Kapitola 17.- Porada řádu a odhalení

1. ledna 2007 v 15:27 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Celý Fénixův řád ještě chvíli koukal do prázdna, ze kterého se před chvílí přemístil ten tajemný kouzelník, který toho o nich tolik ví.
"A-ale jak???" došla konečně Brumbálovi ta tajemná věta, na kterou se měl zeptat už před pěti minutami.

"Tak to by jsme taky rádi věděli," ozval se jeden člen řádu, "navíc to vypadalo, že toho o nás ví ještě mnohem víc než jen to, co nám řekl. Musí to být opravdu mocný čaroděj."
Ostatní členové na tyto slova jenom přikyvovali.
"No alespoň, že je na naší straně," oddychl si Brumbál. "Vážení, teď se přemístíme zpět na ústředí, tam probereme vše, co se dnes stalo."
U vesničky Bluestone se ozvalo hromadné puf.
U vesničky Bluestone to vypadalo, jako by se tudy prohnalo ničivé tornádo.
<<<<<<<<<<<
Členové se přemístili pod strom na velkém náměstí.
Strom byl velký a jeho větve padaly až k zemi, takže jediné, co by je mohlo prozradit bylo tiché puf, které se ozvalo při přemístění.
Potom chodili členové po skupinkách po pěti k místu mezi domy číslo jedenáct a třináct. V tom místě zmizeli, jako by je dům spolkl. Jen ti zasvěcení v tomto případě věděli, že po jedenáctce je dvanáctka.
Když už byli všichni uvnitř, posedali si k dlouhému stolu v kuchyni.
Brumbál si povzdechla začal mluvit: "Takže….jsem moc rád, že jsme se tu dnes sešli v tak hojném počtu i po předcházejícím boji. Bohužel musím konstatovat, že nebýt toho tajemného čaroděje, bylo by nás tu teď mnohem méně. Chci znát vaše názory na něj a také na to proč toho o nás tolik věděl."
Brumbál domluvil a rozhlédl se po všech přítomných. Nechtěl nikoho vinit, ale očividně (ušislyšně) tu byl nějaký tajný informátor.
Ostatním to už také došlo a tak se začali "nenápadně" rozhlížet kolem sebe.
Jako první promluvil Moody: "Ten kouzelník, který nás zachránil toho o nás věděl moc. Víc než kdokoli jiný, o kom víme. Proto si dovoluji zde prohlásit, že zde mezi námi teď sedí jeho informátor."
Jeho bručivý hlas se odrážel od všech stěn místnosti v nastalém tichu.
Nyní povstal jeden neznámý mladý člen: "Dovoluji si s vámi nesouhlasit, Pošuku. Informátora nemusí mít přímo v řádu. Vždyť jste všichni viděli ty křížence, které měl s sebou a kteří bojovali proti obrům. Třeba nás právě teď odposlouchává nějaká malá moucha nebo třeba ten ptáček v kukačkových hodinách. Je skoro nemožné přijít na to, jak to o nás zjistil, je mnoho možností."
Domluvil a spokojeně se posadil.
Jako kdyby jim někdo dal rozkaz, začali se členové slavného Fénixova řádu nahlas překřikovat.
Dohady trvali až dlouho do noci.
<<<<<<<<<<<<
Draco si na sebe oblékl teplý hábit a ve dveřích se ještě rozloučil s Corin.
Rozhodl se, že se dnes večer půjde podívat na to podivné místo, kde se scházejí ještě podivnější zvířata.
Hned jak zavřel dveře, zachumlal se do pláště a zamířil k lesu. Včera večer mu Corin přesně popsala cestu.
Procházel kolem starých smrků a borovic, kteří se tyčili k nebi už nějaké to desetiletí.
Uvědomil si, jak je tady nádherně. Chladný větřík profukoval mezi stromy a cuchal mu blonďaté vlasy, které si nyní nechal dorůst až k ramenům.
Kdyby ho takhle viděla nějaká dívka, myslela by si, že před ní kráčí anděl.=)))
Šel už asi půl hodiny směrem na jih, když začal narážet na první známky osídlení lesních tvorů.
Tu viděl polámané větvičky ve výšce kolen, tam zase viděl obtisknuté kopyto v blátě.
Dospěl k místu, které mu popisovala Corin. Byla zde obrovská mýtinka, okolo které byly stromy snad nejvyšší v celém lese. Na druhé straně mýtinky bylo přenádherné hluboké jezero. Vlnky v něm vznikali a zanikali s nejmenším náporem větru.
Draco se pohodlně usadil a čekal. Doufal, že se dnes večer něco stane.
Náhle se mýtinkou ozvalo hlasité puf a hned potom řev divokých zvířat. Mezi tím řevem ale poznával i hlasitý smích.
Lidský smích.
Opatrně se převalil na břicho, aby mohl v klidu a nepozorovaně pozorovat=))).
Když spatřil, to co spatřil, v hrdle se mu zasekl dech.
Na kraji mýtiny, jenom kousek od něho se z ničeho nic objevila ta nejpodivnější stvoření. Ty podivní kříženci se stále ne a ne uklidnit a stále řvali na lesy svým vítězným řevem.=))
A mezi nimi se v záchvatu smíchu válel nějaký člověk. Podle pláště Draco poznal, že to bude nejspíš kouzelník.
Když se čaroděj uklidnil, tak se konečně zvedl na nohy a odkryl si obličej, doteď schovaný pod kápí…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 5. října 2007 v 18:36 | Reagovat

Anděl? Anděl! Ó né dost Fion... tohle mně zabije "chechtá se"

2 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 20:47 | Reagovat

No jo,souhlasim s Leonydou.A ten konec:DDDD

3 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 13:06 | Reagovat

Anjel??? Zbláznila si sa?! :-D Chcela by som vidieť toho smejúceho sa Falca... mohla by byť  sranda... pozorovať to váľanie sa na zemi :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama