Kapitola 19.- Seznámení

1. ledna 2007 v 15:28 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Draco překvapením otevřel pusu.
Před ním se začal rýsovat nádherný mnohopatrový hrad s mnoha věžičkami a hláskami, které by mu mohly i Bradavice závidět.
Nejpodivnější na tom ale bylo, že Draco už ten hrad viděl.
Tehdy ve snu, když běžel kolem jako šedý vlk.

Vzpomněl si také, že tehdy viděl světlo v nejvyšší věži. Ihned se na to tedy zeptal: "Ehm, Pottere, bydlí někdo v pokoji tam, v nejvyšší věži? Ne, že bych o tom něco chtěl vědět, jen mě to zajímá."
Falco se na něho zvláštně podíval: "Ano, v té věži mám pokoje já."
Dál už nemluvili a vstoupili do otevřené brány. Za nimi pochodovali kříženci s hrdě vztyčenými hlavami.
Oni ovšem věděli, že mohou být na co hrdí. Během boje neztratili jediného člena, jen dva byli lehce zraněni. Na rozdíl od obrů se tedy do svého domova vraceli všichni relativně v pořádku.
Po Falcově pravici zavrčel Alcippe: "Netuším, co s ním chceš dělat, Falco. Jestli je to tvůj přítel, na což to venku moc nevypadalo, rádi ho přivítáme. Jestli to ale je jen špeh, kterému jsi ukázal hrad, bez milosti ho zabijeme."
Falco pokýval hlavou. Něco takového čekal a přemýšlel, jestli neudělal blbost, když Malfoyovi hrad ukázal. Viděl, jak nebezpeční tyto tvorové jsou a takovou smrt by nepřál ani svému nepříteli. Dokonce ani Malfoyovi.
"Malfoy, pojď se mnou, musíme si promluvit," kývl na Draca, který pozoroval Alcippa odcházejícího směrem k poradnímu sálu.
"Ty mu rozumíš, Pottere? To vypadá jako další schopnost, která je i v kouzelnickém světě značně omezená, nemyslíš? Nechtěl bys taky nějakou přenechat nám, ostatním?" pronesl ironickým tónem s úsměškem na tváři.
"Být tebou, tak radši držím hubu, Malfoy. Alcippe, ten kříženec, mi právě oznámil, že pokud nejsi můj přítel, tak tě celá smečka roztrhá na kousky. Tak se tak alespoň na chvíli snaž na chvíli tvářit. Je to jen pro tvé dobro. A mimochodem, tady na hradě mě oslovuj Falco. Znají mě tady pod tímto jménem. Mohli by si myslet, že mě tím "Pottere" napadáš a dopadl by jsi stejně jako v prvním případě."
Draco se při zmínce o roztrhání zatvářil zděšeně, ale ihned potom nasadil svůj ledový výraz. Snažil se ale, aby nebyl pohrdavý.
Už měli za sebou spousty schodů, ale před nimi se neustále objevovali další a další. Draco měl pocit, že s každým dalším patrem přibývá více schodů.
Konečně se došplhali až na vršek do společenské místnosti a posedali si do pohodlných křesel.
Falco se sice ze zdola mohl přemístit, ale musel za prvé ukázat Malfoyovi cestu a za druhé si nechtěl nechat ujít výraz štvaného zvířete, když Malfoy do těch schodu šplhal.
Teď se podíval na tu hromádku oddychujícího neštěstí a začal se smíchy válet v křesle.
Draco se na něj nechápavě podíval a zatvářil se nečekaně také vesele.
"Nevím sice, čemu se směješ, ale už by jsme mohli přejít rovnou k věci. Neobjevil jsem se na druhým konci Anglie jen pro tvoje potěšení. Jak už jsem řekl, jsem vlastně na útěku."
"Pro tvojí informaci, Malfoy, nejsi tady jediný, kdo před někým zdrhá. Myslíš, že jsem zde na hradě bydlel od malička nebo co? Že mě vychovávali krvežízniví kříženci, od kterých jsem pochytil jen tak jejich jazyk?"
"No, rozhodně to tak vypadá, ale teď k tomu, proč tu jsme," oznámil, "Teď udělám něco, co jsem ještě nikdy neudělal, Pott- teda Falco. Kde jsi tu přezdívku prosím tě vzal?" snažil se ještě oddálit tu trapnou situaci.
"Dali mě jí kříženci, jsem jejich vůdce," odpověděl hrdě Falco, "Neodbíhej od tématu! Co že jsi ještě nikdy neudělal?"
"No, já tě…chtěl jsem tě o něco poprosit?"
Harry se zatvářil překvapeně. Malfoyové nikdy neprosí.
"O co jsi mě chtěl poprosit, Draco? Když už prosíš zrovna ty mě, musí to být vážné. My dva se přece nenávidíme, pamatuješ?"
"Jistě, že si to pamatuji," ironie z jeho hlasu přímo čištěla, "Jak by také ne. Slavný Harry Potter, ochránce slabých a hrdina na dobré straně. Proti němu pak hrdý Draco Malfoy z čistokrevné rodiny, princ zmijozelské koleje, který ty slabší naopak šikanuje.
Potte-, sakra, Falco, pochop, už nikdy to nebude jako dřív. Já jsem utekl z domova, abych se nemusel stát Smrtijedem. Hnusí se mi, co dělají. Hnusí se mi vlastní rodina. Můj otec není nic jiného než chodící stroj na zabíjení se stále ledovým hlasem a pečlivě upravenými vlasy. Moje matka jako by ani nebyla moje matka. Nikdy jsem nezachytil, že by si třeba jenom všimla, že nějakého syna vůbec má." V polovině proslovu už skoro křičel a vypadal naprosto jinak, když dával najevo své emoce. Už to opravdu nebyl ten chladný zmijozelák, se kterým se na chodbě popral pokaždé, když začal provokovat tím svým ledovým hlasem.
"Dobrá, pomůžu ti, ale pod jednou podmínkou."
"Pod kterou?"
Falco udělal pro tuto chvíli něco naprosto nečekaného. Cítil ale, že je to naprosto správné. Právě před sebou viděl Draca Malfoye jako normálního kluka v jeho věku, který se netvářil ani povýšeně ani posměšně.
Zvedl hrdě hlavu a …
…natáhl ruku: "Jmenuji se Harry James Potter-Nebelvír, zde, na hradě Taegi, přezdívaný jako Lord Falco."
Draco se na něj vyjukaně koukal. Tohle opravdu nečekal. Pak ale pochopil hlavní pointu tohoto představení: Začít od znova.
"Draco Lucius Malfoy," na chvíli zaváhal, ale stejně pokračoval, "jinak také přezdívaný Lupus."
Pevně uchopil Falca za ruku a dlouze a pevně s ní potřásl.
"Takže, Draco, nebo mám snad říkat Lupusi? Co jsi potřeboval?"
"Můžeš mi říkat Lupusi, jestli ti to nebude vadit. A k mému problému: Potřeboval jsem od tebe pomoci v případě nouze. Jak už jsem jednou říkal, neocitl jsem se na tomto místě jen tak z mého rozmaru. Pár kilometrů na sever mám vilku, kterou mi koupil otec k patnáctým narozeninám. Bydlím tam se svou domácí skřítkou Corin. Teda, teprve se zabydluji, utekl jsem teprve nedávno."
"Opravdu? Já taky!"
"Cože, ty jsi taky utekl? Ale proč zrovna sem? A teď si uvědomuji, že jsi se představil jako Nebelvír. Myslím, že toho o tobě ještě spoustu nevím."
Seděli takhle až do rána a povídali si jako staří přátelé. Oba vypověděli své neuvěřitelné příběhy tomu druhému, přičemž se často ozývali výkřiky překvapení nebo zuřivosti.
"Ehm, Lupusi? Víš jak si ode mě žádal pomoc v případě nouze?" odpovědí mu bylo přikývnutí, "No, trochu jsem o tom přemýšlel a napadlo mě…No, nechtěl by ses přestěhovat sem ke mně na hrad? Víš, je to tu hrozně prázdný, teda je tu mnoho kouzelných tvorů, ale ti přece jenom mají trochu jiné myšlení. Já myslel, jestli by se ti nechtělo, když tam jsi taky sám. Tu domácí skřítku klidně vem s sebou. Já jenom, kdyby si chtěl, jestli ne, tak to samozřejmě pochopím…"
Draco se podíval na svého nově získaného přítele. Na svého jediného přítele.
V jeho očích viděl touhu po společnosti. Touhu po příteli.
S radostí přikývnul.
"Budu moc rád, když budu moci zůstat tady s tebou. Ježíš, to je už hodin, asi bych už měl jít nebo bude mít Corin strach."
Oba vstali.
Podali si ruce a Falco se na Lupuse upřeně zadíval.
"Nevěděl jsem, že stačí jen tak málo a získám takového přítele. Jsem moc rád, že tu se mnou budeš, Draco Malfoy, Lupusi."
Naposledy si stiskli ruce.
Pevně a přátelsky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gaba Gaba | E-mail | 16. července 2007 v 19:42 | Reagovat

ty jooo..ja tu powidku čtu jednim dechem ale tato...kapitolka senzace..oni sou kamaradi...přátele užasnyyyy....díky za to...za twou fantazii..!!!!

2 Leonyda Leonyda | Web | 5. října 2007 v 19:39 | Reagovat

Wow, krásná kapča, jsem zvědavá na pokráčko :-)

3 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 20:56 | Reagovat

No docházejí mi superlativy,takže prostě a jednoduše-dobrý

4 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 13:15 | Reagovat

Kámoši na život a na smrť?! Draco a Harry?! Fanfiction! Ale skvelé fanfiction! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama