Kapitola 16.- Boj a rozhovor

1. ledna 2007 v 15:26 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Smrtijedi se snažili držet ve skupinkách po třech, aby si vzájemně mohli krýt záda.
Členové řádu, protože jich bylo viditelně méně než Smrtijedů, bojovali samostatně a mohli se spoléhat tedy jen na sebe.
Boj už zuřil asi pět minut, když to začalo vypadat, že příslušníků řádů ubývá, zatímco Smrtijedi se zatím jakž takž drželi.

Najednou se přímo do středu všeho dění přemístila postava v tmavěmodrém nebo černém hábitu. To by však bylo normální, protože Smrtijedi se stále přemisťovali sem a nazpátek, ale tuto postavu při přemístění obklopila stěna z plamenů. Všichni okamžitě pochopili, že to bude někdo mocný a jistě velmi důležitý.
Téměř ve stejnou dobu se z okraje vesničky ozval zuřivý řev obrů, kteří se právě chystali zaútočit zezadu na členy řádu.
K onu neznámému čaroději se však přemístila ta nejpodivnější stvoření, jaká kdy čarodějové viděli.
Tvorové se chvilku rozhlíželi, a pak najednou zaútočili na obry, kteří se přiblížili ke členům řádů na moc malou vzdálenost.
Jejich útok byl rychlý, nečekaný a disciplinovaný. Dalo by se téměř říci, že obři proti nim neměli žádnou šanci.
Falco se konečně také zapojil do boje…
Tak moc se na tento večer těšil, neboť věděl, že bude konečně moci podniknout něco pro své blízké.
Smrtijedi si ho hned vzali na mušku a tak se musel velmi snažit, aby ho nezasáhlo žádné nepřátelské kouzlo.
Zaklínadla však jen šeptal, protože nechtěl, aby členové poznali jeho hlas.
"No vidíš, další nesrovnalost, kterou budeme muset napravit. - Jo, ale až doma, teďka tady mám práci. Copak sis nevšiml, že se tady teď snažím bojovat proti mnohonásobné přesile Smrtijedů? - Práci??? A kolik platí? Já myslel, že to máš jako koníček. - Prosím!! Teď ne, až doma."
Falca jeho vnitřní hlásek tak rozptýlil, že si nevšiml jednoho velmi nenápadného kouzla, které ho zasáhlo, naštěstí jen do ruky.
Na ruce se ihned objevila řezná rána, jakoby od říznutí nože.
Ruka ho začala trochu pálit, ale nebylo to určitě nic vážného, protože se s ještě větší vervou vrhl do boje.
Každé kouzlo, které Falco vrhl zasáhlo svůj cíl. Smrtijedů začalo pomalu ale jistě ubývat.
Členové řádu povětšinou už ani nebojovali a jen přihlíželi bitvě kouzelníka s několika málo člena proti Smrtijedům nebo také s otevřenou pusou zírali na již téměř skončenou bitvu mezi obry a těmi zvláštními tvory.
Falco měl nyní trochu času se ohlédnout. Viděl, že všichni si vedou výborně.
Equantherové s Alcippem v čele byli už od pohledu výborný válečníci. Jejich zlaté pruhy se nyní v obrovské rychlosti jímali jako jeden flek. Spolupracovali spolu s Aquisony.
Prvně se na obry vrhli Equantherové a zakousli se jim do nohou. Některé skolili sami, jiné porazili k zemi až Aquisoni, kteří je doslova zadupali do země. Aquisoni navíc ještě svými obrovskými křídli porazili i Smrtijedy, kteří se snažili bránil své spojence.
Elephynchové byli taktéž nemilosrdní. Všichni svými choboty uchopili nějakou dřevěnou kládu, kterých se tam povalovalo mnoho ze zbouraného domu, a začali jimi obry mlátit po hlavě. Bylo vidět, že v chobotech mají opravdu sílu, neboť málokterý obr po takové ráně ještě vstal. A ten, který vstal ještě vstal byl nemilosrdně zatlučen do země znovu bez možnosti bránit se, protože se motal tak, že to vypadalo, že se večer napil něčeho hodně ostrého.
Falco se obrátil zpět ke svým soupeřům, kteří se za tu chvilinku stačili jakžtakž vzpamatovat. Nyní se Falco rozhodl využít svůj trumf.
"Flamcosta defensare," zašeptal a kolem něj se vytvořila dokonalá ohnivá stěna.
Smrtijedi se po sobě jen překvapeně koukli a začali na něho pálit jedno kouzlo za druhým.Žádné z nich však neproniklo štítem.
Málokterý štít vydrží pohlcení jenom dvou takových kouzel a tento to vydržel dokonce od tak dvaceti Smrtijedů.
Smrtijedi se na sebe znovu koukli, tentokrát vystrašeně.
Stejně se na Falca nyní dívali i členové řádu, kteří byli velmi rádi, že je tento kouzelník na jejich straně.
Falco se na jejich překvapené pohledy jen zasmál. Velmi nahlas. Nyní ho pozorovali už i tvorové dobra, kteří se mu neslyšně ocitli za zády.
"Kdo jsi?" vykřikl jeden Smrtijed, podle všeho jejich velitel. Falco v tomto hlasu poznal Malfoye.
Schválně tedy změnil hlas na tichý a chraplavý a promluvil: "Jsem vaše zhouba. Jsem ten, co vás všechny pochytá a zavře do vězení. Jsem ten, kterému jste vzali vše na co jste jen dosáhli. Já jsem ten, kterého se všichni budete bát. Jsem Lord Falco z hradu Taegi."
Smrtijedi se viditelně lekli jeho drsného, tichého a klidného hlasu a okamžitě po proslovu aneb představení se přemístili pryč.
Falco zrušil svůj štít.
Otočil se a teprve teď si všiml, že za ním stojí jeho armáda a všichni mají dosud skloněné hlavy.
Poté se všichni naráz narovnali a zařvali. Bylo vidět, že i oni mají z vydobytého vítězství radost.
Na pravoboku Falco zpozoroval hromadné trhnutí. To ale jen členové Fénixova řádu zareagovali na hlasité projevy tvorů. Nejspíš si jej předtím nevšímali a potichu rozprávěli mezi sebou o tom tajemném cizinci a jeho armádě, kteří jim přišli na pomoc.
Falco mezi nimi poznal Brumbála, Remuse, Tonksovou, Kingsleyho a Arthura a Billa Weasleyovi.
Všichni vypadali nevyspale a celkem i zpustošeně, nyní však v jejich očích viděl i zvědavost.
Dopředu vystoupil Brumbál.
"Promiňte, ale můžete nám odhalit vaší identitu. Nikdo nás neinformoval, že nám přijdete i se svojí armádou na pomoc." Pokusil se trošku povolit napjatou atmosféru.
"Mohu vám říct jen to, že se jmenuji Lord Falco a opravdu jsem z hradu Taegi. Vaši lidé se mě bát nemusí. Z mé strany a ani ze strany mých přátel," ukázal za sebe, kde byli nastoupeni všichni kříženci, "vám žádné nebezpečí nehrozí."
Brumbál se ale nechtěl spokojit jen s tak krátkou odpovědí a ptal se dál: "Ale odkud jste se tu vzal? Jak jste se dověděl, že tu má zuřit bitva. A kde je vůbec ten hrad Taegi?"
"Mohu vám akorát říci, že mám špehy všude, Brumbále. Dokonce toho vím dost i o tom vašem Fénixově řádě. Vím, kde se nachází, kdo jsou jeho členové…ano dokonce znám i jméno vašeho špeha ve Voldemortových řadách."
Chtěl nechat potrápit Brumbála. Když on mi pořád něco tají, tak já ho teď taky nechám trochu trpět.
"A teď už sbohem, musím toho ještě plno vyřídit." Řekl, když viděl, že Brumbálovi bude ještě dlouho trvat seskupit dohromady větičku "Ale jak??" .
Za ním ještě zařvala celá armáda a on se spokojeně přemístil zpět do svého sídla i s jeho spojenci.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 5. října 2007 v 18:26 | Reagovat

Teda ten mu dává zabrat :-D ale jo Harry, jen si to nenech líbit :-D

2 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 20:43 | Reagovat

Ježiš,tohle se mi líbí!!Jak já miluju,když Harry předstírá,že je někdo jiný než je!!!Například v originále sedmičky,jak je tam ten konec,to jsem se chechtala(nevim proč)až přiběhli i rodiče a ptali se,co se dějě...

3 sgbr sgbr | 2. srpna 2009 v 16:39 | Reagovat

Paráádní.. Povídka s obsahem na úrovni . Zatím to vypadá na velice krásnou pohádkovou povídku, prostě kvalitní počteníčko! žádná nevkusná ubohá romantika od náctiletých autorek s MarySue.. Tak snad to vydrží, těším se:))

4 erg erg | 21. ledna 2011 v 15:22 | Reagovat

s tebou se rowlingowé nemůže měřit :D

5 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 13:02 | Reagovat

Ha-ha-ha a máš to Dumbledore!!! A máš to!!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama