrů v lese.
V tom okamžiku se na obloze začalo něco dít. Mizar slabě zablikal, ale jenom tak, aby to postřehlo jen trénované oko. Potom začal postupně tmavnout, až téměř zmizel na tmavém večerním pozadí.
Lucas vše fascinovaně pozoroval. Vedle něho stále vyl Atair, protože byl na změny měsíčních fází mnohem citlivější než ostatní, ale to Lucas ani v nejmenším nevnímal.
Cítil, jak měsíc přitahuje celou jeho mysl, celé jeho soustředění, celou jeho duši.
Potom najednou cítil ostrou bolest hlavy. Bolestí nemohl dokonce ani vykřiknout, protože ho žádný kousíček těla neposlouchal.
Pak vše najednou bylo jako předtím, jako by se nic nestalo. I bolest zmizela.
Jeho přátelé i ostatní obyvatelé stále fascinovaně koukali na měsíc a ničeho kolem si nevšímali.
Potom začali konečně hrát hudebníci místní veselé písně.
Začalo se tančit pod svitem jednoho měsíce. Tento okamžik však trval jen pár minut, když se objevil i druhý měsíc…
Lucas byl ještě trochu vedle a tak nechal kamarády, ať si povídají o tom, co se právě stalo. Moc se do rozhovoru nezapojoval, jen když se ho někdo na něco zeptal, přikývl.
Proběhli asi tři hodiny od začátku slavnosti a stále se nic nedělo. Oni- čtyřka- však stále byli ostražití a kontrolovali každého, kdo vydal sebemenší divný zvuk.
Po nebi přeletěl Ascella a zapískal typickým orlím křikem.
Lucas vyskočil na nohy, protože mu bylo jasné, že něco není dobře. Ostatní se po něm zvědavě podívali.
Chlapec jen kývl k obloze a řekl: "Ascella. Poprosil jsem ho, aby hlídal z oblohy."
Všichni se jako na povel zvedli ze země, kde až dosud klidně seděli a pozorovali slavnost z uctivé vzdálenosti.
Z vesnice se ozval výkřik.
Poté následovali výkřiky bolesti a zběsilé řvaní krevelačných nestvůr…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 19. září 2007 v 20:04 | Reagovat

Pěkná kapitolka, jdu číst dál :-)

2 Távička Távička | Web | 24. září 2007 v 20:23 | Reagovat

Jen pokračuj, je to fakt napínavý, jdy číst dál:-)

3 gastris gastris | E-mail | 7. února 2009 v 18:57 | Reagovat

super, jen tak dál

4 Narnijská vlčice Narnijská vlčice | 4. července 2010 v 21:09 | Reagovat

Nádherné.Skvěle popisuješ situaci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama